Skleník
Brian Wilson Aldiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30494/bmid_sklenik-YRO-30494.png
4
334
334
Chcete vědět, jak by mohla vypadat Země za mnoho milionů let? Jaké by to bylo, kdyby se vlády chopily rostliny? A lidé by byli jen trpěným „hmyzem“? Skleník překypuje bujícím dravým životem, podivnými kříženci rostlin a živočichů, mezi nimiž bojují o přežití malé tlupy lidí. Tito lidé však nejsou lidmi tak, jak je známe.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hothouse, 1962
více info...
Přidat komentář
Predtým som čítal iba Nonstop, ale ani v Skleníku sa Aldiss nezaprie. So starými sci-fi je to zdá sa podobné jak so starou dobrou hudbou. Vrcholom Aldissovej vzletnej imaginácie sú pre mňa 'traverzéři', tí to celé vystrelili kamsi do iných sfér a aj vďaka nim mi táto kniha utkvie v pamäti asi ešte hlbšie ako kultový Nonstop.
Na tuto knihu mne nalákal Ondřej Špajz, který natáčí knižní videa. Pokud bych neviděl knihu u něj, s největší pravděpodobností bych si knihu nikdy nepůjčil a o samotném autorovi bych se nikdy nedozvěděl. Kniha mne upoutala svým námětem, který je podobný jako u knihy DEN TRIFIDŮ, kterou napsal John Wyndham. Tuto knihu jsem četl v minulosti a celkově se mi líbila.
Očekával jsem, že se mi kniha bude líbit mnohem více. Knihu hodnotím na 3 hvězdičky, tj. 60 %. Kniha má 3 části. Autor je považován za klasika v žánru sci-fi a tato kniha je považována za jednu z jeho nejlepších knih. Kniha získala cenu Hugo. První část se mi celkem líbila, ale postupně mne nadšení z knihy opouštělo.. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tj. za jeden den, poněvadž jsem byl zvědavý, jak to všechno dopadne. Na knihu jsem se docela těšil, protože námět knihy byl zajímavý a originální, nicméně velké nadšení se nekonalo. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a seznámil jsem se s autorem, ale knihu bych si už znovu nepřečetl.
Rostliny převezmou vládu na Zemi, lidstvo je v pozadí a naši hrdinové se musí přizpůsobit prostředí a bojovat o přežití. Hlavní postavou je chlapec Gren, který se během své pouti seznamuje s řadou bytostí. Nejvíce ho ovlivní setkání se SMRŽEM - inteligentní houbou, která představuje zároveň dobro a zlo. Seznamuje se také s bytostmi, které se jmenují BŘUŇO-BŘICHOVÉ, které v knize představují humorné odlehčení. V neposlední řade se seznamuje s dívkou Yattmur, do které se zamiluje.. Svět, který vykreslil autor, je popsán zajímavě se všemi jeho obyvateli. Rostliny zaujaly pozice zvířat a ptáků, vytvořily se nové pozice s novými druhy, např. TRAVERZÉŘI, kteří patří mezi nejpozoruhodnější. Lidé se zmenšili do velikosti opice a na každém jejich kroku číhá nebezpečí. Země se neotáčí, měsíc zamrzl a je spojen se Zemí vlákny podobnými pavučině. Některé scény mne nebavily a nepřipadaly mi zajímavé a docela se vlekly, jiné mne nutily k zamyšlení. V knize se vyskytoval také humor, ale tato složka spíše ubrala na hodnocení knihy.
V knize nalezneme PŘEDMLUVU, kterou napsal americký spisovatel Neil Gaiman. V předmluvě shrnul své pocity z této knihy. Napsal např.: "Aldiss neplánuje Skleník jako knihu o vítězství lidskosti, ale o podstatě života, o životě v obrovských měřítcích a životě na jednobuněčné úrovni. Forma život je nepodstatná. Slunce stejně brzy pohltí Zemi, ale život, který na Zemi přišel, aby tu chvíli zůstal, zase odchází do vesmíru, aby si našel novou příležitost v dosud nepředstavitelných podobách. Skleník je podivná, šílená, hluboce znepokojivá a výstřední kniha. Vše roste, umírá a tlí, aby mohly povstat nové generace, a přežití závisí jen na tom.." Gaimanovy se kniha líbila, byl z ní nadšený. Předmluvu napsal velmi dobře a mimo jiné si myslí, že inspirací pro svět Skleníku bylo to, když Aldiss sloužil v armádě v Burmě a na Sumatře, kde se setkal se světem džungle.
