Sivá krev
Marie Domská
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509607/bmid_siva-krev-63cacba1ab542.jpg
3
76
76
Přízeň hadí bohyně je vykoupena krví. Před tisíci lety rozpoutali elfové z Mlžných hor válku. Pak před porážkou utekli do podzemí. Dnes se říká, že jejich krev je sivá — zešedla jedem hadí bohyně, které slouží. Sivý princ Esmedill se však učil, že i na ten nejprudší jed existuje lék. Touží shodit hadí bohyni z piedestalu moci a vyvést sivé elfy z podzemí, kde živoří a umírají pro její potěšení. Ve společnosti svých nejvěrnějších bojovníků si připadal všemocný až do chvíle, než všichni padli. Tedy až na jednoho — Rudooka. Ten, kterého princ považoval za pouhého otroka, se v poslední chvíli ujímá vedení a nutí ho jít dál. Ale kam, když se velký sen rozplynul?... celý text
Přidat komentář
U Sivé krve jsem měl smíšená očekávání. Na jedné straně anotace, která slibovala příběh, který mě zaujal a na straně druhé nepříliš dobré recenze. A přesně takhle smíšený je i můj dojem po dočtení knihy.
Na straně, která se mi líbí stojí přitežlivé podzemní lokace, neotřelí sivové a exotická temná fauna a flora. Román má velmi dobrou atmosféru. Co se týče postav, tak ty vnímám vesměs neutrálně, hlavní hrdina je sympatický a prochází pěkným vývojem. Rozvoj a změny jeho charakteru jsou občas příliš skokové a možná až na sílu, ale Esmedilla jsem si docela oblíbil. Nejlepší postavou za mě ovšem byla elfí kněžka Yef. Bohužel interakce těchto dvou postav nebyla po většinu času příliš uvěřitelná. Za další hlavní postavu se dá označit Rudook, kterého bohužel čtenář nestihne příliš poznat.
Na druhé straně stojí právě problém s poznáváním Rudooka a celkově závěrem knihy, který je sice objasněn tak, že dává smysl, ale přesto jeho příchod je příliš rychlý a náhodný. Jakoby autorka spěchala, aby příběh co nejdřív uzavřela. Dále mi vadilo přílišné množství akčních scén, které ve druhé půli knihy už začaly být otravně repetitivní. Neustále podobné popisy toho, jak Esmedill seknul, jak vyčaroval ohnivou kouli atd. Doporučil bych akčních scén buď ubrat, nebo je udělat rozličnější a zajímavější. Žádný z bojů mi neutkvěl nijak v paměti, což je škoda. Také mě mrzí, že jsem se nedozvěděl nic o podstatě magie (vrozená/získaná/naučená...), jaké jsou limity této magie. Prostě Esmedill je čaroděj a hotovo, zvládá asi tak 10 nenápaditých kouzel, která točí stále dokola.
Dávám průměrné hodnocení 3/5. Mnoho hezkých nápadů, atmosférické prostředí a celkově hezky vybudováný svět sráží nenápadité a příliš časté akční sekvence (občas jsem ani netušil, jak a proč se zrovna začalo bojovat), unylé a nepříliš uvěřitelné romantické linky a hlavně poslední třetina knihy, která je jako z rychlíku. Kdyby byla kniha delší a události rozvedenější a méně chaotické nejspíš bych dal o hvězdu více.
Pro mě je teda tahle knížka velké zklamání. Těšila jsem se na nové pojetí elfů, ale byli hrozně divní a celý ten jejich svět jaksi nepochopitelný, jenom samé boje a plazení se tunely. A to bloudění po horách jsem taky nepochopila. Ani chování hlavního hrdiny Esmedila. Nebyl mi sympatický a divila jsem se té léčitelce, co na něm viděla. Fakt mi to přišlo odbyté, přitom ale je znát, že autorka psát umí.
"Kdo je nic, může vyrůst v tisíckrát větší něco".
