Abys byl spasen, musíš hřešit
Jason Aaron
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378549/bmid_musite-hresit-abyste-byli-spaseni-bYT-378549.jpg
5
86
86
OBČAS SE O OSUDU ČLOVĚKA ROZHODNE V JEDINÉM OKAMŽIKU Pro šerifa, který za frajerskou fasádou neukrývá nic než prázdnotu, to znamená, že se musí stát mužem, jakým celý život předstíral, že je. Pro zahořklého agenda FBI, který má na rukou krev, to znamená, že musí riskovat smrt v ohnivém pekle palby a spršce střel. Pro poctivého policistu, který narazil na vraždu a šílenství, to znamená, že se musí rozhodnout pouze podle svého instinktu - i když ví, že ho to může zabít. Pro mladého muže, který je sice zjizvený, ale stále nedotčený, to znamená, že zjistí, jestli si zvládne uchovat v srdci dobro - i když je to srdce zlomené. Pro tajemného vraha, který je napůl šamanem a napůl šílencem, to znamená, že se bude muset rozhodnout, jestli se přizná ke svému zločinu - a to přímo svému popravčímu. A pro tajného agenta, který už dávno neví, na čí straně vlastně je, to znamená, že si bude muset vybrat, jestli jistému člověku ušetří život... anebo mu ho vezme. Oceněný tvůrčí tým Jasona Aarona a R. M. Guéry, společně s hostujícími Jasonem LaTourem a Davidem Furnóem, uvádí SKALPY: ABYS BYL SPASEN, MUSÍŠ HŘEŠIT - další napínavou kapitolu noirové ságy z prostředí původních Američanů, která se tentokrát noří ještě hlouběji do tajemství ukrývajících se v temném srdci příběhu. Obsahuje SKALPY č. 43-49.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Komiksy
Vydáno: 2018 , CrewOriginální název:
Scalped Vol. 8: You Gotta Sin to Get Saved, 2011
více info...
Přidat komentář
Z hloubi duše doufám, že se na dva poslední díly něco nestane. Že ta skvělá kvalita a hutná atmosféra vydrží. Že postavy budou pořád takhle morálně šedé. A že se zlepší kresba, pořád se mi ty ksichty pletou.
Původně jsem chtěl dát čtyři silné hvězdy, ale pak jsem si znovu přečetl posledních pár stránek, a dám plnou palbu, protože si to komiks za ten konec hodně moc zaslouží. V každém komentáři ke Skalpům píšu, že je Jason Aaron scénáristický genius, a zde mě to znovu a znovu dokazuje. Nevím jak to dělá, ale Aaron umí psát postavy takovým způsobem, že si z toho vždy sednu na zadek. Každá postava je napsaná, tak realisticky a opravdově, že mám pocit, že čtu o skutečných lidech. Hodně se mi líbí to, že nemohu o žádné postavě říci, že je "dobrá nebo zlá". Aaron ty postavy píše tak moc luxusně, že chápeme jejich hnací motor a myšlenky, a dává nám naprostý smysl proč dělají to, co dělají. Nejvíce je to vidět na práci s postavami, které jsou dost nejednoznačné - Ruda vrána a Ten, který chytá. Myslíme si, že je známe a víme, co udělají, a pak přijde okamžik pravdy, a my zůstaneme stát s otevřenou hubou a nevíme, co si máme myslete, a znovu si ty stránky a panely čteme, abychom zachytili tu genialitu, kterou nám Aaron servíruje. Samozřejmě to nedělá sám, pomáhají mu výborní výtvarníci, kteří přivádějí jeho slova a myšlenky k životu. Abych to nějak ukončil, tento díl má pár slabších momentů, ale jakmile se začne vyprávět hlavní příběh, tak to za to moc stojí. Abys byl spasen, musíš hřešit je parádní díl a konec se pomalu, ale jistě blíží, a já jsem hodně zvědavěj, co si pro nás Aaron a spol. přichystali.
Těžko se nadále hledají slova k této sérii. Ani díl číslo osm nezklamal a měl co nabídnout.
Našlápnuto na finále. Jestlipak to vůbec někdo přežije? Snad to přežiju já. ;) Zas lituju, že je tohle zatím poslední díl, co mám doma, a budu to muset brzy napravit.
...Zažijí blázni někdy okamžik, kdy si uvědomí, že jsou šílení? Okamžik, ve kterým přijmou fakt, že ty hlasy v jejich hlavách nejsou skutečný? Že jim vůbec nikdo nerozumí? A že jejich chápání světa je tak rozesraný, že už to víc nejde? Jestli to tak je, představuju si, že je ten okamžik letmej a prchavej, jako když mlhu probodne sluneční paprsek. Na sekundu oslnivě zazáří a pak se přes něj ta mlha zase převalí a veškerej sluneční jas zadusí...
