Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/139575/bmid_skleneny-pokoj-pEo-139575.png
4
2849
2849
Nevšedním způsobem vyprávěný příběh vzniku světoznámé vily Tugendhat. Na pozadí dvacátého století vypráví britský autor příběh mladého manželského páru, který se nechá v 30. letech okouzlit moderní architekturou a zcela propadne touze po "vznášejícím" se domu. Román však postihuje nejen životní historii hlavních hrdinů, ale i politické změny v nově vzniklém Československu, později příchod nacistů, aby nakonec příběh ukončil počátkem 90. let 20. století. Osudy lidí spojených s vilou se napříč léty proplétají, někteří se nenávratně ztrácejí, vila však neochvějně zůstává. Autor velmi dobře vystihl předválečné Brno i prvorepublikovou atmosféru.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Což o to, četlo se to pěkně. Chtěla jsem si to přečíst, abych se dostala do brněnské atmosféry, což bylo fajn. Také se mi líbilo pozadí historie Československa. Některé postavy jsem si oblíbila, věřila jsem jim jejich chování. Na druhou stranu mě rozčilovala tak omletá zápletka nevěry spolu s nepravděpodobnými náhodami. Tak za tohle ta hvězdička dolů.
Ale za pěkné prostředí a hezkou čtivost... Ty čtyři hvězdičky proč ne. Ale dala bych tomu asi 70%.
Nádherná kniha. Ve škole byla výuka minulého století zaměřena buďto jen na suchá data, nebo na politické strategie jednotlivých prezidentů a stran. Ve filmech se režiséři zase zaměřovali na válečné momenty. Tato kniha nabízí pohled především na obodobí druhé světové války z lidského hlediska. Nedělá z lidí bohy, ale obyčejné lidské bytostí zkoušené láskou, ale i příkořími. Jistě, pár věcí bylo krajně nepravděpodobných, například obrovská náhoda, když Katalin v Brně narazila zrovna na Landauerovi, nebo jak se Marika v závěrů setkává s Ottilií. Ale sám autor říká - je to fikce - a proto mu těchto pár "vylepšení" ráda odpustím.
Vila byla v knize téměř zneužita k prázdnému příběhu. Nelze se divit potomkům původních majitelů, že netouží po žádných podobných knihách ani filmech. Zcela souhlasím se 790511.
Autor je sice cizinec, ale českou mentalitu vystihl dokonale - zejména v osobě soudruha Laníka.
Kniha byla jako na vlnách - hezké pasáže s příjemným dějem a vykreslením postav střídali pasáže slabé - chápu, že náhoda existuje, ale nebylo jí v této knize až moc? Sex patří k životu, ale přišlo mi, že je mu zde věnováno až moc místa, možná na úkor větší propracovanosti děje a postav. Na druhou stranu, hlavní výhodnou knihy je, že se dobře četla a každého určitě naláká (dříve či později) k návštěvě Brna.
Mawer chce psát o vztazích, ale vypadá to, že jediná zápletka, kterou zná je nevěra. Je smutné, když si autor namlouvá, že píše něco šokujícího a čtenář pak jen znuděně zívá. Sexuální posedlost, vyprázdněné vztahy, to jsou věci které byly popsány milionkrát a mnohdy i zajímavějším způsobem. Dobové reálie Československa, hlavně toho socialistického jsou vykresleny typicky naivním pohledem cizince. Naštěstí se nepouští do podrobnějších detailů. O vile píše v podstatě pořád totéž. Doufal jsem, že mnohem víc prostoru bude věnováno samotné přípravě projektu a stavbě, ale tato část naopak prošuměla jako něco nepodstatného a na desítkách stran místo toho autor předkládá v podstatě univerzální příběhy z manželského života. Přiznávám se, že závěr mě dokázal trochu dojmout, přestože byl dost vykonstruovaný.