Jak si představujete elfa? Jako Legolase? Tak na to v této knize zapomeňte! Pod zemí žijí elfové, kteří před tisici lety rozpoutali brutální válku a nakonec hanebně uprchli do podzemí. Dnes se jim říká sivové, protože jejich krev zešedla jedem hadí bohyně, jíž oddaně slouží.
Esmedill je hadí princ, s pozoruhodnými magickými schopnostmi, který je od mala vychováván ve tmě, nenávisti, zlobě a nezná nic než bolest, tvrdý trénink a učí se, že nic jako soucit neexistuje, to je ukázka slabošství. Když se vydá na povrch se skupinkou sivů prolét krev elfů ve jménu hadí královny, zjišťuje, že svět je trochu jiný, než mu celý život vštěpovali...
Moc mě bavil netradiční popis elfů-sivů ve spojení s hady, představovala jsem si jejich ožívající tetování, obrovské hady plnící příkazy a do toho skvěle popsanou magii. Autorka použila opravdu originální jména postav i míst. Zároveň mě bavila úloha skřetů, nebyli v klasické roli pouhého křoví.
Příběh je vyprávěn ve dvou časových liniích - ve formě ich Esmedill vypráví přítomnost, kdy je s cizím mužem na cestě kamsi, nejspíše po bitvě. Za mě zcela zbytečná, k smrti nudící linka. Druhá, ve formě er popisuje příběh Esmedilla, jeho putování a je plná zrady, intrik, okřídlených hadů, krásných elfek, naděje i zoufalství. Kdyby autorka zůstala jen u ní, kniha by byla rozhodně mnohem větší jízda!
Chyběl mi zevrubnější popis, jak přežívalo tolik sivů v podzemí, fungování celého společenství jsem si neuměla představit. Občas se postavy nelogicky plácaly jako můra ve světle reflektoru. Chyběly mi i kapitoly, kniha má jen 4, z toho ta nejdelší má cca 300 stran a dvě linky se odlišují akorát fontem písma. Překvapil mě otevřený konec a druhý díl (pokud ho autorka napíše) bych si přečetla už jen ze zvědavosti, jak se posunula s psaním. Protože svět v Sivé krvi je rozhodně originální! Hodnotím 3/5, ačkoliv jako fantasy je kniha nadprůměrná, ne vždy funguje a baví děj. Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.
Hvezda za svet a obalku. Postavy nelogicke, ploche, dej uz stokrat popsany. Je mi lito, ale na tomhle mela autorka jeste zapracovat a ne hned vydavat.
Marie Domská dokázala v téhle svojí knížce něco, co už dneska zvládá málokdo. Vytvořit skvělý fantasy příběh, zasadit ho do perfektně fungujícího prostředí a doladit ho k dokonalosti. A to vše bez toho aniž by musela rozehrávat tu otravnou a otřepanou hru na první díl z bůhví kolika dílné série.
Jasně, inspiraci s sérií o Drizztovi se jí upřít nedá, zas na druhou stranu to není nic, čím by se autorka tajila.
Každopádně, Sivá krev je skvělý čtení, kterému nechybí kouzla, magie, kastovní rozdíly, mocenské boje a ta nejpestřejší škála společenských témat, která jsou aktuální stejně tak pro nás jako pro elfy.
S autorkou jsme si o knížce povídaly na společném streamu.
Strašně dlouho jsem přemýšlel, jak přesně popsat moje dojmy z téhle knihy a nenapadlo mě nic lepšího než: Drizzt z výprodeje. Pokud jste někdy četli Salvatoreho opus, tady budete jako doma. Prostředí je podobné, civilizace temných eflů je dost podobná, jen je to celé takové... nedomrlé.
Plusem je, že autorka píše celkem čtivě. Mínusem, že sledujeme příběh, který jde tak trochu odnikud nikam, postavy vlastně neprojdou žádným vývojem a jako bonus se v knize střídá er forma s ich formou, což jen málokdy funguje opravdu dobře. Meh.
Na druhou stranu, teď tady koukám, že je to mimo jiné ve škatulce "Pro děti a mládež". V takovém případě by to možná sneslo o půl hvězdy víc.
