Sivooký démon
Jakub Arbes
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/218096/bmid_sivooky-demon-cGG-218096.jpg
4
19
19
Kniha obsahuje prózu Sivooký démon a sbírku drobnějších textů „Z pražského paláce spravedlnosti“. Romaneto Sivooký démon bylo dopsáno i vytištěno v Lumíru roku 1873 hned po úspěchu Svatého Xaveria, jímž Arbes zvítězil po několikaletých pokusech s pomocí Nerudovou takřka naráz u širokého čtenářstva. Sivooký démon je tak druhým Arbesovým romanetem, nepočítáme-li ty práce, které napsal Arbes sice dříve, ale přiřadil je k romanetům až později (Ďábel na skřipci, Elegie o černých očích). Do 22. svazku Arbesových spisů bylo pojato romaneto "Sivooký démon" z roku 1873 a cyklus drobných próz "Z pražského paláce spravedlnosti", které vznikaly v letech 1873-1875. "Sivoooký démon" je druhým Arbesovým romanetem a proti "Svatému Xaveriovi" znamená pokrok ideový i umělecký. Do středu děje postavil Arbes statečnou ženu Reginu, vládnoucí svému okolí nejen svou krásou a něhou, ale i svým bystrým rozumem a energií a vyjádřil tak své pokrokové názory na úlohu ženy ve společnosti. Reginin osud sepjal s pražským povstáním roku 1848 i s politickými zápasy let šedesátých. - Cyklus "Z pražského paláce spravedlnosti" obsahuje prózy, vztahující se k první polovině let 70., kdy Arbes žil jako odpovědný redaktor Národních listů ve stálém boji s rakouskou "spravedlností". Odhaluje v nich nejprve v drobných žánrech, potom ve vzpomínkách na politické procesy, soudobé společenské poměry a spisovatelovo postavení v nich. 1. vydání ve Spisech, (Sivooký démon - 4. vyd., Z pražského paláce spravedlnosti - 2. vyd.). Redakce, doslov a poznámky Karel Polák.... celý text
Přidat komentář
Arbesův styl mám moc ráda. A miluju texty s přechodníky. Zjišťuju, že můj mozek natolik zlenivěl, že občas jsem některé věty četla dvakrát, než mi došel význam. Kouzelný slovosled.
A musím říct, dušičkový čas, šero a svíčky, tahle děsivě tajuplná romaneta ještě vyeskaloval :-)
Autor si mě jako čtenáře povodil, kudy chtěl. Pokračoval jsem v četbě jen abych odhalil předpokládané tajemství, které nebylo jasně dané, spíše vyplývalo z podivného chování postav. Přečkal jsem všechny zevrubné popisy místností, osob, krajin, všechna prudká hnutí mysli, dmoucí se ňádra a nakonec byl zklamán rozuzlením, které mě nepřesvědčilo. Žádná s postav, která hýbe dějem nevysvětlí svůj osobnostní veletoč. Prostě neuvěřím, že vykonáním zločinu se z brutálního vojáka stane během minuty filantropický dobroděj.
Romaneto Sivooký démon začíná - jak jinak - v nočním příšeří malostranských uliček staré Prahy a příšerném výjevu podivného nočního pohřbu zesnulého dítěte. Mám skoro sklon nazvat tento příběh brakovým thrillerem - v dobrém slova smyslu. Všechny nejasné a šeré události jsou postupně vysvětleny - klíčové postavy romaneta se zcela nepravděpodobně potkávají v zásadních okamžicích, jejich osudy se prolínají a zapadají do sebe jak rzí sežraná ozubená kola - rodinné tajemství je odhaleno a jako prohlédnutá kletba se rozpadá v prach. Arbesa snad k této povídce inspiroval E. A. Poe. Velmi dobré, pokud vám nevadí nepravděpodobné duchařské stories. No a - čtenáři chlapci: ženu, která jest sivookým démonem, si zamilujete. Což na tom, že její duše je skryta v hlubinách psychické noci... - Svazek, která jsem měl v ruce - vydání 1956 - doplňuje skvělý soubor soudniček a vězeňských příběhů Z pražského paláce spravedlnosti. Nejen že se skvěle čte, ale je zajímavý i syrovým líčením poměrů v rakouském vězeňství kolem roku 1875.
Kromě romaneta Sivooký démon obsahuje svazek sbírku soudniček a povídek ze soudního prostředí, které Arbes uveřejňoval v novinách. Ty jsou psány výrazně jednodušším jazykem než romaneta a často mají humorné nebo sentimentální vyznění. Je zajímavé porovnat, jak fungovala justice před 150 lety a dnes. Kniha je vybavena podrobnými vysvětlivkami a doslovem.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Svatý Xaverius |
| 2008 | Newtonův mozek |
| 2006 |  Romaneta (5 romanet) |
| 2004 | Erotomanie |
| 1951 | Štrajchpudlíci |
Trochu E. A. Poea, trochu Ann Radcliffové, špetička Malé Strany, protřepeme... Překvapivě dobře se mi to četlo, ale nějakého rozuzlení jsem se nedočkal. Regina je sympatická, vypraveč trochu pistolník (scéna s kočím), vyprávění o starém pískaři je dle mě z rubriky "To nevymyslíš, to musíš vidět" a v ničem si nezadá s válečnými povídkami Guy de Maupassanta. Nedokážu říct, proč čtyři hvězdy, ale dávám je. :)