Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2875
2875
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Vilu jsem loni navštívila a tak pak přišlo čtení Skleněného pokoje skoro jako nutnost...osud vily i jejích obyvatel je poutavý. Oceňuji reálie z Brna a historii o odsunu Židů. Je těžké věřit, že rodina byla vymyšlená a fiktivní, věřím, že mnohé se stát mohlo. Určitě si do SM přečtu další knihy, zda dokáže i jiná témata tak pěkně zpracovat :-)
Zajímavý příběh, určitě z části pravdivý. Obohatila jsem se o něco z historie. Vila mě nadchla a hned bych se do ní jela podívat.
Jsou knihy, které nás pobaví a jsou knihy, které nás poučí. Mezi tyto patří Skleněný pokoj. S osudem domu sledujeme příběhy jeho obyvatel. Nemusí to být jen brněnská vila, která má svůj dramatický příběh. Každý dům, chalupa i byt ukrývá osudy lidí, co tam žili, akorát je svět nezná a nikdo to tak pěkně nenapsal jako pan Mawer.
S otevřením knihy a začtením se do prvních řádků se ocitnete ve vile Tugendhat a do konce knihy je to váš druhý domov. Vžijete se do postav a atmosféra toho místa se vám dostane pod kůži, i když jste tam nikdy nebyli. Bydlím kousek od vily a nikdy jsem tam nebyla. Což je dobře, když tam teď půjdu neuvidím jen studený dům, ale životy, příběhy, lidi, děti, historii...Skvěle napsáno, doporučuji všem.
Moje první setkání s autorem a hned na výbornou.Co mě překvapilo , že, byť psáno mužem, bylo cítit porozumění ženské duši a myšlení. Skvělé čtení, kdy mi vůbec nevadilo, že jde o volnou inspiraci a příběh mě od první chvíle nesmírně bavil. Silný příběh, který se prostě mohl stát. Navíc obohaceno skutečností, že se člověk mohl do vily virtuálně podívat a vtisknout tak ději osobitější rozměr.
PS : .... a dnes můžu i říci, že jsem se prostě musela do vily zajet podívat osobně a v okamžiku , bych tam mohla žít :)
Opět jedna z těch čtivějších knih, rozjezd pozvolnější, ale pak už se mi od knihy jen těžko odcházelo. Konec byl velmi dojemný, alespoň pro mne. Také jsem se rád dozvěděl něco z historie Brna a naší země v době odsunu židů a kradmí příchod Hitlera. Pěkná kniha, mohu jen doporučit.
Kniha se mi líbila a chtěla jsem se seznámit s dalšími tituly tohoto autora. Půjčila jsem si Mendelova trpaslíka, ale ten byl pro mne zklamáním. :-)
Tak jsem si nyní přečetla x komentářů ke knize a opět musím konstatovat, že vlastně i naše životy, hodnoceno i jen s malinkatým odstupem, jsou takovou zkreslenou realitou, tedy i to jak se díváme na knihu, kterou právě bereme do ruky a od které něco očekáváme, tak z ní vyvodíme každý něco jiného a to je prostě úžasné. Nejlepší je nic neočekávat! :-)))). Pak třeba přijde nadšení, jako přišlo u mě, měla jsem pocit, že žiju právě ve vile, že koukám z obřích skleněných oken na "Špilas", že se nechávám ozářit rudou barvou při relaxaci u onyxové stěny, cítila jsem ten kolorit naší mladé republiky a bylo to fajn, přečteno jedním dechem. Přestože celý děj je vlastně smutný, tak to nezanechávalo žádné sžíravé pocity, smutek, žádná negativa. (Poznámka: vzápětí nato jsem rozečetla knihu od K. Tučkové - Vyhnání G.Schnirch, což je ze stejné doby, taky z Brna a musela jsem to odložit, přestože si K. Tučkové vážím, je skvělá, tak v daný moment mi z té knihy bylo na nic). Dále oceňuji, že přestože autorem je cizinec, tak se mu se ctí podařilo zachytit atmosféru doby, i tu socialistickou.
Ikdyž nejsem žádný historik a tahle kniha byla zcela mimo můj žánr knih, četla se mi jednoduše, rozšířila moje obzory dějin a jak zde bylo již zmíněno, je těžké jí "tolik" nevěřit.
Doporučuji číst v originále, protože autorovo hraní s českými a německými slovy prostě nemůže mít v českém překladu ten samý efekt. Der Glassraum, der Glasstraum - němčinu moc nemusím, ale tohle je vymyšleno geniálně.
Velmi hezky napsaná kniha, místy jsem se sice musela hlídat, abych jí tolik "nevěřila", protože autentická biografie to skutečně není, i když osobně si myslím, že pravdy je tam dost, ne vždy však příjemné (tedy ze strany aktérů autorizovatelné).
Nicméně jí to neubírá nic na čtivosti a brněnské reálie jsem si skutečně vychutnávala.
Po přečtení knihy jsem byla zklamaná ,protože jsem od ní očekávala úplně něco jiného - a to skutečný osud rodiny,která ve vile Tugendhat žila .
Četla jsem na doporučení kamarádky. Byl to pro mě velký zážitek. Spolu se Zlodějkou knih hodnotím jako nejlevší knihy, které jsem v poslední době četla a které mě zasáhly a musím o nich pořád přemýšlet.
Cituji z obalu knížky: ,,Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. "
Pod tuhle větu se můžu s čistým svědomím podepsat a ještě bych dodala: ,,a nepustí až do věty poslední". Opravdu nádherné čtení. Jsem nadšená a vřele doporučuji.
V průběhu čtení jsem se ocitla v době Liesel Landauer, seděla jsem s ní na terase a pila kávu. Žila s její rodinou.
Příběh mě naprosto pohltil. Včetně závěru, který mě dojal k slzám.
Pokud se někdy ocitnu v Brně, návštěvu vily určitě nevynechám. Při čtení jsem několikrát vilou alespoň virtuálně procházela. Což cítím jako velmi pozitivní doplnění čtení.
Poutavý příběh, u kterého se nejen zastavíte, ale zjistíte i pár dalších souvislostí, které se k vile Tugendhat pojí. Bavila mě postava Hany a taky se mi líbil závěr knihy. Nemám žádná proti.
Kniha se mi líbila. Našla jsem si na netu stránky vily a koukla na virtuální prohlídku. To bylo moc fajn propojení s knihou. Najednou to bylo vše bližší, reálnější.
Příběh je napsaný pěkně, čtivě .. místy mi přišel ale příliš syrový, chlapský, neobroušený, hrubý.
Začátek knihy se mi moc nelíbil, ale pak se příběh rozjel a ja nestíhala otáčet stránky :) Kniha se mi opravdu moc líbila, hned si jdu o vile Tugendhat zjistit víc informací a určitě se tam objednáme na prohlídku. Na druhou stranu mě příběh naplnil obecným smutkem nad tím, co se dělo před válkou/za války (to platí i o válkách následujících, ne jen o druhé světové). Když se to člověk učí ve škole, nebo i kouká na zprávy z míst, kde se bojuje v současnosti, je to smutné, ale tak to nějak sklouzne po povrchu. Jakmile si ale představím konkrétní příběh lidí s konkrétními jmény a sleduji díky knize jejich osud, a osud lidí, se kterými je válka rozdělila, zasáhne mě to mnohem víc...
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Číst tuto knihu byla naprostá fantazie. Rozhodně jsem nečekala, že se tohoto tématu ujme britský autor a ještě k tomu tak precizně.