Kasino v rytmu boogie
Jason Aaron
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243425/bmid_skalpy-2-kasino-v-rytmu-boogie-JTR-243425.jpg
4
131
131
V indiánské rezervaci Prérijní růže nadešla velká noc – slavnostní otevření multimilionového kasina Splašený kůň. Pro náčelníka kmene a šéfa místního zločineckého podsvětí Lincolna Rudou vránu to je vyvrcholení téměř třiceti let snění, manipulací a zabíjení. Pro zvláštního agenta FBI Dashiella Zlého koně to je jen další noc, kdy coby tajný agent nasazený do organizace Rudé vrány riskuje krk. Pro Dashovu matku Ginu je to bolestná připomínka, jak neodvolatelně se věci zvrhly. Pro rádoby indiána Dieselového motora je to velká příležitost, při níž si může v hnutí Rudé síly konečně vydobýt jméno. Pro záhadného šamana známého pod jménem Ten, kdo chytá je to noc znamení a vizí. A pro jednoho z nich to bude i poslední noc života.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Komiksy
Vydáno: 2015 , CrewOriginální název:
Scalped Vol. 2: Casino Boogie, 2008
více info...
Přidat komentář
Druhý díl o poznání lepší. Jen ta kresba, i kdyby byla namilionkrát v předmluvách vychvalována, není pěkná. .
No vida, jak se nám to pěkně rozjíždí s druhou knihou! Věnovat každé z hlavních postav samostatný sešit je věc po čertech chytrá! najednou naše prohnilá indiánská rezervace nepůsobí tak černobíle. Rád se nechám překvapit, jak se bude celý příběh vyvíjet :)
Parádní počin, který nám dovolí nahlédnout do hlubin duše hlavních postav tohoto velkého příběhu, díky čemuž pro jejich chování a rozhodnutí máme rázem větší pochopení.
Kasino v rytmu boogie si naštěstí drží skvělou úroveň prvního dílu. Pomalé pronikání do srdce indiánské rezervace mne baví, postupné odhalování jednotlivých vrstev postav nenudí a hlavně mne nepřestává fascinovat a udivovat, co se s kdysi hrdými Indiány stalo. Například jsem netušil, že dostávají od vlády příděly na jídlo. Smutné, mrazivé, drsné, přesně jako tento komiks.
Pořád mi úplně nesedí kresba (nezměnil Diesel mezi sešity design?), ale ta její neučesanost se sem hodí. 4,5*
Druhý díl Skalpů je obdobně dobrý jako ten první, možná i o trošku lepší. Příběh je tentokrát více nekonzistentní a zaměřuje se spíše na konkrétní postavy než jen na Dashe. Kasino v rytmu Boogie nám otevírá zákoutí a charaktery postav z minulého dílu, příběh se ale tolik nerozvíjí. To ale vůbec nevadí.
Stejně jako u minulého dílu se mi nejvíce líbí kresba od Guéry, ta je obzvlášť parádní. Stejně tak obálky od Jocka.
Říká si Diesel.
Dieselový motor se podle něj rýmuje
s indiánským notor. To je básník,co?
Až na to, že ten kretén
je bílej jak majonéza od Hellmann´s.
Na páté straně této knihy, kde ještě nezačal příběh, je jedna zajímavost, která v knize první nebyla. Je tu totiž „překlad vět z Lakotštiny“. Tak že už například konečně vím co znamená „Mayá owičha pathákal“. Ještě jedna obrovská..., vlastně to není zajímavost, ale fakt, fakt je to takový, že po dlouhé době jsem narazil na komiksový příběh, který se nezaobírá nějakým super hrdinou v plášti, neřve tu Hulk, z temnoty prérie na mě nevybafne Batman, a nikdo zde nespěchá do Kůstkova. Tohle je syrové, surové, ryzí, lidské a skoro dokonalé dílo z prostředí, které mi tady u nás, zas tak moc neznáme.
Citát: Uzavřu tenhle případ za jeden měsíc.
