Skleník
Brian Wilson Aldiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30495/sklenik-30495.jpg
4
335
335
Chcete vědět, jak by mohla vypadat Země za mnoho milionů let? Jaké by to bylo, kdyby se vlády chopily rostliny? A lidé by byli jen trpěným „hmyzem“? Skleník překypuje bujícím dravým životem, podivnými kříženci rostlin a živočichů, mezi nimiž bojují o přežití malé tlupy lidí. Tito lidé však nejsou lidmi tak, jak je známe.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hothouse
více info...
Přidat komentář
Cela Zem je pokryta nahrubo dzunglou rastlin. Zosynchronizovala svoj obeh so Slnkom takze je neustale obratena k nemu jednou stranou ktora sa stala peklom. Gigantickou dzunglou. Od spodnych poschodi hniloby a rozkladu az po vrcholce ohromnych stromov. Panuje vecne vlhko, horucava, prezivaju v tom labyrinte len 4 druhy inteligentneho hmyzu a ... ludia. Zbytky ludstva. V matriarchalnej tlupovej spolocnosti ako... opice. Rastliny su drave, vyvinuli sa v nebezpecne tvory.
Pise sa rok 1962, vychadza v podstate z piatych vacsich poviedok poskladany Sklenik Briana Aldissa. Hned v tom roku dostava HUGO award. Mam rad tuto klasicku fantastiku uzasnych napadov a svetov a dobrodruzstiev.
Vzdialene pripomina Braginovu Zem obrovskych trav, mozno aj film Avatar, aspon tak si ten svet predstavujem dnes. Podobne drava je aj Planeta smrti Harrisona.
Aldiss sa v celom svojom diele pokusal o scenare "kam...do akej situacie by sa ludstvo mohlo az dostat". Absolutna klasika.
V odporně dusivé a vražedně husté atmosféře Skleníku uvidíte obraz – člověka sraženého ze svého trůnu!
A že se propadl hooodně hluboko … až na samé dno – potravního řetězce, bojujíc o holý život, v džungli, kde hlavní roli hraje – fíkovník, ovšem sežrat vás tu může kdejaká kytka!
Ocitli jste se totiž na Zemi mnoho milionů let po jejím vrcholu, někde mezi temnotou a totálním rozkladem, na Zemi, která se přestala otáčet, na Zemi, ze které se tak stal ohromný, stále se zahřívající skleník přeplněný „dravou“ zeleninou jejíž životní cyklus nabral vražedný směr využívaje evolucí stvořené, důmyslně útočné, techniky, na Zemi, kde je už téměř nemožné potkat zástupce živočišné říše, jen hrstku lidí, kteří zažili hooodně bolestný pád – pád ČLOVĚKA, ... je to totiž dost obtížné představit si přeživši, ještě jako „zástupce“ našeho druhu, navrátivši se na stromy, ne větší než malá opička a „hloupější“ než kdejaká houba!
A přesto je to příběh hlavně … o člověku … o jeho způsobech chování, uvažování, vzorcích, které si neseme v sobě … o chápání významu!
„A houba … vlekla Poyly a Grena časem vpřed a ukazovala jim pravdivou historii evoluce člověka …bloudící na samém dnu lidské paměti …“
„Lidé si podmanili svět, pak ale zapomněli vše o původu svého úspěchu!“
Tak trochu jiný příběh o konci světa. Fascinující myšlenky v kombinaci s ne moc poutavým dějem, který se místy táhne. Prvních 100 stran pecka, dalších 100: "ufff" a závěr zase pecka. Místy trochu náročnější čtení, protože je zde poměrně značné množství abstraktních popisků rostlin, myšlenek a světa celkově, které se hůře představují.
Úvahy o světě ovládaném rostlinami, společenském rozdělení pár zbývajících jedinců, devoluci druhů a další, mě místy donutily odložit knihu a přemýšlet. Obzvlášť se mi líbil citát, který by si měli přečíst naši rádoby vládci a alespoň trochu o něm popřemýšlet, mě minimálně ujistil v tom, že nejsem vhodný materiál na prezidenta Země, jak jsem původně plánoval. "Vládnout znamená sloužit, ženo. Ti, kdo mají moc, jsou jejími otroky. Jen vyhnanec je volný."
