Skrytá pravda Země
Zdeněk Neubauer , Tomáš Škrdlant
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/102754/bmid_skryta-pravda-zeme-KAA-102754.png
5
9
9
Podtitul: Živly jako archetypy ekologického myšlení. Živly jako archetypy ekologického myšlení. Filosofové dosud svět měnili – proměňovali ho v představy a soustavy, v abstrakce a projekce. Je čas začít svět opět vykládat! Porozumět mu ve svém nitru. Začněme od prvotních, elementárních podob, kterými v nás jeho skutečnost vystupuje. ELEMENT je složeninou z L, M a N – prý počátečních písmen etruské „abecedy“ (tedy spíše „elemeny“). Ve většině jazyků je slovo od tohoto základu odvozené společným jmenovatelem vody, ohně, vzduchu a země. Ale prozíravá čeština vytvořila slovo živel, a nabízí nám tak pochopení, že elementární – základní skutečností světa je jeho živost, živelnost. Dosavadní myšlení živly přehlíželo, věda je rovnou popřela. Vymyslela si podstaty a prvky. Elementy? Ano, ale jen jako složky! Vraťme se k odkazu dávných mysterií, k elementům jako k živlům, počátkům a podobám naší zkušenosti. Atomy nikdo neviděl; vodu, vzduch, oheň a zemi známe všichni, ale věda nám o nich neřekne nic. Nepomůže nám porozumět jim, potřebujeme vhled, ne poučení. U filosofů se pomoci nedočkáme, mystikům je těžké rozumět. Nezbývá, než se zkusit vrátit k základům naší vlastní, všelidské zkušenosti. Dávná mystéria jim říkala kořeny nebo počátky a nazývala je jmény bohů. My jim říkáme živly. Voda, vzduch, oheň a země.... celý text
Přidat komentář
Tolik podnětných myšlenek na tak málo stránkách, to se jen tak nevidí. Mohutná inspirace nabízející souznění tradičních i netradičních pohledů na to, co jsou to vlastně "živly". Nevšední zážitek.
Kto je človek? Aký je? Existuje niečo ako jeho prirodzenosť? Na koho sa obrátim po odpovede s takouto "metafyzikou"? Na prírodovedca? Pche!!!!! To určite, čo mi k tomu asi tak povie ten, ktorý sa naháňa za popolom, bahnom, prachom a dymom. Žiadna výsostná vznešenosť.
Ďaleko viac milý priateľu, než mladá, nezrelá a na kvantitu sa odvolávajúca psychológia, ktorá tak pyšne zavrhla svoju "matičku Zem"! Už je to predsa nejaká doba, čo nás humanitné poznanie s človekom vo svojom strede vytrhlo z lona prírody, a nemá zmysel vracať sa "do raja"! Vracať sa k zaprášeným paradigmám! Dnes je človek mierou všetkých vecí, hrdo šeptáme! Ale prečo šeptáme? Tušíme...a Neubauer tušené vyslovil:
"Narozdiel od typológií, ktoré kategorizujú, zovšeobecňujú, vytvárajú obraz modelových, typických jedincov, ktorých nemôžete nikdy stretnúť, živlový jazyk prírody ponúka orientáciu v mnohosti a rôznosti neopakovateľných ľudských pováh i životných situácií, vnímaním podobností a vzťahov."
Poctivý Dialóg, ktorý sa podarí len ak obe zúčastnené strany prichádzajú s poctivosťou, medzi živlami a ich vzťahu k človeku je v tejto knihe tak živý, že bárs človek humanitného vzdelania, musel som s bázňou ustúpiť a pozorne počúvať. Tu neobstojíte s poukazovaním na "nepodložené domnienky" autora, niečo vo Vašom vnútri vám nedovolí nazvať tento dialóg "ne-vedeckým". Každý so štvorice živlov vypovie svoj príbeh, ktorý je pretkaný paralelami s príbehom človeka. VODA ukázala človeku jeho tvár. Nebolo to zrkadlo, ktoré čakalo na vývin pokroku, ale pokojná vodná hladina, v ktorej objavil Narcis svoju krásu. OHEŇ ponúka pohľad do vlastného vnútra, ktoré dokáže vzplanúť, horieť i vyhorieť. VZDUCH prostredníctvom vetra dáva človeku pocítiť samého seba. Oboznamuje nás s našim tvarom a nasie náš hlas i odkaz svetom. A ZEM? Dáva nám pevnú pôdu pod nohami v neistých časoch.
Z hlediska scientistů se zcela jistě jedná o kacířskou knihu, která v přírodě podobně jako Friedrich Schelling, Henri Bergson a jiní vidí živelnou prasílu, nikoli pouze suchopárný mechanismus. Téma této knihy přesahuje do velkého množství oborů a odkazuje na všechno možné z dějin (nejen) západního myšlení (stoiky, kabalu, zednáře, Hérakleita, Platóna atp. atp). Pro mě byla zdrojem neuvěřitelné inspirace. Zaujal i rozbor překrásných ukázek z Nietzscheho a Goetheho na konci knihy, oba totiž mají v pojetí přírody k Neubauerovým názorům velmi blízko. Zajímavé je také srovnání západní koncepce čtyř živlů s čínským systémem pěti živlů a Jungovou teorií čtyř kognitivních funkcí. Velkou část díla zabírají poznámky, bohužel jsem neměl sílu si je všechny projít souběžně s čtením hlavního textu. Za sebe knížku vřele doporučuji.
Ve srovnání s jinými autorovymi knihami (Svatojánský výlet, O počátku, cestě a znamení času) velké zklamání. Úvod jakási ezo omáčka okořeněná zednářským blábolením. Některé pasáže určitě stojí za přečtení a úvahy. Úvod a závěrečnou stať o Faustovi je lépe vynechat kvůli ztrátě času.
Opět se mi potvrdilo to, že když kniha nechytne od prvních stránek, nebaví pak vlastně celá.