Skleněný pokoj
Simon Mawer
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář


Číst tuto knihu byla naprostá fantazie. Rozhodně jsem nečekala, že se tohoto tématu ujme britský autor a ještě k tomu tak precizně.


Vilu jsem loni navštívila a tak pak přišlo čtení Skleněného pokoje skoro jako nutnost...osud vily i jejích obyvatel je poutavý. Oceňuji reálie z Brna a historii o odsunu Židů. Je těžké věřit, že rodina byla vymyšlená a fiktivní, věřím, že mnohé se stát mohlo. Určitě si do SM přečtu další knihy, zda dokáže i jiná témata tak pěkně zpracovat :-)


Zajímavý příběh, určitě z části pravdivý. Obohatila jsem se o něco z historie. Vila mě nadchla a hned bych se do ní jela podívat.


Jsou knihy, které nás pobaví a jsou knihy, které nás poučí. Mezi tyto patří Skleněný pokoj. S osudem domu sledujeme příběhy jeho obyvatel. Nemusí to být jen brněnská vila, která má svůj dramatický příběh. Každý dům, chalupa i byt ukrývá osudy lidí, co tam žili, akorát je svět nezná a nikdo to tak pěkně nenapsal jako pan Mawer.


S otevřením knihy a začtením se do prvních řádků se ocitnete ve vile Tugendhat a do konce knihy je to váš druhý domov. Vžijete se do postav a atmosféra toho místa se vám dostane pod kůži, i když jste tam nikdy nebyli. Bydlím kousek od vily a nikdy jsem tam nebyla. Což je dobře, když tam teď půjdu neuvidím jen studený dům, ale životy, příběhy, lidi, děti, historii...Skvěle napsáno, doporučuji všem.


Moje první setkání s autorem a hned na výbornou.Co mě překvapilo , že, byť psáno mužem, bylo cítit porozumění ženské duši a myšlení. Skvělé čtení, kdy mi vůbec nevadilo, že jde o volnou inspiraci a příběh mě od první chvíle nesmírně bavil. Silný příběh, který se prostě mohl stát. Navíc obohaceno skutečností, že se člověk mohl do vily virtuálně podívat a vtisknout tak ději osobitější rozměr.
PS : .... a dnes můžu i říci, že jsem se prostě musela do vily zajet podívat osobně a v okamžiku , bych tam mohla žít :)


Opět jedna z těch čtivějších knih, rozjezd pozvolnější, ale pak už se mi od knihy jen těžko odcházelo. Konec byl velmi dojemný, alespoň pro mne. Také jsem se rád dozvěděl něco z historie Brna a naší země v době odsunu židů a kradmí příchod Hitlera. Pěkná kniha, mohu jen doporučit.


Kniha se mi líbila a chtěla jsem se seznámit s dalšími tituly tohoto autora. Půjčila jsem si Mendelova trpaslíka, ale ten byl pro mne zklamáním. :-)


Tak jsem si nyní přečetla x komentářů ke knize a opět musím konstatovat, že vlastně i naše životy, hodnoceno i jen s malinkatým odstupem, jsou takovou zkreslenou realitou, tedy i to jak se díváme na knihu, kterou právě bereme do ruky a od které něco očekáváme, tak z ní vyvodíme každý něco jiného a to je prostě úžasné. Nejlepší je nic neočekávat! :-)))). Pak třeba přijde nadšení, jako přišlo u mě, měla jsem pocit, že žiju právě ve vile, že koukám z obřích skleněných oken na "Špilas", že se nechávám ozářit rudou barvou při relaxaci u onyxové stěny, cítila jsem ten kolorit naší mladé republiky a bylo to fajn, přečteno jedním dechem. Přestože celý děj je vlastně smutný, tak to nezanechávalo žádné sžíravé pocity, smutek, žádná negativa. (Poznámka: vzápětí nato jsem rozečetla knihu od K. Tučkové - Vyhnání G.Schnirch, což je ze stejné doby, taky z Brna a musela jsem to odložit, přestože si K. Tučkové vážím, je skvělá, tak v daný moment mi z té knihy bylo na nic). Dále oceňuji, že přestože autorem je cizinec, tak se mu se ctí podařilo zachytit atmosféru doby, i tu socialistickou.

Ikdyž nejsem žádný historik a tahle kniha byla zcela mimo můj žánr knih, četla se mi jednoduše, rozšířila moje obzory dějin a jak zde bylo již zmíněno, je těžké jí "tolik" nevěřit.

Doporučuji číst v originále, protože autorovo hraní s českými a německými slovy prostě nemůže mít v českém překladu ten samý efekt. Der Glassraum, der Glasstraum - němčinu moc nemusím, ale tohle je vymyšleno geniálně.


Velmi hezky napsaná kniha, místy jsem se sice musela hlídat, abych jí tolik "nevěřila", protože autentická biografie to skutečně není, i když osobně si myslím, že pravdy je tam dost, ne vždy však příjemné (tedy ze strany aktérů autorizovatelné).
Nicméně jí to neubírá nic na čtivosti a brněnské reálie jsem si skutečně vychutnávala.


Po přečtení knihy jsem byla zklamaná ,protože jsem od ní očekávala úplně něco jiného - a to skutečný osud rodiny,která ve vile Tugendhat žila .


Četla jsem na doporučení kamarádky. Byl to pro mě velký zážitek. Spolu se Zlodějkou knih hodnotím jako nejlevší knihy, které jsem v poslední době četla a které mě zasáhly a musím o nich pořád přemýšlet.


Cituji z obalu knížky: ,,Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. "
Pod tuhle větu se můžu s čistým svědomím podepsat a ještě bych dodala: ,,a nepustí až do věty poslední". Opravdu nádherné čtení. Jsem nadšená a vřele doporučuji.
V průběhu čtení jsem se ocitla v době Liesel Landauer, seděla jsem s ní na terase a pila kávu. Žila s její rodinou.
Příběh mě naprosto pohltil. Včetně závěru, který mě dojal k slzám.
Pokud se někdy ocitnu v Brně, návštěvu vily určitě nevynechám. Při čtení jsem několikrát vilou alespoň virtuálně procházela. Což cítím jako velmi pozitivní doplnění čtení.


Poutavý příběh, u kterého se nejen zastavíte, ale zjistíte i pár dalších souvislostí, které se k vile Tugendhat pojí. Bavila mě postava Hany a taky se mi líbil závěr knihy. Nemám žádná proti.


Kniha se mi líbila. Našla jsem si na netu stránky vily a koukla na virtuální prohlídku. To bylo moc fajn propojení s knihou. Najednou to bylo vše bližší, reálnější.
Příběh je napsaný pěkně, čtivě .. místy mi přišel ale příliš syrový, chlapský, neobroušený, hrubý.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2013 | ![]() |
2010 | ![]() |
2012 | ![]() |
2018 | ![]() |
2013 | ![]() |
Knížka se mi líbila, začátek byl trochu zdlouhavý, ale později dostal děj větší spád. Konec možná trochu uspěchaný, jelikož jsem čekala trochu víc podrobností, co se dělo s vilou a hrdiny během války a po válce. Určitě ale vilu na základě tohoto románu navštívím.