Příběh z temného světa sivů, sivých elfů žijících v podzemí, kam byli vyhnáni společně s hadí bohyní, která je dále přetvořila k obrazu svému. Nic jako rodina, láska a přátelství tady nehledejte. Jen intriky a boj o holý život.
Vyprávěno ve dvou dějových liniích, jedné z minulosti a jedné z přítomnosti, kdy obě sledují prince Esmedila, kterého všichni chtějí odstranit a on by naopak chtěl lepší život.
Nejvíce mne potěšilo vykreslení onoho podzemního světa, kde jsme potkali také skřety či trpaslíky. Právě první zmiňovaní nejsou jen čiré zlo a poprvé jsem se setkala se zajímavě vykreslenými skřety a jejich vztahy a fungování s jinou rasou.
Co kniha má k plusu ohledně zajímavého světa, to bohužel tratí na tempu příběhu, který v druhé fázi a především k závěru je velmi urychlen, chybí množství scén, které by ledacos vyjasnily, udržely čtenáře v napětí.
Tohle se nepovedlo. Natesene jsem si z knihkupectvi nesla fantasy s uzasnou obalkou a anotaci slibujici skvelou jizdu. Od prestizniho nakladatelstvi. A dostala jsem zmet popisu a klise s nudnym pribehem. Podle konce to vypada, ze autorka chysta druhy dil, ten si vsak necham ujit.
(SPOILER)
Trochu jsem překvapená, že je tato kniha zařazena do "žánru: Pro děti a mládež". Vzhledem k tomu, že je nám předložené imaginativní fantasy, tak bych knihu doporučila starším a "zkušenějším" čtenářům.
Jakmile se do knihy pustíte, tak jste "nemilosrdně" hozeni do světa elfů a postupně zjišťujete, co se stalo a stane se. Kniha má "pravidelný rytmus" - zajímavější části byly ty, kdy princ vypravoval o své cestě na povrch a zpátky; ty jsou narušeny "nudnějším" vyprávěním z "aktuální situace", kdy princ cestuje podzemím s nějakým mužem, kterému musí svůj příběh vyprávět. Nakonec se obě roviny protnou a z toho "chaosu", který nemusí dávát smysl se stane příběh, který má hlavu a patu.
Na knize musím uznat popisy sivů a elfů. Způsob vlád; intriky; magii; politiku. Některé části byly až moc detailní a jiné by si detailnost zasloužily. Trošku jsem byla zskočena, že příběh měl relativně otevřený konec.
S čím jsem poprvé (po dlouhé době) měla problém, tak to bylo to, že jsem si nedovedla některé bojové scény i pasáže představit. Trochu asi za to mohlo to, že se velká část příběhu odehrává v absolutní tmě.
Ještě dlouhou dobu budu knihu rozdýchávat, ale myslím si, že i v zahraničí by si své čtenáře našla.
Nápad dobrý, provedení příběhem slabší. Svět elfů sivů se odehrává pod zemí, kam se před mnoha lety ukryli. Líbilo by se mi, kdyby autorka více popsala tento svět, jejich život, více detailů z pověstí. Ale to vše se dovídáme v podstatě náhodně. Na rozdíl od bitev, které jsou zase až zbytečně detailné. Taky podrobný popis, kdo kam šel a kam kladl nohu, mě rušil. Přitom myšlenka prozření a vrácení se na zemských povrch je výborná. I pocity prince, který má být zlý a své opravdové já skrývá, jsou uchopitelné. Celkový dojem je však nedotaženost. Ale nevadí, autorka je česká a tudíž to za přečtení stálo.
Jako bych četla Salvatoreho knihu o Drizztovi, ale hlavní postava se jmenuje Esmedill a za jeho příběhem stojí Marie Domská. Milý fantasy svět, ve kterém jsou hezky popsány národy elfů žijících pod zemí i na povrchu, jejich historie, politika i zvyky, najdou se i trpaslíci, skřeti a další chlupaté i šupinaté potvory. Půl příběhu je skryto ve tmě, až mi z toho naskakovaly mžitky před očima. Popisy bojů jsou na mně až moc detailní a "neuchopitelné", stejně jako útrapy cest hlavně v podzemí. City jdou trochu po povrchu, romantiku i sex si musíte domyslet. Neznat autora, vsadím na chlapa, a myslím, že knihu ocení víc mužská (náctiletá) část publika. Protože mám slabost pro české fantasy a protože je to řemeslně dobře odvedená práce, tak za 4.