Ti, kteří již příběh četli mi určitě dají za pravdu, že tohle za to stojí. Na troud vyschlá kresba, kterou tu R.M. Guéra předvádí, nádherně podporuje příběh napsaný Jasonem Aaronem. Tento Kriminálně/neowesternově/politicko/historicko/indiánsko/superbrutálně/černokomediální kriminální příběh nepotřebuje ke svému životu žádné rekvizity z ostatních žánrů. (Nevěděl jsem jak to napsat líp a tak jsem si některá slova půjčil z pera Gartha Enninse – díky mistře) No prostě a jednoduše, tohle je paráda, která vám vysuší hrdlo a sebere spánek, protože budete číst tak dlouho dokud nebudete na SKALPovaní...
Malá ochutnávka:
Vypadá to, že včera se v kuchyni vyplácela první výplata, takže polovina kuchařů dneska vůbec nepřišla do práce a ta druhá polovina se připotácela ožralá jako smečka dog. Mám osmnáct úpících hostů, co si stěžujou na otravu jídlem a dvoje toalety s ucpanejma záchodama......
Khandí lúta emákiyapi a tohle město je moje. Tak nějak to vše začalo. A Zlý kůň to možná ukončí. Nejkrásnějším fešákem v příběhu je Chevy Chevelle SS z roku 1970 s motorem LS6 V-8. Asi nejzajímavější postavu tohoto příběhu bych označil „Toho, kdo chytá“ Jeho vize jsou mrazivé.... Ale nepředbíhejme. Toto je teprve druhý svazek z deseti a určitě se vše ještě zamotá. Tohle rozhodně stojí za přečtení. Je to wašté. Tahle wahápí se vám bude líbit. Vybral jsem 13 citátů a vložil je mistru Jasonu Aaronovi do jeho profilu. Při čtení tohoto příběhu jsem poslouchal Německou zpěvačku Doro Pesch a její generační album Forever Warriors - Forever United (2018)
Citát: To, že se ožereš a začneš vidět přeludy, ještě neznamená, že máš vize.
Mayá owičha pathákal - Ten, který tě shodí z útesu
Khandí lúta emákiyapi – Říkají mi Rudá vrána
Wašté – dobré
wahápí - polévka
V obrazech je několik postav v současnosti i v historii, bez mazlení v tvrdé skutečnosti až mrazí.
Hrdost na původ se nesmí vytratit, to by rezervace přišla o příspěvky úbytkem osob.
Jsou i tací, kteří i svůj minimální genový fond indiánské krve do krve brání, je v tom háček? Někde se semínko svébytnosti uchytilo a to pak klíčí k hrdinským předpokladům.
Chudoba, otročina, zamořeno drogami, násilím, krví - rezervace v níž Kasino, má být snovým ziskem pro všechny - lákadlo kterému se nedaří. Nabere dech stará Rudá síla odporu?
Citace :" Jsou jen dva druhy chodců RYCHLÍ a MRTVÍ."
Ameriko, uff.
("We are living proof of a world gone mad, But this is all we have, we spin in cycles, We drift in the dark our world falling apart, Chance made us brothers, loyal to the last breath I take, Our legacy won't be wasted on me." ... Our legacy - While She Sleeps)
Jsem moc ráda, že jsem se k sérii vrátila, znovu přečetla první díl a čtu dál sérii. Protože tohle bylo...jo, vlastně dobré. Hmm, po dvou letech od prvního setkání. Prostě rostu do moudrosti, co se dá dělat...
Náročné na sledování, kvůli času, jak to je poskládané. Tentokrát se hodně věnujeme postavám jako takovým, aby jejich dosavadní chování i to budoucí dávalo smysl. Protože pro mě je těžké říct, kdo vlastně je ten dobrej a špatnej. A nezjistila jsem to ani tady. Jo, těším se na další díl. Tohohle "šlapání na místě" bylo třeba, takže super.
Jsem hodně rád, že jsem se ke Skalpům vrátil, protože to co jsem v druhém dílem jménem Kasino v rytmu boogie četl, mi udělalo velkou radost. První díl jsem četl skoro před dvěma lety, takže mi chvilku trvalo, než jsem se trochu zorientoval v ději. Ale jakmile jsem se chytl, tak jsem si tuhle jízdu užíval od začátku až do konce. Byl jsem nadšený z vyprávění tohoto komiksu, které vyžaduje od čtenáře pozornost, jelikož není chronologicky uspořádané - každá kapitola se věnuje jedné postavě, a všechny příběhy dohromady tvoří takovou mozaiku, která na konci dává krásný celkový obrázek. Je to drsné, nekompromisní, bez idealismu, a ta sociální kritika z toho doslova stříká. Postavy si prochází pěkným svinstvem a dozvíme se o nich spoustu věcí, díky kterým pochopíme, proč dělají to co dělají. Jsem dost nadšený a těším se na další díl.