Ať už si lidi projdou čímkoliv,
vždycky si můžou vybrat svůj směr bez ohledu na to,
jak těžký měli dětství.
Bez ohledu na všechny ty sračky,
ve kterejch je život topí.
To je vono. Hned od začátku jsme přímo v místě dění. V rezervaci Prérijní růže. Po předešlém úletu ve svazku 7 se tady ihned vrhneme do noir světa od kterého očekáváme rozuzlení již rozjetého, dá se říci, masakru. A i když první příběh nakreslil Jason LaTour a ne klasik R. M. Guéra, tak to zas tak moc nevadí, LaTour má celkem povedenou kresbu a jsme na ní již zvyklí. Ani druhý příběh není z dílny otců zakladatelů. Kresbu tu má na starosti Davide Furnó. I toho však známe a je to asi jediný kreslíř, který se dokáže přiblížit stylu, který má R. M. Guéra.
Malá ochutnávka:
„Ty vole, co jste udělal? Vybalil ste na ně Ramba? Vykydlil jste je nožem?“
...některý věci, chlapci, jsou příliš strašný na to, aby je člověk vyslovil nahlas. Řekněme jenom, že jsem se dostal domu živ a zdráv, a že toho dne v Hanoji přibylo dost matek, který mohli truchlit pro svý šikmovoký syny.
„Kurva, vy ste husťák, šéfe. Kurevsky krutopřísnej.“
Až teprve třetí a následující příběhy už kreslí již zmíněný zakladatel. Scénáře ke všemu má Jason Aaron, za což jsme vděční. Jeho ponuré, krvavé až brutálně smrtící pointy jsou nepřekonatelné. Sice tomu nedám plný počet hvězd (jiní kreslíři), ale tohle bylo skoro plnohodnotně brutální a šokující. Pár citátů, které jsem vybral, jsem vložil Jasonu Aaronovi na jeho profil. Při čtení tohoto svazku jsem poslouchal skupinu ZZTop a jejich dvoj album „Rancho Texicano the very best of... (2004)
Citát: Nemůžu stisknout spoušť, Kristepane...selhávám i jako sebevrah.
Po předešlém díle se tempo opět vrací spolu s dalšími typickými znaky Skalpů a je to vynikající. Emoce vyplavou na povrch a boj začíná. Staré křivdy, nové křivdy, všechny se dávají do pohybu a nikdo neví, komu může věřit. Postavy čekají zkoušky, z kterých nemusí někdo vyjít živý. Po přečtení jsem zcela navnazen na poslední dva díly. A jedno mohu říci už teď a to že finále bude velkolepé.
8. díl hodnotím maximálním počtem skalpovaných hvězdiček.
Nové postavy a nové záhady.
Iritace na nesystematičnost veřejné knihovny mi dává zabrat.
1,2,3,6,8 díly jak noty na buben.
Tradičně napínavost na poslední možnou mez.
Titul, už tak dost podivný, vybízí k marnosti hledání úkazů z hůry, natož v nějakou přijatelnou formu víry.
Záhada poslední stránky s položivými na Áru, se jmeným záznamem, mi vnucuje myšlenku, že konec hned tak nebude, neboť nový příbuzný je na tahu, jestli neexne. ( Jestli se mýlím, tak pro tu neznalost 4,5, a 7 dílu), to pak vymažu, ale 10 se blíží.
Tak jsem se svezla v příběhu po kluzké dráze intrik mistra Aarona z prostředí původních Američanů, vyklesleném excelentním kumštýřem Guérem.
Bravo.
Všechno je to o motivacích. I lidé, jejichž skutky veskrze pohrdáme, mají pro své činy jisté pohnutky, které jim přijdou natolik zásadní, že jimi snadno dokážou obhájit zlo, které páchají. Občas je zkrátka všechno o lidských slabostech a niterných přáních. Ale kdo z vás první hodí kamenem, aby ukázal, že jeho osobnost není v poměru s veškerenstvem stejně uboze malá?
Právě tohle dokáže Jason Aaron, ďábel mezi scenáristy, perfektně zachytit. Osmé Skalpy tak opětovně skládají střípky charakterů a zase jednou nutí čtenáře přehodnocovat vše, co dosud považoval za neměnné. Dějově se samozřejmě s hlavní osnovou hne o minimum, ale to neznamená, že by jednotlivé linie stagnovaly. Agent Nitz se znovu dostává do sedla, Rudá vrána hledá cestu ke Zlému koni a Dino zjišťuje, že není všechno láska, co má dlouhé vlasy. Nezapomenutelní jsou pak Volný pád, dosud opomíjený Lawrenc a také Ten, který chytá. Finále je zkrátka na dosah, je však otázkou, zda se ti, co je přežijí, budou moci nazývat vítězi.
