Skříň #13
Kim Onsu (p)
Skříň #13, prvotina dnes nejen v Koreji známého prozaika Kim Onsua, považovaného za jeden z největších objevů desátých let nového tisíciletí, je ve všech směrech románem 21. století. Fantaskní, lehce absurdní a vkusně vtipný text s téměř uvěřitelnou zápletkou se rozvíjí nenápadně až nevinně, od poloviny přidává na tempu, akčnosti a místy přechází v thriller. Kim Onsuova Skříň je úplně prozaická stará plechová registračka v jednom výzkumném ústavu a v ní starosvětský doktor Kwon shromažďuje záznamy o všemožných případech abnormálních stavů a odchylek. Složky obsahují exaktní měření, ale i příběhy postižených. Zdá se, že za tím vším musí být ještě něco – co vypravěč nedokáže postihnout a co nám uniká. Záznamy vyprávějí o muži, kterému roste z prstu ginkgo, chlápka, který se chce z šílené lásky za každou cenu proměnit v kočku, člověka s dřevěnými prsty prorůstající masem, sedmkrát zemřelou dívku, která už se nechce svého dalšího pohřbu účastnit, oboupohlavní ženu s ještěrkou na prsou. Některé registrované udržuje při životě benzín, elektřina, ale i sklo či papír, dalším mizí čas, upadají do spánku a popírají zákonitosti časoprostoru. To všechno pochopitelně nezajímá jen vědce…... celý text
Přidat komentář
Četl jsem knihu s účelem přečíst něco netradičního. A autor mi skutečně zprostředkoval unikátní zážitek. Občas čtěte náhodnou složku a máte otázku "proč to vlastně čtu?". Z mého pohledu nejde tolik o hlavní příběh ale spíše o přesah některých paradoxů a bizarních jevů. Například lidé, kteří usnou a probudí se po několika měsících nemají pocit, že utrácí čas, ale naopak si více váží chvil kdy jsou vzhůru. Zažijete spoustu emocí: soucit, humor, zamyšlení nad prioritami ve svém životě, a časté bude i "co to sakra...?!".
Hlavní postava je divně netečná k událostem, připomněla mi lehce Cizince s lepším smyslem pro humor. Skvěle to zapadá do celku a můžete se soustředit spíše na události kolem hlavní postavy, příběhy, se kterými se setkává atd.
Příběh je upozaděn mezi až zdánlivě nesouvisející strukturované složky ze skříně 13. Na konci se vše pomyslně propojí a nabere rychlý spád s nečekaným závěrem. Skoro bych řekl, že příběh není důležitý. Přesah je spíše v jednotlivých událostech a smýšlení postav.
Velice záleží, co od knihy očekáváte a jak k ní přistupujete. Já osobně knihu zbožňuji, ale chápu ty, jenž to bude naprosto nudit, hnusit se jim to či si z toho neodnesou vůbec nic.
K věci:
Největší kouzlo knihy spočívá v jejím překvapení. Stejně jako hlavní hrdina, v kapitolách pátráte jako ve složkách z tajemné skříně a jen očekáváte, co najdete. Jednotlivé složky balancují mezi Akty X a dokumentem Šokující Asie.
Některé kapitoly jsou slabší, některé geniální. Klasika u povídek.
Avšak ono kouzlo překvapení neznamená, že by kniha nebyla znovučitelná. I přes svoji "podivnost" vychází většina případů z běžného života autora a nás všech, jen je potřeba trochu číst mezi řádky. Nejednou jsem se tak přistihl, že textu s úsměvem přikyvuji.
(avšak stejně tak tam najdete i absolutně absurdní věci, ehm... viz povídka Neohermafrodit... ehm... je to prostě skříň všeho možného)
A o tom to je. Kim Onsu se dokáže skvěle zamyslet nad běžnými věcmi (od blbůstek po serióznější) ze života a zaobalit je do zajímavého prostředí (jako tomu bylo v Knihovně nájemných vrahů), bohužel jsou jeho knihy pak prezentovány jinak, než asi zamýšlel (jako, znovu, u Knihovny nájemných vrahů, kde nálepka "thriller" slouží pouze pro lepší prodeje).
Nechte se tak překvapit, o čem si s vámi bude chtít autor popovídat a s jakou kreativitou a důvtipem to dokáže podat.
Balancuji mezi zhnusením, znuděním a důvtipem, asi to má něco, co jsem nedokázala pochopit. Mám teď korejské období, bylo povinností sáhnout po tomto autorovi, ale ani doslov mi na spousty otazníků nedokázal najít odpověď.
Tedy tolik absurdit pohromadě, vybujelých jak z naší lidské podstaty a reality tak z bezbřehé autorovy fantazie, aby jeden pohledal! Nevídáno.
....
Ještě čtu, takže ještě něco dojmů jistě přidám.