Skleněný zámek
Jeannette Walls
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/335614/mid_skleneny-zamek-6Pd-335614.jpg
4
288
288
Příběh čtyř dětí, které vyrůstají v nekonformní rodině v USA 60. let – otec, pokud je střízlivý, učí děti fyziku, geologii, ale hlavně umí skvěle vyprávět neuvěřitelné příběhy a podněcuje jejich fantazii. Někdy však vykradl samoobsluhu a pár dnů se doma neukázal. Matka, umělkyně, která namísto toho, aby 15 minut svého času obětovala na přípravu jídla, raději jde namalovat obraz. Proto se děti musí protloukat životem samy. Tento životopisný příběh ale vyniká tím, jak autorka líčí své rodiče s nesmírnou láskou a pochopením, přestože celé dětství prožila v chudobě a úzkostech, co s nimi bude. Ne náhodou se kniha po svém vydání držela tři roky na nejvyšších příčkách bestsellerových žebříčků New York Times a nyní se začíná natáčet podle tohoto příběhu film s Woodym Harelsonem, Naomi Watts a oscarovou Brie Larsson.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2017
,
Mladá fronta
Originální název:
The Glass Castle, 2005
více info...
Přidat komentář
Sklenený zámok som čítala až po knihe Vzdelaná, čo dosť ovplyvnilo to, ako som vnímala kvalitu knihy. Vzdelaná a Sklenený zámok sú veľmi podobné knihy, v ktorých obe autorky prežili nenormálne detstvo (a pri čítaní len krútite hlavou alebo sedíte s otvorenými ústami) a obe autorky sa dokázali vlastnou silou a odhodlaním z otrasných podmienok dostať. No Sklenenému zámku akosi chýba napätie pri čítaní a kapitoly z detstva sú len akýmsi výpočtom hrôzostrašných zážitkov, postrádajúcich dynamickosť deja. No ak sa vám páčil Sklenený zámok, určite treba siahnuť po knihe Vzdelaná.
Kniha, která vás donutí se zamyslet, emočně dostane a překvapí. Jelikož nemá pořádně kapitoly, tak se mi četla pomaleji, ale díky tomu jsem měla více času na vstřebání. Nechtěla bych mít takové dětství, avšak s ohledem na to, že nejde zrovna o nejveselejší příběh, není podáván nijak depresivně, ale spíše tak nějak přirozeně a není plný lítosti. Naopak přetéká sílou.
Uf, tohle bylo něco.
Já si vážím svých rodičů, všeho co mi dali a vážím si i toho luxusu, že mám domov, práci, jídlo, vodu. Hlavní hrdinka to štěstí v dětství neměla. Otec alkoholik, matka bohémka a malířka prohlašující, že sebedůvěra je důležitější než jídlo. Život ve starém prohnilém domě bez záchodu, vody, bez izolace (protože důležitější než izolace v domě je, že máme jeden druhého), bez peněz na uhlí. Babička osahávající svého vnuka, strýc osahávající svou neteř a matka reagující na to slovy - je tak osamělý. Ale přitom je to plný lasky. Neskutečný, fakt. O to víc že je to podle skutečného života spisovatelky. Tohle si přečtěte.
Tohle mohla být celkem slušná kniha. Žádný zázrak, ale celkem slušný průměr. Špatný překlad a bohužel opravdu mizerná redakce a korektura z toho udělaly paskvil.
Kniha, kterou bych chtěla mít doma,podobně jako mám Vejce a já, Co život dal a vzal. Čtivé čtení, co víc si od knihy přát?
Je to veľmi silný príbeh. Autorka rozpráva o sebe a svojich spomienkach. začína sa opisom cesty na večernú párty, keď rozmýšľa aké použije šaty, keď v tom zazrie svoju vlastnú matku, ako sa prehrabáva v kontajneri. Na jednej strane dobrý , ale alkoholom zničený deštruktívny otec, na druhej strane hippie matka. Vychovávajú svoje deti nekonvenčne, ale s láskou. Čo je však šťastie? Vie to niekto? Rodičia si volia radšej život bezdomovcov, napriek prosperite svojich detí. Kniha má hlboké myšlienky a aj posolstvo. Knihu som si zamiloval na prvýkrát, lebo má pútavý príbeh a je to jednoducho skvost.
Smutná, ale velice ctiva autobiografie. Tak moc jsem dětem fandila a na každé stránce si přála, aby bylo lépe. Ale žádný otcem neustále slibovany skleněný zámek se nekonal...
Vím, jaké to je, když je rodič sobec a k tomu alkoholik. Děti jsou způsob obživy, tedy dříve byly, nevím, jak to funguje nyní. Před 30 lety bylo možno u nás dosáhnout na pěkné peníze jen tím, že měl člověk hodně dětí, které mít neměl, nechtěl a hlavně se nedokázal o ně postarat.
Sedět u stolu, popíjet, vést chytré řeči a stále slibovat, jak to bude, až... Až se přestěhujeme, až děti povyrostou, až přestanu pít... Euforie, deprese, obviňování, smích, křik, násilí, omluvy, hysterie.
