Skleník
Brian Wilson Aldiss
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30495/sklenik-30495.jpg
4
335
335
Chcete vědět, jak by mohla vypadat Země za mnoho milionů let? Jaké by to bylo, kdyby se vlády chopily rostliny? A lidé by byli jen trpěným „hmyzem“? Skleník překypuje bujícím dravým životem, podivnými kříženci rostlin a živočichů, mezi nimiž bojují o přežití malé tlupy lidí. Tito lidé však nejsou lidmi tak, jak je známe.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hothouse
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mi velmi uvízla v paměti a rád bych se k ní vrátil. Výborná atmosféra.
Volání rodu z velmi vzdálené budoucnosti. Ze začátku docela hard-core:-) Nelze upřít skvělé nápady,originalitu i atmosféru. Asi po 80 stránkách přichází teprve samotný děj,který neudrží spád,jež v druhé polovině nadobro ztrácí napětí i poněkud šokéznost začátku. Ke konci se vše dost opakuje a putování samotné k závěru jednoduše nedotaženě vyšumí. Celou dobu se mi vkrádala myšlenka,proč to vlastně celé podnikají a z jakého duvodu,jednání postav bylo zvláštní. Aldiss jakoby schválně nevzbuzuje nějaké sympatie či možnost stotožnění. Poté co Gren ztratí krásnou ozdobu hlavy,jeho osobnost v podstatě zustává stejná hmm... Za dvě miliardy let to třeba takto bude normální :-)
O ty ktera sendvicujes, Sklenik je nejlepsi kniha, kterou jsem kdy cetl! Pohled na sci-fi z prirodni a evolucni perspektivy. Neskutecne originalni a napadite dilo, ve kterem se toho deje tolik a takovym tempem, ze ostatni knihy jsou v porovnani se Sklenikem nuda. Nepreberne mnozstvi novych forem zivota, rada nametu a teorii k zamysleni (historie lidskeho mozku), neustale se menici pestre prostredi, chytlavy dobrodruzny pribeh, misty az epicky nadech ala meziplanetarni cestovani a transformace do vyssich forem zivota. Sklenik je ultimatni masterpiece na kniznim poli, nehlede na zanr. 10/10
Knihu jsem četl jako puberťák a myslím, že do tohoto období mého života i patřila jelikož jediná věc, která mi utkvěla v paměti je, že na jednoho muže se v tomto postapokalyptickém světě rodilo snad 50 žen.
Po vynikajícím Nonstopu jsem se na každého dalšího Aldisse těšil. Nikdy už jsem však nebyl tak nadšený a tato kniha je pro mne autorovou nejslabší (z těch, co jsem četl).
V prvních kapitolách se začal vynořovat docela zajímavý svět a vypadalo to, že půjde o dobrý příběh. Bohužel jsem ho ale nenašel. Trochu mi to připomínalo „road movie“ na papíře – postavy příběhu cestují z místa na místo často bez zjevného důvodu. Přestože jde o docela nápaditou knihu díky množství podivných a různorodých rostlin obývajících Zemi, měl jsem neodbytný pocit, že události se dějí jen proto, že se dějí. Chvíli to vypadalo, že Lily-Yo a její noví přátelé, které potkala poté, co odešla „nahoru“, by mohli být důležitou součástí příběhu, ovšem nakonec ani tady nepřišlo žádné „završení“. Postavy se celkově chovaly dětinsky až hloupě, ačkoli by se mohlo zdát, že budou opatrnější vzhledem k tomu, v jakém světě žijí. Možná bych Skleníku dal 3,5 hvězdičky (za nápaditost), ale protože to nejde, zvolil jsem tři.
(SPOILER)
Pro mě příjemné čtení plné fantasie, jak by to tu mohlo vypadat... za hodně dlouhou dobu: měsíc srostlý se zemí, obří pavouci nevědomě sloužící za meziplanetární samohyb; křehcí hrdinové kteří se díky náhodě a s nemalým nadržováním autora projdou skoro celý svět plný nástrah a vražedných tvorů.
Krásná teorie, že náš mozek je jenom nějaká cizopasná houba, McKenna by měl radost!
Četl jsem dvakrát, a nevylučuji že naposledy..
I když má kniha beze sporu zajímavou hlavní myšlenku a zdejší svět je opravdu detailně vykreslený, pro mě kniha neměla takový spád, jaký bych očekávala.