Tohle byl díl ve stylu AHAAA! a mnohé se vyjasnilo, ale současně je to pořád pěkně temné. To jsem zvědavá, co bude v dalších dílech.
Tak se nám ten noir začíná pěkně vybarvovat. Poté, co jsme ztratili všechny iluze o hrdinech, nás Jason Aaron zbaví i těch, které jsme si začali dělat o padouších. Vyprávění postupně seznamuje s jednotlivými aktéry blížícího se konfliktu a tím jak pronikáme do jejich soukromí, pěkně vrstvu po vrstvě až na samotnou dřeň, lépe chápeme jejich chování. Ačkoli to chvílemi připomíná prvoplánovou frašku, kde nikdo není tím, kým se zdá být, autor dokáže zvraty servírovat natolik emotivně, že čtenář každý další vítá s nadšením. Paradoxně pak víc než brutální násilí fungují osobní dramata socializovaných indiánů, jejichž denní režim si v ničem nezadá s tím, co je k vidění v cikánských osadách na východě Slovenska. A přestože se dějově příliš z místa nepohneme, pro komplexní pochopení toho kdo je kdo a proč dělá co dělá, je druhé album téhle výjimečné komiksové série naprosto nezbytné. Rozhodně však stále nic pro milovníky klasických mayovek, i když na nostalgii o indiánské hrdosti taky dojde.
Tohle boogie je tak shufflovaný, že termín "pozorný čtenář" tu dostává úplně nové dimenze.
Stejné a přesto oproti jedničce jiné. Jednička byla víc přímočařejší. Ve dvojce se skáče z jedné postavy na druhou, z minulosti do přítomnosti a tvoří se tak skládačka, která do sebe zapadne v dalším pokračování. Vylíčení životních podmínek indiánského obyvatelstva v rezervaci tak trochu připomíná naší romskou komunitu. V dalších Skalpech nás určitě nečeká světlá budoucnost, ale moc se na ni těším.
Svet, ktorý desiatkami postáv zaplnil Jason Aaron, je fascinujúci, uhrančivý, ohromný a ohromujúci, berie dych a trhá vašu pozornosť na malé, nič neznamenajúce vesmírne kúsky. Ak je niečo ešte lepšie, ako famózna vizuálna podoba indiánskej rezervácie, ktorú Boh dávno opustil (ak v nej vôbec dakedy prebýval), tak perfektne premyslený príbeh, ktorý každým ďalším zošitom získava na hĺbke, komplikovanosti a nejednoznačnosti. Inými slovami, aj dobrí boli kedysi zlí, aj zlí boli kedysi dobrí, len ich nikto nepočúval a tak zatrpkli. V neposlednom rade príbeh ponúka množstvo parádnych nápadov (Ten, kto chytá vidiaci v ľuďoch ich zvieracie totemy) a nečakaných scén, zvratov, twistov a odhalení. Hovoril som si, že mi cez rozum neprejdú, ale hádajte čo. Prešli. Zakaždým. Geniálnu bodku tomu zasadzuje famózne časové skoky typu „pred 27. rokmi“, „o 14 minút neskôr“ alebo „o dva týždne skôr“. Ale nejde len o to, že skáčeme v čase o celé desaťročia. My skáčeme v čase aj v konkrétnej udalosti. V jednej kapitole sledujeme, ako je polapený Diesel, v inej sledujeme, ako k tomu došlo a v nasledujúcej, aby to bolo ešte božskejšie, sa vraciame v čase do jeho detstva, aby sme zistili, čo je zač. Dá sa v tom ale nádherne orientovať a práve brutálne časové skoky umožňujú čertovskej dvojke Aaron/Guéra vytvoriť nezabudnuteľné dielo. Ako jednotku, i dvojku som si prečítal dva razy po sebe a ako vtedy, aj v dvojke som pri repríze objavil mnohé zaujímavé detaily, ktoré mi prvý raz ušli (napr. Diesel sa snaží Zlému koňovi povedať, kto je alebo hrot šípu z detstva, ktorý Diesel stratí v býčej aréne). Hrdina prvého zošita Dash Zlý kôň v dvojke ustupuje do úzadia a slovo dostávajú iné postavy. Na prvý pohľad spolu nesúvisia, ale, samozrejme, v skutočnosti sa všetko do seba zlieva ako na kusy rozstrelený T-1000. Život v rezervácii sledujeme z pohľadu skutočne pestrého panoptika. Od tajného agenta FBI cez skorumpovaného mafiánskeho vládcu rezervácie Prériovej ruže až po chudobného chlapca, ktorého jediným snom je opraviť auto a navždy odísť z tohto pekla. Ale naozaj to chce, alebo je toto prekliate miesto jeho skutočným a jediným domovom na celej planéte, len sa to bojí priznať si to?
