Skláři
Karel Klostermann
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246473/sklari-246473.jpg
4
71
71
Hlavními postavami jsou příslušníci dvou sklářských podnikatelských rodin, z nichž jedna je původu francouzského (Chabléovi) a druhá českého (Haslingerovi). Autor zajímavě dokresluje život nedotčené a zalesněné staré Šumavy
Přidat komentář
Pěkně napsané, jako jiné knížky od Klostermanna. Zajímavé dějové zvraty, pěkná studie lidských osudů a povah. Dost podobné jiným vyprávěním z Šumavy - těžký život, krásná příroda...Za mě cajk.
Další silný příběh,, staré Šumavy,, vypráví hlavně o lidech ale i o prostředí ve kterém žijí.
V této knize je skryto spousta životních pravd a lekcí..
Dvě sklářské rodiny, které se prolnou a každý člen těchto rodin naplňuje svůj osud, každý po svém, ale přeci dosti podobně všichni spějí ke svému štěstí v neštěstí či naopak?
Jak důležité je prověřovat si osoby jež nazýváme svými přáteli?
Velice čtivá kniha s příběhem psaným samotným životem.. Vřele doporučuji.
Má první zkušenost s panem Klostermannem, jenž píše neobyčejně půvabným staročeským jazykem. Krásné a poutavé čtení, ve kterém nám autor barvitě líčí šumavskou krajinu a život sklářů v 19.století. Člověk si odnese nejedno poučení. S radostí se těším na další čtení!
Nejnovejší vydání triptychu od Spolku Klostrmana - spisovatele Šumavy jsem četl pozpátku, takže Skláře až nakonec a kniha ve mně nechala největší dojem. Popis osudů rodin, jejich charakterů, chyb, které učinili a ovlivnili tím další generace, nebo se dokonce sami utrápili žalem....síla. Nicméně v knize je zase dost moralních, nebo spíš životních poučení. V době kdy řeším rodinné osudy a vyrovnání se s dědictvím v širokém smyslu slova, mi tahle kniha pomohla ještě lépe pochopit a být více shovívavý k těm, co si svůj život prožili a už ho nenapraví. A mám takové přání, aby jak v současnosti, tak i po mnoha generacích, ke mně byli shovívaví i druzí
Karel Klostermann. Opět geniální vypravěč staré Šumavy. Brilantní znalec prostředí, ale i lidských povah a hnutí. Znova a znova mne fascinuje, jak neuvěřitelně čtivá jsou jeho díla po více jak sto letech.
Skláři se čtou sami, i když oproti jiným Klostermannovým dílům mě tak nezaujali. Možná to bylo tím, že kniha nemá jednu hlavní postavu, věnuje se spíš jednotlivým rodinám. Ale stojí za přečtení, protože podvodníci, manipulátoři i prchlivci se vyskytují pořád. A i dnes si snadno lze zničit život. Stejně jako před sto a více lety. Svět se vlastně moc nemění.
Musím říci, že kniha V ráji šumavském se mi líbila o poznání více. Skláři mě obsahově vůbec neoslovili, ke konci jsem se musela přemáhat abych knihu vůbec dočetla.
(SPOILER)
Uf, to ale bylo drama nebývalých rozměrů: všechny špatné lidské vlastnosti vyšly na povrch, spikly se a zahubily nakonec celé prosperující podnikání majitelů šumavských hutí, a ne jedněch. Hodný pan hrabě, uprchlík z napoleonské Francie, si tady našel manželku a založil prosperující podnik na hranici s Bavorskem. Jenže od chvíle, kdy jeho čtyři děti dospívaly, začaly problémy. Dcery si našly nevhodné manžely, volnost ve výběru se hrubě nevyplatila celé rodině, netrpěly jen ony. A pak stačil už jen "věrný" rodinný přítel, který jako cizopasník kul dlouhé desítky let podlé plány, a ty dokonaly zbytek. Obsahově dost hrozné čtení, zejména s přihlédnutím k tomu, že leccos bylo autobiografické.
