Skoro směšná story
Ned Vizzini
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/276180/mid_skoro-smesna-story-8iz-276180.jpg
4
91
91
Patnáctiletý Craig Gilner je v koncích, na vysněné škole dosahuje jen průměrných výsledků, nezvládá tempo výuky, nezvládá život. Večery tráví poflakováním se svým nejlepším kamarádem a kolotoč povinností a útěků v něm vyvolává deprese. Se vším se rozhodne skoncovat skokem z brooklynského mostu… Autobiograficky laděný román Neda Vizziniho s humorem popisuje, jak vypadá běžný život na psychiatrickém oddělení, zároveň je vážnou sondou do depresí stižené mysli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Větrné mlýnyOriginální název:
It's Kind of a Funny Story, 2006
více info...
Přidat komentář
Výzva 2023 - Kniha z bazaru DB. knih.
No jo, knihu jsem pořídil tak před dvěma, třemi roky a dosud jsem na ní neměl čas. Až to rozštíplo jedno téma z letošních výzev.
Vlastně je to kniha napsaná naprosto svěže, s mírnou (ale opravdu jen mírnou) špetičkou humoru o jedné z nejsmutnějších věcí, co znám. Ale těžko soudit, pokud člověk ty stavy nezažije. O to smutnější, že autor svůj boj už prohrál. V tu chvíli dostává celý příběh naprosto jinou rovinu.
"Pracuju a myslím na práci a děsím se práce. A taky myslím na to, jak moc myslím na práci, a děsí mě, jak moc myslím na to, jak moc myslím na práci, a taky myslím na to, jak moc vyděšený budu z toho, jak moc myslím na to, jak moc myslím na práci. Počítá se to jako koníček?"
"Ale někteří lidé musí mít štěstí i na to, aby měli kde bydlet..."
"Tenhle kluk je tak chytrej, že vyhořel dvakrát dřív. Má krizi středního věku, akorát je to ještě teenager..."
No - myslím, že po tomhle si člověk rozmyslí, jestli bude tvrdit, že má krizi, nebo depku... :)
Čakala som od tohto príbehu viac. Téma depresie mohla byť spracovaná aj lepšie, podrobnejšie, keďže autor ňou sám trpel a napokon si aj zvolil dobrovoľný odchod z tohto sveta. Práve preto som od príbehu očakávala takú hlbšiu sondu do utrápenej duše, viac vnútorného prežívania, viac myšlienkových pochodov a zápasu ako s túžbou zomrieť, tak aj so životom samotným.
Kniha je o vážném a smutném tématu, velmi věrně a věrohodně zachycuje počátek depresí u teenegera. Přesto je napsaná lehce a s nadhledem. Bylo mi smutno z toho, jak moc se rodina snažila chlapci pomoct a stejně to nestačilo...
Téma knihy veľmi dôležitá, a hlavne veľmi ľahučko sa čítala. Mala som ale pocit, že išla veľmi po povrchu. Je mi jasné, že je určená pre mladšieho čitateľa, a tak bola aj písaná. No z ťažkej depresie, ktorá vedie k samovražedným myšlienkam sa nedá reálne zbaviť za týždeň strávený na psychiatrii, rovnako ani psychiatria nie je také zábavné miesto, kde sa za dverami izby dá zažiť prvý bozk (najmä teda s dievčaťom ktoré traumu zo sexuálneho zneužitia riešilo porezaním tváre, jednak pretože dievča v takomto akútnom stave asi ťažko nadviaže vzťah s chalanom ktorého pozná deň), a silno pochybujem, o existencii tak neskutočne podporujúcich rodičov, ktorý pobyt dieťaťa na psychiatrii berú s takou ľahkosťou ako rodičia Craiga.
Knihe ale za mňa dodáva na váhe, že ide o autobiografickú skúsenosť autora, ktorý sa po celý život snažil v tejto téme literárnou formou edukovať mladých. Žiaľ depresia mu "dopriala" prežiť len 32 rokov.
