Siréna
Marie Majerová
Epos kladenských dolů a hutí , vyprávěný v rámci rodinné kroniky, obsáhl dějiny čtyř generací.
Přidat komentář
Socialistický realismus skutečně není pro mě, ale jisté hodnoty díla nepopírám. Majerová vybudovala román, který v jedné rovině popisuje příběh několika generací rodiny Hudcových (všichni jménem Josef) a ženy Hudcovky, kdy onen mužský havířský svět doplňuje právě jí a dalšími ženskými figurami. Ve druhé rovině pak vykresluje vývoj doby, města Kladna a coby historický román pracuje s dobovými reáliemi a figurami. Balada jakožto sequel pak příběh opět rozšířila, ale pořád mě to nebavilo.
Povinná četba ve škole pokud si pamatuji, tak jsem si ji nyní přečetla , protože uklízím půdu. No vzpomínám si na ní jako na agitaci, ale nyní shledávám, že není špatná. Ukazuje život na Kladně bez příkras, někdy hezké věci lidí- především, že si občas vypomáhají, lidi, které lžou a občas intrikují, lidi bojácné i lidi rebelující.
Pokud si čtenář odmyslí ten ideologický náboj, najednou zjistí, že čte poutavý a rozhodně ne špatný román. Vzpomínám si, že i jako povinnou školní četbu jsem tuhle knihu bez problémů a nucení. Po dlouhé době jsem si ji zopakoval a...zase dobré.
Knihu jsem četla před mnoha lety, ale útržky si pamatuji dodnes. Prostě to byla taková doba. Zpočátku jsem se neorientovala v množství postav, ale jejich osudy se vyvíjely a postavy dostávaly reálné rozměry. Kniha popisuje dlouhé období, touha po lepším životě v socialismu je patrná až ke konci.
Čteno před dávnými lety v rámci povinné četby, ale kniha nebyla zase až tak špatná. Přečetla jsem ji dokonce s velkým zaujetím a vzpomínám si, že se mi i líbila.
Když člověk pomine těch pár agitačních pasáží, tak je to zajímavá četba, nahlédnutí do doby,kterou ve filmu a seriálech vídám z měšťanského pohledu (špína, bída, úzkost není vhodný námět)
Kladné (a některé echt sympatické) komentáře níže mě uskrovňují na sloganu: každý správný Kladeňák, divně nohy klade ňák! Stran skladebnosti se totiž děj, byť o lopaťácích, nehrne vůbec polopaticky. A stran podmanivosti vyjadřování by se mnozí takyliteráti měli kde učit! Kladno holt není záporno. 12/19
Asi jako hodně ostatních jsem očekávala více méně nezáživnou propagandu. Místo toho jsem dostala skvělý čtenářský zážitek. Kdo je velmi konzervativní čtenář, který nemá rád, když se forma nebo obsah v čemkoli vymykají tomu, co očekával a co je obvyklé, tak knížkou nadšený nebude. Všem se holt zavděčit nedá. Občasné „rozbití“ textu dopisem, deníkem atp. mě osobně vyhovuje, pokud to není jen tak nahodile naplácané, což není tento případ. Někoho může rušit i množství postav a to, jak autorka živě přechází od jedné ke druhé. Má to svůj řád i logiku a osobně se mi to velmi líbilo. Jak tu kdosi psal, že 90 % času se nic neděje… No, tak pokud člověk sáhne po společenskokritickém románu z první poloviny 20. století, tak asi nemůže čekat moderní thriller. Každopádně za mě to bylo velmi čtivé, mělo to spád. Výborná psychologie postav.
