Sklenená izba
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415428/mid_sklenena-izba-cBt-415428.jpg
4
2849
2849
Bohatý český priemyselník židovského pôvodu Viktor Landauer a jeho manželka Liesel sa počas svadobnej cesty zoznámia s rakúskym architektom Reinerom von Abtom. Jeho modernistický prístup k architektúre ich nadchne natoľko, že si ho najmú ako projektanta svojho nového domu. Von Abt pre nich vytvorí neprehliadnuteľnú majestátnu vilu s veľkými oknami, unikátnou ónyxovou stenou, bielymi stropmi aj podlahami – dom, v ktorom sa snúbia čisté línie, vzdušnosť, racionalita a harmónia. Landauerovci v ňom vedú pestrý život, bohatý na intímne chvíle aj búrlivé večierky, na ktorých sa zúčastňujú významné osobnosti prvej republiky, ale iba dovtedy, kým ich bezprostredná hrozba nacistickej okupácie neprinúti opustiť mesto aj krajinu. Román, ktorý bol v roku 2009 nominovaný na prestížnu Bookerovu cenu a podľa knihy nakrútili aj rovnomenný film, je inšpirovaný príbehom brnianskej vily Tugendhat.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2019
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Od tohoto autora čtu již druhu knihu a opět jsem tomu nemohla přijít na chuť. Sice mě to nějakým způsobem mrzí, ale nelze se zalíbit všem příběhům, knihám a spisovatelům.
Kdo někdy navštívil a stál ve skleněném pokoji vily Tugendhat, tak jistě pocítí při čtení jisté mrazení, které prostupuje celou knihu. Ač je autor cizinec, je prostředí tehdejšího Československa, politické situace a hlavně samotné vily, vykresleno bravurně a decentně. Drobné odkazy jsou při čtení potěšující (herečka Hedy Lamarrová), jakož i nenásilné propojování a odhalování osudů nejen hlavních hrdinů. Příběh si svižně žije vlastním životem, převážně v druhé části, kdy se odpoutáme na okamžik od majitelů vily v emigraci, a sledujeme dění i z jiných perspektiv. Právě jednoduchá náznakovost prolínání časů a režimů skvěle funguje, anžto je třeba si domýšlet některé sledy událostí, na které autor s ubýváním stránek knihy odpovídá. I za tento přístup velké plus. Ačkoliv je příběh majitelů z velké části fiktivní a některé části jsou opomenuty (například události okolo makassarského ebenu), Skleněný pokoj je umně a živě napsaný příběh o jednom neobyčejně neživém brněnském skvostu.
Aj keď príbeh bol fiktívny, mňa dej chytil. Vilu sa mi zatiaľ nepodarilo navštíviť, videla som ju len zvonku a záhradu, ale o to lepšie som sa do deja vedela vcítiť. Vilu považujem za skvost architektúry, nejaké tie dejiny som si už dávno preštudovala, aj o majiteľoch, ale aj tento fiktívny príbeh bol pre mňa na čítanie fajn.
Nádherně napsaný příběh. Děj je přímo "ze života", se všemi starostmi i radostmi, které (nejen) ta doba přinášela. Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých vztahů - jak je řečeno ke konci knihy, láska má mnoho podob, a to je v této knížce krásně vystihnuto.
Mně se kniha líbila! Vtáhla mne do děje.. Silný příběh! A dle knihy byl natočen i film. Samozřejmě kniha je vždy lepší než filmové zpracování; můžete použít více vlastní představivosti.
Tak nějak mi to přišlo až moc na efekt. Zajímal mě příběh o architektuře a historii, ale bylo to jak čtení červené knihovny. Za mě spíš ne.
