Skřet

13.08.2023

V komentároch spomínaný zrýchlený koniec tam skřetužiaľ naozaj je. To prekvapilo aj mňa. Pretože po príbehovej stránke je na tom tento komiks celkom fajn. Hoc' ide o klasickú fantasy putovačku, ktorých kedysi bolo hojno a dnes ich je prachbiedne, má v sebe podtón cesty sám za sebou. A taká cesta má vždy trochu dlhší dojazd do cieľa.
Kresba atmosférická, ale na môj vkus aj dosť strohá. Pekne však dopĺňa scenár, neruší myšlienku a necháva tak príbeh lepšie vyznieť.
Vo výsledku milá rozprávková jednohubka, bez zbytočnej opulentnosti a výtvarných orgií. Presne akurát na dobrú noc ;)).

06.06.2023

Od tohohle komiksu jsem vůbec nic nečekal a dostal jsem skvěle nakreslené a celkem svěží dílko. Navíc v podstatě jednohubku na dopoledne. Za mě dobrý.

29.04.2023

Výtvarně moc pěkný komiks, který je i zasazen do hezky vymyšleného světa. Příběh o pomstě a dospívání není asi ničím novým, ale mezi dětskými komiksy, kam byl v knihovně zařazen, rozhodně vyčnívat bude.

12.04.2023

Celý Skřet je takový spíše zapomenutelný počin. Celé putování působí z velké části jen jako slepenec jednotlivých epizodek, až na konci se lehce spojí, klasická fantasy cesta za pomstou. Hlavní postava není nijak zajímavá, ale neurazí, jeho jméno si nepamatuju už teď. Konec je takový urychlený a useknutý, ale hodí se. Dost mi neseděla kresba, tyhle počítačové výtvory jsem nikdy neměl moc rád. Skřeta si nebudu za měsíc pamatovat, ale ani jsem se nenudil. 3,5*

31.01.2023

Skřet je takým jednoduchším príbehom o pomste. Náročnejších čitateľov možno až tak nezaujme, ale ak máte chuť na dobrodružné a nenásilné fantasy, Skřet má feeling filmov z 80. rokov ako sú The Dark Crystal (1982), Legenda (1985) alebo Nekonečný príbeh (1984). Má to dobré tempo, vlastne sa v komikse neustále niečo deje a síce to nepatrí k tým najlepším titulom za minulý rok, spríjemniť vám chvíľu určite dokáže.