Hlavní zápletkou knihy je rozdělení elfů, část jich kdysi po válce odešla do podzemí a část zůstala na povrchu. Ti v podzemí si říkají sivové. Podle anotace mě to docela navnadilo, i když moje zažitá představa elfího národa je spíše pohádkovější a určitě by mě nenapadlo, že spolu bojují. Ale člověk zkusí objevit i něco nového.
Ve vypravování se střídají dva pohledy. Ten méně častý je přítomnost, kdy došlo k nějaké bitce či přepadení (což se teprve postupně odhaluje) a vystupují zde jen dvě osoby - sivský princ a neznámý muž. A druhý pohled je jako vzpomínka, princovo vyprávění o putování ven z jeskyní, což zabralo přes sedmdesát stran. Neskutečně mě to nudilo a nebavilo a přišla mi ta délka naprosto zbytečná. Pak, když se dostal k tomu, jak byl na povrchu, už to bylo zajímavější, ale stejně mě to tolik nezaujalo.
Autorka se spíše než na děj soustředí na podrobné popisy, jako kam kdo zabočil, jak probíhal boj, jak používali magii, všechny otočky a seky mečem a podobným zbytečnostem. Což zdržovalo čtení. Lepší by bylo věnovat čas hloubce příběhu a postavám. Jakmile totiž sledujete, jak ty stránky mizí, uvědomíte si, že se toho tolik vlastně nestihlo stát, že obsah je opravdu obyčejný.
Děj jako takový nepřinesl nic světoborného, působil dojmem nějakého románu pro mládež. Navazování vztahů bylo podivné, příliš rychlé, naivní a odbyté. Chyběl mi pořádný vývoj postav, charakterů a především právě to objevování cesty k někomu dalšímu, když šlo o znepřátelené strany. Tohle bylo narozdíl od těch dlouhých popisů příliš rychlé. Kniha si mě vůbec nezískala a bohužel mnoho kladného jsem opravdu nenašla.
Velmi milé překvapení! Zajímavý a poměrně komorní příběh, ve kterém autorka servíruje originální svět založený na legendách, sebepoznání a lásce. Vše je však podáváno v malých doušcích s kapkou tajemství, takže vaše představivost může volně pracovat. Občas to bylo trochu zmatené, hlavně u bojových scén jsem se trochu ztrácela, nicméně jsem knihu zhltla a užívala si ji.
Zajímavá a zvláštní pro mě byla absence kapitol. V celé knize jsou 4, z toho dvě mají asi 6 stran a zbylých 300+ se nacpalo do dalších dvou. Docela bych chtěla vědět, proč to tak autorka vymyslela. Každopádně klasické "dočtu kapitolu a jdu spát" tady úplně nepochodilo.
Štítky knihy
elfové napětí meč a magie dobrodružství hadi bohyně dospělost pro dospívající mládež (young adult) skřetiAutorovy další knížky
| 2023 |  Sivá krev |
| 2024 | Nejasné hranice |
| 2015 |  Návrat Terrexantence |
| 2024 | Skryté ultimátum |
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale pak už to ubíhalo samo. Kniha má pohodovou a zároveň ponurou atmosféru, je psána jaksi lehce, jako by celou dobu o nic nešlo. Možná je to i tím, že je koncipována jako vyprávění o něčem, co se stalo dávno, takže chybí nějaké výraznější emoce a silné okamžiky, i akční scény jsou jaksi uhlazené a popisné, časté jsou dějové skoky a naopak podrobný popis soubojů a plížení podzemím... Celé mi to ale přišlo jako jakési zvláštní pohlazení po duši, ta atmosféra knihy je skvělá a neotřelá, moc jsem si to užila.