(SPOILER) Príjemné čítanie, ale žiadna bomba. Film som videla skôr ako čítala knihu, veľmi ma nezaujal. Kniha je lepšia. Chýbala mi tam časť kde by sa opisovalo ako sa cítil v Amerike Viktor keď Katalin s Marikou nepustili cez hranice. Je tam iba popísané Liesel ako zomrel pri neštastí na lodi ale zaujímali by ma jeho myšlienkové pochody, pocity.
Film jsem neviděl a po přečtení knihy o tom ani neuvažuju. Četl jsem ji jenom kvůli čtenářské výzvě. Kniha je zajímavá pouze tím, že se hlavní děj knihy odehrává převážně ve vile Tugendhadt. Do které bych se i někdy rád podíval.
Knížka, kterou stojí za to si přečíst, příběh samotný je pěkný, ale popis budování vily, to se mi moc líbilo.
Já vlastně nerozumím smyslu té knihy. Proč do tak konkrétního prostředí zasazovat naprosto fiktivní příběh? Historie vily i její rodiny je známá a dohledatelná. Nedokázala jsem se srovnat s tím, jak věrně byla popsaná samotná vila v kontrastu naprosto smyšleného příběhu postav. A i když od toho odhlédnu a zaměřím se pouze na příběh, tak své hodnocení nemohu vylepšit. Co to vlastně bylo? Milostné drama? Válečné drama? Erotika? Nefungovalo to ani jako jedno, ani jako všechno dohromady. Příběh na pozadí historických událostí byl utahaný a s na sílu doplněný množstvím sexuálních scén. Hvězda za vilu a její vyobrazení.
Audioknha
Film jsem neviděla, vilu jsem znala jen tak zběžně z nějaké občasné reportáže v televizi, takže jsem si mohla při poslouchání vytvářet své vlastní představy o prostředí. Příběh se mi opravdu líbil, akorát mi přišlo, že to paní Steinmasslová čte hodně uspávacím způsobem. Někdy se mi u nějaké knihy stane, že u čtení nevydržím, ale ve zvukovém podání ji doslova hltám. Tady fakt nevím. V každém případě mě kniha nalákala k osobní návštěvě vily.
Po shlédnutí filmu jsem se dostala ke knize, která, jak už to bývá, je mnohem lepší. Zvláštní jak moc se liší konec.
Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89.
Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat.
Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného.
Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu.
V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí.
Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli.
Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah.
Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem.
Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace…
Prožijete toho opravdu moc.
Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni.
Dnes jsem knihu dočetla.
Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel.
Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”.
Proč jsou lidé nepoučitelní??
Je mi smutno.
Opravdu povedeny pribeh, ve kterem se krizi osud vyjimecneho domu a nasi male zeme. Chvilemi jsem si rikala “Proc se tam ted objevila tahle nova postava?”, ale nakonec to vsechno jako celek davalo velky smysl. Schvalne jsem si po celou dobu cteni knihy nehledala zadne fotky vily, abych si ji mohla predstavovat a podivala jsem se az po precteni. Urcite mam v planu jet se tam podivat, protoze pribeh me opravdu chytl za srdce.
Zajímavý příběh o osudu jednoho domu a jedné země. Příběh mě bavil a teď si ještě půjdu najít nějaká fakta o vile.
Odposlechnuto jako audiokniha. Pokud bych četla knihu, tak ji asi odložím. První polovina příběhu mě bavila o něco víc, ale jinak jsem byla dost často z chování postav rozpačitá. Po poslechu jsem se podívala na film a tam se mi o něco víc líbil osud některých postav. Hlavně Hany, která mě bavila jak v knize, tak ve filmu.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Nejlepší kniha autora. I když ani zde se nevyhnul takových laciných a předvídatelných scén a osudů některých postav a trochu kostrbatému splétání skutečných postav s těmi románovými. Bavila mě atmosféra knihy, postupně narůstající tempo děje, i idée fixe. Je to skvělá pozvánka pro návštěvu tohoto objektu jakož úvod k funkcionalismu. I když z Corbusierova muzea v Paříži jsme byl trochu zklamaný.