Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456941/bmid_skleneny-pokoj-Ws2-456941.jpg
4
2844
2844
Román inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat Vysoko nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a majitelé musí opustit vilu i zemi. Román, jenž na pozadí životních osudů majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa, byl v létě roku 2009 nominován na prestižní cenu The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Kniha Zlín
Originální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
V knihe o dome vo funkcionalistickom štýle vystupujú funkcionalistické postavy s funkcionalistickými vzťahmi.
Jsem ráda, že jsem se k této knize, díky ČV, dostala. Hned jsem si vilu Tugendhat vygooglila a bylo to zajímavé setkání se zajímavým domem. Příběh je smyšlený, ale velmi uvěřitelný, doporučuji.
I já jsem si knihu vybrala díky Čtenářské výzvě 2018, i já jsem navštívila v Brně tuto úchvatnou památku ( tedy pouze zvenku a její zahrady ), i mne kniha a příběh zcela pohltil a já doporučuji ke shlédnutí ještě díl seriálu ČT1 Národní klenoty věnovaný vile Tugendhat.
Wow, luxus!!!
K této knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem za to neskutečně ráda! Mapuje historii vily Tugendhat (v knize vila Landauer) a rodiny, která ji před válkou obývala. Autor se zaměřuje především na úchvatný Skleněný pokoj, dominantu celé stavby, postavy, které jím prošly a co vše se zde odehrálo za dobu jeho existence. Autorovi se navíc podařilo skvěle zachytit atmosféru války a její beznaděj, lásku, touhu a komplikované vztahy postav. Knihu všem velmi doporučuji!
Moc dobrá kniha o osudu skvělé budovy. Obdivuji autora, který dokázal vystihnout poměry v Československu, ač je sám cizinec. Ve vile jsem byla v době před rekonstukcí a teď jsem se objednala na prohlídku znova. Pro obrovský zájem je čekací doba půl roku, ale ráda si počkám. Knihu vřele doporučuji.
Četla jsem kdysi a od té doby se hrozně chtěla do vily podívat. Teď se to konečně povedlo - a před návštěvou jsem si ji přečetla znovu. Tu kombinaci doporučuju! Pro mě silný příběh, ale pět hvězd dávám hlavně za strhující popis toho prostoru.
Kniha mě mile překvapila. Dostala jsem se k ní jen díky čtenářské výzvě a jsem za to velice ráda. Zajímavě zpracované téma a vedlejší účinek je jasný - chci se do vily podívat. Moc se i těším na filmové zpracování. Jen chápu trochu rodinu, že s knihou měla problém, vzhledem k tomu, v jakém světle jsou vylíčeni oba dva rodiče.
V první řadě jsem očekávala něco jiného, ovšem dostala jsem možná víc než jsem chtěla, a za to jsem ráda. Předpokládala jsem, dle anotace, že půjde o "klasický" román s tématem židovské perzekuce a šoa. Po přečtení mi jsem měla pocit, že zrovna tohle je v knize spíše upozaděno, a hlavní důraz je kladen na osobnost člověka, touhu po svobodě, lásce, pravdě, ale i tělesným radostem.
Na začátku se setkáte s šťastnými a zamilovanou novomanželskou dvojicí, která je mladá a moderní, a především touží po unikátním prostoru - domu, jež ponese jejich jméno. Prožijete lásku, chtíč, nevěru, zradu, kolaboraci, pokus o záchranu, odloučení, smrt a shledání. Na omezeném počtu stránek je celý soubor emocí, a díky nim jsou Vám postavy bližší a známé.
Ačkoliv ke konci knihy mi milostné scénky, které nejsou psané stylem pro dívčí románky, přišly ohrané, snažila jsem se vnímat právě pocity. A tak se pokusit prožít nalezení lásky v tak bezútěšném místě jako je koncentrační tábor.
Vzhledem k tomu, že mám ráda prvorepublikovou architekturu (především práci A. Loose) jsem byla příjemně překvapena přesným popisem detailů ve vile, jejímž předobrazem je vila Tugendhat.