Pomaličku se začíná klubko rozmotávat, některé zvraty vyrážejí dech, vedlejší postavy už mizí jako krev z podříznutého krku a nebudu používat klišé s šachovnicí, to už tu párkrát pode mnou je;) ale celý příběh se posunul do míst, kde je možné úplně všechno, věřit nelze nikomu a Dash to může nasměrovat po celém spektru všech vlnových délek. Tak a s posvátnou bázní a latentním smutkem, že už ten úžasný příběh bude brzy za mnou, otevírám následující díl.
Tady je snad každý delší komentář zbytečný. Prostě opět výborné Skalpy a bez váhání 5*, a to přesto, že tempo vyprávění je tentokráte pomalejší a měl jsem z něj pocit, že Aaron rozestavuje na šachovnici figurky před závěrečným vyvrcholením, přičemž vůbec nemáte tušení, kterou figurkou bude táhnout, která je pro něj důležitá a která ne, kterou chce obětovat a která je vlastně král.
("I'm so sick, Infected with where I live, Let me live without this, Empty bliss, Selfishness, I'm so sick, I'm so sick." ... I'm so sick - Flyleaf)
Začátek pokračuje v povídkovém stylu, ale druhá část se vrátí do klasického děje. Opět napínavé, divné a emotivní. A nemám tušení, jak bude děj dál! A to se mi moc líbí. Ale stále jsem v oparu nádhernosti dílu předchozího...
"Pak jsem začal všechno vidět rudě." Ďalšie peckové Skalpy, ďalšia parádna, riadne ostrá jazda. Vitajte vo svete, kde ak skončíte len s prestrelenou pusou a po prístrojovej doske sa rozletia kúsky vašich zubov, ale prežijete to, dá sa povedať, že ste dopadli fajn. V ôsmej časti (z desiatich) sa už opatrne začína v diaľke črtať koniec. Koniec drsný a prepracovaný... ako sme si ostatne v tejto bravúrnej sérii dávno zvykli. V osmičke je vidno, že stará vražda dvoch agentov FBI nie je pre dej až taká dôležitá, ako sa zdalo z prvých zošitov. Je skôr len hýbateľom udalostí a vďaka nej sa dávajú do pohybu riadne drastické udalosti v deji. Myslel som si, že už začínam aspoň približne tušiť, ako to celé dopadne, ale po osmičke vážne neviem. Pokojne sa z Dasha môže stať nový šéf rezervácie, rovnako tak môže podraziť tak Nitza, ako Rudú vránu a dosť reálne sa mi javí aj to, že zomrú všetci až na nejakého pouličného psa, ktorý sa objavil na osemnástej strane druhého zošitu. A tie názvy! Abys byl spasen, musíš hřešit. Wow.
Téma hledání Boha v profetované indiánské díře vůbec není tak zcestné jak by se mohlo na první pohled zdát. Pinčlové se potácejí po hrací ploše kromě jednoho, kterého si král vzal pod své ochranné křídlo a nahatý s ním běhá přírodou. Malý Dino nastoupil na cestu bezcitné svině pro své původně dobré úmysly a Ten kdo chytá už nemá Boha na své straně. Hledání cesty ven z pekla obvykle nekončí v nebi, ale v nemocnici. P.S: Nitzova luxusní odbočka směrem k terorizmu mě pobavila jako už dlouho nic a pak že Skalpům chybí happyendy.
Tak tohle byla jízda! První dva příběhy jsou takové dodatečné povídky by se dalo říci. Hlavně ta druhá je úžasná, nazval bych ji jednoduše "Jak se Nitz stal hrdinou".
Další část, která se skládá z pěti kapitol graduje pomalu, ale na konci dostaneme neskutečnej nášleh! Na závěr pár mých poznatků: Rudá vrána se mi docela začal líbit a Ten, který chytá je zase neskutečnej zmrd!
Jak tato série skončí, těžko říct, každopádně to bude brutální!
Autorovy další knížky
| 2014 |  Země Indiánů |
| 2018 | Star Wars Skywalker útočí - Zúčtování na pašeráckém měsíci |
| 2015 | Mrtvé matky |
| 2018 | Cesta podivných |
| 2016 | Wolverine |
Nenene, kresba je prostě hrozná. Abych musel přemýšlet, kdo že jako je tenhle chlápek na poslední straně, kde nic neříká, ale je jen namolovaný, to prostě je špatně. Příběh top.