"Skalpy 2: Kasino v rytmu boogie" není z těch komiksů, v kterých by byl zásadně používán humor. Vůbec to nevadí, protože o humor tady nejde. Jde o zachycení reality, která dovede být pořádně krutá. A v tomhle případě to skutečně platí. Je to tak kruté, že někdy budete chtít, aby to už skončilo, aby se konečně stalo něco dobrého. Více: http://www.comics-blog.cz/2015/04/885-skalpy-2-kasino-v-rytmu-boogie-90.html
Druhé kniha skalpíků si drží úroveň prvního dílu a je snad ještě o fous lepší. Tento druh komiksů žeru a nebojím se napsat, že tato série je momentálně jedna z nej na českém trhu. A zanedlouho tu bude třetí kniha a já mám takové tušení, že bude ještě lepší, než předchozí díly. Palec nahoru dávám za zvláštní kresbu, která (pokud si na ní člověk zvykne) je prostě prda :)
Dokonalé pokračování, retrospektivní prolínání časových rovin a pomalé odhalování krvavé opony špinavého a brutálního pódia za ní. Temná a neuhlazená kresba, bezcharakterní, všehoschopné bílé či rudé postavy i zbytky indiánské moudrosti, kterou se chamtivým bělochům nepovedlo nikdy úplně vyhladit. Zoufalství a bezútěšnost rezervace v kousku mrtvé prérie - koncentráku, kde byli nahnány decimované zbytky kdysi hrdých a svobodných Oglalů. To je dokonale namíchaný koktejl, znepokojující výbušná směs, která nemůže nechat nikoho klidným.
P.S.: dovolím si tipnout, že ten mladý Dino to posere.
95%
Cestování časem. Komiksové médium je unikátní v práci s časovou posloupností. Tam, kde by se film stal příliš zmatečný nebo seriál těžce sledovatelný tam se u grafické novely usmějete a jedete dál. V kasinu hraje Boogie a Zlý kůň si dává s Dieselovým motorem po držce. Aaron buduje komplexní indiánskou fresku o zneužívání jednoho národa a bez problémů ji čeří přesnými dialogy, úvahami, akcí. Tahle série patří k tomu nejlepšímu. Ennis to v předmluvě říká dobře. Občas se vyplatí sledovat scénáristu.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Země Indiánů |
| 2018 | Star Wars Skywalker útočí - Zúčtování na pašeráckém měsíci |
| 2015 | Mrtvé matky |
| 2018 | Cesta podivných |
| 2016 | Wolverine |
Skalpy 2 sú zložené zo šiestich kapitol, pričom silnou stránkou je, že každá má iného rozprávača. Tým pádom to bolo pestré a na nudu nebol čas, pretože košatý scenár si vyžaduje neustále sústredenie. Som veľmi zvedavý, či to autor dokáže ukočírovať až do uspokojivého záveru.
Kresba je opäť trochu chaotická, zámerne „surová“ a v niektorých detailoch nedotiahnutá, čo sa mi veľmi páči. Super vizuálna stránka komiksu je však na miestach, kde sú české preklady billboardov alebo názvov obchodov, znehodnotená nápismi vyhotovenými vo WordArte. Pôsobí to nepatrične.
A ešte, trochu mi vadí ťažšie uveriteľná postava starého indiána „Ten, kto chytá“, verím, že autor s ním má nejaký zámer.
8/10