Za prvé chci vyjádřit nechuť k české verzi obálky, která se vážně nepovedla, jediné štěstí, že mám doma originál a tohle mi nehyzdí knihovnu.. :D
Ale teď k samotné knize, o které musím prohlásit, že byla jedna z nejtěžších, ne-li úplně nejtěžší, kterou jsem kdy četla. Je to silný příběh s ještě silnějším poselstvím, a pro někoho, kdo si prožil a zažívá strasti psychických poruch, je opravdu náročné se jí prokousat. Ale musím říct, že jsem velmi ráda, že jsem na ni narazila. Je to těžká, ovšem důležitá kniha, kterou bych doporučila každému, kdo by se chtěl trochu vzdělat a pochopit život s depresí či úzkostí.
Kniha stejně jak nejistě začíná, tak i nejistě končí, o čemž život s depresí je. Nikdy nevíte, kdy vás nemoc porazí. Stejně jako porazila autora a mnoho dalších lidí.
P.S. Kdyby si někdo, kdo tohle zrovna čte, potřeboval popovídat, svěřit se, jsem tady pro vás, nebojte se napsat.
S Láskou,
Vaše Rose
Kvitujem, ze kniha je pisana s nadhladom, az humorom, bez patosu a poucania. Dobre sa cita, pre YA asi ako stvorene, pre mna uz trocha predvidatelne, jednoduchy jazyk. Poucne aj pre rodicov, vo svete orientovanom na vykon sa zial niektore "stroje" zacnu kazit aj takto skoro.
Veľmi vážna téma, ale kniha sa čítala veľmi dobre. Som bola veľmi smutna, keď som sa na záver dozvedela, že autor spáchal samovraždu. :(
Na tuto knížku jsem narazila v angličtině. Hrozně jsem si ji chtěla přečíst, ale necítila se na to, že bych to zvládla a dokázala si ji v aj vychutnat. Když jsem zjistila, že je i český překlad, ihned jsem si ji musela půjčit v knihovně. Rozhodně ji můžu doporučit každému, kdo se zajímá o duševní (ne)zdraví. Příjemný příběh, rychle se čte a hlavního hrdinu budete mít rádi.
Průměrná kniha. Nepreferuju, když je většina knížky poskládaná z dialogů nebo kde je hodně postav, ve kterých se ztracím. Skoro směšná story má oboje a k tomu navíc pěknou dávku promluv mimo charakter. Hodně věcí bych tam vyškrtala, je to zdlouhavé, nudné, místy plytké a zbytečné. Vůbec by se tam nemuselo tak hodně mluvit. Ale chápu, že někomu to třeba padne do noty. Mně zrovna ne.
Nicméně Craig je vcelku sympatická postava, což už se nedá říct o zbytku tlupy. Tři hvězdičky dávám kvůli konci knihy, ten se mi obzvlášť líbil a je skvělý pro všechny depresáky, kteří knihu čtou, ale to je celé, co vám prozradím, nebudu spoilerovat.
Podle barevné obálky a nízkého věku hrdiny se sice může jevit jako lehká četba pro teenagery, ale jde o nesmírně cennou a důležitou knihu, která popisuje klinickou depresi mnohem výstižněji než leckterá beletrie určená dospělým. Ned Vizzini zároveň ukazuje, že knížka o depresi nemusí být nutně depresivní. Zároveň ovšem stav totální letargie, depersonalizace a chuti ukončit zápas probíhající ve vaší hlavě sebevraždou nijak nezlehčuje a nebanalizuje (sám dobře věděl, o čem píše a svůj boj bohužel prohrál).
Přečíst Skorou směšnou story je jako absolvovat terapii. Krok za krokem vás provede vnitřním světem hlavního hrdiny, srozumitelně vysvětlí jeho anamnézu a pravděpodobnou příčinu depresivních stavů a popíše jednotlivé fáze léčby. To vše je velmi šikovně integrované do příběhu o přátelství a první lásce, takže nemáte pocit, že čtete příručku o depresi.
Druhá polovina po nástupu do nemocnice už není tak soustředěná a nemá stejný spád, neboť se o naši pozornost přetahuje příliš mnoho příliš výstředních postav, z nichž mnohé nakonec slouží pouze jako narativní prostředky posunující děj. Po celou dobu se kniha ale díky krátkým kapitolám založeným převážně na přímé řeči (s popisy postav a prostředí se autor příliš nezdržuje) skvěle čte.