12.01.2023

Krásne nakreslený a vyfarbený (do zelených, tlmených, zlatistých farieb) komiks. Škřet je predchnutý mystikou, poverami a legendami. Ilustrátor Will Perkins odviedol kus práce, ktorou nás od prvých strán spoľahlivo vráti nazad do detstva. Všetky tie lesné malebné, ale i nebezpečné zákutia, rieky, močiare, jaskynné komplexy a hlboké noci, kedy je obloha posiata miliónmi hviezd, to všetko je pastva pre oči. A do toho jeden mladý skřet a vlčica, ktorá nemá žiadne superschopnosti, je iba verná a statočná, ale ako sa tak pozerám okolo seba, zisťujem, že aj to sú superschopnosti (a aké!). Komiks je plný mágie, čarov a rozprávkových bytostí, nie je to však zameniteľná, spotrebiteľská fantasy na jedno použitie. Je to skôr rozprávka z našich zemepisných kútov (hoc oficiálne americká) plných morálne skazených kráľov a čarodejníc žijúcich v ústraní temných hôr. Zaujímavá na scenári Erica Grissoma je jeho skratkovitosť. Riktove strety s tu viac, tu menej dobrými obyvateľmi rozprávkovej ríše sú poňaté z rýchlika, buď sa ešte ani poriadne nezačnú a už končia, alebo je to celé trochu inak a Rikt z nich vykorčuľuje bez efektnej akcie, zato realistickejšie a teda uveriteľnejšie. Lebo v živote to tak predsa veľakrát býva, že to, čoho sa bojíme, dopadne úplne inak, než čakáme, ten, koho považujeme za zlo, je nudný úbožiak a ľudia, ktorých sme sa báli, sú dobrí a múdri a pamätáme si na nich až do svojej vlastnej smrti. Ale bude si niekto pamätať na nás? A v živote to chodí aj tak, že sa dáme na cestu z dôvodu X a až v cieli strastiplnej cesty zistíme, že na tom, kvôli čomu sme podnikli prvý krok, na konci už len pramálo záleží a my sme našli sami seba a už nám na veciach, na ktorých nám záležalo kedysi, vôbec nezáleží a naopak nám záleží na veciach hodnotnejších, silnejších, azda dôležitejších, o ktorých sa nám kedysi ani nesnívalo. S búraním mýtov pracuje scenárista ostatne už skrz ústrednú postavu, ktorá má negatívnu povesť a pritom je to čestný mladý muž vážiaci si priateľstva a záväzkov. Bál som sa, že príbeh bude otvorený, koniec je však plnohodnotne a dojemne (a vlastne smutne) uzatvorený. Som rád, že sa z toho nevyvinul ďalší Šninkl, mám toho malého darebáka rád, ale na Skřetovi si vážim práve to, že odložil nabok akékoľvek (nedajbože kresťanské) ambície a vyrozprával nám len dobrý príbeh. Trocha mi atmosférou pripomínal Thorgala, Legendu Ridleyho Scotta a dokonca Šamana s Connerym, kde tiež ide o neľútostivé, bezprecedentné ľudské plienenie čistého prírodného raja, v ktorom človek po sebe zanechá len spúšť nevyčísliteľnej hodnoty. Pôvodní obyvatelia, dovtedy potichu a jemne žijúci v súlade s prírodou, pred ním ustupujú. Až jedného dňa nebude kam. Aby som len nechválil, mám rád všetko psovité a akonáhle sa niečo na ten spôsob objaví v knihe, filme, seriáli, či komikse, som nadšený. Tu ale bol dôraz na vlčicu kladený predsa len príliš infantilne napriek tomu, že je stvárnená fakt rozkošne (kňučanie, plieskanie chvostom). Nebola to slepá ulička? Na konci totiž z toho, že v deji vystupuje zviera, nič nevyplýva a istým spôsobom si takto nastavený dej viem predstaviť bez zvieracieho elementu. Ale to je skutočne len detail. Plus ma trochu nudil pobyt u žabiakov. Najlepšie Skřeta charakterizovali samotní tvorcovia v záverečnom poďakovaní: je to malé dobrodružstvo. Ale viete, ako sa hovorí. Dobrého málo býva. Tento komiks disponuje siným ekologickým, (proti)rasistickým (resp. protixenofóbnym) a etickým posolstvom. Čo je v dnešnej hlúpej dobe plnej ľudí s vyštudovanou vysokou školou života obzvlášt dôležité. Pravdupovediac, zápletkou a štruktúrou deja, ale i atmosféru (čosi medzi drsnou mágiou a realistickou rozprávkou) mi to pripomenulo komiks Poslední jednorožec (tiež Comics Centrum): neškodná mytologická bytosť putuje fantasy svetom, stretáva rôzne bytosti i ľudí, tu zlých, tu dobrých, tu všakovakých a všetko smeruje k finále so stretom s démonickým záporákom.

23.12.2022

(SPOILER) Neříkám úplně, že by Skřet měl mít nějaké pokračování, pro mě osobně to je hezký uzavřený příběh, ale s tím finálem jsem tedy nebyl moc spokojený. Nejde mi o nějakou řežbu nebo tak, samo o sobě to končí dobře, ale bylo to hrozně uspěchané. Příběh pomalé cesty, která začíná jako honba za pomstou, následně jako příběh přátelství a ponaučení... Ale pak najednou bum časový skok a bum, jdeme sázet stromky. Konec. Trošku víc bych si na konci pohrál s kontrastem zkázy a nového počátku, agrese a míru. Ten časový skok sám o sobě taky nebyl dostatečně odůvodněný. Pak se těžko vysvětluje i to původní proroctví... Pokud se vydáš touto cestou, bude to zkáza, ale ta přišla tak nějak sama od sebe. Kdyby se tou cestou nevydal, přišla by tak či tak, jen později, takže těžko říct.

