Sirotčinec v údolí
Philip Fracassi
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532082/bmid_sirotcinci-v-udoli-65ca794210420.png
4
90
90
Pensylvánie, rok 1905. Do odlehlého chlapeckého sirotčince, spravovaného trojicí katolických kněží, přivede jedné bouřlivé zimní noci šerif podivného muže... Philip Fracassi je bývalý hollywoodský scenárista, nyní hororový spisovatel na plný úvazek, žijící v Los Angeles. Tento román je jeho třetí hororovou knihou vydanou v češtině.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2024 , Gnóm!Originální název:
Boys in the Valley, 2023
více info...
Přidat komentář
Propriety jsou pro strašidelný příběh v ideální konstelaci – stavení na konci světa, vzdálené míle od nejbližšího města. Osazenstvo tvoří děti, s nimiž se život nijak nepáral. Pod dohledem čtyř kněží snášejí celodenní dřinu na polích i dlouhé mše v kapli. Když pak do vroucího hrnce nenávisti přidáte výbušnou ingredienci v podobně samotného ďábla, nemůžete čekat nic jiného, než že papiňák přetlak zákonitě nevydrží.
Philip Fracassi nepotřebuje k navození děsivé atmosféry žádné inovátorské přístupy, vystačí si s jednoduchou hrůzou, kterou může démon v dětských srdcích vyvolat. Přitom se není třeba prokousávat sáhodlouhými úvody. Zápletka od prvních stran míří k jasnému cíli a vy vlastně ani nepřemýšlíte, kdy konečně dojde k finálnímu masakru, ale pouze jak moc zlý bude.
Sirotčinec v údolí je přímočarý, chytře napsaný a zároveň strhující děs o rozsahu takřka čtyř set stran, kde nenudí jediná maličkost a žádná scéna není navíc. Fungovat přitom bude úplně stejně dobře i za padesát, či sto let.
Já se bojím ráda, moc ráda. Tato knížka mi přivodila kvalitní strach, vytříbený, že jsem s ní nemohla spát v jedné místnosti.
Pensylvánie, 1905, odlehlý sirotčinec vedený kněžími.
Hned je ti jasné, že hlavní postava bude Petr, nejstarší z chlapců. Neznamená to ale, že je výhradní vypravěč, vystřídá se jich tu hned několik, z řad kluků i kněží.
Na pár stránkách je ti předestřena nálada v zařízení, hierarchie a naznačeno, komu je vhodné fandit a má naději přežít.
Vidíš obálku knihy, tak je asi jasné, že v jistém momentě něco stereotypní řád sirotčince naruší.
A to něco je krásně mrazivé, autentické, obsahují hodně explicitně popsané násilí.
To se dá ostatně prohlásit o většině knihy, tak křehké duše to prosím nečtěte.
Když ale naopak chcete číst o potutelných úsměvech malých kluků, kteří se najednou chovají jinak, vnitřních bojích mezi dobrém a zlem, nechat se unášet strhujícím tempem nebo přemýšlet, kterou byste si vy vybrali stranu- okamžitě si ji přečtěte.
Už jen jak to píšu, mám husí kůži.
Jednání postav tu musím zaznamenat. Bylo autentické, ušité na tělo jejich charakterům.
Ti, kterým fandíš, ti, které chceš potrestat, ti, kterých se bojíš.
O ně tady běželo, ti způsobovali svíjející se uzlík úzkosti v útrobách čtenáře.
Ty zvraty, jak tě překvapuje, jak si hraje s tvým strachem, jak ti nechává pusu dokořán v závěru děje???
Takhle jsem si na zadek naposled sedla snad z Ghula. Fakt úžasné. Ještě že to u nás někdo vydává.
Jak píše vzadu S. King - Hezká kniha. Čtivá, zajímavá, nejen úplně hororová, i když
těch hororových prvků je v knize dost.
Já určitě dám Sacculinu. Zde, ale uberu hvězdu za násilí na dětech. Knihy o sirotčincích jich jsou plné. Viz Hébert od české autorky, která čerpala ze skutečných událostí.
Co děti ze sirotčinců kdy, kde zažili pozitivního??? Proč je na ně kladena taková bolest?