A co se údajné propagandy týče… Nevybavuju si, že by někde v knize například padlo slovo komunismus, že by jej autorka čtenáři jakkoli podsouvala. Že měli některé postavy, dělníci, havíři, jejich hladovějící ženy atp. socialistické sny? No, to se vůbec nedivím, s ohledem na bídu, ve které žili! Bylo by to velice divné, kdyby autorka takovéto úvahy (které navíc byly tak rozšířené!) postav vynechala. Nicméně se jim tam dohromady věnuje tak na třech z téměř čtyř set stran. Tak tomu teda říkám propaganda! Čekala jsem, že dělník bude idealizovaný vzor dokonalosti, a každý boháč bude více méně vypatlanec. TO by byla propaganda. Ani to se nekonalo. Postavy jsou autentické, bez příkras, ale lidské. Těch pár bohatších lidí, kterým se Majerová věnuje jsou vesměs sympaťáci. Jen žijí s klapkami na očích. Stejně jako ti dělníci, jejichž bídu Majerová vylíčila bez příkras, ale taky bez citového vydírání, čehož si cením. Nikdo by asi nepsal o Kateřině Tučkové pro její Fabriku, že je to levicová propaganda (pochybuju ostatně, že by Tučková byla levicově smýšlející). A přesto si myslím, že v té zmatečné Fabrice Tučková chudobou a bídou akorát tak dojí ze čtenáře co nejvíc emocí. Majerová nic takového nedělá. A to tu bídu měla před očima. Že se později za totality nějak zachovala a někde uchytila, je něco, co bychom mohli vytýkat jí osobně. Na román, který psala dávno před tím, bych to nepřenášela.
Vřele doporučuji všem zájemcům o regionální historii Kladenska, případně o sociální dějiny hornictví a hutnictví. Určitě by ji neměl obejít žádný zájemce o rodinnou genealogii s předky na Kladně. Popisovány jsou události na Boží Tělo 1889, celourakouská hornická stávka v 1900 i přednáška TGM v hostinci U Jágrů. Najdete tu faktografické informace o každodenním životě horníků, dobového Kladna, dolů a hutí.
Siréna je experimentální román, kde se příběh několika generací rodiny Hudců mísí s dobovými událostmi a kladenským místopisem. Vrstev románu je opravdu mnoho. Poctivý jazyk, akcentovaná sociální tématika (jak jinak u autorky), s tou propagandou bych byla zdrženlivá, optikou dané doby (a to jak doby, kdy se odehrává děj, tak doby vzniku románu) bych to rozhodně propagandou nenazvala. Jen možná - TGM není jmenovaný, je to prostě "pan profesor" :-)
V době kdy jsem román četla se mi líbil. Nezanechal však ve mě žádnou stopu, nepamatuji si už vlastně ani, o čem že toto dílo pořádně bylo. Navíc je to silně komunisticky laděná kniha, tehdejší povinná četba.
Marii Majerovou jsem objevila před několika měsíci. Učitelka na střední škole ji opovržlivě komentovala jako socialistickou propagandistickou autorku, o které nemá smysl se zmiňovat. Není to pravda.
Siréna je první kniha, kterou jsem od autorky přečetla, a jsem jí naprosto uchvácena. Kniha je psána s takovou lehkostí, že slovy mnohdy plynou jako poezie, což jsem ještě u žádné knihy nikdy nepocítila. Marie Majerová zde přitom zpracovává neveselá témata složité doby a smutné lidské osudy, a to s takovým umem, že člověk knihu musí přečíst jedním dechem a každou emoci silně prožívá společně s postavami. A propaganda? Nikde jsem ji nezaznamenala, omlouvám se.
Už dlouho jsem nečetla takto mimořádnou knihu. Marie Majerová má můj obdiv.
Tohle byla má druhá kniha od Majerové a mám z ní stejné pocity. Majerová je socialisticky smýšlející autorka, která svou politickou angažovanost přenáší do tvorby. Na Sirénu, román o proletářské rodině Hudců, se můžeme dívat mnoha způsoby (emancipace žen, chudoba proletariátu, těžká práce v dolech) a vždy nám přinese nový pohled. Kniha využívá různých postupů (reportážních, dokumentárních, retrográdní,...), a tak ho můžeme zařadit k linii experimentálního románu. Ale kdo zná poetiku Majerové, ten ví, že autorka využívá zdlouhavé popisné pasáže, které mohou dnešnímu čtenáři překážet. Siréna však podává pohled dělnické třídy, která je sužována prací v továrnách. Knihu doporučuji těm, kteří se zabývají socialistickým románem či literaturou obecně, ale pokud si chcete odpočinou od denních problémů, tak sáhněte po jiné knize.