Kniha má pěkný přebal. :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Vládnout znamená sloužit, ženo. Ti, kdo mají moc, jsou jejími otroky. Jen vyhnanec je volný. A protože jsme Zajatci, máme dost času na to, abychom mluvili, mysleli, plánovali a věděli. Ti, kteří vědí, ovládají nože jiných. Jsme silní, i když vládneme bez použití síly.
Do čtení mě nadchla myšlenka, ale její zpracování, mě bohužel už tak neučarovalo. Na mě příliš popisné putování s přemírou postav, prostředí a jevů. A k představě jejich vzhledu jsem zjistila, že bohužel nemám tak bujnou fantazii jako autor. Možná na tom má podíl i dle mého názoru ne úplně povedený překlad. Takže jediným impulzem pro čtení bylo pouze vydržet dočíst knihu dokonce.
Chápu, že na někoho je to až moc sci-fi, nicméně kdo z nás ví, jak bude země vypadat za miliardu let? :D Před miliardou let žili nejspíš jen bakterie a sem tam nějaká řasa...
Příběh sice nic moc, ale jak je asi všem jasné kniha je hlavně o popisu prostředí a to mě fakt bavilo, chce to hodně fantazie tohle všechno vymyslet.
Rozhodně kniha pobavila, už jsem ji četl 2x a myslím, že si ji ještě jistě někdy přečtu znovu. 5*
Tož docela dobré počteníčko, nakonec. Nakonec, protože zpočátku jsem se těžko orientovala v názvech a co znamenají. Líbila se mi různorodost postav kmenů a jak se posouvaly postavy ke konci. Samozřejmě prostředí úžasné - čím víc rostlin, tím líp.
Na mňa príliš uletená sci-fi. Autorovi by nebolo zaškodilo, ak by bol dával väčší pozor na hodinách biológie a fyziky. Zaklincoval to koniec pôsobiaci na mňa ako päsť na oko. Pre mňa najslabšia od Aldissa.
Krásně napsané a skvělý námět, ale zhruba v polovině mě to nějak přestalo bavit, stále dokola to samé... Knihu jsem nedočetla.
Hodně fantasmagorická postkatastrofická scifi. Začátek jsem četla s nadšením,prostřední část se neuvěřitelně táhla ,třetí část byla opět strhující.V každém případě nezapomenutelná. Jen si říkám jestli je strašnější vize budoucnosti v McCarthyho Cestě nebo ve Skleníku?
Parádní knížka! Aldissovi se podařilo vytvořit úžasný obraz apokalyptického světa.
Poprvé jsem Skleník četl ve výběru Nejlepšího SF z roku 1961 a tam mě úplně uchvátil. Učaroval mi ten naprosto cizí svět plný obrovských možností. O několik let později jsem se dostal k samotné knížce, začetl se a moje nadšení trochu opadlo. Brian Aldiss jakoby nevěděl kam má svůj příběh vést. Nechává postavy putovat bezcílně sem a tam, jen aby mohl popsat co nejvíce z fantaskního ekosystému daleké budoucnosti. V druhé části příběhu už se vyprávění vleče a ztrácí na zajímavosti. Povídková verze se mi líbila víc, i když tuším že zrovna mí oblíbení transorbitální pavouci v ní úplně chyběli.
Od prvých strán my skleník veľmi pripomínal knihu Osada. V oboch sa ľudia nachádzajú v nehostinných podmienkach, kde im príroda usiluje o život na každom kroku. Obidve knižky tiež vynikajú veľkou rozmanitosťou popisov rastlín a druhov, ktoré len vyzdvihujú fantáziu autorov a ja som sa len hltal myšlienkami tieto divoké svety. Ale zatiaľ čo v Osade príroda plnila len úlohu kulisy a dej sa sústredil na hlavné postavy v Skleníku tvorí hlavné jadro knihy, kde ľudia sú len hýbateľom miesta tak, aby Aldiss mohol opísať prostredie na celej zemi (a aj mimo nej). A tu môže spočívať hlavný problém pre veľa čitateľov, ktorý by čakali nejaký väčší dej, dobrodružstvo alebo vývin postáv. Ale keď pristúpite na Aldissovu hru, dostanete výborne opísaný svet, v ktorej sa mu podarilo excelentne vykresliť evolúciu rastlín a živočíšnych druhov, logicky to skĺbiť a ako čitateľ sa len necháte týmto fascinujúcim prostredím unášať.
