Skřítek: Cesta do tmy
Antti Leikas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419506/bmid_skritek-cesta-do-tmy-AaK-419506.jpg
3
44
44
Hrdina příběhu, ve kterém se finské podivno suverénně mísí s magičností Prahy, se dlouhodobě věnuje bádání o životě trpaslíků. Jenže když už se zdá, že jeho výzkum bude konečně korunován úspěchem, začnou se dít nezvyklé věci. Lépe řečeno neuvěřitelné věci. Jako by nestačilo, že získá pocit, že ho ve ztichlých studovnách někdo sleduje. Na scéně se objeví trpaslík bez nohou - a záhadný telefonát, který oznámí, že chybějící končetiny jsou v pražské Maiselově ulici. Tedy přesně tam, kde se dle legendy skrývá tajemný Golem… Jako akční film se rozjíždí filozoficko-dobrodružná eskapáda, v níž se cestuje futuristickou Tatrou 603 i obyčejným lidským kýchnutím. Kde se nad Vltavou vznáší oslnivá pyramida, bojuje se za použití halucinogenního psilocybinu a události rostou jako houby po dešti. Antti Leikas nenapsal román. Tohle je literární závod s časem - s časem, který může každým okamžikem skončit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , PasekaOriginální název:
Tonttu: Matka pimeyteen, 2018
více info...
Přidat komentář
Příběh vtáhne do děje a pak až do poslední stránky nepustí. Pěkný příběh na oddychnutí.
Správně ulítlá knížka. Bavil mě styl vyprávění a autorův nadhled. Moc jsem od příběhu nečekala a byla jsem mile překvapena.
Finské podivno je prostě podivno, musíte počítat s tím, že tu spoustu věcí nebude fungovat tak jak je známe ze života. Že se spoustu věcí bude vymykat logice nebo běžnému chápání, a já jsem s tím počítala, právě to mě totiž na podivnou tak baví, ale tohle.... to byl moc velkej blábol i na mě. Zkrátka snažilo se to být tak moc podivné, až to bylo tak moc překombinované, že se to skoro nedalo číst. Bohužel.
Finské podivno mám moc ráda, ale Skřítek nijak zvlášť neoslnil. Na první pohled jde přitom o super téma, které se bohužel ztratí v nelogickém chování postav a doklopýtá do prazvláštního rozuzlení, které nedává smysl a které ani moc rozuzlením není. Škoda.
Nečekejme nějaký velký umění, ona si kniha ani na žádný velký umění nesnaží hrát. Což je dobře, kolikrát můžete s klidem vypnout mozek a nic neřešit. Chvílema je to i lepší nepřemýšlet, aspoň člověka moc často nenapadá myšlenka "Sakra, tohle přece nedává smysl!" Pak si příběh můžete dokonce i užít. Jedná se o lacinou zábavu, z které se neopijete a nemusíte pak svým manželkám a zaměstnavatelům vysvětlovat, proč je dnes vaše produktivita téměř nulová, proč vaše kalhoty smrdí močí a proč je nablito v kuchyni. Pokud totiž čtete knihu Skřítek, vždycky můžete říct, že za to může skřítek. Je to lepší, než zdlouhavě vysvětlovat, že za to může vaše prachbídná životospráva a litr vodky načtnutý místo oběda. Knize dávám pět poutníků a tři fernety, kebab na nádru a jako bonus krabku cigár vykouřenou pěkně jako v dětství, tedy pasivně.
Eh, úlet! Ale mně to sedlo do nálady. Jelikož jsem měla načtené nějaké recenze, neměla jsem žádná velká očekávání. Tušila jsem, že to bude prapodivná slátanina, ale chtěla jsem jí dát šanci. Mělo to slabý chvíle, celý to bylo přitažený za vlasy, ale taky to mělo úsměvný momenty a napínavější pasáže. Hodnocení tak tři až čtyři hvězdy. Skřítci mě bavili a část z Prahy (hospoda U Dvou koček!) vlastně celkem taky.
