Skôr než zomriem
Jenny Downham
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94180/sk-r-nez-zomriem-94180.jpg
4
367
367
Každý z nás vie, že raz zomrie. Lenže v šestnástich to nečaká nikto. Smrteľne chorej Tesse Scottovej zostáva iba niekoľko mesiacov života a ona sa rozhodne prežiť ich absolútne naplno. Nechce byť ukrátená o nič, čo život ponúka jej zdravým rovesníkom. Číslo jeden na jej zozname je sex. A začať chce dnes večer. Splniť si túžbu nebýva ľahké a zakaždým je tu riziko, že namiesto radosti zažijeme rozčarovanie. A niekedy si nás šťastie vystriehne vo chvíli, keď ho najmenej čakáme. Tento nevšedný román o neskrotnej túžbe žiť a milovať tvárou v tvár vlastnej smrti je vášnivou oslavou života.... celý text
Literatura světová Romány Zdraví
Vydáno: 2009 , Ikar (SK)Originální název:
Before I Die , 2007
více info...
Přidat komentář
Smutné téma, jen jsem při čtení mnohokrát zapochybovala o tom, že by se lidé okolo Tessy i Tessa samotná ve skutečnosti chovali tak jako v knize. Na druhou stranu se mi moc líbil způsob, jakým byl v knížce nastíněn vztah otce a dcery.Nicméně i tak je pro mě kniha na rozmezí tří a čtyř hvězdiček.
Tessu chápu, na nervy mi nelezla ani její zlost a ani spratkovité excesy. Kdo z nás může říct jak by se v takové situaci choval, kdyby umíral v sedmnácti letech! Moc jsem jí přála to, že si dokázala splnit jeden z bodů na seznamu, a to lásku, kterou stačila prožít s Adamem. I když to bylo krátké, tak stihla poznat ten pocit jak duševní tak fyzický.
Jinak plně souhlasím s hodnocením Wish o pár řádků níž - krásně napsáno.
Porovnávat s podobnými knihami nechci, protože každého z nás chytí za srdce jiný příběh, na který nezapomene. Tento u mě nebude sice úplně na předních příčkách, ale za přečtení určitě stojí.
Jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla. Ani nevím, co napsat. Prostě by to takhle nemělo být, aby rodiče přežívali své děti. A aby děti věděli, že umřou ještě jako děti, nebo mladí lidé. Nechtěla bych to zažít. Ale co je horší, když víte, že vaše dítě za krátko umře a můžete se s ním rozloučit, anebo když vaše dítě umře např. při dopravní nehodě a už se rozloučit nemůžete.................................
Asi nevím, co si o knížce myslet. Zvládla jsem ji přečíst během jednoho víkendu, což dokazuje, že se mi líbila. Jen mám pocit, že jsem už o této tématice četla lepší knihy, které ve mně zanechaly hlubší dojem. Ale četla se výborně a dokázala reálně nastínit pocity mladé umírající dívky, za což má autorka můj obdiv. Tessa mi sice svým jednáním občas lezla na nervy, ale je hrozně těžké pochopit myšlenkové pochody umírajícího člověka, který touží po životě. Já jsem jí každopádně fandila až do konce, aby se jí splnilo každé přání ze seznamu.
Knížku Ještě než umřu určitě doporučím dál, protože za přečtení rozhodně stojí.
Moc pěkná knížka, kteráse mi líbila, ale i trošku mi nesedla. I tak je to prostě příběh který by si měl přečíst každý a uvědomit jaké má někdy štěstí a své zdraví si hlídat, protože to je to nejcenější co máme :). Ten konec byl strašný a na mě otevřený, chci vědět jak to bylo dál :D. Poslední dobou mám všude otevřené konce, ale pokračování nikde :D, štve mě to už. Všem knížku doporučuji!!! :)
Pochopit mladou umírající slečnu asi nelze.. i přesto jí začnete najednou rozumnět a držet palce, aby ještě neumírala.. Pro mě naprosto otevřená zpověď o smrti, z které mne opravdu mrazilo.
Ze začátku mi hlavní hrdinka pěkně lezla na nervy i přes svou nemoc ale postupem mně byla sympatičtější a více jsem jí chápala. Chvílemi mi ale kniha přišla taková jednotvárná a zbytečně místy utahaná. I přesto mně tento příběh trochu donutil zamyslet se jak prožívám plnohodnotně svůj život, což myslím bylo i trochu účelem této knihy. Ale i tak jsem prostě čekala víc..