Moc té knížce rozumím a velmi obdivuji ty děti, co dokážou. Jaké lásky a shovívavosti jsou schopné, jak se neztratí v tom, co je a už není normální. Jak dokážou žít bez základních věcí, jako je třeba voda. Jak nastavují zrcadla rodičům. Jak se snaží pochopit a omluvit. Jak se mají navzájem všichni sourozenci rádi.
Mám vydání z roku 2015, a zdá se mi v pořádku.
Silný zážitek je hlavně nekvalita překladu a redakce :(
Kniha je čtivá, ale nic objevného nepřinesla, existence white trash je známá.
Nečekala jsem, že mě kniha bude tak bavit, opravdu jsem četla s radostí a těšila se na každou další volnou chvíli. moc hezky napsané!
Měla jsem problém se do knihy začíst, ale když jsem se prokousala první třetinou, začala jsem být fascinována tímto příběhem o rodičích, kterým více záleží na sobě samých než na vlastních dětech, což se však nevylučuje s tím, že je milují.
Láska, sobectví. Svoboda, nebezpečí. Nezávislost, vyloučení. Je to silný příběh rozpolcenosti a můžeme skrze něj nahlédnout i vše, co považujeme za tak přirozené a normální.
(Vydání Mladé fronty z 2017 nicméně působí, že ani neprošlo jazykovou korekturou, a obsahuje nepochopitelné množství zcela zbytečných poznámek překladatele.)
Možná je to tím, že právě řeším svou roli v rodině jako matka, ale byla jsem tímto příběhem naprosto konsternovaná. Autorka má výjimečné nadání a um vylíčit jednotlivá fakta přesně, bez zbytečné dramatizace a přesto byl dopad jejích slov neskutečně silný. Tento příběh rozhodně není černobílý a ještě dlouho ve mně bude doznívat.
Dost silný příběh, rodiče, ztracení v šedesátkách, takové květinové děti...na jednu stranu milující, na druhou stranu sobečtí. Obdivuhodné, jak se z toho všichni sourozenci dokázali vymanit.
Bylo mi líto těch dětí, když začaly přicházet o iluze a zjišťovat, že ten super táta, co dokáže přeprat úplně všechny na světě, je vlastně obyčejný lůzr, co jim rozpáře prasátko s úsporami.
Opět jedna knížka, kterou jsem musela číst do rána, dokud jsem nedočetla. Při čtení jsem to viděla před sebou, jako film. A samozřejmě - Woody Harelsson v tom hraje hl. roli, takže to jdu shánět :-)
Ak by som túto knihu mala opísať tromi slovami, bola by smutná, zraňujúca ale hlavne bola pre mňa neuveriteľná, aj keď sa jedná o skutočný príbeh.
Počas celého čítania som som pociťovala smútok. V knihe nie je ani za mak skutočného šťastia, na každej stránke čaká čitateľa viac a viac zármutku.
Ohromne zraňujúce pre mňa boli pasáže, ktoré opisovali chovanie Wallsovcov k svojim deťom. Boli sebeckí, ľahostajní, neohľaduplní, a hlavne som nepocítila hlavne zo strany matky kúsok lásky....
V niektorých situáciách by som ich až vyfackala, takí boli!
Kniha je svojí spôsobom dobrá, ale vzhľadom na ten smutný príbeh by som bola radšej keby som ju nečítala...
Tato kniha mi změnila život. Jako dítě z chudé rodiny jsem si prošla mnohým, ale alespoň jsem vždy měla střechu nad hlavou a jídlo na talíři a nežila jen ve vzdušných zámcích svých mentálně nemocných rodičů. Zároveň tato kniha ukazuje i druhou rovinu, která je i přes mnohé potíže naplněna bezbřehou láskou a krásných vzpomínek. Doporučuji všude kudy chodím
Milujem presne takéto autobiografia. Krásne, neskutočné, smutné. Ako život. Obdivujem silu dievčatka, krásne napísaná. Čítala som ju pred rokom a stále si ju presne pamätám. Taká ma kniha byť - nezabudnuteľná.
Paráda, moc pěkně sepsané vzpomínky na dětství, čtivé, svižné, překvapující, nutí k zamyšlení, o tom, co je vlastně pro děti co se týče výchovy to pravé, tohle byl tedy fakt extrém... ...vzhledem k tomu, že jde o autobiografickou knihu, o to se mi zdál příběh zajímavější, nebudu soudit, jestli styl výchovy byl dobrý nebo špatný, ale myslím si, že děti, které prošly takovouto výchovou jen tak něco neporazí a nepřekvapí a hravě unesou vše, co jim život naloží!
takové rodiče - to je fakt materiál - při čtení jsem si jen říkala - to snad není podle skutečnosti ..?? ... no asi evidentně ano,což je na tom to nejsmutnější ...
"Life is too short to worry about what other people think."
Amerika, šedesátá a sedmdesátá léta a netradiční rodina. Labilní maminka, jejíž jediným "cílem" je se umělecky realizovat. Tatínek - snílek, slibotechna a alkoholik v jednom. A děti, ze kterých se navzdory rodičům a prostředí, stávají samostatně uvažující a schopné bytosti.
"After dinner, the whole family stretched out on the benches and the floor of the depot and read, with the dictionary in the middle of the room so we kids could look up words we didn't know."
Silný příběh, znepokojivý. Přinutí zamyslet se nad životem. A to zvládne pouze dobrá knížka.