Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456941/bmid_skleneny-pokoj-Ws2-456941.jpg
4
2844
2844
Román inspirovaný skutečným osudem brněnské vily Tugendhat Vysoko nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a majitelé musí opustit vilu i zemi. Román, jenž na pozadí životních osudů majitelů vily zrcadlí tragédii celého českého národa, byl v létě roku 2009 nominován na prestižní cenu The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
Kniha Zlín
Originální název:
The Glass Room, 2009
více info...
Přidat komentář
Fifty shades of Glass Room. Tak by se to mohlo jmenovat. Kniha inzerovana jako o vile není o vile. Ve skutečnosti je o milostném mnohouhelku mezi paní tovarnikovou, jeji přítelkyní lesbou, panem tovarnikem, jeho pritelkyni prostitutce z Vidne a o několika minoritnich postavách, jako jsou dětí a sluhove výše zmíněných. Je to 2. kniha, kterou jsem od Mawera četla, bohužel ani jedna z nich mě příliš nezaujala. Nechápu povrchnost lidí, kteří tuto červenoknihovnu zařadili do vyberu na Manbooker prize.
Krásná kniha o krásné stavbě a krásně smutných osudech lidí kolem ní. Určitě stojí za přečtení. I pár slz mi ukáplo. Knihu jsem si zamilovala.
Sice jsem čekala něco úplně jiného, ale nakonec mě kniha příjemně překvapila. Fakt je, že jsem doufala ve více reálií, ale fikce byla také zajímavá. Čtivé, na mě chvílemi trochu moc erotické, až nepřirozeně, ale jako celek příjemná kniha. Určitě doporučuji :)
Úžasná kniha. Poslední dvě strany se slzami v očích.
Silný příběh napůl židovské rodiny ve složité době protektorátu, okupace a únorového převratu, něco o emigraci.
Trochu cestopisné, trochu erotické.
Trvalo mi zhruba do třetiny, než jsem se začetl, ale poté mě kniha velmi bavila a posledních cca 80 stran jsem prostě musel dočíst.
Dávám 5 hvězd a doporučuji!
Hodnocení románu odehrávajícího se ve skutečné stavbě, kterou obývali skuteční lidé je pro mě rozpačité. Dokáži si přestavit, že pro potomky skutečných majitelů se nečte zrovna příjemně, jak jejich předek jezdil do Vídně za prostitutkou. Každopádně beletrie je autorův fiktivní svět s fiktivními postavami, a tak by to asi mělo být bráno.
Nadšenec do architektury si tuto knihu přečte se zápalem, naopak čtenář požadující zápletky, neustálé napětí a pozvolné vyvíjení příběhu bude, ne velice, zklamán.
2 hvězdy pro Simona Mawera za román a 2 hvězdy si zaslouží geniální architekt Mies van der Rohe, který navrhl fascinující vilu Tugendhat, bez které by tato kniha neobstála a nemohla existovat.
První kniha, kterou jsem od Simona Mawera četla a od první stránky "moje krevní skupina".
Příběh postavený na skutečných událostech ve skutečném prostředí se čte jedním dechem.
Ke knize jsme přistupovala s obavami, zda mě „příběh o domě“ nebude nudit. Opak se stal pravdou. Propojení osudů jednotlivých postav s existencí této stavby je velmi originální nápad, který Mawer dokázal uchopit za ten správný konec. Kniha je velmi čtivá, postavy zajímavé, autor naštěstí nesklouzl k nudným popisům. Jako obrovské plus vidím také jeho znalost historie a to, jak skvěle dokázal vystihnout atmosféru tehdejší doby u nás, přestože ji vlastně sám nezažil.
Sečteno a podtrženo-kniha bezpochyby stojí za přečtení, bez ohledu na to, zda máte k vile nějaký vztah, nebo ani netušíte, že nějaká taková stavba opravdu existuje.
Celkem zklamání, není to špatná kniha, čte se to docela dobře, ale čekala jsem rozhodně víc. Některé zvraty v knize mě dost rozčilovaly svojí neuvěřitelností a nepravděpodobností, zvlášť když je na nich děj v podstatě vystavěný. Příběh mě nijak zvlášť nenadchnul, přišel mi celkem povrchní, celou dobu se vkrádala myšlenka o kolik lepší to mohlo být, kdyby spisovatel napsal skutečný příběh rodiny i vily. Čtenářova znalost příběhu i brněnských reálií mi v této knize přijde spíš na obtíž. Celé mi to připadalo jako ideální kniha pro zahraničního turistu, který se chystá na výlet do Brna a není to zrovna žádný odborník na historii ani architekturu:)
přečetla jsem jedním dechem, skvěle popsány pokoje i technické zázemí vily, taktéž i popis postav....během čtení jsem si přála být ve vile a určitě v blízké době vilu navštívím...
poprvé jsem četla knihu, kde byl hlavním hrdinou pokoj. Kniha se mi líbila, jen od chvíle, kdy se v ději ze Skleněného pokoje stala tělocvična mi trochu připadalo, že čtu nějaký dívčí román. Pěkně byla vykreslena postava Laníka. Knihu hodnotím velice kladně.