Přes očekávání agitační a propagandistické literatury jsem byla celkem mile překvapen. Více než to jsem vnímala jen příběh obyčejných lidí, těch z nejchudší vrstvy. Ano je tu kladen obrovský důraz na socialismus, společné hospodaření dělnické vrstvy a tak dále, ovšem když jsem si odfiltrovala tyto věci, dostala jsem normální generační příběh jedné havířské rodiny - obyčejnou historii šťastných i méně šťastných údobí v několika desetiletích.
Siréna je vlastně rodinnou kronikou na pozadí historických událostí v období rakousko-uherského mocnářství.
Havířská balada mne pak zaujala svou formou - někdy vypráví Jožka v ich formě, poté se dostaneme do příběhu, následovaného fiktivním rozhovorem Hudcové s manželovými přáteli, navrátivšími se z emigrace v Anglii.
Pokud zarytě nepřistupujete ke knize jako ke komunistickému či socialistickému dílku poplatnému té doby, můžete být překvapeni.
Po Siréně jsem sáhnul zejména jako Kladeňák. A jak praví v jedné scéně Hudcovka: "Jseš na Kladně, musíš do dolů nebo do hutí", i moje rodina měla několik zástupců horníků a zaměstnanců Poldovky. Věřím, že čtení jsem si užíval trochu jiným pohledem, než někdo třeba z Liberce. I Majerová vycházela ze svého pobytu na Kladně. Místopis a kladenskou historii ale zdaleka nevyvážil příběh, což jsem původně čekal. Z mého pohledu se v 90 % knihy nic neděje. Jediná hodnota této knihy je pro mě vazba na mé město a jeho historii, nikoli však v takto popsaných osudech místních lidí.
Tak mě kniha naprosto překvapila. Sice prvních cca dvacet stránek trvalo, než se příběh rozjel, ale stálo za to vydržet. Popis životních událostí rodiny Hudcových byl zajímavý, ale ještě zajímavější byl popis tehdejší doby a života normálních lidí. Proložení děje dopisy bylo příjemným zpestřením.
Sám jsem byl překvapen, měl jsem totiž také sklon tuto autorku podceňovat, ale Siréna je dobrá kniha. Je to skutečná literatura. Jako už mnohokrát jsem se přesvědčil, že učebnicové jedno či dvouvěté charakteristiky jednotlivých literárních děl jsou dost zavádějící a opravdu není na škodu knihu otevřít a začíst se. Nepředpojatý čtenář má v tomto konkrétním případě naději, že se dočká opravdu zajímavého čtenářského zážitku. A to nejen po stránce obsahové, ale také formální.
Sociálně laděná literatura mně zajímá a čtu ji rád, Siréna mně však zklamala a horko těžko jsem se nutil k dočtení, kámen úrazu dle mého názoru je v tom, že tato kniha na mně působí až příliš žensky orientována, jako muž jsem se v ní ztrácel ( což možná ocení čtenářky ). Rád bych se k této knize někdy v budoucnu vrátil
Naprosto zoufalé dílo. V dnešní době to spíš odráží tehdejší dobu a zajímavý je už jen fakt, že autoři to brali skutečně vážně. No jinak by tahle sračka (s prominutím) asi nevznikla. Tedy už jen existence této knihy je svým způsobem zajímavá. Celé to vlastně jakoby pojednává o tom, že ti nejméně kvalifikovaní dělníci se měli špatně, mají špatně a bez komunistů se asi i budou mít špatně. Nebo pokud nějaká vláda nezajistí, aby i takováto pracovní místa byla lépe ohodnocena jak si nepochybně zaslouží. Kniha se dotýká umění asi jen tím jak ukazuje, že i život těchto milionů nevýznamných lidí má svou velikost a jistou osobní monumentálnost, protože práce těchto lidí vybudovala civilizaci, ve které nyní žijeme. Kniha je tedy spíš historickou výpovědí a je zajímavější jako dějepisné dílo než literární počin. Opravdu mi naprosto uniká, že o tomto se učí v literatuře na středních školách, ale takový Hesse nebo Meyrink ani slovo. 30%
Autorovy další knížky
| 1984 |  Robinsonka |
| 1977 | Havířská balada |
| 1958 | Panenství |
| 1951 | Siréna |
| 1975 | Nespokojený králíček |
Je to poplatné době a asi propagandistické, ale četla jsem se zájmem. M. Majerová uměla psát.