Skoro Francouzka
Sarah Turnbull
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42427/bmid_skoro-francouzka-nDF-42427.jpg
4
41
41
Příběh Australanky, která se stala „skoro“ Francouzkou. Australská novinářka Sarah se při cestě po Evropě seznámí s francouzským právníkem Frédérikem, zamiluje se do něj a přijme jeho pozvání na týdenní návštěvu Paříže. O osm let později tam ještě pořád je, už jako Frédérikova manželka. Energická Sarah se snaží co nejlépe zapadnout do francouzského prostředí, ale dopouští se fatálních chyb: sama si nalévá šampaňské, příliš hlasitě se směje, a dokonce se chystá vyrazit pro bagetu v obyčejných teplácích. Ve své knize s humorem líčí nejen peripetie provázející sžívání dvou lidí pocházejících z naprosto odlišného prostředí, ale současně nabízí pohled na Francii nikoli očima turisty, ale očima „Skorofrancouzky“ – ženy, která v ní žije, ale stále zůstává tak trochu cizinkou.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2010 , MottoOriginální název:
Almost French, 2008
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha! Mile mě překvapila. Líbí se mi styl autorky, kterým popisuje kulturní rozdíly a francouzskou kulturu jako takovou. V knize je do detailů popsáno, jak Francouzi žijí, jak se utváří přátelství, jak se chovají ve společnosti. Zkrátka vše!
Autorka celý příběh zasazuje i do kontextu období a historických událostí, kdy se vše odehrávalo.
Skvělý příběh o ženě, která se vydala za dobrodružstvím a nevědomky tak šla naproti svému štěstí a změnila svůj život.
Do knihy jsem se pustila, neb mám knihy s francouzskou tématikou ráda a o "cizincích", kteří chtějí zapadnout ještě víc, ale toto dílo mě bohužel nesedlo. Docela jsem se i začetla, ale pak to mělo pro mě nezáživné pasáže a bohužel jsem se u toho vůbec nebyla schopna soustředit. Skončila jsem na 254.straně. Třeba na ni přijde chuť jindy. Momentálně odkládám. Bohužel.
Francii mám ráda a tahle knížka se moc hezky četla. Prima odpočinkové čtení plné zajímavých a pravdivých poznatcích o Francouzích.
Je to hezky psaný. Autorka se ani nijak nevyvyšuje, ani nijak nekritizuje, docela bych řekla, že to napsala mile.
Pro mě teda trochu utrpení... autorka líčí odlišnosti své původní australské a "získané" francouzské kultury... téma zajímavé, ale zpracování bez nadhledu, ironie a nadsázky, spíše ublíženě se spoustou stížností. A spíše než jednotlivosti a zajímavosti zaznamenává svůj život plný zbytečných detailů o faux pas a denní rutině.
I když to je názor pouze jednoho člověka na mentalitu národa, který tam pravda, ale žije, i tak to bylo zajímavé a vtipné čtení. Na mě působí Australan jako bodrý Moravan a Francouz bývá hold krapet distingovaný, sofistikovaný a větší intelektuál :). Ovšem po přečtení "Dům v Bretani" od Marty Davouze - Železné, jsem pohled trochu poopravila .
V knize je opravdu dobře popsána francouzská mentalita, takže pro pochopení jejich myšlení a chování velmi přínosné. Neočekávejte moc svižný děj, jde tu spíš o pocity člověka, který se octne ze dne na den v národě s jinou mentalitou. Pro mě osobně velmi přínosná kapitola 19, kdy autorka popisuje efekt vítězství Francie na MS ve fotbale 1998 a následné oslavy v ulicích. Tehdy jsme tam taky byli a nyní jsme získali nadhled nad celou tehdejší situací.
Velmi vtipná kniha popisující rozdíly mezi francouzi (přítel hlavní hrdinky, kterou je autorka) a australany (autorka). Dobře se čte. Doporučuji.
Skoro Francouzka
(SPOILER) Tato knížka dalo by se říci neurazí nenadchne, místy je zdlouhavá, místy, ale naopak čtivá, svižná a humorná.
Celkem jsem se v knížce našla a chápala jsem myšlenky autorky, strach ze změny, nikoho kromě manžela ve Francii neznala, neměla práci, narážela na odmítání a neustálý neúspěch.
Byla vykořeněná, neznalá konvencí, tamějších zvyklostí, cítila se trapně, zahambeně, smutně.....
Byla to skvělá sonda do jedné duše.
Obálka je nádherná, Francie z ní vzhlíží svou noblesou s lehkým nádechem arogance, tak jak ji to vystihuje, má být na co pyšná.
A ti dva objímající se,která mladá slečna by nechtěla takové dostaveníčko v podvečerní Paříži v tak majestátních kulisách?
Kde jinde než tam by i ti nejzatvrzelejší jedinci měli dát průchod svým citům než ve městě lásky?