Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2841
2841
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
4,5 * Tohle pro mě bylo tak náhodné čtení, ale jsem moc ráda, že jsem na knihu narazila. V jednom online antikvariátu byla doslova za pár drobných, tak jsem si ji přihodila do košíku, protože proč ne, že? Kniha se mi chvilku válela na stole, ale když jsem se k ní dostala tak mě okamžitě uchvátila!
Kniha je napsaná opravdu hodně čtivě, jednoduše, žádné dlouhé popisování. Všechno má celkem hezky svižné tempo vyprávění. Je rozdělená do pěti částí z nichž každá část se dělí na kapitoly střední délky. Náznaky lesbické lásky mi vůbec nevadily, právě naopak.
Děj mě zaujal téměř ihned. Moc ráda čtu příběhy týkající se předválečného a válečného období. V některých pasážích je tíživá předválečná atmosféra popsaná tak, že jsem z toho měla vážně stísněný pocit a bylo mi chvilkami až nepříjemně. Občas mě vyprávění dojalo téměř až k slzám. Nejvíce příběh Katalin a i samotné Hany, jejíž strasti jsou vysvětleny až ke konci knihy.
Jak už tu někdo v předešlých komentářích zmínil, tak pár kapitol úplně ke konci knihy bylo trochu zbytečných. Kapitola nazvaná 1990 by tam za mě ani nemusela být. Přišlo mi to trochu jako až moc sentimentální patos.
Ještě musím vyzdvihnout samotnou obálku knihy! Nevím proč, ale vážně se mi líbí! Pro mě osobně je tohle asi jedno z nejhezčích knižních překvapení!
Edit: neztrácejte čas s filmovou verzí. Nestojí to za to.
Asi jsem čekala víc…Bavily mě popisy domu a proces jeho vzniku.
Od autora jsem již četla Dívku, která spadla z nebe a zjevně nejsme “stejná krevní skupina.
Přiznám se, že začátek knihy, v němž se řešila podoba vily apod., mě až tak nezaujal, ale ve chvíli, kdy se začaly vyprávět příběhy lidí, kteří ve vile žili či s ní byli nějak spojeni, to už bylo jiné kafe.
Pražské jaro jsem si nesmírně užila příběhem i vypravěčsky a Skleněný pokoj nebyl výjimkou. Autor má cit sdělovat informace poměrně úderně, mnohdy mezi řádky, kdy to sem tam nechá trochu i na čtenářově fantazii. A to mě baví.
Tato kniha mě příliš nenadchla. Autorův styl psaní mi neseděl, což je škoda, protože příběh byl jinak velmi poutavý a zajímavý.
Moje hodně oblíbená kniha, především z důvodu vily Tugendhat, ve které jsem byla před lety a rozhodně se tam chci jednou ještě podívat. Rozhodně silný příběh, který stojí za to.
Zajímavé informace o Vile Tugendhat, určitě se objednám na prohlídku. Příbeh majitelů, rodiny Landauerových a dalších hlavních postav byl poutavě převyprávěn, ale dle mého názoru zbytečně ochuzen kvůli nepodstatným (či ne úplně dotaženým) dějovým linkám a dalším nadbytečným postavám. Třeba úplně odříznutý architekt Rainer von Abt - tak moc jsem doufala v rozvinutí pokračování v USA a to se bohužel nekonalo. Hodnotím 3*
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat. Vila postavená na míru novomanželskému páru si užije jen pár let se spokojenou rodinou atmosférou. Když přijde druhá světová válka je rodina nuce opustit dům i naši zemi. Vila se tak dostane do rukou nacistů a její zdi jsou svědky i pozdějších nelehkých let.
Již před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který mě úplně neoslovil, a proto jsem se knize dlouho vyhýbala. Nakonec mi ji známá doporučila, že si myslí, že se mě bude líbit, a měla pravdu.
Od prvních řádků mě bavilo číst o tom, jak krůček po krůčku vila vznikala. Nejprve myšlenka, pak první plány, základy, zdi. Dohledávala jsem si fotografie vily Tugendhat, abych se mohla podívat, jak vypadá ve skutečnosti.
Období druhé světové války mě nikdy nepřestane udivovat. Ač už jsem o něm četla tolikrát, vždy mě ničí bezmoc běžných lidí, když nevěděli, co přijde a pak utrpení během války. Neskutečné.
Jsou tu skvěle vylíčeny lidské osudy. Ukázány problémy smíšených manželství, emigrace, síla přátelství i zrada. Silný příběh, jehož konec jsem probrečela. Navíc mě velmi bavil autorův styl a věřím, že i díky překladu se kniha četla s lehkostí.
Po dočtení mám chuť se podívat znovu na film, myslím si, že by mě teď mohl více oslovit, protože jsem si v knize našla cestu k jednotlivým hrdinům.
Velmi čtivý příběh. Některé kapitoly (hlavně ke konci) tam byly možná trošku zbytečné, ale celkovému vyznění to neuškodilo. Do vily se po přečtení určitě musím podívat, úplně mě ten prostor v knize nadchl.