(SPOILER) Na rozdíl od názorů některých čtenářů mi tahle knížka jako dívčí románek nepřišla. Dívčí je na ní snad jen věk hlavní hrdinky. Osobně si pod přirovnáním ke klasickému dívčímu románu představím sladkobolný příběh protkaný klišé, patetickými scénami a vzdycháním hlavní hrdinky nad krásou jejího objektu zájmu a vylíváním si oček kvůli smrtelné nemoci:) Tahle knížka mě ale mile překvapila, nic podobného v ní totiž nejdete. Nutno dodat, že normálně knihy z kategorie YA moc nečtu. Pro mě to byl silný příběh s nezvratitelným koncem napsaný jednoduše a prostě bez vylévání srdce, bez emočního ždímání, a přesto byla z každého slova, z každé věty cítit všechna ta bolest a beznaděj, která se s přibývajícími stránkami prohlubovala, protože v tomhle případě se happy end nekoná. A i když jsem věděla, že závěr bude ještě smutnější než celá kniha, nemohla jsem přestat číst. Osobně jsem hlavní hrdinku chápala a nezařazovala bych ji do kategorie spratků. Neříkám, že její chování vždycky bylo správné, ale nikdo z nás si nedokáže představit, jak by se choval v podobné situaci. Bojovat tolik let s tak vážnou nemocí a prohrávat, rozhodnout se ukončit léčbu a vědět, že zbývá jen pár týdnů… možná dnů… že každá vteřina vás posune blíž ke konci, že každý okamžik může být tím posledním… a vy si přesto nedokážete představit, že to doopravdy přijde. Podle mě je logické, že se ve vás mísí i pocity vzteku, nenávisti i závisti, že ostatní mají budoucnost, o kterou vás nemoc připravila. A pokud bylo Tessino chování sobecké, nebyl do jisté míry sobecký i její táta, který se ji snažil držet v bezpečí jejich domova a odmítal se na rozdíl od Tessy smířit s realitou? Jeho jednání bylo samozřejmé. Málokterý rodič snahu udržet své dítě co nejdéle naživu vzdá. Jenže v Tessině případě to bylo spíše přežívání… Všichni jsme sobci, ať se na to podíváte, z jakého úhlu chcete, ale v tomto případě nemůže nikdo nikoho soudit. Snad až na matku, která kvůli chlapovi zavrhla i svoje vlastní děti a ani v době Tessiny nemoci s ní příliš času netrávila. To mi přišlo mnohem horší než jakýkoliv Tessin exces.
Čím více jsem si u této knihy říkal - nebudu brečet!!!, tím více pro mě byl očekávaný konec hlavní hrdinky tragičtější a smutnější. Z mého pohledu výborná, nepatetická kniha, jedna z těch, díky kterým zjistíme, že se zřejmě nemáme až tak špatně, jak jsme si mysleli.
Ze zacatku jsem mela problem cist, ale potom jsem si rikala, ze ja to chapat nemuzu, nemam tuseni, co se deje v hlave cloveka, ktery umira (mam to stesti, ze se to zatim vyhlo komukoliv z rodiny i pratel). Proto kdyz jsem knihu docetla, byla jsem chvili v jinem svete (jako v nejake bubline, nebo co). Nebracela jsem, nejak mi to neslo...ale to neznamena, ze me pribeh hluboce nezasahl... kdyz jsem potom videla film, nebylo to u me stejne. Kniha je v tomhle pripade tisickrat lepsi...
Právě jsem zavřela... A jsem překvapená... normálně u takových knih brečím, Dneska jsem si posledních asi 60 stran nechala na pozdní čtení aby mi nikdo neviděl brečet, ale... Nějak sem nebrečela... Neříkám, že se mi kniha nelíbila, líbila se mi hodně, ten boj až do poslední myšlenky, To jak si váží všeho co nemůže mít nebo už nebude, o co přijde... Ten boj o všechno jakoby na mě sálal...
Jak píše hanjana, pro nezasvěcené to může připadat zbrklé zvláštní, nepochopitelné jednání.
Tohle se mi strašně špatně hodnotí. Vlastně ani nevím, jestli jsou 4 hvězdičky málo nebo moc.
Hlavní hrdinka - Tessa - mě neskutečně po většinu knížky vytáčela. Určitě nepochopím, jaké to je umírat, ale její chování mě někdy až děsilo. V pár situacích už jsem měla chuť si s ní vážně promluvit.
Ale to se pak s vývojem příběhu docela změnilo a začala jsem ji chápat, proč tak přemýšlí a někdy i proč je na ostatní tak kyselá, i když mi lidí, kterým slovy ublížila, bylo líto.
Hodně jsem v průběhu čtení porovnávala s filmem, který jsem viděla dřív, což mě mrzí, ale i kniha je skvělá, stejně jako filmové zpracování.
A taky je naprosto úžasný styl psaní. Tak nějak jsou mezi řádky schovaná znamení - znamení, kterých si většinou v životě nikdo nevšímá - a mně se strašně líbilo, jak si Tessa všeho všímala. Nic nebrala jako samozřejmost a pozorovala i ty nezvláštnější a nejpostradatelnější věci. A to je tak nějak skrytým posláním knihy, otevřít oči a všímat si.
Co si budeme povídat, tohle je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Moc mě zaujal černý humor autorky i v takhle vážném tématu.
A taky je to asi první kniha, která je z většiny stejná jako film. Nebo spíš film je stejný jako kniha.
(Už dlouho jsem u knížky nebulela jak želva - tahle mě k tomu dohnala:D)
Knihu som čítala pred pár týždňami a za svet si neviem spomenúť, o čom bola.
Spomenula som si na ňu včera, keď som videla film. Film sa volá Teď a tady (prečo tá zmena?) a bol dojímavý, veď umiera mladý človek. Ináč podpriemer. Ale ten nápad so zoznamom je podnetný, bez ohľadu na to, či človek vie, že onedlho umrie alebo nie.
Kniha se mi velmi, velmi líbila. Na začátku jsem chvilku měla chuť ji odložit, ze začátku mi Tessa přišla nesympatická, a přišel mi nějakým způsobem zvláštní styl, kterým autorka psala. Rychle jsem ale změnila názor, po přečtení celé knihy jsem byla nadšená, kniha byla skvělá, a musím říct, že na mě hodně zapůsobila.