Školní výpravy do krajiny češtiny
Stanislav Štěpáník , kolektiv autorů
Praktická příručka Školní výpravy do krajiny češtiny představuje ucelenou koncepci výuky českého jazyka pro základní školy a nižší ročníky víceletých gymnázií, která akcentuje komunikační a kognitivní cíle a zohledňuje aktuální vzdělávací kontexty. Kniha obsahuje nejen teoretický základ, ale především detailně popsané návrhy konkrétních výukových realizací výchozích principů. Právě praktičnost příručky a její průvodcovský styl myšlením češtináře jistě bude to, co na ní oceníte nejvíce.... celý text
Přidat komentář
Kniha má určitě svůj význam, ocení ji obzvlášť vášniví čtenáři až zbytečně dlouhých komentářů pod diskuzemi, neboť odstavce jsou příliš obsáhlé, nahuštěné malým písmem k sobě a tím čtenář/učitel naprosto ztrácí možnost v knize cokoliv najít. Oceňuji přinejmenším kvalitní ukázky z praxe, které se však utápí v záplavě textu, přičemž na vás působí nepříjemným dojmem "deja vu" (máte pocit, že se na několika stranách za sebou prakticky opakuje pořád to samé dokola). Věci, které by mohly být stručně a srozumitelně řečeny v pár řádcích, jsou nataženy na několik odstavců, ne-li stran. Obecně je kniha nepřehledná a chaotická, obsahuje však užitečné didaktické poznatky (které však musíte pečlivě vypreparovat).
Nesnáším tu knížku. Proč je to napsaný tak složitě? Z prvních dvou kapitol nemám vůbec nic, protože je to napsané příšerně složitě. (+ nesnáším odkazování na zdroje v závorkách, ruší to od četby)
Nejdřív jsem měla pocit, jako bych četla nějakou diplomovou práci, než jsem se dostala ke kapitole, která se věnuje konkrétním příkladům hodin.
Jsou didaktiky psané pro didaktiky, anebo pro učitele? Protože sám učím, od téhož autora rozhodně doporučuji "Průvodce začínajícího češtináře". To je titul, který by měl být povinný ke zkouškám! A dějepisáři ho češtinářům můžou jen závidět. Ke stažení zde: https://docplayer.cz/68131177-Pruvodce-zacinajiciho-cestinare-stanislav-stepanik-martina-smejkalova.html
Na knihu jsem se těšila a hned ji běžela koupit. Bohužel mě kniha hned z několika důvodů zklamala.
1. Kniha je těžká a příliš barevná, papír se blbě otáčí.
2. Některé věci už jsem slyšela několikrát během svého studia na PedF, já ale hledala nějaký nový impuls.
3. Nejvíc se mi líbily nápady pro první stupeň, ale učím na druhým.
4. Pokud člověk rychle hledá nějaký nápad do výuky, tak mu kniha příliš nepomůže.
5. Doufala jsem, že mi kniha pomůže při výuce pravopisu, tvarosloví a skladby. Nápady v knize se ale hodí spíše pro výuku mediální gramotnosti.
Štěpáník sám je vynikající učitel. / Ovšem jsme v Čechách. Hlavní strategie státu u nás zní: „Vyučující odučí maximální počet hodin v maximálně zaplněných třídách za maximálně nízký, tabulkový plat“ (počínaje 32.500,- hrubého). / Čeština je nejzatíženější aprobace. Na učitele češtiny je ze všech předmětů vyvíjen největší tlak. Důvody? Jako češtinář toho celé kolektivy dětí musíte naučit opravdu mnoho: na I. stupni základy (čtení, psaní, porozumění textu, pravopis); na II. stupni JPZ; na SŠ maturita (slohová práce; test; 20 děl). Jinými slovy: od češtinářů všichni požadují viditelné výsledky. V důsledku toho je nesmyslné požadovat po češtinářích ještě něco navíc. Co učitelé jiných předmětů? V nich se nepíše, nemyslí, nevede sešit? V ČR jednoznačně chybí přístup „čeština napříč rozvrhem“ (myšleno: jazykové dovednosti by se měly rozvíjet i v jiných předmětech, viz např. specifická slovní zásoba v přírodopisu, dějepisu apod.). Dalším, ale nejspíš nejzávažnějším důvodem nezdravého vytížení češtinářů je tlak ze stranu veřejnosti (rodičů): do výuky češtiny každý mluví. Češtinář není viděn jako odborník, kterým z principu je. Ředitelé bohužel naslouchají víc (některým) rodičům než vlastním vyučujícím. // Jaký je dalším důvod, proč je výuka ČJ za současných p-o-d-m-í-n-e-k nereformovatelná? Důvodů je několik: 1. princip seniority. Znamená to, že na školách má vždy přednost služebně starší češtinář. Ten má v očích vedení vždy pravdu a často mu vadí, když to mladší kolega dělá „jinak“. 2. učebnice. Koncepčně nejzastaralejší jsou učebnice pro gymnázia, zejména pro literaturu. Jsou předimenzované a neobsahují motivační prvky (Čím je aktuální Homér? Čím Obraz Doriana Graye?). // Vraťme se ke Štěpáníkově didaktice. Osobně mi dělá starost představa, že studenti učitelství češtiny se budou prokousávat touto těžko proniknutelnou publikací. S jakou výbavou se totiž postaví před tabuli? Je zřejmé, že studium žádné knihy nemůže nahradit hospitace u výborných kolegů (a posléze vlastní zkušenosti). Tedy ke knize. Napřed přínosy. Největším klad spatřuji v tom, že autor českým vyučujícím otevírá digisféru, sféru digitálního světa. Tu je potřeba do výuky integrovat. Takže např. Whats'appová komunikace žáků 3. třídy představuje výtečný materiál. // A nyní nedostatky: 1. kapitola Hodnocení. Opravdu nestačí vybavit budoucí vyučující sexy heslem „formativní hodnocení“. V ČR je synonymem slovního hodnocení. Kdo s tímto experimentem má zkušenosti, ví, že je nefunkční, a navíc nic neřeší. (Jeden z důvodů: směšování zpětné vazby a hodnocení. To jsou přece dvě rozdílné věci! Viz knihu „Co funguje ve třídě“.) Dovedla bych si představit ukázku testu či záznam dvou kvalitativně odlišných žákovských prezentací (mluveného výstupu) a jejich analýzu. Jak hodnotit se však z Výprav nedozvíme. 2. V důsledku absence věcného rejstříku je publikace nepřehledná. Ani podle obsahu se nelze orientovat. 3. Nezohlednění pravopisu. Čeština je flektivní jazyk (skloňujeme, časujeme), z čehož vyplývá náročný pravopis. Stále u nás platí pravopisná kodifikace z roku 1993. Opravdu je moudré vyhodit správnost oknem? (V tomto bodě lze vycházet z Hníka a Hníkové.) // Moderní výuky českého jazyka nepochybně dosáhneme. Pokud na ni u-v-o-l-n-í-m-e p-e-n-í-z-e. Kdybychom docílili stavu "více učitelů na méně žaků", dosáhli bychom potřebného rozložení dlouhodobě nezvladatelné zátěže, a tím pro všechny strany i efektivnější, radostnější výuky.