Škola kreslení a malování

13.01.2023

Malování je nádherná a bohulibá činnost. Je radost i prosté štěstí, přináší klid a člověk si při něm krásně uklidí i v duši. Malování je vášeň a kdo umí vládnout barvám, ten je král.
Líbí se mi hezké obrázky, nejen ty od klasiků. Ráda se na ně dívám, těším se z jejich krásy, žasnu nad jejich dokonalostí, ale úplně nejradši bych takové malovala sama. Není nic snazšího: stačí pár barviček a papír už se někde najde, řeklo by se. Jenže… je tu jeden takový menší zádrhel: jakoby všechny ty krásné obrázky, které chci tak horlivě vytvářet, existovaly jen v mých snech; jakoby moje ruce byly nějak „prokleté“; jakoby na nástrojích, jimiž chci tak nadšeně kouzlit, dřepěla temná postavička, smála se mi do obličeje a vyzývala mne na souboj.
Zatím bohužel prohrávám – je totiž těžké zápasit s ďábly, které se v nás skrývají: vlastní nejistota, pochybnost a malé sebevědomí, násobené dávkou lenosti.
Jakmile do ruky vezmu tužku či pastelku, cosi ve mně zamrzne a já neudělám ani čárku.
Přitom však veškeré ty pomůcky a udělátka ve všech možných a nemožných podobách doslova zbožňuji. Často chodím do papírnictví, nasávám vůni, opájím se atmosférou, kochám se nabídkou, hledám oblíbené značky… až jednou za čas prostě „uletím“ a domů si nadšeně odnáším snůšku toho nejlepšího z nabídky obchodu. Jenže pak se kdesi uvnitř mě rozpoutá peklo pochybností a cosi se ve mně sevře: proč to kupuji, když stejně nemaluji, kdy hodlám začít a hlavně jak, copak to umím, nač to vlastně potřebuji...
Jednou za čas všechny ty své poklady vyndám, a není jich málo: balení různých druhů pastelů, voskovek, pastelek, akvarelových a akrylových barev, dokonce mám i olejové… Těším se z jejich krásy a zvláštní novoty, jíž si stále uchovávají, popouštím uzdu fantazii a jako v extázi listuji různými příručkami. Ta touha je silnější než já, tak hmatatelná a jasná… Co mi tedy brání? Pevně věřím, že nad tím nepřítelem jednou zvítězím – ale bude to těžké: jsem jím totiž jenom já sama.
Nejtěžší je začít. Hlavně se nebát, jít do toho s vervou. Svatá pravda, která říká, že „žádný učený z nebe nespadl“. Nic na tom není: obrázky jsem tvořila ráda, jednou jsem dokonce zažila i takovou malou vlastní „vernisáž“ v malé knihovně, a se stejně trhlými lidmi jsem navštěvovala i kurzy malování pastelem. Odnesla jsem si odtamtud pár cenných rad – a několik velkých obrazů, jež si nechám zarámovat. Občas je rozbalím a nestačím se divit: tohle že jsem namalovala já? Věřím, že to půjde: už mě zase nějak začínají „svrbět tlapky“. Asi nastal čas vyrazit do boje s temnotou :-)

Tato kniha mne provází mým „rádoby-uměleckým“ životem. Pořídila jsem si ji v době, kdy kurzů nebylo ještě tolik, v době, kdy neexistoval internet a znalosti se mnohdy musely pracně dohledávat v knížkách. Myslím, že mi dala to nejlepší, co mohla – a stále ještě mi to poskytuje. Když si nevím rady, ráda do ní nahlížím. Jako zdroj inspirace je neocenitelná – a její informace taky něco váží :-)
Obsahuje několik oddílů, věnovaných jednotlivým technikám: Úvod do kresby, perspektivy, akvarelu, pastelu, olejomalby, akrylové malby a smíšených médií, nechybí slovník ani nezbytný rejstřík. Kapitoly jsou poměrně obsáhlé, v každé z nich se o těchto technikách dozvíme něco víc, např. o jejich historii, charakteristice, technikách, popř. materiálech. Kniha je plná názorných návodů a bohaté fotodokumentace. Rozhodně patří do rukou všem, kteří se o malování zajímají, kteří zkoušejí malovat, ale i těm, kteří již nějaké ponětí o tvoření mají. S klidem bych ji zařadila mezi přední publikace, a mohu ji jen doporučit.