Školák Kája Mařík 3. díl
Felix Háj (p)
Přidat komentář
Teď to čtu...v dětství se mi líbil, bylo to klidný ale teď v dospělosti mi přijde jako raplej. Přijde vám normální aby se mu řeklo ať si hrají tiše a jeho hned napadlo, že budou dělat krupobití - lít ořechy na plát plechu?? Vynášet záclony na louku, motat si kůže na ruce nohy a máčet si je když jsou posypané moukou?? Lítat a řvát když mají být zticha?? A pan lesní jen vejde a zahrozí na ně?? Myslím že ten by ho poslal fofrem dom an cvaj.
Jinak moc náboženské, jasně, ale hlavně se mi nelíbí ta enormní přísnost jeho matky a otce. Strašný. Furt za vše bit. Furt jen DĚLEJ A MLČ.
Děs teda jako.
Další serie, která zabírala čestné místo v mé dětské knihovničce. Skvělá série, která bohužel padla v zapomnění.
Výborný díl Káji Maříka! Od pana Karbulky, přes Tancibudku až po Křampulu. Některé hlášky bych si fakt chtěla zapamatovat. Až se divím, že mé pubertální děti to tak baví a smějí se nahlas.
Pořád trvám na tom, že se mi nejvíc líbil první díl, ale souhlasím s dalšími komentujícími v tom, že v tomto díle bylo nejzajímavější "vzájemné poučování" pražského "brusiče jazyka českého" pana Karbulky a Káji. Pobavili jsme se u toho celá rodina. Naše děti milovaly oslovení "synu otcův".
"Vzácný pane, to ještě vypijete litr mléka? Počkejte, jak vás bude bolet bříško!"
"Jdi od stolu, když se neumíš slušně chovat," řekl tatínek, "a tu prostořekost si vyřídíme potom."
"Toť nesprávné, pane hajný! Zdehle moje metoda. Synu otcův, není třeba vyjadřovat se tak vulgárně. V takovém případě říkáme: Možno, že požitím většího množství mléka mohla by vzniknouti vám porucha na zdraví."
V prvním díle je Kájova upovídanost a povaha ještě roztomilá. V druhém už čtenář začína o chlapcově mentální způsobilosti pochybovat. A třetí díl mě vrátil do dětství, kdy jsem se o četbu Kájových příběhů pokoušela poprvé, kdy jsem ho absolutně nesnášela, pil mi neskutečně krev a vytáčel mě doběla. No, ale čtyřku, co mám doma, přece ještě jen z určitého druhu masochismu asi dám...
Nejlepší část je ta s panem Karbulkou. Když odjel, měla jsem trochu dojem, že už to není ono.
“Ó mluvo mateřská, zahal tvář svou šlojířem smutečním.” Pan Karbulka byl ovšem jednoznačný top celé knihy
Kája Mařík je moje dětství. První tři díly jsem četla nespočetkrát a ráda se k nim vracím.
Příběhy naprosto skvělé ... akorát už vím, proč jsem si dřív pletla ty mláďátka lesních zvířat. Kolouch, laň, srna? :-D no co ... všechno nemůže být bez chybičky.
1. díl je stejně nejlepší
Krásný příběh odehrávající se v Mníšku pod Brdy, který stojí za přečtení nejen dětem. Kája je veselý chlapec prožívající plno dobrodružství v lesích se svojí kamarádkou, s níž postupně roste.
Příběh je podložen skutečným životem syna spisovatelky. Škoda, že už se tehdejší chování a vztahy nenajdou v naší době.
Mám pana Karbulku čím dál raději. Včera jsem na něho vzpomínal, protože zde v XVIII. kapitole na slovo škramfulec (spisovně sirotek – našikmo ukrojený plátek na jedné straně zakrojený do střídky) reaguje větou: „Ó mluvo mateřská, zahal tvář svou šlojířem smutečním!“ Co by asi říkal na to, že Wikislovník uvádí jako synonymum pro jeho oblíbené „medle“ na prvním místě (!!) IMHO, IMO?!
v době, kdy jsem ještě neuměla číst, to byla moje nejoblíbenější "uspávací" knížka :) v té době to byla pro mě nejlepší volba - a bylo jedno, jaký díl se zrovna čte ♥))
Další příhody Kaji Maříka- myslím, že zajímavé jsou lekce Káji jednomu roztomilému Pražákovi
Spolu s druhým dílem asi nejvíce uvolněný a legrační. K nezaplacení, ať už díky tomu, jak je zábavná, nebo díky tomu, jak mnoho se díky ní člověk dozví o tehdejší době, je postava pana Karbulky.
„Pardon, jsem, prosím, Karbulka, soukromník, dřív filolog. Pan lesní Rédl? Zajímavý zjev!“
Štítky knihy
přátelství pro děti příroda česká literatura chudoba, bída dobrodružství první republika, 1918-1938 přátelství z dětství láska ke zvířatůmAutorovy další knížky
| 1942 |  Školák Kája Mařík 1. díl |
| 1991 |  Řídících Márinka - 1. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 5. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 4. díl |
| 1937 | Školák Kája Mařík 3. díl |
První tři díly mám nejraději. Samozřejmě bití a přísné náboženství mi jde silně proti srsti. Ale ten zbytek je moje srdcovka. Jako bonus je tam místy velká legrace. Nevím už, v kterém díle to bylo - ale např. paní lesní s Týnou ve sklepě, když šel pan farář vykuřovat na samoty, nebo pan Karbulka a jeho: "Zdechle mechle céř" - kdo četl, pochopí. Nikde jinde jsem nečetla s takovou láskou popisovanou přírodu, kouzlo dětství, vůni léta a prázdnin.