Skôr než zomriem
Jenny Downham
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94180/sk-r-nez-zomriem-94180.jpg
4
367
367
Každý z nás vie, že raz zomrie. Lenže v šestnástich to nečaká nikto. Smrteľne chorej Tesse Scottovej zostáva iba niekoľko mesiacov života a ona sa rozhodne prežiť ich absolútne naplno. Nechce byť ukrátená o nič, čo život ponúka jej zdravým rovesníkom. Číslo jeden na jej zozname je sex. A začať chce dnes večer. Splniť si túžbu nebýva ľahké a zakaždým je tu riziko, že namiesto radosti zažijeme rozčarovanie. A niekedy si nás šťastie vystriehne vo chvíli, keď ho najmenej čakáme. Tento nevšedný román o neskrotnej túžbe žiť a milovať tvárou v tvár vlastnej smrti je vášnivou oslavou života.... celý text
Literatura světová Romány Zdraví
Vydáno: 2009 , Ikar (SK)Originální název:
Before I Die , 2007
více info...
Přidat komentář
Jedna z těch nejlepších, co jsem kdy četla. Myslím, že jsem ještě nikdy nic podobného nečetla a děj mě pohltil. Knihu nešlo odložit. Kniha má hluboký podtext a myšlenku.
Trochu rozporuplné pocity. Hlavně postava mě lezla na nervy, viz komentář od netty.vanity . Na druhou stranu v takové situaci... Hodně podobná kniha je "Hvězdy nám nepřály", tato mě po citové stránce zasáhla asi více - hlavně těmi závěrečnými partiemi. Slzička či dvě nakonec přeci jen ukáply...
Není to žádná pecka, ale pro náctileté to není špatné počtení, které nese sdělení a myšlenku...
Příběh mě pohltil.. Líbilo se mi, že si dokázala před smrtí splnit všechna svoje přání. Tessa mi nepřipadala sobecká ani dětinská - naopak, odvážná, že si dovedla najít cestu ke svým tajným přáním.. Každý by měl mít svůj seznam snů - aby si pak na sklonku života mohl říct, že ten život jen tak suše nepřežíval, ale skutečně prožil..
Tuto knihu mi půjčila naše paní češtinářka a rozhodně nelituji, že jsem si jí přečetla.
Kniha n¨byla velice smutná ale zajimavá a nešlo prostě přestat číst.
Sháním ji do čtečky jestli někdo máte bych bych moc ráda.
Velice poutavá kniha. Již od první stránky mě příběh vtáhl do děje, jen se mi otáčely stránky, ani nevím jak :)
Je zvláštní, že po takových příbězích si uvědomíme, co je pro nás rutinou a pro někoho to může být silný okamžik, kterým my nedáváme takovou důležitost a pozornost. A právě to, jak si Tessa snažila splnit si svůj seznam mě táhlo číst dál a dozvědět se víc. No a jak jinak, než že jsem si na konci poplakala....
A úryvek, který mě zaujal ... :
Cal říká, že lidé jsou z atomového popela mrtvých hvězd.Říká, že až umřu, znovu ze mě bude prach, třpyt a déšť. Jestli je to pravda, chci, aby mě pohřbili přímo tady pod tou jabloní. Její kořeny prorostou měkkou hmotou mého těla a vycucají ze mě vodu. Narodím se znovu v jabloňových kvítcích. Na jaře se budu snášet k zemi jako konfety a ulpívat na botech své rodiny. Budou mě nosit v kapsách, rozprašovat si mé nepatrné měkké kousíčky na polštáře, aby se jim líp spalo. Co se jim pak asi bude zdát?
hodne smutna kniha, ale nelituju, ze jsem ji precetla a celkem chapu Tessiny vystrelky.. i kdyz neumirate, obcas mate chut udelat neo ztresteneho jen aby se neco delo.. a v jejim stavu, kdy vi, ze nema zadnou nadeji..
ke konci ale neni jenoduche se orientovat v tom, co se deje v jejim okoli a co se Tess honi v hlave..
ale presto davam jen ctyri hvezdy, protoze sloh, jakym je knizka napsana, mi chvilemi prisel dost divny.. precetla jsem nekolik knih v prvni osobe a tahle nepatri mezi nejlepsi..
Ona se chovala jako sobec a byla protivná, ale většina z nás si tohle neumí představit. Byla tak mladá a nic špatného neudělala, ale byla nemocná. Léčení jí nepomohlo. Bylo to čím dál horší a ona s tím nemohla nic dělat. Mohla ležet v nemocnici a umírat nebo mohla dělat kraviny a užívat si poslední týdny života. Já bych si vybrala to druhé, protože bych se jinak zbláznila. Kniha je velmi dobře napsaná, přečetla jsem jí za jeden den. Jsme jen lidi, chováme se sobecky a v takových chvílích dvojnásobně. Tessa vše skvěle popsala a ten její humor se mi líbil.