Poslední čtyři stránky jsou potom tak silné, že přes opadnutí prvotního nadšení nakonec stejně musím sáhnout po nejvyšším hodnocení. Zároveň jsem neměl pocit, že by nám Vizzini kvůli uspokojení čtenáře a elegantnímu zakončení nabízel nějakou falešnou útěchu, která by byla v rozporu s přesností a upřímností předchozích 400 stran.
Když budete chtít někomu přiblížit, v čem tkví deprese a vám samotným se nebude dostávat slov (protože ono to zvláštní "nic", v němž je zároveň obsaženo víc, než je mozek schopen zpracovat, vážně není snadné popsat), půjčte/kupte mu Skoro směšnou story (v krajním případě jej odkažte na solidní filmovou adaptaci, která ale při popisu myšlenkových pochodů protagonisty logicky nezachází do takové hloubky).
Já vám nevím. Mám chuť napsat, že jsem čekala trochu něco jiného, ale to by vlastně nebyla pravda a ani by to pořádně nevystihovalo mé pocity z knihy. V první řadě je třeba říci, že jako první jsem viděla stejnojmenný film, který se předlohy poměrně dost drží, takže po dějové stránce jsem věděla, jak to všechno dopadne, nicméně také se nemůžu ubránit určitému srovnání. V čem kniha rozhodně exceluje, je zachycení pohledu do nitra teenagera trpícího depresí a jeho myšlenkových pochodů, které film prostě stejně důkladně zachytit nedokáže, a to velmi čtivou formou, dobře dokreslující motivy jednání hlavního hrdiny. Co mi v knize ale oproti filmu chybělo, bylo větší rozvinutí a znázornění vztahu hlavního hrdiny hlavně s Noelle a Bobbym a nějaký intenzivnější emocionální rozměr v tomto směru. Jinak se ale kniha čte výborně a určitě jde o poučnou sondu do hlavy současného mladíka trpícího depresí a jeho boji s jeho fantómy.
Úžasné.
Ani jsem nevěděla o českém vydání a uznávám, že jsem z toho anglického originálu nepochytila tolik, kolik bych mohla..
Ale i tak se nechám slyšet jako obdivovatelka tohoto spisovatele. Styl jakým píše je neuvěřitelně chytlavý a zádumčivý. Nedává věci do obalu, což se mi u něj líbí, prostě vše popisuje tak, jak to je. Craig o sobě párkrát řekl věci, kterým by se někdo mohl smát, ale vy se nesmějete, protože víte, že je to pravda.
Samozřejmě také miluju jak přímo do tohohle prostředí vnáší vtipy. Tak nenuceně, jakoby tam prostě odjakživa byly.
Tak snad abych si to přečetla i v češtině? :D
"Co ho tolik trápilo? Kdo jako dítě nepřemýšlel o sebevraždě? Jak můžete vyrůst v tomhle světě a nepomyslet na ni? Myslím, že skutečně nežijete, dokud nepřemýšlíte o sebevraždě. Je myslím fajn mít možnost resetu, jako u počítačové hry, začít znovu a zkusit to jinak."
Začala jsem číst a jen po pár stránkách jsem věděla, že tohle bude skvělá kniha - a taky byla.
Skoro směšná story kniha, která se mi velmi dobře četla, ale od člověka, který to všechno sám zažil, bych čekala mnohem hlubší a podrobnější rozbor celé věci. Sice někdo může namítat, že to do knih pro teenagery nepatří, ale já bych se toho vůbec nebála. RECENZE V ZÁLOŽKÁCH
Dala bych klidně i deset zaslouží si to. Doporučuji. Moje recenze na blogu bude určitě velice pozitivní. :)
"Je tak těžké mluvit, když se chcete zabít. Jde to hůř než cokoli jiného a vůbec se nejedná o psychický blok - jde o somatický problém, protože je prostě fyzicky obtížné otevřít pusu a nechat slova vycházet ven. Neproudí hladce a ve shodě s vaším mozkem, jako v případě normálních lidí... Takže radši zůstáváte zticha."