Napsáno na sklonku 19. století, o době o pár desítek let dříve, zcela jiné poměry politické, vojenské, podnikatelské, mezinárodní, ale lidská nátura se nemění ani za mák.
"Prchlivec, byť srdce dobrého, ve hněvu svém zasazuje rány, které zůstavují palčivé jizvy; prchlivec se vemlouvá do svého hněvu a hněv jeho stává se čím dále trvalejší; zdá se, že cítě vinu svou, přenáší trpkost myšlenek svých na svou oběť, zvláště je-li mu stále na očích; hledá omluvu a nalézá ji, řka sobě, že oběť jeho je vinna vším." (s. 148/9)
Po šumavských krásách ani památky - pár popisů přírody spíš melancholických až temných, rozhodně nepříjemných a sekundujících pesimistickému ději.
A k tomu ještě ohavné (nesporně velmi moderní) ilustrace v posledním vydání (2020), jinak s přiměřeně upraveným jazykem (a bez překlepů).
Zpočátku velmi zajímavá sága o sklářských rodech na Šumavě se v polovině 'láme'. Děj začíná být rozvláčný a současně předvidatelný, takže po prvotním nadšení jsem knihu dočítal už jen z povinnosti. I přesto však stojí za přečtení už pro svou historickou hodnotu.
Klosterman je svéráz. V tom nejlepším smyslu slova. Jeho popisy šumavské přírody mohou možná někoho nudit, ale ono je to napsané s takovou láskou, že mě to vždycky nějakým způsobem strhne. Ono se v té jeho přírodě totiž stále něco děje, nějaké drama, a to jak mikrodramata tak samozřejmě velké bouře, vánice apod. Právem lze v tom romantizujícím popisu spatřovat jeho sílu - v tomto je Klosterman skutečně šumavský bard.
To by mohl mít společné s Jiráskem, ale nemá. Jiráska zajímá jedinec jako součást společnosti, nadto v nějaké epoše. Klostermana zajímá Šumava a jako hlavní téma: změna. Vývoj. Přeměna. Proměna. V této knize se osudově spojují dva sklářské rody, které jsou velmi rozdílné, a oba v nějakou chvíli bojují jak PRO změnu tako PROTI změně. Takže je to dramatický kus se špetkou naivismu a velkým nánosem romantismu, je to trochu učitelské, ale odzbrojující.
Když jsem před časem četl trilogii T. Gulbransena Věčně zpívají lesy o životě na norské vesnici na konci 18. a na začátku 19. století, říkal jsem si, že je to takový norský Klosterman. A teď, po Sklářích, konstatuji, že je to skutečně stejný typus, ALE - Klosterman byl o 50 let dřív! Takže buď je to zpozdilost norské literatury ve vývoji od romantismu k realismu a nebo prostě Klosterman svým svérázem předběhl dobu. (Mimochodem: komu se Klosterman líbí, nechť si určitě přečte právě zmiňovanou trilogii.)
Skláři jsou čistý příběh, plný zvratů a nepředpokládaných situací. Jsou o boji o přežití, o cti, o morálce, o sklářském řemesle a samozřejmě o lásce a kráse i krutosti tamní přírody. Je to staromilské čtení, ale potěší ducha. Všem doporučuji.
P.S. Četl jsem vydání z roku 2020. To je bohužel děsné. Má krásné ilustrace, krásnou obálku, je to čisté, vzdušné - ale vnitřek je zalomen naprosto strašně - strašně velké zrcadlo, od kraje do kraje, nehodící se typ písma, hustota řádků, děs. Navíc je to první díl nové klostermanovské edice, nemůžete někdo tomu nakladatelství, klostermanovskému spolku říct, že to vydávají krásně, s láskou, ale hrozně?
Moje třetí kniha od K.K.a mohu říct že tato nejlepší. Ke konci už jsem dej hltala. Škoda že na Šumavě nenajdu zbytky sklaren a zámečku....šla bych se tam podívat. Díky za tuhle knihu, za to, že jsem mohla nahlédnout do minulosti.