První jsem viděla naprosto fantastický film Now is good a všimla jsem si, že je podle knižní předlohy Before I Die. Tak proč se do toho nepustit? A nelituju! Sice jsou knížka i film od sebe dost odlišné, jen opravdu základní prvky jsou stejné, jinak jsou i hodně scén úplně jinak formulované. A knížka se mi líbila i přes odlišnost filmu. Tessa mi byla sympatická, i když v některých scénách se mohla krotit, ale i tak když víte, že umíráte a že není žádný lék 'life really sucks'. Myslím, že měla právo na mrzutost za takový hrozný osud. Oblíbila jsem si i hodně Adama, Cala, Philippu a Adamovu matku. Popravdě Zoey ve filmu mi připadala jakžtakž sympatická, zatímco v knížce jsem ji opravdu neměla ráda, takovou kamarádku bych asi nechtěla. Moc se mi líbil Tessin pohled na svět, její všímavost i její občasný černý humor. Knížku musím jedině doporučit, protože to byla velmi silná a dojemná knížka a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Hlavně se mi líbily tyto 2 skvělé věty :
Okamžiky. Hromadí se až po tenhle...
Nejprve jsem si myslela, že knihu odložím a nebudu číst, pak jsem se do ní začetla a na konci brečela jako želva.
Souhlasím s názorem, že kniha je spíš dívčí románek, akorát že hlavní hrdinka má leukémii. Ale nesouhlasím, že Tessa byla sobecká a dětinská. Ona umírala, byla mladá, chtěla žít. Zdravý člověk těžko pochopí co se honí hlavou nemocnému a ještě takhle mladému, který má mít celý život před sebou.
Naopak mně byla Tessa sympatická, její černý humor, její ironie.. jak si dokázala splnit svoje sny předtím než umře. Byla lidská, ne dokonalá hrdinka, ale obyčejná holka.
Knižku jsem četla v originále, angličtina není těžká. Po přečtení vím, proč žít a za co bojovat. Konec jsem oplakala. JInak se velmi těším na filmové zpracování. :)
Knihu jsem si vzala na dovolenou, což nedoporučuji, pokud vám vadí brečet před ostatními. Vůbec mi nevadilo, že je Tessa někdy protivná a má svoje výkyvy nálad, naopak mi její postava přišla strašně lidsky napsaná. Celkově se kniha krásně a bohužel i rychle čte. Úžasně jsou popsané úplně obyčejné věci i myšlenky v závěru...
Citace z přebalu mluví za vše:
"Osudem této knihy je rozplakat tisíce čtenářů, kteří budou doporučovat všem svým přátelům, aby si ji také přečetli...
Přes neúnosnost toho, co se blíží, vyslovuje sotva zřetelnou pravdu, kterou Downhamová dobře zachytila: že v životě, navzdory všem varováním, nikdo doopravdy nevěří v konec."
Strašně mě štvalo, jak byla hlavní hrdinka občas sobecká a k tomu příšerně dětinská. Jako chápala jsem, že to pro ni muselo být těžké, ale to neznamená, že měla právo chovat se jako protivná mrcha. Pokaždé, když se objevil její táta nebo někdo z rodiny, už jsem přemýšlela, co z té holky zase vyleze a předem mi bylo líto všech okolo.
Na druhou stranu musím říct, že se mi moc líbilo, jakým způsobem Tessa vnímala svět.. všechna ta znamení a popisování úplně (ne)obyčejných věcí bylo kouzelné a úplně návykové.
Myslím, že kdyby to napsal někdo jiný a bez těhle úžasných drobností, bylo by to tak na dvě, se zavřenýma očima stěží na tři hvězdičky.
Zkusím to shrnout tak, abych nevypadala jako necita. Do knížky jsem šla s tím, že to bude o nějaké dívce vyrovnané se svým krutým osudem, ale dočkala jsem se víceméně dívčího románku, jen s tím rozdílem, že hlavní hrdinka měla leukémii. I přes to jsem ji nemohla litovat, protože se mi svým chováním šíleně protivila. Když trpíte smrtelnou nemocí, je jasné, že se asi nebudete chovat nijak úkázkově, ale sakra, já bych se alespoň snažila to rodičům neztěžovat a nezlehčovat problémy ostatních! Člověk by čekal,že když tak dlouho čelíte rozsudku smrti, začnete se sebou něco dělat a uvědomíte si spoustu věcí, ale Tessa byla zpropadený sobecký puberťák. Později jsem ji začínala litovat, když se jí přitížilo, navíc jsem si připomněla nemoc, na kterou zemřela moje babička, takže to pro mě bylo celkem osobní. Ale nechytlo mě to vůbec za srdce tak, jak jsem čekala. Nesednu si z té knížky zkrátka na zadek proto,že hlavní hrdinka umírá,to po mě nechtějte.. Na druhou stranu v kůži umírajícího jsem nebyla, těžko říct, co se takovému člověku honí hlavou. Přesto je to tak maximálně na tři hvězdičky.
Musím říct , že tahle knížka člověka úplně vtáhne a jen tak nepustí , tedy aspoň mě nepustila.Člověk se vžije do toho příběhu a po dočtení v něm něco zůstane.Příběh o lásce a osudu,který si člověk nevybírá......
Moc emotivní kniha...i slzy jsem uronila :) Člověk, který je zdravý si neuvědomuje, jaká je to výhra...až onemocní, zjistí, že je toho tak moc, co chce ještě prožít..