Skřípot slz
Barbora Myslikovjanová
Teskná básnická sbírka známé české malířky zpracovávající zejména niterná traumata a sexuální konflikty v dětství a dospívání. Téma je vždy částečně autobiografické. Další podstatnou rovinou Barbořiny tvorby je zpracovávání sebe samé v současné podobě jako sebeanalýza a terapeutický proces. Ne jinak je tomu i v její básnické tvorbě. Skřípot slz obsahuje konzistentní výběr bolestně melancholických 25 básní z let 2006 až 2023. Mollové melodie slov vykreslují nokturno soumračného smutku proniklého jemným paprskem neurčité naděje. Básně synergicky doplňují autorčiny emotivní ilustrace vycházející z již hotových obrazů. Kromě běžných výtisků bylo vydáno též deset číslovaných výtisků s originální kresbou a záložkou.... celý text
Přidat komentář
//Nenechávej mě uprostřed tmy
denního světla//
Syrová poezie na listech papíru schoulených v útlém svazku. Čtenář je vržen napospas křiku prolínajícího se s šepotem a mlčením. Somatizované infantilně vyzralé pocity za sebou zanechávají chemtrails znepokojení a rozechvělosti. Něco se v duši pohne tak, že z vás opadá omítka.
Barbory Myslikovjanové si nesmírně cením jako nadané výtvarnice – autorky silných obrazů s tematikou samoty, deprese, temnoty a tíživosti dětství a ženství. Bohužel musím konstatovat, že jako literární tvůrkyně podobné úrovně a svébytnosti nedosahuje.
Skřípot slz je sice vcelku koherentní sbírka a pro autorku má bezesporu neopomenutelný osobní – a patrně i terapeutický – význam a důležitost. Je proto dobře, že knížka vznikla a vyšla. Nicméně z hlediska slovesné originality, řemesla, ale třeba i elementární jazykové správnosti jde o počin nedotažený a neuspokojivý. A je mi líto takhle to napsat, zvlášť při vědomí, že mezi/pod/za řádky těch nejzajímavějších básní se skrývá jakési drtivé a všeurčující trauma, ale zkrátka je to tak.
Jde to pochopitelně zčásti i na vrub vydavatele (spolek NOV), zjevně amatérského a bez zkušeností, neboť nezajistil redakci ani korekturu, o nedůstojné formě knihy v podobě volně vložených listů, nepraktické faktuře obálky či humpolácky přelepenému čárovému kódu na její zadní straně ani nemluvě... Přitom minimálně u některých textů je potenciál, s nímž by jistojistě šlo – s podporou redaktora v tom klasickém slova smyslu (tj. nefalšovaného spolutvůrce díla) – literárně pracovat. Osobně bych si dovedl ji představit třeba v podobě, kdy budou jejím základním pilířem autorčiny ilustrace a každou z nich bude doprovázet nejsilnější sloka nebo třeba jen dvoj- či trojverší vyňaté z původních básní, které napsala a z nichž ani jedna bohužel literárně neobstojí jako celek. Patrně by to šlo proti subjektivnímu autorskému záměru (ten je ale, jak se zdá, víc psychologický než literární), ale výsledek by byl koncentrovanější, méně rozmělněný, rušivých vlivů prostý, a tudíž působivější.
Shrnuto – Skřípot slz je sbírka nepopiratelné vnitřní závažnosti a síly, které se nepodařilo přetavit ve zdárný tvar, a jsou tedy postřehnutelné jen skrze vrtkavou osnovu náznaků a především díky skvělé výtvarné složce, která důstojnost knížky jednoznačně aspoň trochu zachraňuje.