Úžasná kniha. Asi bych ji nikdy neobjevila, kdybych nebyla na divadelním představení v Brně. To mě uchvátilo natolik, že jsem knihu okamžitě musela mít a hned si ji musela přečíst . Celou knihu máte pocit , že v té vile žijete spolu s Landauerovými, prožíváte s nimi všechny radosti i strasti, odjíždíte s nimi do Švýcarska, pak do Ameriky..... a na konci je vám to všechno líto .... i slza ukápla . Doporučuji :-)
Skleněný pokoj ... jedinečný prostor ... v domě jednoduchém, geometricky dokonalém a chladném ... první dojem ... nenechte se ovšem mýlit ... základním principem tohoto skleněného prostoru je sice strohá krása ... dokonalá kompozice, symetrie a rovnováha ... pokud ovšem vstoupíte, začnete cítit ... pociťovat a svoje pocity budete jen těžko vyjadřovat slovy ... Simonu Mawerovi se to ovšem povedlo ... vytvořil krásný příběh plný emocí, pocitů a vášně ... protože postavy a postavičky, které prošly Skleněným pokojem ... nezůstaly chladné, strohé a bez emocí ... své emoce projevily ... každá po svém a ve svém dějinném období ... takže můžete sledovat mladické nadšení, smysl pro pokrok, velkolepou dravost a dychtivost první republiky, epochy, která dala Skleněnému pokoji vzniknout ... skrz slova cítíte životní prostor, který mění své funkce podle přání svých obyvatel ... protože to oni si přejí „nový životní styl“ ... manifestovat krásu a dokonalost atmosféry ... jenže ... je to až příliš dobré na to, aby to vydrželo ....“tahle báječná doba, tohle všechno, svět ve kterém žijeme“ ... Hana cítí ten studený závan ... Hana, která je tou nejzajímavější, nejpřirozenější a taky nejpravdivější postavou příběhu ...
Skleněný pokoj má ovšem podobný efekt na každého ... osvobozuje od běžných konvencí, povzbuzuje otevřenost, ... a taky upřímnost ... pokojem se line jazz ... dovnitř vnikají poslední paprsky zapadajícího slunce ... prostor stimuluje ... a otevírá mysl i srdce ... pak může láska a taky vášeň ve všech jejích podobách, vyplout na povrch ... a je jí tolik, že slova nestačí ...
Jenže pak přijde nevyhnutelná průtrž mračen ... povodeň zaplavující venkov i města ... válka se valí ulicemi a všechno strhává s sebou ... zanechává jen kaluže lidské bídy a strachu ... prožene se i Skleněným pokojem, jen jeho obyvatelé už tu nejsou, zato jsou tu jiní ... a ti nemilosrdně devastují ... a na konci války to není lepší ... zkázu dovršuje slavná Rudá armáda ... odstranit škody, ty materiální, dá hodně práce ... ovšem odstranit šrámy na duši ... nezbývá, než se smířit ... s osudem ...
„Zajímá mě ten dům a ti, kdo ho postavili ... museli to být neobyčejní lidé, když si pořídili takový domov. ... Byli to lidé kultivovaní, lidé s rozhledem a představivostí. Chtěli žít moderně, nově. To je celé.“
A ještě něco ... nezapomeňte se podívat na druhou stranu onyxové stěny ... nechte se okouzlit ojedinělým úkazem, kdy „sluneční světlo dopadající tabulovým sklem oken v tom správném úhlu zažíhá hluboko v kameni dávný oheň“ ... když budete správně naladění, uslyšíte Chopinovo Nocturno ve fis dur „něžný, elegický kus, který pocity vystihuje lépe, než by dokázala jakákoliv slova ... tóny se snášejí měkce jako podzimní listí za tichého dne ...“
Obal knihy nelže, po dočtení mám chuť se na vilu zajet podívat, což rozhodně udělám. Také mě kniha nalákala na další Mawerova díla. Velký obdiv autorovi, který dokázal věrohodně vylíčit historii a atmosféru cizí země. Na mě chvilkama až moc romantické, ale ten konec... Krásné.
Výborná kniha, kde hlavní osou románu je skutečný architektonický skvost, brněnská vila Tugendhat. Kolem této osy se odvíjejí osudy fiktivních osob od prvních plánů na její postavení až téměř do současnosti. Všechny osoby, spjaté s vilou, jsou vykresleny s takovou přesvědčivostí, že čtenář má dojem, že s nimi sdílí i jejich život a osudy. Autor neobyčejně věrně vystihl období třicátých let minulého století, přes válečná léta i bouřlivou porevoluční dobu plnou paradoxů.
Tak tento literární počin se naprosto zásadně zařadil mezi mé NEJ srdeční záležitosti!!! To co se Mawerovi podařilo přenést na stránky této knihy je atmosférická dokonalost ve své nejryzejší podobě!!! Zcela pohlcena mnohovrstevnatostí románu zachycující rodinnou ságu, historickou fresku i architektonickou studii se nedočkavě vrhám do bádání a těším se, až toto místo navštívím osobně. Možná až se tam ocitnu...budu mít pocit, že to místo přece důvěrně znám...
