Sivcev Vražok
Michail Andrejevič Osorgin (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270281/bmid_sivcev-vrazok-MIf-270281.jpg
5
66
66
Centrem románu je rodinný dům profesora ornitologie Ivana Alexandroviče stojící na moskevské ulici Sivcev Vražok (Roklinka říčky Sivky). Plastická rodinná kronika, odehrávající se v letech 1914–1920, slouží jako mikrokosmos, v němž se zrcadlí střet ruské inteligence s dějinnými katastrofami počátku 20. století – první světovou válkou, ruskou revolucí a bolševickým terorem v době válečného komunismu. V 86 krátkých kapitolách, sledujících osudy profesorovy rodiny i řady vedlejších postav, se v ostrých střizích, připomínajících principy montáže ruského avantgardního filmu, střídají detailní záběry se záběry celku, záběry statické a dynamické, dějinná mikroúroveň s makroúrovní. Osudy jednoho domu na ulici Sivcev Vražok se tak kompozičně i dějově stávají jen střípkem vyjmutým na malou chvíli z běhu tragického času.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1929 , Šolc a ŠimáčekOriginální název:
Сивцев Вражёк (Sivcev Vražоk), 1928
více info...
Přidat komentář
Nádherná kniha popisující několik let života lidí se kterými se na začátku knihy seznámíme přes pravidelné setkávání se u starého ornitologa a jeho vnučky. Z počátku jsem měla, jako většinou, problém s velkým množstvím postav a chvíli mi trvalo než jsem se zorientovala. Ale poté jsem si knihu začala opravdu užívat. Jak postupuje čas, příběh se pomalu převrací z odpoledních idyl u klavíru v náročný život po válce při nástupu komunismu. Dozvíme se jak se různě shánělo jídlo, topivo, léčili lidé, vydělávali peníze, ale i dostávali lidé k moci. Velmi poučné a zárověň poutavé čtení. Velmi doporučuji. Kniha je navíc krásně vyrobená.
Moc se mi líbil styl, kterým byla kniha psaná. I ta jemná ironie, nadhled. Díky Databázi, že jsi mě k této knize dovedla!
Magický realismus po rusku o sovětském revolučním teroru.
Příjemné čtenářské překvapení.
Asi jsem čekala něco jiného, ale to je můj problém. Nejprve jsem myslela, že knihu ani nedočtu, ale zvědavost, jak to všechno dopadne byla větší, nakonec jsem ji přelouskala. To, o čem kniha je, jsme se z žádných dějepisů nedozvěděli, takže jsem ráda, že jsem zase trochu chytřejší :-)
Líbilo se mi to. Byl to poměrně dokonalý mix poetična, laskavosti, přátelství ale i reality bídy, hladu, strachu ... některé kapitoly působily úplně jako filmový scénář...ty mikroskopické rozbory mikrosvetů.. opravdu moc zajímavé. Velmi mě překvapilo, že M. Osorgin knihu napsal před téměř sty lety... V podstatě se člověk takovou uměleckou formou ponoří do reality všedních dnů Ruska těsně po VŘSR...kdy si nebyl opravdu nikdo ničím jistý
Nebojím se za pět hvězd, je tam záblesk geniality a především originality. Neotřelé dílo, které je zbytečně nedoceněné. Sice se mi v první půli již zajídal opakovaný a z různých úhlů podaný pacifismus, ale druhá půle již přechází do větší dějovosti a na knihu budu rád vzpomínat. Hlavně se nebát příliš intelektuálně podaného popisu knihy, ne, kniha je skvělá, čtivá a nenásilnou formou vás zavede do ruských reálií v období okolo 1.svět.války. Top záležitost.
Podle mě jedna z mála knih, které popisují události okolo roku 1917 v Rusku a převzetí moci komunisty, takové drobné příběhy a vyskládala se z toho hezká skládačka.
Zvláštní, laskavá kniha, která čtenáři dává možnost sledovat z různých (i velmi neobvyklých) úhlů, jak se historické události ze začátku minulého století promítají do života stařičkého profesora ornitologie a jeho rodiny a přátel. Poklidné přívětivé dny jsou nejprve narušeny válkou a následně obráceny vzhůru nohama, protože moc si urvala lůza. Žádné zlé sny najednou nejsou tak zlé jako to, co má přijít. Ale profesor si uchovává svou důstojnost a nezapomíná, co je opravdu důležité - třeba zaznamenat datum, kdy se po zimě vrátily vlaštovky.
Kniha napsaná s úžasným nadhledem, ironií i sarkasmem. Nečetla jsem ji proto, abych se dozvěděla jak to dopadne, ale o ten požitek, jak je napsaná.
Jak jen jsem tenhle skvost mohla přehlédnout? Od teď má tato kniha zlaté místo v mé knihovničce. U čtení se ve mě mísily všechny emoce, které má správný román vyvolat - smutek, radost, kluzké štěstí, strach, úleva...