Tuto knihu lze rozdělit na dvě části. První část je idealisticky světlá a ta druhá je tragicky chmurná. Opět je zde i ponaučení: Důvěřuj, ale prověřuj. Čtení to bylo pěkné a poutavé.
Pozor varovnání, pokud si chcete knihu přečíst, vyhněte se obloukem vydání z roku 2015. V tomto vydání je tolik chyb, ale opravdu tolik, že jsem se naštval a vyrobil jsme si ebook a ty stovky chyb jsme si tam opravil.
K ději, kniha je opět řemeslně výborně zpracovaná. Pan Klostermann jednoduše nezklame, i když je trošičku do růžova, myslím tím knihovnu, pořád je to věrohodné a čitelné. Holt se zde autor zabývá spíš vztahy v rodině a sňatky atd., ale nic to neubírá na autentičnosti a emocích. Ač se převzetí podniku může zdát nepravděpodobné, právě podobné věci se dějí i v dnešní době, takže pozor na dobré kamarády, kteří to s vámi myslí vždy jen a jen dobře.
Doporučuju.
Skvělé! Ze začátku to bylo jako červená knihovna. I když nevím, jak červená knihovna vypadá, žádnou jsem nikdy nečetl... A potom jsem se od knihy nemohl odtrhnout a čekal, jak vše dopadne, a jak mu jeho „přítel pomůže". „Hodní lidé" se najdou v každé době. Kdysi, dnes i zítra. Knihu doporučuji, i když pro někoho bude jazyk překážkou. Pro mě byl, ale spíš plusem, dobovým zpestřením.
Nádherně napsaná kniha.Začátky sklářů na Šumavě,moc hezky napsané popisy a tak dále a tak dále.A to už bych opakoval to,co napsali kolegové přede mnou a s kterými bez výhrad souhlasím.
Moje první od Klostermanna a nadchla mě tak, že už mám za sebou další a další. Ještě jako školačka a studentka jsem slýchala, jak je Klostermann příliš popisný, táhlý, samé detaily krajiny a nic než jen popis a tak se mě do něj nikdy pustit nechtělo. Nyní jsem starší, o Šumavě čtu čím dál tím více knih a tak přišla řada i na Klostermanna - je třeba si udělat vlastní názor, že. A ten je zcela opačný a úžasný. Popisy jsou krásné, výstižné, úplně na mě dýchá stará drsná deštivá i slunečná, zmrzlá i rozkvetlá, silná i oslabená Šumava a do toho skvělé příběhy místních obyvatel a opět jsou i jejich životy drsné i krásné, zažívají deštivo i slunečno.. Kdyby zde chyběly popisné pasáže, to je jako by tomu chybělo půl srdce. Vřele doporučuji.Na závěr svého slohu bych ještě chtěla zmínit, že jsem si občas některé postarší výrazy musela vygooglit, ale nebylo jich mnoho :-)
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 1971 | Skláři |
| 2004 |  Erotomanie |
Vůbec nejvíce mne zaujala ta práce pana Klostermanna na charakteru postav. V něčem snad nadčasové dílko. Přiznám se ale, že prvních asi tak 50 stran bylo pro mne náročných, nemohla jsem se začíst, ale od chvíle, kdy na scénu přichází rodina Chabléových, dějové linky ožijí včetně čtenáře. Doporučuji nové vydání z roku 2020, které má velmi pěkné ilustrace. Technika kresby s koláží je designově modernější a myslím, že nejen středoškoláci si ji zamilují.
V ději nacházíme napětí, motivy přátelství i zrady, které by měly ve čtenáři vyvolat nějaké zamyšlení až poučení. V ději nacházíme velmi spletité osudy lidí rodiny Hasslingerových a rodiny Chablé a samozřejmě osudy sklenářských hutí. A možná nacházíme odpověď, proč zanikají. Když jsem v noci tuto knížku dočetla, měla ve mne tak trošku wow efekt. Jsem skutečně tady, nejsem v knížce? To je už konec? Klobouk dolů. Přesto 4 hvězdy za ten dlouhý úvod.