Skácel
Zdeněk Kožmín
Kniha Zdeňka Kožmína je prvním pokusem uchopit Skácelovo dílo v celistvosti. Autor se v něm proměnuje do role citlivého čtenáře, který se ve své skácelovské pouti opírá o běh jednotlivých sbírek, podávaje jejich citlivou interpretaci. Ne že by se nedostalo na básníkův život, jakož i na okolnosti všech dějinných časů, jimiž Skácel prošel, ale hlavní způsob, jímž se Zdeněk Kožmín svého básníka zmocňuje – to pozorné a textu oddané rozbory všech těch malebně znějících knížek: Hodiny mezi psem a vlkem, Smuténky, Chyby broskví, Dávného prosa... A naslouchaje jejich tóninám – trvalým a jakoby neproměnným, ale současně znějícím vždy vlastní nezaměnitelností – Zdeněk Kožmín pomalu a s tichou trpělivostí skládá podstatu toho, čím Skácelovo dílo dráždí nejvíce. Totiž jak přes veškerou blízkost a smyslnou určitost básníkových krajin – Kolikrát jsme tu už stáli! – se v nich současně odehrávají děje mimo individuální zkušenost:mýty našich prapodstat. Druhé doplněné vydání... celý text
Přidat komentář
„Vědět místo“ … to je to „velké tajemství Skácelovy poezie … je v tom, že právě on ví místa … Skácel chodil světem a objevoval místa, o kterých nějak už věděl.“
(Zdeněk Kožmín)
Jsem ráda, že mám knížku Zdeňka Kožmína doma, můžu se k ní vracet, někdy opět zalistovat, vrátit se k ní až zas budu číst další Skácelovy básně, nejsem totiž žádný znalec poezie, jen ji mám prostě ráda, hlavně když vzbuzuje emoce, pak se mi líbí – a Skácel do toho mého, mými emocemi vytvořeného, prostoru pro poezii dobře zapadá.
Pan Skácel nás totiž ve svých básních provází svou minulostí – místy svého dětství a vzpomínkami, zastaveními uprostřed proudu času, kdy vám pak skoro jako malíř zprostředkovává pohled na krajinu, která mu je blízká … na všechny ty prchavé okamžiky, které mu utkvěly v paměti … „moment mezi tím, co již není a ještě není“ (Z. Kožmín) ...třeba někde mezi létem a podzimem …
„Včera letěl vzduchem první bílý vlas [...]
a podzim přijde zítra.“
(Jan Skácel)
Díky Zdeňku Kožmínovi nebudu asi mít Skácelovy básně radši (ráda je mám už dávno), ale možná jim trochu lépe porozumím, a možná, že to ani není tak úplně potřeba, ale taky možná, že pak v nich objevím – no prostě – ještě víc těch vzácných okamžiků i všednodenních situací, které pak ještě víc, ještě intenzivněji dokážou oslovit, ukázat svou hodnotu … všech těch nedoceněných „běžných chvil v životě“, protože právě ty jedinečné okamžiky pan Skácel zachycovat opravdu umí …
„Já mrtvý harlekýn
trvám i po smrti neochvějně na tom
že slunce zacházející za hory
je krásné“
(Jan Skácel)
Líbí se mi atmosféra jeho básní … líbí se mi přemýšlení o životě člověka … líbí se mi zachycení konkrétního okamžiku … líbí se mi nejistota v básníkově výpovědi … líbí se mi jistota ve vyslovování souladů i rozporů … líbí se mi i večerní tesknoty o pomíjivost prostoru ... o pomíjivosti všeho …
„a je to prosté jako zázrak
a jako věčnost ve chvíli
kdy zase znovu nebudeme
jako jsme předtím nebyli“
(Jan Skácel)
… „kdy život jednotlivého člověka probíhá v kruhu, na jehož počátku a konci zároveň se střetává narození a smrt“ (Zdeněk Kožmín).
Naprosto vynikající monografie o Skácelovi. Jako milovník jeho poezie jsem si chtěl rozšířit obzory jak o Skácelově životě, tak o jeho díle. Kožmín se v této knize představil jako velmi citlivý a pozorný interpret; líbila se mi poznámka v komentáři níže, která naprosto vystihuje obsah knihy: to, co člověk při čtení Skácelových sbírek pouze tuší, Kožmín zde explicitně pojmenuje. Je až zarážející, jak je Skácelova poezie přesahující. Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí rozšířit obzory jak o díle Skácelově, tak i o možnostech intepretace.
Obdivuhodné dílo. Každou báseň jako bych četl poprvé až s touto knihou. To, co běžný čtenář poezie jaksi podprahově tuší, zde je vyloženo verš po verši, ne snad strojově, ale s respektem poukazuje na výstavbu textu.
Půjčil jsem si ke čtení všechny Skácelovy sbírky a četl jsem je zároveň s výkladem. Jinak by mi asi vadilo, že zrovna nevím, o čem se přesně mluví. Takto mě mohla zasáhout poezie a obohatit literární věda v nebývalé harmonii. Co se Skácelovy prózy týče, už se těším.
Je to taková "příručka" ke Skácelově poezii, jsou zde i různé interpretace a varianty básní... v knize je to krásně řečeno, že to je "pouť po celém pohoří Skácelovy tvorby" a tak to je....
Vynikající počin. Tam, kde je Skácel ve své tvorbě příznačně neuchopitelný a delikátní, Kožmín přesně ví, jak přiblížit čtenáři výklad, aniž by kouzlo jeho veršů rozptýlil. Výstižně reflektuje nosná témata a zásadní aspekty básníkovy tvorby. V decentních, citlivých rozborech přesně odkazuje k prostředkům, jimiž jsou básně utvářeny, uvádí do Skácelovy osobité metafyziky a přikládá k textům související postřehy z autorova života. Jde o monografii, která hluboce rozumí, s přátelskostí a lidskostí představuje, která čtenáře odborně a seriózně provází, aniž by zahlcovala či unavovala. Krásné setkání.
Štítky knihy
čeští básníciAutorovy další knížky
| 1993 |  Bílá žízeň |
| 2005 |  Interpretace básní |
| 1998 | Na tvrdém loži z psího vína |
| 2000 | Skácel |
| 1995 | Tvořivý sloh : Malé traktáty a malé scénáře |
Vzpomínka na dobu, kdy jsem Jana Skácela pravidelně potkával v Domě umění.