Země za miliardy let, která nerotuje protože Měsíc se vzdálil. Nápad zajímavý, ale čtení těžké. Autor chtěl ukázat tento svět a tak vymýšlel zápletky posouvající hrdiny po glóbu jehož polovina je ve stálé přivrácena ke slunci a na druhé panuje tma. Autor má však lepší díla na svém kontě
Jedna z knih, které mne zároveň bavily i děsily. Vize planety v sevření rostlin, kde jsou pohřbeny trosky civilizace před úpadkem... A nejhorší je předestřené vysvětlení, co vlastně může za lidský mozek - to mne docela vyděsilo.
Po knize Nonstop, která patří k mým nejoblíbenějším dřívějším sci-fi přišlo velké zklamání. Přes velkou Aldissovu fantazii mě příběj naprosto nezaujal a nevtáhl do děje. Přišlo mě to spíše velice hloupé, dětské... Zaujala mě tehdy velmi nádherná obálka knihy, ale po nedočtení celého příběhu jsem se ji stačil hned zbavit.
Dost složité čtení co se fantazie týče. A to jí mám fakt velikou. Četl jsem ji před snad 20lety a dodnes si ji pamatuji snad celou, což se o spoustě říct nedá. Nevím jestli bych ji doporučil nějakému začátečníkovi. Ten ať spíš sáhne po Den Trifidu.
Je to už dávno co jsem to četl, ale do teď si pamatuji ty představy a dojmy, které ve mně Aldissův svět a jeho vliv na člověka tehdy vyvolával. Vize předaleké budoucnosti lidstva, respektive planety Země, vize možná nepravděpodobná, těžce spekulativní, avšak právě o to víc fascinující. Představa zeleného ráje a pekla zároveň. Pohled na vývoj lidského druhu, jakkoliv smyšlený, jakkoliv nereálný a neodůvodnitelný. Právě tohle je však jádro skvělé SF: prozkoumávání idejí a myšlenek, domýšlení scénářů, objevování neznámého, jak to neumí žádný jiný literární žánr. Kniha si rozhodně zaslouží své místo mezi mistrovskými díly SF. Doporučuji.
B.W.Aldiss patří k mým nejoblíbenějším sci-fi spisovatelům. Vedle Nonstopu je takhle kniha mým favoritem. Svět nadvlády rostlinstva je neuvěřitelně pestrý a až magicky působivý.
Perfektně vymyšlené prostředí, ale tak nějak nevyužité, postavy se bezcílně poflakují bez nějaké pointy. Čtenářskému zážitku neprospívá ani poněkud "kreativní" překlad (břuňo-břicháči byli k nepřežití), který mi připadá cílený na děti a mládež. Po Nonstopu velké zklamání.
Po technické stránce vynikající. Svět, který Aldiss stvořil, nenechává pochyb o jeho velké fantazii. Jsem přesvědčený, že pokud by v budoucnu planetu ovládly rostliny a lidstvo degradovalo na spodek potravního řetězce, mohlo by to vypadat přesně takhle. Organismy si v neustálém boji o přežití vyvinuly ty nejšílenější schopnosti, evoluce vytvořila zabijáky s pestrou paletou obranných a útočných technik.
Jedinou a pro mě bohužel dosti podstatnou nevýhodou byla nemožnost se ztotožnit s hlavní nebo jakoukoli jinou postavou. Díky tomu, jak přesvědčivě spisovatel vykreslil úpadek lidské rasy, je pak i mentalita protagonistů jiná, omezená a paradoxně je nemůže čtenář uchopit, fandit jim, prožívat s nimi příběh jejich cesty. Jsou lidskému chování prostě až příliš vzdálení.
Sám Aldiss v doslovu říká, že jeho dílo kdosi nazval cestopisem a to je podle mě naprosto trefné.
Verdikt: Pro vášnivé botaniky porno, pro beletriofily už tolik ne.
Skleník je poměrně krátký a dá se brzy přečíst. Až skoro před koncem jsem si uvědomila, že tohle je už moje druhé setkání s knihou, že jsem ji kdysi dávno četla... ale že v paměti z ní skoro nic nezůstalo...
Opravdu nelze než smeknout nad fantazií autora, protože vytvořil svět, který se jen tak nevidí. Svět přebohatý nejpodivnějšími tvory, kteří se většinou snaží jeden druhého sežrat.
Celý příběh je nesmírně pestrý, dramatický, pořád se něco děje, hrdinové prožívají velmi mnoho napínavých a životu nebezpečných setkání. To je opravdu bez debaty. Co ale chybí? Téměř všechno jsou to jen popisy. Teď se děje to a hned vzápětí ono... Ale skoro žádné emoce, nic, úplné prázdno. Nechce se mi věřit, že by to byl záměr autora, protože hlavními hrdiny příběhu jsou lidé, byť pozměnění.