Autor beze sporu vytvořil nádherný svět a neváhal ho popsat do podrobností, kolikrát až encyklopedických. To ale bylo tak vše, co mě na knize zaujalo. Postavy si mě nezískaly, rádoby filozofické pasáže jsem musela přeskakovat a děj se záhy změnil v jeden sáhodlouhý popis cesty a já si již v polovině říkala, kdy už to konečně skončí.
Autorova představivost, fantazie a umění vytvářet fiktivní světy se v této knize projevuje naplno. Tak zvláštní prostředí, neuvěřitelné tvorstvo a rostlinstvo a k tomu napínavý a dalo by se říct dobrodružný příběh.
Už toto by mnohému čtenáři stačilo ke spokojenosti. Ale autor není jen fantazírující pisálek, který dokáže sestavit korektní text. V jeho dílech se nalézá něco, bez čeho by pro mě nemělo smysl je číst. A to myšlenka.
V tomto příběhu Aldiss používá nejbarvitějších prostředků k tomu, aby ukázal, jak důležité je, co člověk má, kde žije, oproti tomu, co by mohl mít. Ani klidný a pohodlný život není dostatečnou náhradou za přirozenost. Byť by životní prostředí bylo sebepodivnější a třeba ne zrovna bezpečné, může v něm člověk prožít spokojený život. Někdy ale musí projít hodně dlouhou cestu, aby si tuto skutečnost uvědomil.
Je to knížka plná paradoxů a nepamatuji si, kdy naposledy jsem měl u čtení tolik protichůdných pocitů.
Samotné téma je velmi zajímavé a prostředí, ve kterém se děj odehrává, taktéž. Nemám Aldisse načteného, ale co jsem pochytil z různých komentářů, často umisťuje děj svých románů do situací, kdy jsou lidé vystaveni jiným přírodním podmínkám, než jaké panují na naší planetě v současnosti. Skleník představuje naši Zemi v budoucnosti, časově vzdálené mnoho stovek milionů let. S tím plyne bezpočet klimatických změn (podobnost s Helikonií?), jejichž důsledkem je zamoření světa všudypřítomnými rostlinami.
Co mi na knize vadilo nejvíc, byly postavy. S žádnou jsem se nedokázal ztotožnit a některé mi ke konci už hodně vadily. Největším průserem jsou ve Skleníku břuňo-břicha (už ten název!), podřadné bytosti bez inteligence, kterým je v románu věnováno zbytečně moc prostoru. Autor sice tyto bezvýznamné tvory zachytil věrohodně a zajímavě, čeho je však moc, toho je příliš.
Celkově příliš nevím, jak knihu ohodnotit. Kdybych měl přihlížet k dějové pestrosti, zajímavému námětu a originálním nápadům, přiklonil bych se skoro až k maximu. Když si však vzpomenu na břuňo-břicha, škrábající se v zadku, mám chuť ubrat nejednu hvězdičku. Aldiss napsal Skleník na začátku šedesátých let, získal za něj cenu Hugo, knížka se stala klasikou ve svém žánru a obecně se řadí k jeho nejznámějším dílům. Některé věci v něm nám po padesáti letech mohou připadat za vlasy přitažené, přesto si román zaslouží pozornost příznivců science-fiction, už jen pro svou svižnost a čtivost. Hodnocení: 60 - 90%
Štítky knihy
anglická literatura sci-fi romány postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 1989 |  Nonstop |
| 1992 |  Helikonie - Jaro |
| 1997 | Helikonie – Léto |
| 2018 | Skleník |
| 1999 | Helikonie – Zima |
Moje druhá Aldissova kniha po exelentím Nonstopu mě po pravdě vůbec neoslovila. Prostředí na Zemi v daleké budoucnosti je sice popsáno precizně, nadvláda zeleně představena do detailu, to vše však na úkor děje. Ten po mém soudu krapet pokulhává za výše uvedeným. Forma zvítězila nad obsahem.
Hlavní hrdinové mně nikterak neoslovili a jejich osud mi byl poměrně lhostejný. Celé jejich putování vedlo k tomu, že skončili tam, kde začali. Bruňo-břicho-lidi jsem vůbec nepobral a často jsem si říkal, jaký má s nimi autor záměr. Některé dialogy byly úmorné.
Jelikož je kniha relativně dobře hodnocena a i většina komentářu je pochvalných, bude toho mezi řádky asi víc, než jsem byl schopen objevit a pochopit já.