Jeden z nejlepších románů, co jsem poslední dobou četla.
alper: Zemanova kavárna je na Jezuitské 687/6. Jde to i bez vykřičníku ;o)
Pro mě docela zklamání. Mawer se mi podle této knihy jako valný autor nejeví. Postavy jsou nerozpracované a ploché (byť v závěru se alespoň Hana začínala jevit zajímavě), dějové motivy jakbysmet. I ty české dějiny, v jejichž kulisách se román odehrává, nejsou o mnoho více než kulisami; žádného postřehu o nich se nedočkáme (kromě klišovité postavy kovaného oportunisty Laníka). Neschopnost vymyslet, o čem román bude, Mawer nahrazuje čím jiným než motivy sexuálními, nejvděčnější obezličkou současných umělců. Pořádné zavrtání se něčemu pod kůži v jiném než doslovném významu chybí. Zkrátka působí to jako začátečnická práce (i když, porovnávat to s tím, co psal Thomas Mann ve svých pětadvaceti, nedosáhne se Mawer ani na toto označení).
Silné momenty to ale přeci jen mělo. Obzvláště vylíčení atmosféry vily a magie jejích prostor bylo podané sugestivně a přinejmenším nalákalo k ověření na vlastní oči.
Velmi čtivý román,od kterého jsem se nemohla odtrhnout.A také inspirace pro můj další výlet do Brna.
kniha je velice čtivá ale je to vymyšlené ač na mnoha místech to sugeruje,že je to pravda
jako obyvatelce Brna mě vadí omyly autora ...názvy ulic budov i chyby v ve znalosti českých dějin
Souhlasím s tím, že se jedná o výbornou knihu. Pro pocit intenzivnějšího prožitku popisovaných vnitřních prostorů vily doporučuju před přečtením vilu Tugendhat navštívit (což znamená, že máte na čas čtecí utrum), rovnou to pak můžete vzít přes Zemanovu kavárnu na Josefské...anebo se rovnou přestěhujte do Brna - pak už nezbývá, než s knihou splynout......(Titi: máš pravdu, jsem se upletl)
Úžasný román, nemohla jsem se od něj odtrhnout. Pro "hladka" Zemanova kavárna je na Jezuitské ulici, ono se to dost plete :)
Skvělé, nevadí, že část je fikce. Já to beru jako dva oddělené příběhy. Osud vily, který je v knížce velice blízko pravdě a příběh rodiny, která mohla žít i jinde. Moc se mi to líbilo, a každému vřele doporučuji. Jsem zvědavá jak proběhne rekonstrukce vily, a jen co bude lepší počasí pojedu se tam podívat. Nenám to zase až tak daleko.
Do knížky se začtete od první věty. Jak už tu bylo napsáno, je naprosto úžasné, jak může "cizinec" napsat tak čtivou, zajímavou knížku s propracovanou psychologií postav o něčem, co se nachází tisíce kilometrů od něj a zdálo by se, že je mu historicky a jinak vzdálené. Asi i zde platí, když se chce, tak se to dokáže. Doporučuji.
Může britský autor třicet let žijící v Itálii napsat čtivý román o brněnském architektonickém skvostu vile Tugendhat? Kupodivu může. A to tak dobře, že byl dokonce nominován na britskou prestižní Man Bookerovu cenu. Sám autor přiznává, že autentické jsou pouze dům a historické události. Osudy jeho literárních postav jsou však čistá fikce. A v tom vidím malý nešvar tohoto jinak velmi čtivého a zajímavého díla. Lidé se v něm rozcházejí a scházejí - spolu i ve vile - tak, jak je to možné skutečně jen v románu.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Přestože jsem si moc přála, aby se mi román líbil bez výhrad, z původního plného hodnocení musím jeden bod ubrat. A to jen kvůli přeslazenému závěru. Vylíčení atmosféry každého z popisovaných období působí věrohodně a čtenářovo vědomí blížící se války v kontrastu s bezstarostností poklidného života nic netušících hrdinů je skličující. Představa vily uchvacuje (v mém případě oživená nedávnou návštěvou), postavy nejsou černobílé a jejich více či méně náhodné setkávání a proplétaní osudů mi (až na vytýkaný závěr) nepřišlo tak nereálné jako některým jiným čtenářům. Náhody se přece dějí, co by ne. Ale posledních pár stran mělo zůstat v autorově šuplíku. V příběhu o vile s tak pohnutým osudem je závěr plný radostného setkání trochu násilný a k požadované katarzi by možná mnohem lépe posloužilo trochu více tragična, které k této stavbě (potažmo k celému jejímu historickému pozadí) zkrátka patří. No nic. Jdu si změnit nick na cynik.