Na rozdíl od Skleníku mě Nonstop oslovil podstatně víc, ale nelze prozradit proč (spoiler).
Dlouho přemýšlím, co ke knize říct, aby jí to v některých očích neshodilo a v jiných zase nebudilo přemrštěná očekávání.
Skleník se vymyká i na poměry sci-fi. Každý opravdový fanda žánru by ale po něm měl sáhnout nebo se o to alespoň pokusit a dát šanci.
Na mě kniha působí až lyrickým dojmem, pokud na ní člověk nemá náladu, tak může být hodně těžce ztravitelná, zvláště v první cca třetině.
Odměnou ale bude ponoření se do naprosto cizího, fantastického světa miliardy let vzdáleného od současnosti, kdy Slunce postoupilo do finální epochy existence a stává se zářivým obrem spalujícím naši nebohou Zemi. Zemi, která přišla o svoji rotaci a tím i možnost oddechnout si během nočních hodin od spalujícího žáru. Komu nadbytek světla nevadí jsou rostliny - a nabídnutou šanci bezezbytku využijí. Autor popisuje neuvěřitelný ekosystém, který se na planetě za dlouhé věky vyvinul, jmenovitě nás seznámí s desítkami prapodivných rostliných tvorů. A leckdy to bude seznamování hodně tvrdé...
Prožijeme objevnou cestu spolu se zbytky jedinců našeho vlastního druhu, cestu za poznáním tolik změněného světa a potká nás i nějaké to zamyšlení. No nestojí to zato?
Čtěte pomalu a zažívejte. Nejspíš už nikdy nic podobného znovu nevznikne.
Za mě lepší než Nonstop.
Na této knize se mi líbilo vylíčení prostředí postapo Země a celkově nápad - lidstvo vymírá, nadvládu přebírá flora. Nicméně děj postrádá tempo, není jasné, kam postavy směřují a o co vlastně jde. Chování postav je nepředvídatelné a místy dost infantilní až otravné. Knihu jsem dočetla do konce ze zvědavosti, bohužel jsem byla docela zklamaná. Sci-fi mám ráda, ale tohle se moc nepovedlo.
Kdybych nečetl anotaci, chvíli bych tápal, kdo je vlastně hlavní hrdina (trochu jsem se ztrácel v popisu zeleného pekla). Gren a Yattmur tvoří v příběhu příčku, stvrzenou jejich dítětem, kol které se odvíjí další "aktéři", jako třeba parazitující ale pěkně vydrzle vychcaný smrž. Ovšem nejlepší jsou sebelítostné lamentace břuňo-břicho-lidí, to nemá chybu! Dobré, ale těžké čtení.
Téma, kde vesmír nějakým způsobem ovlivňuje planetu, mě ve sci-fi opravdu baví. Tohle bylo navíc v daleké budoucnosti naší vlastní planety a námět to byl opravdu zajímavý. Skleník je opravdu scifárna ze staré školy. Jediné, co mě na knížce sem tam vadilo, byl smrž, který mi občas dost lezl na nervy a ze začátku mě ani trošku nebavil.