Vždyť je to hrozně povrchní a plytké...dočítala jsem to se sebezapřením...Nechápu proč ta kniha byla vůbec napsaná, vždyť samotný příběh, ten skutečný okolo této vily - TO BY BYLO NA ROMÁN samo o sobě, není třeba nic vymýšlet!
Četl jsem asi před několika lety a stále tuto knihu považuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četl. Má úžasnou zvláštní atmosféru, autor se nebojí kontroverzních názorů a české reálie byly bonusem. Kniha mi nabídla vše, co od dobré knihy očekávám.
Díky tomu jsem začal číst i další knihy, které autor napsal, některé v originále a některé v češtině, ale Skleněnému pokoji se žádná nevyrovná. Kniha "Pád" je ale také velmi dobrá.
na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel mě nijak neoslovila a špatně se mi četla, čekala jsem víc :(
Přečteno jedním dechem. Je obdivuhodné, jak dokáže cizinec popsat reálné dění v jiné zemi. Kniha mě rozhodně inspirovala k návštěvě vily Tugendhat, o které jsem již věděla dříve, ale po přečtení knihy, mě to tam táhne ještě víc. Nemůžu si pomoct, ale Mawer dokáže tak dokonale popsat myšlení žen, jako by byl jednou z nás ;-)
Bezva knížka, moc dobře se četla. U knížky je sice uvedeno, že se jedná o fikci, ale člověk se neubrání tomu, aby si představoval konkrétní místa ve vile Tugendhat a představoval si, jak to asi všechno bylo...
Velmi zajímavá kniha. Nebudu hledat detaily, které jsou odlišné oproti skutečnosti. Jak sám autor v knize uvádí, jde pouze o fikci inspirovanou skutečnou budovou a městem. Je to beletrie, nikoli literatura faktu.
Velmi zajímavé dílo, které nevím úplně přesně, jak ohodnotit. Námět úžasný, určitě lichotí to, že autor se inspiroval zdejší zemí, ale k samotnému zpracování nějaké výhrady mám. Vadilo mi velmi povrchní zpracování postav, nejvíce snahy asi autor věnoval postavě Hany, která mi díky tomu byla nejbližší. Ale zkrátka nebyl nijak velký výběr. Škoda také, že autor většinu zápletek vytvořil pouze ze sexu a nevěry. Po utahaném začátku byl samotný konec tak nějak zbytečně rychlý, odříkaný na pár stránkách.
Ale dost kritiky. Jde o hodně zajímavou knihu, ve které dům vypráví svůj příběh.
Knihu jsem přečetla během pár večerů. Během první stránky mě vtáhla abolutně do děje.
Příběh rodiny, která odchází do exilu a musí po sobě zanechat úžasný vysněný dům vilu Landauer a zemi kterou oba milovali. Der Glassrau neopakovatelně popisující skleněný pokoj, který vytváří zvláštní atmosféru celého domu ...
Škoda jen, že je to vše fikce, ale i přesto mě kniha zaujala a nadchla!
"S jedním vedlejším účinkem: po dočtení se okamžitě chcete do Brna a vily Tugendhat podívat." :)
Skleněný pokoj je výborně napsaná, čtivá kniha, na jejímž konci je čtenář skoro zklamaný, že už nebude číst dál... Simon Mawer dokázal vytvořit tak dokonalé zdání reality, že jsem si po celou dobu čtení musela stále opakovat: "Je to jenom fikce, takhle se to ve skutečnosti nestalo."
Po Skleněném pokoji jsem sáhla, protože jsem byla po prohlídce vily Tugendhat, o které kniha de facto vypráví, nesmírně rozčarovaná. Přemýšlela jsem o tom, jak v takovém studeném, odtažitém, neosobním domě mohl někdo žít... A i když je Skleněný pokoj pouze fiktivní historií vily Tugendhat, je to inspirativní kniha, která zaslouží to nejlepší hodnocení právě proto, že nutí čtenáře k zamyšlení.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha přečtená jedním dechem...prostě nešlo přestat.
Vilu Landauer / Tugendhat prostě musím vidět!