Fantastické! Některé pasáže jakoby vycházely přímo ze mě. Kniha skvěle popisuje, jak se cítí depresemi trpící člověk. Nebo aspoň hrdina a já. Věřím, že spousta lidí to ale bude mít stejně. Sama jsem své pocity nedokázala tak přesně formulovat, díky knize mám ale nyní skvěle napsané pasáže, které můžu ve slabých chvílích někomu ukázat, a říct "Takhle se cítím. Tohle se mi děje." Nyní se snažím přesvědčit někoho, kdo depresemi netrpí, aby si knihu přečetl. Chci zjistit, jestli se i zdravý člověk dokáže s hlavním hrdinou ztotožnit a jestli díky knize lépe pochopí, co znamenají deprese.
A brzy si knihu přečtu v originále. Kdybych ji měla po ruce, pustila bych se do ní rovnou.
Craig je puberťák co trpí depresemi a skončí v blázinci. A to je asi tak všechno.
Vizziniho knížku jsem začal číst z jediného důvodu: pokud prorazíte s literaturou ve dvaceti a ve třiceti spácháte sebevraždu, pak je to příslib čehosi (eroticky) tajemného. Mám prostě rád lidi, kteří skočí z mostu nebo si prostřelí hlavu. Především tedy proto, že mým největším kamarádem je počítač, mám průměrný penis, nemám peníze a sem tam se rozbrečím, protože jsem velmi citlivá duše.
Jak jsem už napsal, knížka sleduje Craiga, který jako typický puberťák z Brooklynu skončí na psychiatrii, kde rozehrává své vlastní Juno/Přelet nad kukaččím hnízdem/Kdo chytá v žitě. Trochu jsem očekával, že kniha bude obsahovat nějaký drogy, potraty, přestřelky, hranolky a černochy, když se to odehrává v Emerice, ale nedostane se nám ničeho, akorát mladé, pomatené šestnáctileté duše, která chodí po chodbě a mluví o tom, že má depresi. Young adult jako vyšitá.
Jelikož jsem podrobně studoval případ Bartošová versus Rychtář, jsem si vědom, jaké zlo můžou napáchat deprese. I přes to (nebo právě proto) mě kniha vůbec nijak nenadchla, což se ale dá spíše přičíst na vrub tomu, že mi je 32 a nikoliv šestnáct a už tedy vím, že holky se dají penetrovat i bez lásky a že všechno v životě dává asi takovej smysl, jako nalít jogurt do leča.
Proto nakonec hodnotím třemi bludišťáky, přičemž ještě trochu strhávám dolů za hrozný překlad, který z Ayn Randové udělal muže a který obsahoval strašně moc překlepů.
PS: v knize se nevyskytuje žádný tank. :-(
Kniha je naprosto geniální!!! Strašně dlouhou dobu jsem tuto knihu sháněla v knihkupectvích a nakonec jsem si ji koupila v originále i českém překladu. A jsem za to ráda. Vizzini uměl skvěle popsat deprese a využít zkušenosti z doby kdy byl sám v psychiatrické léčebně (jen je škoda, že sám trpěl depresemi a nakonec spáchal sebevraždu, byl to opravdu skvělý spisovatel). Jak jsem tak četla a postupně poznávala samotného Craiga, jeho deprese, vztahy s rodinou a přáteli a celý jeho příběh, byla jsem jím naprosto ohromena. Rozhodně tato kniha stojí za přečtení a abych byla úplně upřímná, myslím, že v některých situacích se s Craigovými pocity ztotožníte a uvědomíte si, že život rozhodně stojí za to i když máte problém a myslíte si, že není jiné řešení než sebevražda. Doporučuji všem!!!
Skoro směšná story
Knížka mě bavila moc. A protože jsem sama pacient s depresí, nutí mě to reagovat na pár komentářů níže.
V jendom čtenářka píše, že čekala hlubší sondu do mysli stižené depresí, širší popis prožívání. IMHO u deprese je jeden z největších problémů, subjektivně vzato, že necítíte a neprožíváte skoro nic.
Jinde čtenář, že těžko soudit, když ty stavy sám nezná. To se ale nedá, ani kdyz depresi sami máte. Každý ji prožívá jinak. Kolik lidí, tolik depresí.
Za mě je kniha velmi věrohodný popis deprese, tak jak to prostě někdy je a jindy byt nemusí.