Román je inspirovaný skutečným osudem vily TUGENDHAT. Má 5 částí. Kniha je poměrně obsáhlá a v tomto románu vystupuje hodně postav. Nalezneme zde prvky LGBT.
Hlavními postavami jsou VIKTOR (Žid) a jeho manželka LIESEL. V období první republiky požádají architekta RAINERA VON ABTA, aby jim postavil vilu v Brně poblíž obydlí rodičů od Liesel. Abt pracuje na tomto projektu a následně je vila postavena. Je tvořena sklem a betonem a je to velmi zajímavý architektonický počin, který vzbuzuje údiv. Má rozlohu kolem 500 m2. Jelikož se schyluje k válce, vila přechází do rukou Němců, následně do sovětských rukou až se nakonec vrátí do majetku Československa.
Kniha se celkově četla dobře. Některé okamžiky byly docela překvapivé, ale působilo to celkem uvěřitelně. Autor poměrně dobře vykreslil první republiku, období před 2. světovou válkou, 2. světovou válku a poválečné období v Československu až do roku 1990.
V románu byly zajímavé postavy: HANA, která byla přítelkyní Liesel, Němec (vědec) STAHL, TOMÁŠ, ZDENKA a další postavy.
V románu se nachází smutné okamžiky. Je zde zmínka také o brněnské hudební skladatelce a dirigentce VÍTĚZSLAVĚ KAPRÁLOVÉ.
Blábol, který znásilnil vilu Tugendhat, aby se z naprosto stupidní červené knihovny stalo Něco. Ale ono nestalo. Nuda k uzoufání!
V knize me extremne drazdily lesbicke sceny... Za to hvezdicka dolu. Jinak byla ctiva a kupodivu me nejvice bavily popisy domu. Jeste ocenuji, ze o vsech postavach se nakonec ctenar dozvedel, co se s nimi stalo. Pro dum dobra reklama - nalakala me se vypravit na prohlidku. Celkove to citim spis na 3.75 hvezdicky :-).
(SPOILER)
To jsem se zas jednou nechala natáhnout bestsellerem. Taková hitparáda, jak recenze knihu opěvují, to opravdu nebyla. Prvních sto stránek jsem četla se zaujetím a nadšením, vypadalo to vážně dobře. Za to dávám hvězdu. Druhou přidávám za děj v Brně, které je mi blízké, tudíž jsem si dobře dokázala představit konkrétní místa dění.
Postavy - jediný, kdo mě trochu oslovil, byl (možná pro jiné čtenáře paradoxně) Viktor a jeho vídeňská milenka. Hana mě rozčilovala snad úplně od začátku, pocity z Liesel byly jak na horské dráze. Z toho je vlastně relativně v klidu ze zjištění nevěry svého manžela (no aby ne, když dělala to samé s Hanou), z toho chytne amok během cesty do Španělska, kdy se Viktor svou milenku snaží zachránit. Jediné dvě postavy, které tak dle mého stojí za to, mají utnutý příběh kdesi na hranicích a pravděpodobně na moři/lodi bez jediné zmínky navíc.
Co se týče lechtivých scén - proboha proč tolik (v půlce knihy mi to začalo připomínat Vieweghovy Účastníky zájezdu - tam hlavní mužská postava taky o*anovala tak často, že jsem měla pocit, že si šel autor jen do textu vybřinkat přirození) a proboha proč jak z Bravíčka (neopomenu snad ještě dodat snovou scénu s přirovnáním semene padajícího na účastníky k rozhazování rýže na svatbě - PROČ?!).
Děj - jak jsem psala, první čtvrtka knihy zajímavá, nadchla mě. Zajímavá byla poměrně i část válečná. Část "komunistickou" už jsem jen přejížděla očima. Tamten chrápe s tamtou a ona s támhletím - nic zajímavého, nic děj nějak zvlášť rozvíjejícího, jakýsi mrtvý bod). Objevuje se Hana, která ze sebe udělala chudinku příběhu, přestože si chováním a řečmi celou dobu koledovala o průser.
Nebylo mi nějak proti srsti téma útěku bohaté rodiny. Každý žil v poměrech různých stejně jako v jakékoliv historické epoše. Snad jen scéna, kdy při nástupu do vlaku vypravěč kňourá nad vybavením kupé. Tady bohužel zbytečně promítl povrchní "starosti" zbohatlíků. Na světě zuří válka a rodina je zděšena, že nejede první třídou s polstrovanými postelemi a nepodává se kaviár a šampaňské.
Autor zakončuje knihu dramatickým sekáním jedné z dcer rodiny prapůvodního příběhu a dcery Viktorovy milenky. Jak nečekaně - ve vile Landauer. Drama, kapesníčky. Dámy a pánové, tohle jsem skutečně nečekal.
Knížku s radostí vracím do knihovny a sama opět odcházím s poučením, že nemám dávat na "vyhajpované" příběhy. Minimum z nich se setkalo s kvalitou. Tenhle nebyl výjimkou.