Nesdílím zdejší nadšení. Horor je to slušný, ale jak jsou zhruba ty první tři kapitoly atmosférické a hutné, tak je ta poslední část slabá a nudná. Teda akce je v závěru třetí části a pak ve čtvrté kotel, ale to je právě to, co mě na tom přijde slabé. Množství zběsilé akce namísto hutného pomalého plíživého strachu, který vyplňuje první cca půlku knihy. Navíc se to téma dostane do takových těch klasických flanďáckých kolejí, které nijak nevybočují z žánru o posedlosti ďáblem a z toho vyplývající zápletky. Ta ohnivá show... to už bylo vážně moc, to je "absolutní klišé". Vidím to na slušné tři. Jestli chcete chytrý a přitom atmosférický horor z nakladatelství Gnóm! tak doporučuji Barrona nebo Evensona. Tohle je za mě jen lehce nadprůměrný horor.
Philip Fracassi postavy v tomto hororu rozhodně nešetří. V pensylvánském sirotčinci trápí místní chovance hlad a tvrdé výchovné metody některých katolických kněží. Jenže to není zdaleka to nejhorší, protože je brzy navštíví zlo, které nemá slitovaní. A tomu všemu musí čelit obyčejní kluci v čele s Petrem, který sám svádí vnitřní boj. Postavy jsou výborně napsané a musím říct, že mi jich bylo opravdu líto. Fracassi napsal napínavý příběh, který se četl opravdu skvěle, i když jsem měl trochu obavy, co si vlastně na dalších stránkách knihy přečtu. Také jsem rád, že příběh vyšel v pěkném provedení edice Horla, kdy je možné zakoupit i vázané vydání s podpisem autora. Tento příběh si to zaslouží.
Tak tohle mne k sobě brutálně připoutalo! Tohle splňuje všechny moje parametry na skvělý horor. A jaké jsou to ty parametry? DĚTI, TENZE, MÍSTO, AUTOR.
DĚTI: kdo mne již nějakou dobu sleduje, ví, že děti jako hlavní hrdiny hororových příběhů miluji. Když totiž spojíme adolescenty nebo menší děti se zlem, může z takové nevinnosti vyvstat něco, z čeho vám doslova běhá mráz po zádech. Jejich způsob boje se zlem je paradoxně téměř diametrálně rozdílný, než jak to bývá u dospělých.
TENZE: v případě tohoto příběhu se nemusíte obávat, že by vás nudil. Tady vás s každou stránkou provádí ostražité napětí. Kdyby mi někdo při čtení sáhl na rameno, přiznám se, že bych asi poskočila. Opravdu, a to minimálně do tři čtvrtin knihy jsem byla jako na trní.
MÍSTO: jednoznačně už když slyším/čtu sirotčinec Aha? A ještě k tomu přibližně 19. století? Hmm, romantika?
AUTOR: Fracassi mi už v Sacculině, takové mililinkaté, do dlaně veliké knížečky, dokázal, že to prostě umí. Sirotčinec je boží a Hleď, už ke mne míří i jeho prázdnota
SUMA SUMÁRUM: Sirotčinec v údolí už svým názvem horor přímo evokuje, co potom ta nádherná obálka protkaná jedu barvou. Její vnitřnosti se neustále pod permanentním napětí kroutí, je téměř živá. Líbí se mi, že kniha v sobě snoubí to nejzákladnější, dobro a zlo. Ale na druhou stranu je mi smutno, protože tady to tak nevinně, jako v případě hororových příběhů s dětmi jiných autorů (např. D. Simmons, R. R. McCammon) nekončí. Fracassiho sirotčinec hodnotím 5 obrovskými hvězdami!
Tohle byl po dlouhé době, na rozdíl od knih označovaných nálepkou horor, skutečný horor. A byl výborný. Jako by mi před očima běžel film. Vše už bylo napsáno níže v komentářích, takže já za sebe mohu jen doporučit.