Dlouho jsem se na tuto knížku těšila, ale bohužel mě nijak zvlášť nenadchla.
skvělé čtení pro oproštění se od všedního dne.......máte pocit že tam autor byl a že něco podobného může zemi potkat....
Skvělé. Scifi zcela oproštěná od technologie, pravěk budoucnosti. Kniha plná nekonečně bující imaginace, bizarních představ rostoucích ze všech skulin neuvěřitelného světa. Téměř každá stránka textu je zcela odlišná od všeho, co jsem kdy četl - v knize nenajdete nic bezpečně povědomého, čeho byste se mohli zachytit, není zde nic, co byste znali z našeho světa, vše je nové, nanejvýše trochu podobně něčemu, co z našeho světa zmizelo před celými věky, když se Země přestala otáčet a pod nekonečným svitem vše pohltil nikdy nekončící růst. Slabinou knihy je nevýrazný příběh, v podstatě jde jen o putování horečnatým snem šíleného botanika.
Velice zajímavé čtení. Nevím, do jaké míry je základní myšlenka pravděpodobná, ale způsob, jakým autor zachytil své vize, je opravdu sugestivní. Aldissova fantazie je bezbřehá. Občas jsem měla sice trochu problém s českým překladem (přirovnání ke psu ve světě, kde kromě lidí už žádní savci neexistují?) a taky mi některé dějové linie přišly zbytečné a ve finále i nevyužité. První půlka knihy je ale opravdu skvělá, a kdyby se toho chytil nějaký dobrý filmař s neomezeným rozpočtem, byl by to úžasný film :)
Moc pěkná knížka a autor musí mít neskutečnou fantazii, když dokázal stvořit, tak propracovaný svět, plný bujné vegetace, různých forem života a prostředí, tak odlišných od všeho, co známe... Fakt bomba. Přečteno jedním dechem!!!
Malinko kostrbatý úvod je rozveden do neskutečně napínavé bio-sci-fi, která končí až na prahu konce světa. Aldiss dopodrobna líčí biosféru na planetě. Vládnoucí rostliny a člověka živořícího, myšlení velice prostého. Od poloviny knihy a cestě k terminátoru vynikající temná putovačka, kde jsou jen tak mimochodem čtenáři předestírány střípky destrukce veškerého života v naší sluneční soustavě. Evoluce a devoluce.
Kniha je to zajímavá, neotřelá... ale chvíli delší než obvykle mi trvalo, než mi bylo zcela jasné, o co jde a kam příběh(y) směřuje. První polovina knihy se nese v duchu seznamování s prostředím Země, které je velmi odlišné od našeho. Z hlavních postav si toho zpočátku moc neužijeme, protože není jasné, kdo to je, protože se po pár stránkách obnovují. Teprve druhá část knihy trochu zpomalí a můžeme sledovat příběh člověka Greena a ostatních, se kterými se setká. Ve skleníku není nic vysvětleno jasně, k informacím se dostáváme postupně přes zamlžené vzpomínky hlavního hrdiny. Toto knize dodává na zajímavosti a nutí číst dál, i když děj samotný není úplně z nejchytlavějších.
Neni scifi jako scifi...nekde jsou roboti a rakety, ale sklenik je pro me "organicky a zivocisny". Vyborna cetba.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Nonstop |
| 1992 |  Helikonie - Jaro |
| 1997 | Helikonie – Léto |
| 2018 | Skleník |
| 1999 | Helikonie – Zima |
Teprve má druhá kniha, kterou hodnotím jako odpad. Vím, že se neshoduji s průměrným hodnocením díla, ale já skutečně celou dobu netušil o čem to vlastně čtu. Teď ihned po dočtení knihy nejsem schopen zopakovat dění jediné kapitoly. Co asi autor kouřil za rostliny, když o jiných v příběhu psal? Ještě mám v zásobě knihu Nostop; pokud se ponese v podobném duchu, Aldiss rozhodně nebude má krevní skupina.