Když jsem si prošel některé komentáře níže, zjistil jsem, že mám na knihu asi podobný názor jako většina. Největší předností Skleníku je bezesporu téma. Pokud se autor pustí do postapokaliptického románu, vždycky se najdou nějací fanoušci, jelikož toto téma prostě táhne. Nicméně od člověka, který je označován za klasika sci-fi a jehož kniha Skleník je tak oslavována, jsem čekal víc. Zhruba do poloviny jsem absolutně nevěděl, co to vlastně čtu. To, že se zprvu zdá, že se většina postav pohybuje světem bez hlubšího smyslu a cíle, by ještě nemuselo vadit, pokud by čtenář věděl vše už od začátku, také by to bylo špatně, ale můj osobní názor je ten, že postavám, které zůstali na Zemi, měl autor dát nějaký cíl o něco dříve. Na druhou stranu mě velmi bavila linka starších tlupy, kteří se dostanou až na zamrzlý Měsíc a spolu s ostatními vyvrženci Země plánují invazi na domovskou planetu. Popis života na Zemi, boje mezi živočichy a rostlinami i mezi rostlinami navzájem jsou napsány bravurně a například z kapitoly, která se odehrává na pláži, místě nekonečné bitvy mezi vodní a lesní flórou, jsem měl až husí kůži, jak věrohodně vše znělo. Autor dal průchod své nekonečné fantazii, protože některé rostliny a jejich schopnosti by nikdo jiný nevymyslel. Knize možná trochu škodí to, že se jedná o experimentální sci-fi, protože některé jevy jsou mimořádně přestřelené a napsané s velmi naivní představou o fyzice a dalších přírodních vědách. Narážím právě třeba na traverzéry, jelikož si stále nedokáži ani představit, jak by mělo fungovat spřádání vláken k Měsíci. Podobných těžko představitelných jevů, které zcela popírají základní přírodní pravidla je zde více a je škoda, že nejsou vysvětleny. Možná to zní podivně, ale i ve sci-fi by se příběh mohl držet alespoň základů fyziky, v opačném případě by bylo nutné vysvětlit, proč se tak neděje, což se bohužel ve Skleníku nestalo. Z knihy mám poněkud smíšené pocity, ale upřímně ji doporučuji všem, kteří mají dost konvencí a chtějí sáhnout po něčem, co tu ještě nebylo. Takový totiž Skleník přesně je!
Na začátek musím říct, že po Nonstopu docela zklamání. Kniha není vyloženě špatná, bohužel se však tak dobře nečte jako zmíněný Nonstop.
Čtenář tu s protagonisty putuje světem v poměrně daleké budoucnosti, který ovládly rostliny nad živočichy. Máme tu popsány různý druhy, některé šílenější než druhé. Líbili se mi hlavně dva parazitoidní. Hlavně jsou krásně rozdílné jakým způsobem ovládnou hostitele.
Celkově má kniha dobré nápady, ale jejich provedení není někdy dostatečně uspokojující.
Váhám, zda knihu doporučit, ale ze zajímavosti bych, řekl že asi ano. Ten kdo zní bude nadšen palec nahoru.
Celkové hodnocení 45%
Teprve má druhá kniha, kterou hodnotím jako odpad. Vím, že se neshoduji s průměrným hodnocením díla, ale já skutečně celou dobu netušil o čem to vlastně čtu. Teď ihned po dočtení knihy nejsem schopen zopakovat dění jediné kapitoly. Co asi autor kouřil za rostliny, když o jiných v příběhu psal? Ještě mám v zásobě knihu Nostop; pokud se ponese v podobném duchu, Aldiss rozhodně nebude má krevní skupina.
Štítky knihy
anglická literatura sci-fi romány postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 1989 |  Nonstop |
| 1992 |  Helikonie - Jaro |
| 1997 | Helikonie – Léto |
| 2018 | Skleník |
| 1999 | Helikonie – Zima |
Aldyss v této knize představuje svět, naši Zemi v daleké budoucnosti, kterou opanuje rostlinná říše, a která je agresivní a dravá. Tento svět je na jednu stranu fascinující a dech beroucí, na druhou stranu velmi smrtící, zejména pro zbytek primitivního lidského druhu, který v tomto světě pomalu vymírá. Při čtení knihy jsem se zamýšlel nad tím, zda nebyl inspirací tvůrcům filmu Avatar. Přestože se jedná o pozemskou flóru, je tak odlišná od současné, jako by se jednalo o zcela jinou planetu.
Při čtení jsem nabyl dojmu, že hlavním důvodem pro napsání tohoto románu bylo právě popsání tohoto světa, a příběh je zde hlavně proto, aby nás po tomto světě provedl. Silnou stránkou románu jsou tedy popisy prostředí, ne příběh samotný. Je to umocněno i tím, že s většinou postav se nestihnete zžít a už z příběhu zmizí. Na rozdíl od současných „postapo“ knih zde však chybí jakékoliv stopy po moralizaci, kam může lidstvo Zemi přivést svou činností. Ovládnutí Země rostlinstvem je tu bráno jako událost, která musela přijít, stejně jako když po vyhynutí dinosaurů ovládli svět savci.
Tohle sci-fi je více fikce, než věda, ale nijak mi to při čtení nevadilo. Pokud jste ale ten typ, který se rozčiluje nad tím, že ve fantasy literaruře velcí draci při létání porušují zákony fyziky, tak knihu raději nečtěte.
Musím také pochválit překlad, protože muselo dát hodně zabrat vymyslet všechny ty názvy rostlin.