(SPOILER) Ano, v podstatě jde o příběh Vymítače Ďábla převedeného na větší skupiny lidí na obou stranách sil. Ale... styl, jakým je Sirotčinec v údolí napsán, tísnivost a instantní napětí činí z díla jednoznačnou špičku mezi hororovými knihami. Pravda, většina dětských postav je načrtnuta jen zběžně, zmiňovaná většinou pouze jménem, takže se mezi nimi čtenář může na chvíli ztratit, ale ve výsledku to vlastně jen dotváří atmosféru sirotčince, kde je každý chlapec více méně jen hladovým krkem navíc... Po parádní Sacculině si Fracassiho řadím mezi nejlepší horrorové autory vůbec.
Musím říct, že se jedná o skvěle zpracovaný horor. Při čtení jsem měla pocit jako bych sledovala film. Spolu s knihou Ďáblův hřbet patří do mého top výběru.
Fracassi umi psat, to se musi priznat, ale bohuzel horory se silne nabozenskou tematikou mi nejak proste nesedi.
Snazil jsem se to opravdu docist.
Obdivuju, jak Fracassi popisuje skrz objektiv kamery. Tak filmově plastický jeho scény jsou. Moc se mi zamlouvala i zdejší křehounká love story, cloumaly se mnou epizodní role menších kluků a oslňovala i postava otce Poolea, nádherně nejednoznačnýho šéfa baráku. Na první dvě vydatně atmosférický pasáže famózně navazuje třetí: akční a intenzivní. Kdyby i finální čtvrtá udržela absolutno - a tak trochu nezahodila Petrovu rozervanost mezi duchovní a světskou láskou, ze který jsem se předtím těšil - neměl bych výhrad. I tak neuvěřitelně suverénní, přímočará, čtivá věc.
Totální blaho pro všechny, kteří se nechtějí nechat dále zklamávat řidkými pseudohororovými vývary ve stylu Darcy Coates. Fracassi píše neuvěřitelně čtivě, těch 400 stran uběhne jako nic. Krásně je v jeho stylu vidět jeho scenáristická zkušenost - popisuje scény, že je máte doslova před očima, míchá hutnou atmosféru a graduje až do brutálního finále. Tolik pocitů, tolik emocí... strach, napětí, hrůza, násilí, dojetí.
O kvalitě určitě svědčí i roztomilá recenze na knize od Stephena Kinga: "Hezká kniha." :D Je to zkrátka skvělý, už aby vyšel Gothic.
Zapadlý křesťanský sirotčinec v Pensylvánii začátkem dvacátého století je dějištěm mistrovského hororového příběhu Philipa Fracassiho, jenž v něm naplno uplatňuje nejen své spisovatelské, ale i scenáristické schopnosti. Ještě zkraje jsou tu největší hrůzou v očích mladých chlapů tristní příděly jídla a tresty jejich vychovatelů, kněžích bez kapky soucitu. Což se velmi rychle změní - místní šerif přiveze v noci zraněného muže, člena jakéhosi kultu, který nedaleko v lesích obětoval mladou holku. A spolu s ním dorazí do sirotčince zlo.
Fracassiho největším darem je budování atmosféry, temnota se pomalu plíží chodbami, chlapci se začínají chovat podivně a nedůvěra roste. První půlka pracuje především se strachem z neznámého, s prvky gotického hororu - popisy jsou plné zchátralých zákoutí sirotčince, chlapci jsou trestání za jakýkoliv projev rebelie nebo jen za špinavé ruce a pečlivě budovanou tísnivou náladu protne zásadní zvrat, po němž se kniha stane akčnější, intenzívnější a krvavější. Ostatně zahraniční titulka v tomhle ohledu napovídá více než dost.
Děj sledujeme prostřednictvím čtyř postav, z nichž ne všechny jsou kladné, byť se o to v určitou fázi alespoň trochu snaží - určitě se v některých momentech budete sami sebe ptát, komu vlastně fandíte. Despotickým křesťanským autoritám nebo zlu, co si s nimi vyřizuje účty? Ať se přikloníte na jakoukoliv stranu, Sirotčinec v údolí bude rozhodně jedním z nejlepších hororů, co se vám letos dostane do ruky. Amen.
Viděl jsem budoucnost hororu, jmenuje se Philip Fracassi.
Hodnocení : 10/10