Hodně hezky napsaný. Je jasný, ze je to fiktivní, ale stejně me to bavilo. I přes všechny události nebyla kniha vibec depresivní. Prave naopak, stále se něco dělo a bavilo me to.
Začnem trocha netradične. Odkedy Bratia Sistersovci v roku 2011 nezískali (podľa mňa nezaslúžene) hlavnú cenu prestížnej Man Booker Prize, sledujem práve tie knihy, ktoré sa ocitli v záverečnej finálovej nominácii. Jednou z takýchto kníh je aj Sklenený pokoj od Simona Mawera, ktorý sa síce v roku 2009 ocitol vo finálovej šestke MBP, ale (zaslúžene) nevyhral. Po pravde, proti Wolf Hall od Hillary Mantel nemal veľkú šancu. Mawer samozrejme písať vie a aj táto kniha sa číta vcelku fajn. Napomáha tomu aj fakt, že o našich lúhoch a hájoch a ich pohnutých dejinách píše cudzinec. Je to milé a sympatické ak človek zvonka má vzťah k niečomu čo je naše. V rámci čitateľskej obce mimo Česka a Slovenska celkom chápem nadšené ovácie i prijatie knihy, čoho dôkazom je i rýchla realizácia do filmovej podoby. Pozornejšiemu čitateľovi asi neunikne, že viac ako srdce cítiť z knihy marketing. Samotná vila i pohnuté časy v Československu využil autor iba ako kulisu svojho príbehu, resp. konceptu. Samozrejme spisovateľská zručnosť je zjavná a pútavosť samotnému príbehu nechýba, ale aj kvôli rodine Tugendhat (jej žijúcim členom) nemožno dať viac ako tri hviezdičky. Aj keď je román prezentovaný ako príbeh fiktívnej rodiny, jej vložením do konkrétneho objektu a množstvom spoločných rysov je jasné, že si ich čitateľ bude spájať s reálnymi postavami, napriek zmene mena i niektorých súvislosti. A tie z románu sa im nemusia práve páčiť.
PS. zaujímavosťou vily, ktorú už autor neriešil, je pre nás fakt, že práve ona bola svedkom a priamym účastníkom rozdelenia Československa v roku 1992.
Nádherně napsáno. Určitě na tom má vliv i překlad, který se moc povedl. Příběh je to bez debaty silný, klidně bych věřila, že to takto opravdu bylo. Moc mě bavila nejednoznačnost všech postav, důraz na lásku všech forem a čas a příběhy se krásně prolínali. Určitě si knížku přečtu znovu.
Nejdřív jsem se nemohla úplně ponořit do příběhu, ale když jsem překonala tak 100 stránek, začínala být kniha čtivá. Autor se víc věnoval historii vzniku vily, trochu méně už pak pozdějším osudům. Ale i tak to je zajímavé pojetí, kdy na existenci jednoho domu lze přiblížit čtenářům různé dějinné epochy našeho národa.
Zpočátku mi hrozně vadil styl psaní, ale když jsem si na něj zvykla, hezky to utíkalo. Konec za mě moc hezký.
Doporučuji nejprve zajet do Vily Tugendhat a hned na to si tuto knihu přečíst. Myslím, že hlavní síla té knihy funguje ve spojení s prostorovým a vizuálním zážitkem skutečně mimořádné stavby. V románu si její prostory člověk okamžitě "zalidni" a poněkud studený, ale vytříbený styl domu ožije. Tomu dávám o hvězdičku víc, než bych dal knize.
Otázka je, co tato kniha může říci bez tohoto propojení s realitou. Je to spotřební čtivo, které využívá peripetie Československa k tomu, aby zahraničnímu čtenáři představilo dynamiku malé země uprostřed Evropy, takže klouže po povrchu a banalitách. (V tom dost připomíná knihy A. Morštajnové.) Kniha nemá žádné výraznější roviny, které by se propojovaly, má několik oblouků, ale všem postavám ve všech dobách jde v podstatě jen o sex a jsou si navzájem nevěrní/é. To je trochu laciné. Ale chápu, že autor Angličan nemohl proniknout do "mentality" místa, musel zůstat u jednoduchoučkých schemat jako Němec-Žid-Čech-okupace apod. Paradoxně nejživější je pro mne postava Hany, která není sice hlavní postavou, ale je jako jediná vícevrstevná. Nechci románu ubližovat, napsaný je čtivě, důmyslně a je postaven na výborném nápadu. Podařilo se do něj dostat vždy něco zajímavého z dané doby (neříkám podstatného). Občas mě to ale svádělo k rychločtení, protože se člověk nemá myšlenkově o co opřít. Jsem rád, že ve spojení s životním zážitkem vily samotné, kterou jsem s rodinou teď v pátek navštívil, jsem si mohl tento román přečíst. Během dvou dnů.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Čekala jsem mnohem víc, zajímavý byl popis domu a jeho výstavba, ale další děj byl dost nezáživný a vůbec mne nebavil.