Čtení na jeden den a ztřeštěnost, ale za mě vtipná :) Moc bych se neupínala na to, že jde o tzv. finské podivno - mám pocit, že se touto nálepkou prezentuje už málem každá kniha přeložená z finštiny, ale třeba s "Ne před slunce západem" Johanny Sinisalo se Skřítek moc nedá srovnávat (co se týče závažnosti témat, například). Jen jsem nepochopila, proč je celou dobu odběr vzorku DNA prezentován jako hrůza, která skřítka ohrozí na životě, ale vzhledem k vyznění celé knihy... je to asi jedno :D Taky se pozná, že autor je matematik a ne chemik - pokud se nepletu, uvádí se množství alkoholu v pivu v objemových (ne hmotnostních) procentech, takže ten výpočet nebude tak snadný ;)
Každopádně bych Skřítka určitě doporučila :)
Jsem milovnicí finského podivna. Na tuto knížku jsem se těšila obzvláště, protože byla avizovaná jako finské podivno z Prahy. České reálie měly titul pro našince činit více atraktivním- Golem, magická Praha, futuristická Tatra 603.
Ano, všechno to tam bylo, to je pravda, ale také něco podstatného chybělo- poetika, tajemství, něco magicky finsky podivného, něco mezi nebem a zemí...
Trpaslík a jeho přítel spisovatel se stali jen hrdiny akční honičky, nepomohla ani prattchetovská zápletka o hrozícím konci všeho.. Málem jsem nedočetla.
Ujeté. Jediné slovo které knihu dokáže vystihnout. Příběh o skřítcích a autorovi je jednoduše ujetý, zábavný, napínavý a magický.
Mně se tedy kniha líbila :) bylo to originální, ujeté a neskutečně odpočinkové :) vykreslení skřítků bylo perfektní, to by mě fakt nenapadlo. Pokud chcete zrelaxovat a vypnout mozek tak tuto knihu vřele doporučuji a zajímalo by mne zda bude další díl ....??
Nedočetla. Zkusila jsem obligátních 50 stran a prostě je mi to celý děsně nesympatický. A to mám magický realismus a podivno ráda.
Fisnké podivno mám ráda, ale ne za každou cenu. Nalákalo mě, že se příběh odehrává v Praze, ale vlastně to byla taková hloupost, co se příběhu týče. Ačkoliv vykreslení skřítků jako takových se mi moc líbilo. Odteď vždycky když kejchnu, tak si na to vzpomenu ;)
Kdy knihu Skřítek rozhodně číst
- baví vás finské podivno
- jste fanoušek šílených konspiračních teorií
- líbí se vám, když autor používá neobvyklá jména
Kdy knihu Skřítek rozhodně nečíst
- jste suchar a nerozumíte legraci
- severské mytologie vás nechávají chladným
- nesnášíte houby
Mám ráda finské podivno; a ještě větším lákadlem bylo, že se část příběhu odehrává v Praze, takže jsme se na knížku hodně těšila...každopádně celý příběh je vlastně hrozná blbost :-) ale protože byla knížka oddechová a v něčem i velmi sympatická, dávám 3 hvězdy.
Zajímavé propojení hollywoodského akčňáku s tajemnou (a možná někdy až strašidelnou) severskou mystičností. Docela mě zaujalo, že ačkoliv je kniha psaná v ich formě, hlavní hrdina hraje ve většině případů druhé až třetí housle. Trochu jsem čekala nějaký vrcholný zvrat, nebo nečekané propojení všech roztříštěných prvků v ději, ale nakonec jsem byla vlastně docela zklamaná, protože to na mě celé působí tak, jakoby autor plánoval nejmíň trilogii. Škoda, těšila jsem se na nového podivnáře, ale zatím musím říct, že mě Jääskeläinen nadchl víc.
Kniha se mi libila. Pěkné podivno. Akorát v prostředku jsem občas myšlenkami odskocila jinam, ale jinak příjemný příběh, hlavně, když chcete přijít na jiné myslenky.
Skřítek: Cesta do tmy
Ze začátku mě kniha hodně bavila, ale ke konci už ztrácela dech a posledních 50 stran už jsem dočítala trochu na sílu.