Skaláci
Alois Jirásek , Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151350/bmid_skalaci-Ysk-151350.JPG
4
105
105
Historický román z dob nevolnictví a poddanství selského lidu na náchodském panství za vlády zhýralého knížete Josefa Piccolominiho. Živý obraz poddanských poměrů v době Marie Terezie staví v protiklad historii selské rodiny, která vůbec odráží bědný stav tehdejších nevolníků, a život na náchodském zámku, který je tu symbolem šlechtického sobectví.... celý text
Přidat komentář
Za časů mých středoškolských studií jsem se povinné četbě vytrvale a úspěšně bránila a vyhýbala se jí jak čert kříži. Z klasiky jsem toho četla málo, což jsem se během tohoto roku rozhodla dohnat a napravit, jelikož ne jen moderní thrillerovou a hororovou stravou živ je člověk. Pro začátek jsem sáhla po české literatuře, s obřími obavami, protože o Jiráskovi se říká, že je kapku těžkopádný a hůře stravitelný. No nevím, jak ostatní jeho knížky, ale Skaláci mě mile překvapili. Jakmile si člověk zvykne na archaický jazyk a přestanou ho dloubat do očí všudypřítomné přechodníky, ponoří se do příběhu a všechny události hluboce prožívá spolu s hrdiny. Tedy alespoň u mě to tak probíhalo. Děj je napěchovaný dramatickými chvílemi a mnoha zvraty. Postavy měly skvěle propracované charaktery. I ten zastaralý jazyk jsem si nakonec oblíbila, má svoje kouzlo. Vyloženě mě bavilo to číst, ale je fakt, že v osmnácti letech bych to asi opravdu neocenila. Na tohle se musí dozrát. Mimochodem se hodí do čtenářské výzvy kniha od autora, který nosí brýle.
Taková Jiráskova tematická klasika stokrát jinak, obsahově to moc nepřekvapí. Ale miluju ten jazyk.
Skaláci – Jiráskův první historický román, který ve třech částech (Salva guardia, Skaláci a Bouře) vypráví dramaticky o strádání a útlaku poddaných pod vrchností, která si o vlastní vůli upravovala požadavky na robotu, stanovené monarchií. Mezi poddanými se tak šíří zpráva o Zlatém patentu, který vrchnost tají, aby si uchovala svoje privilegia a schyluje se k rebelii….
“Sami si musíme pomoci...“ - odpor Skaláků strhává i ostatní a název třetí knihy je příznačný - Bouře.
Námět celého románu čerpá jednak z vyprávění pamětníků a jednak z historických faktů o selském povstání v roce 1775 ( selské „guberno“ a rychtář Nývlt). Román je postaven na osudu rodiny Skaláků a situován na náchodské panství, které v té době patřilo k velmi významným. Není pochyb o tom, že Jirásek ve svém vyprávění stojí na straně utlačovaných poddaných, ale dokáže i realisticky popisovat průvodní jevy rozpoutané rebelie:
-
Sedláci ničili, kde co napadli...Ze sklepa vynesli víno, vyvalili sud piva, a nyní nastala divoká hostina. Po chodbách při záři loučí a svítilen, v jizbách, všude popíjeli, hulákajíce a zpívajíce.
-
Jirásek, potažmo Skaláci se mi četli poněkud lehčeji než předchozí Kříž u potoka K. Světlé. Přece jenom o něco modernější jazyk i když autory nedělí zase příliš velký časový rozdíl. Možná je to i námětem, Skaláci jsou dramatičtější, řečeno současným jazykem je zde více akčních momentů.
Ale přece jenom to chce zralejšího čtenáře a především dobrovolný výběr knihy.
Zdařile je vylíčen dlouhodobý proces útlaku a zrání odporu vedoucí až k povstání lidu. A to včetně souvisejících jevů, jako je zrádcovská vychytralost či nebezpečí drancování neovladatelným davem. Příběh je dramatický, má spád. Jistou přemrštěnost v líčení bledých tváří a mdlých očí bohatě vyvažuje krásný archaický jazyk.
Z Jiráska mám dost načteno, miluju U nás a F. L. Věka,ovšem číst se podle mého soudu dá až tak od 35 let výše, vnucovat ho jako povinnou četbu je odrazující blbost. Tyhle selské bouře už mě tak netěší a dost je na tom poznat, že je to prvotina, ale bylo mu teprv 22... Občas byl, co se sociálních otázek týče, po čertech tendenční a neobjektivní, ovšem osmnácté a devatenácté století umí zobrazit velmi přitažlivě.
Přečteno po letech, příběh mě vtáhl, četla jsem jedním dechem. Nikdy jsem Jiráska moc nemusela, ale Skaláci mě nadchli, asi se pustím i do dalších jeho knih :-)
Díky autorově vypravěčskému géniovi se čtenář ocitne na českém venkově v 18. století, prožívá spolu s poddanými jejich zoufalství a útrapy vycházející z bídy a z povinnosti robotovat, spolu s nimi nenávidí vrchnost, cítí se ukřivděn a s chutí se účastní selského povstání. Jedná se o mimořádnou knihu, v níž autor dokázal toto nelehké a méně záživné téma zpracovat ve čtivý a přesvědčivý příběh a obraz tehdejšího života.
Jirásek umí tak dokonale popsat dobu o které píše, že se při čtení v tu ránu ocitnete v tom světě, o kterém právě čtete. O to víc mě právě teď usadil komentář pode mnou- kralika- o skutečnosti tohoto příběhu. V každém případě Jirásek je jen JEDEN a jeho knihy, to je oáza na dušičku. A za to, že tak famozně a věrohodně popisuje právě naši, českou, historii mu i tu červenou knihovnu pro tentokrát budu tolerovat. Moc hezky se kniha četla.
No, sice to bylo trochu jinak, ale o to Jiráskovi ani nešlo. Tomu šlo o dobovou atmosféru a tu Mistr uní bravurně. Skvělé čtení - jednak pro to, že znám místní reálie a jednak, že dvě postavy románu jsou mými předky...
Ačkoliv to je Jiráskova prvotina, už jsou v tom znát typické rysy jeho budoucích próz a celkového zaměření. Ale bylo to příjemné počtení, hezký příběh na dva dlouhé zimní večery!
Další Jirásek za mnou, stále baví. I když nepatří k těm nejlepším, které jsem dosud četl.
Zajímavý příběh o obyčejných selských lidech, na které dopadla chudoba, hlad a k tomu ještě tvrdá ruka Vrchnosti. 100%
Opravdu krásná knížka, čtivá, napínavá, moc se mi líbila, nechybí tam ani romantická věrná láska.
Alois Jirásek je z jednim zmála autorů,který nám přibližuje doby dávno minulé.Ukazuje ve svých knihách neustálý boj proti zvůli šlechty,kdy panstvo mělo obyčejného člověka pouze jako výrobní nástroj pro zvyšování svých zisků. Mám rád Jiráska a jeho knihy,sice třeba popisuje na jedné stránce krajinu kde se děj momentálně děje,ale kdo má představivost tak se sám při čtení přenese do té doby a do toho prostředí.
Anotace zase velmi zavádějící... Knihu ocení milovníci 17. a 18. století, kteří se nebojí Jiráska :). Tady je poměrně stručný a jasný. Mě osobně fascinuje, jak vůbec mohli obyčejní lidé přežít ta krutá staletí.