Tak tuto vilu vilu musim vidět !!! Knížka se četla jedním dechem, rozhodně to nebyla, jak se říká "nuda v Brně". Doporučuji
Skvělý počin, anglický autor si do existujícího domu zasadí fiktivní rodinu, aby prostřednicvtím jejích osudů počal vyprávět osudy nejen jedné rodové linie, ale především naší české nátury - zajímavé je, že nás mnohdy cizinci (Mariusz Szczygieł například dle mého mistrně) vystihnou přesněji vhledy zvenčí, i když né vše zde z hlediska historického zapadá...
Kdysi mne mírně rozlaďoval ten zvláštní milostný trojúhelník - který mi kapitolu po kapitole byl poté stále pochopitelnější s ohledem z pudu sebezáchovného na pozadí válečných let - a právě tyto pasáže, včetně těch záverečných paradoxních i patetických, mne s popisy toho vyjímečného genia loci velmi navnadily zajímat se nejen o toto místo ...
Autor mě i další čtenáře prostřednictvím osudu smyšlené rodiny majitelů vily citlivě provedl pohnutými dějinami českých zemí ve 20. století. Příprava autora na psaní knihy musela být úžasně precizní a dlouhodobá. A výsledek plně odpovídá jeho úsilí, knížka je vynikající. Opravdu stojí za přečtení.
Autor svým dílem také v mých očích trochu napravuje reputaci Britů, kteří nemálo přispěli k událostem v knížce popisovaným. Vždyť britský předseda vlády Neville Chamberlain obhajoval cestu k Mnichovské zradě v roce 1938 slovy, že je pro Brity nepředstavitelné, že by se měli angažovat "kvůli jakémusi sporu ve vzdálené zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme". Ale buďme spravedliví. Také politická reprezentace naší republiky se podílela na podobném "Mnichovu", a to v roce 2008, když diplomaticky uznala odtržení Kosova od Srbska! Možná se časem najde (český) autor, který nás podobně zdařile provede bolestnými událostmi rozpadu Jugoslávie.
Stavbu zapsanou v UNESCO jsem navštívil 17. dubna 2018, nedlouho po přečtení knížky, a tedy jsem samozřejmě srovnával. Oddělené ložnice a koupelna mě svojí strohostí nijak zvláště neoslovily, avšak skleněný pokoj byl úžasný. A zrovna již slunce začalo zapadat a měl jsem možnost sledovat průnik jeho paprsků kouskem onyxové stěny. A to tedy byl náznak parády. Kladu si oázku, jak stěna září při tom nejlepším postavení slunce? Škoda, že tento okamžik mi asi zůstane odepřen.
Velmi dobře a zajímavě napsaná kniha, na kterou jsem narazila díky čtenářské výzvě. Zaujala mě tak, že mám v úmyslu, při návštěvě Brna, vilu vidět na vlastní oči a dozvědět se o ní více.
Skrze příběhy lidí popsaný architektonický skvost a díky příběhu paměťová fixace prvků jedinečného architektonického díla. Jako popularizační literatura to jistě plní velmi záslužnou činnost. Srdce z onyxu získává zcela konkrétní obraz v čtenářově hlavě a vzbuzuje intenzivní touhu zajet do Brna a objednat si prohlídku vily. Ano, detailní popisy sexuálních aktů a barvité popisy pohlavních orgánů jsou také součástí této knihy, ale jsou popisovány velmi podobnou formou jako detaily architektonických prvků vily. Autor dává organický ráz funkcionalistickému dílu a kniha skrze to "funguje".
Méně už mi vyholovala časová diskrepance knihy, ve které dvacátá a třicátá léta se vlečou jako ztuhlý med a pak se najednou čas začne zrychlovat, lidé mizí a najednou šmik šmik a jsme v letech devadesátých. Ale chápu, že i tohle mohl být autorův záměr a jistou formou podtržení myšlenky knihy.
Ambivalentní dojem však zůstává - je to román z červené knihovny, a pak chybí dokončení dějových linek, nebo je to kniha s poselstvím, a pak některé pasáže vyloženě přebývají?
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Nezbývá než souhlasit s níže napsanými pětihvězdičkovými komentáři. Knihu jsem četla kvůli ČV, myslela jsem, že mě nebude bavit, ale zhltla jsem ji jako malinu. Žádná jiná kniha mě tak silně neinspirovala k navštívení určitého místa..