Skinhead
Richard Allen
Šestnáctiletý Joe Hawkins je antihrdina antihrdiny. Jeho životu vládne oblečení, pivo, fotbal a především násilí - násilí vůči hipíkům, autoritám, rasovým menšinám a všem ostatním, kteří se mu nešťastně připletli do cesty. Joe je londýnský skinhead - příslušník jedinečné britské subkultury, která vznikla na konci šedesátých let. Zatímco ostatní skiny hnala hlavně hudba, móda a hrdost dělnické třídy, Joe a jeho parta používají svůj impozantní pouliční styl jako odznak agresivního hněvu, i když Joe sní o tom, že si zařídí lepší život. Skinhead, který je drásavý ve svém zobrazení násilí a sexu, často šokujícím i na dnešní poměry, je zároveň provokativním průřezem britskou městskou společností. Nešetří pokrytectvím, korupcí ani přílišnou tolerancí, které podle autora umožnily rozkvět extremistického křídla skinheadské kultury. Kniha Skinhead, která poprvé vyšla v roce 1970 a stala se obrovským kultovním bestsellerem, je nyní poprvé k dispozici v češtině. I po téměř padesáti letech zůstává jedním z nejsilnějších artefaktů britské populární kultury, které kdy byly vydány tiskem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Bodyart PressOriginální název:
Skinhead, 1970
více info...
Přidat komentář
tl;dr: Ok, chápu, že v roce 1970 madam Thatcherové mohla zaskočit sušenka, když touhle "drzou" knihou listovala, ale nazývat ji kultovním bestsellerem nebo artefaktem britské popkultury? Nevím, no, vidím to spíše jako sotva průměrný paperback.
Většinou knihy takového žánru a rozsahu zblajznu na první dobrou. Ale tady to nešlo, v podstatě mi přišlo zbytečné knihu číst, protože mi už v půli čtení bylo jasné, že se do konce žádného příběhového zázraku nedočkám. Kniha je totiž poměrně krátká, veškerý děj se motá kolem několika dní (týdnů možná?) a na nějakou psychologii postav se v ní moc nehraje. Vazby a vztahy mezi postavami jsou mělké a celkově mi to všechno přišlo mdlé a jednoduše to nemělo potenciál si mě namotat.
Jak už jsem na začátku naznačil, je tam určitá kontroverze, to asi jo. V knize je explicitně popisováno násilí a o sexu je tam referováno jako o něčem tak prostém jako je koupě fish&chips. V roce vydání to nejspíše mohlo fungovat, šokovat. Ale když si vezmu, že třeba Burroughsův špinavý Feťák vyšel o 17 let dříve, tak si říkám, jestli ten údajný úspěch nebyl jen o tom, že kniha vyšla v konzervativní Británii a zabývala se tehdy ožehavým tématem skinheads.
Ke knize mám dva postřehy. První je ten, že je neuvěřitelně plochá, postavy jsou pouhá jména a prostředí jsou jen místopisné názvy. Překlad také není žádná sláva. Druhý se týká hlavního hrdiny, Joe je neuvěřitelné hovado. Problém je, že kniha nese titul Skinhead, a tudíž tuhle subkulturu diskredituje. Autorův záměr byl ale spíše šokovat. Jediným kladem tohoto titulu je povedená obálka.
Citace: Boty byly nejdůležitější položkou. Bez bot by patřil k obyčejným lidem - stejně jako jeho otec, dělník zbavený identity. Joe byl na své boty hrdý. Většina jeho kamarádů nosila nové boty koupené za vysokou cenu v obchodě na High Street. Ale Joe ne. Jeho boty byly pravé armádní vyřazené boty; s tlustou podrážkou, s cvočky, těžké na nošení a těžké na pocit, když se jimi kopne do žeber.
Začnu obalen: hrozné. Kdo tohle navrhnul, to byl .... Zlatej originál. Tento vyobrazený skinhead mi přijde jako jeden ze 4% skins :-(
Kniha se čte těžce. Jestli je to překladem, asi jo.
Bohužel celé je to odfláklé.