Nicméně jinak je to krásná fantasy série. Líbí se mi vykreslení světa, kde fungují různé bytosti, od skřetů, po víly, bohy apod. Sama bohyně byla skvělá, líbily se mi některé myšlenky a celkově měl příběh dobře našlápnuto. Ještě po získání Smraďošky to vše dávalo smysl a hezké budování vztahu mezi skřetem a vlčicí vystačilo na celý děj, který byl ještě tak do pozadí doplněn zajímavým putováním. Tomu hodně pomáhá mapa za titulní stranou, takže je možné putování sledovat a plánovat. Dokonce byly i zajímavé a hezké části ta s babičkou z bažin a ta se žabáky. Celkově ten vývoj postavy byl velmi patrný. Rikt sice od začátku vypadal jako milý, soucitný, přemýšlivý skřet, ale v praxi to vše potvrdil. Jenže pak prostě přišel ten strom, zbytečný časový skok, mrtví žabáci, ale jen lehce zestárlá vlčice... A něco jako finální bitka a pak ještě další časový skok... Jak dlouho vlastně žijí skřeti? Dvě třetiny knihy jsou pomalý výšlap na horu fantazie a poslední třetina je nasednutí do lanovky a příjezd na nehezký vrchol.

Není to nevyužitý potenciál, to určit ne, je to krásná kniha, ale chtělo by to víc věcí vysvětlit a věnovat se jim, udělat z nich ještě hezčí příběh. Hlavně to ani nebylo "čtenáři domysli si", bylo to prostě "tak tady to máte a končíme". Vážně škoda, v jednu chvíli neuspokojivé, později to do sebe zapadne, ale není to ta finální tečka, kterou by čtenář čekal, a to mě asi bude štvát, i když jsem si knihu jako celek užil.

17.12.2022

Krásná kresba, zajímavě podaný příběh, ale nakonec jsem si řekl: "A co teď? Co bude dál?" Jenže ono dál bohužel nebude nic, a přitom Skřet vypadá jako slibný seznamovací úvod nějaké fantasy série, jejíž další díly mohly být ještě zajímavější.

01.12.2022

Občas je cesta za pomstou jediná možnost jak skutečně poznat sám sebe...

Rikt je typický pubertální syn svého skřetího taťky a mamky. Netrpělý, nedočkavý, odmlouvá, hledá zkratky v životě, které neexistují, ale zároveň chce všechno vědět, nejlépe hned teď a být všeho součástí. Jenže když jeho rodiče zabije lidský lovec, Rykt se rozhodne pro cestu pomsty. Bude to Riktův konec nebo konečně najde sám sebe?

Skřet začíná nenápadně a je těžké uvěřit, že by to Rikt mohl zvládnout. Eric Grissom se totiž rozhodl jít standardní cestou, kterou zná každý, kdo má za sebou už nějaký klasický příběh. Prr, na tom já nevidím nic špatného. Právě naopak. Co je svět světem a dokud bude stát a my s ním, nikdo nic lépe funkčního nevymyslí. Protože tím se příběh automaticky nestává předvídatelný. Pro mě je naopak mnohem víc napínavější a byla bych zklamaná, kdyby některé fragmenty byly vynechané.

Zamilovala jsem se hned při pohledu na první okno. Will Perkins odvedl skvělou práci. Všechno v knize je díky jeho práci perfektní. A to je jenom začátek. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou kresbu podtrženou krásnýma barvama, které se do příběhu víc než hodily. Byla jsem okouzlena. Navíc je fajn, jak vypadá kniha jako věc celkově. Kresba na obálce je nádherná. Správně tajemná a navnadí na celý příběh. Jenže ona je krásná i pod přebalem a na vnitřních deskách. Vzhledem k tomu, že kniha původně vyšla jako paperback, palec nahoru směrem k vydavateli.

Skřet je epický příběh, který mě dostal svou atmosférou. Mám obecně podobné knihy moc ráda. Takže pokud se rádi ztrácíte v magii tajemného lesa a zároveň samy v sobě, je tahle kniha přesně pro vás.