Knihy z ruského prostředí mě nikdy příliš nelákaly, ale po téhle mám chuť se do Moskvy podívat, projít si zdejší uličky a zamávat vlašťovkám na pozdrav. Pokud Vás zajímá život prostého lidu v nejtěžších dobách, kdy se zdravý rozum musí schovat do kouta a vyčkat než se svět lidí zase vrátí do pořádku, určitě si knihu přečtěte. Nebudete litovat, charaktery postav jsou pestře a barvitě vykreslené.
Osorgin je pro mě mistr a doufám, že se ještě dočkám dalších překladů jeho knih! :)
Sivcev Vražok je místo k pomilování - ale rozhodně ne k životu, alespoň ne v popisované době. Táňa, tentokrát nikoliv oněginovská, ale v pohnutých dvacátých letech, její otec-ornitolog a pánové v jejím okolí; spousta osudů, které jsou zapamatovatelné, a zároveň zpráva o Rusku mezi válkou a revolucí. Navíc skvělý jazyk a vytříbený styl. S Osorginem bych klidně na loď nastoupila...
Krásná četba - kvalitní text, zapamatovatelné a dechberoucí osudy, trocha historie. Za mě super.
Nedávám plný počet , protože mi v knize něco chybělo . Jak už bylo řečeno,některé pasáže byly skvělé , jiné trochu rozpačité . Možná chtěl autor zachytit co nejširší záběr , popsat co nejvíce rozmanitých osudů ,ale to by musela mít kniha dvojnásob stránek . Tak mi to přišlo tak nějak ochuzené . Ale v žádném případě mi četba nepřišla jako ztráta času . Naopak mě mrzí, že asi nebudu mít příležitost přečíst si něco dalšího .
Špatné to není, ale souhlasím s komentářem Paliva: napůl skvělá, napůl otravná. Paradoxně mi celkový dojem z knihy vylepšily informace v doslovu. Věřím, že kdo zatím nečetl jiné knihy z období před a těsně po revoluci, bude mít z knihy mnohem lepší dojem. Styl je neobvyklý, hodně útržkovitý, místy až snaživě poetický v kontrastu k marasmu doby.
Tak tahle, kniha, kterou jsem si vybral pro její květinový přebal (no dobrá takhle to vypadá trochu banálně, ale nechce se mi rozepisovat ten přeukrutně dlouhý příběh o jednom výběru knihy), mě skutečně nadchla! Až jsem ji přečetl za, všehovšady tři - čtyři dny, čistého času - nevím. Každopádně, mě především bavila neutuchající fantazie autora, jež do poměrně vážného příběhu o první světové válce a bolševické revoluci vkládá absurdní a velice ironicky vtipná intermenza se zvířátkama, s rozbitýma hodinama, rozpadajícíma se domama etc. Vůbec mám hodně rád, využití ironie a humoru i v případě, závažných a tragických témat a zde je od všeho výrazně mnoho. Příběhově je to samozřejmě mimo, jelikož se jedná o sérii, mnoha mikro příběhů, které se pravidelně mění, což jenom potrhuje napětí a bažení po tom číst dál.
Za mě pecka a to rovnou za rovných pět.
Bom dia.
Jak jsem správně dedukoval, i tato knížka z Prostoru je napůl skvělá a napůl otravná jako syfilis. Nebo řepa.
Jelikož je v knize asi třináct biliard postav, má kniha mnoho stránek a tak jich člověk musí hodně přečíst. Tomu se říká přímá úmora a mě to málem umořilo. Za třeskutou švandu jsem ke konci považoval tedy jen rozjímání dvou invalidů, kteří se hádali, jestli je horší bejt po vojně slepej a nebo bez rukou. Tohle je dost zajímavá hádanka. Je horší nenajít jako slepej záchod, nebo se vykadit a nemít si jak vytřít zadek? Je horší nevidět porno, nebo si nemoci zakvedlat hasičem? Je horší nevidět, že je Jagermeister ve slevě, nebo to vidět, ale nemoci si ho podat z poličky? Tohle mě opravdu zajímá a prosím tedy všechny slepce a lidi bez rukou, aby mi do zpráv napsali, co si o tom myslí.
Jedna z mála knih, které přibližují události, jež předcházely revoluci, z perspektivy obyčejných lidí. Trochu jako Bílá garda od Bulgakova, ale s jiným nábojem.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Rusko Moskva ruská literatura rodinné vztahy revoluce 20. léta 20. století Rusové společenské romány
Zajímavé čtení z historického i sociologického hlediska. Mnoho informací z 20. let 20. století v Rusku se ke mně nedostalo, takže jsem to přečetla s chutí. I když to bylo (hlavně ze začátku) tak nějak Dostojevsky rozvláčné :)
Až jsem si myslela, že to vzdám. Jsem ráda, že jsem se nevzdala.