Škůdce zemský Jiří Kopidlanský
Václav Kaplický
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/53007/bmid_skudce-zemsky-jiri-kopidlansky-lPq-53007.jpg
4
31
31
Příběh rytíře Jiřího z Kopidlna, který se v letech 1506-7 mstí pražským měšťanům za popravení bratra.
Přidat komentář
Úžasný jazyk, jakým je psáno. To už se dnes nevidí. Velice příjemná změna a zpestření oproti dnešním jednoduchým slohům :)
Ano, opakuji se, ale pan Kaplický opět nezklamal. Psáno krásným jazykem, dobře vystavěný příběh vtáhne do děje. Konec je opět klasikou pera pana Kaplického. Pokaždé, když dočtu knížku od tohoto autora, říkám si, jaká to byla tehdy těžká doba.. Jenže.. Je to dnes lepší? Šlechtu vystřídalo jiné panstvo, taktika loupežníků se zmodernizovala ( Vždyť jsme civilizovaní lidé, takže i krást se musí podle toho) a člověk pořád zůstává člověkem se všemi jeho + a -.
Jiřího nasrání zcela chápu, i když si někdy počínal až moc krutě a odnášeli to i nevinní, ale taková už to zřejmě byla doba, kdy se nikdo moc nezabýval právy toho druhého, obzvlášť byl-li ten druhý slabší. Nicméně příběh se mi jako zpracování reálné historické postavy a jejích osudů líbil.
Obrázek z našich dějin. Příběh o zločinu, trestu, mstě, právu, bezpráví, spravedlnosti a intrikách. O tom, že když si páni něco vyřizovali, doplatili na to většinou zcela nevinní. Autorův styl mi vyhovuje a v plánu mám od něj další knihy.
Autor i v tomto díle prokázal svůj um sepsat čtivý a svižný příběh o událostech, které třeba ne každému jsou blízké či známé. Vyprávění o Jiřím z Kopidlna a jeho řádění je velmi poutavé, místy mi to připadalo i akční. Kaplický píše velmi působivě a uvěřitelně, takže máte pocit, jako byste tam přímo byli a sledovali děj jako přímí účastníci. Já si čtení užila.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Kladivo na čarodějnice |
| 1954 | Železná koruna I - Dobré srdce císařovo |
| 1977 | Veliké theatrum |
| 1956 | Čtveráci |
| 1976 | Škůdce zemský Jiří Kopidlanský |
Súmrak stredoveku a stavovský boj za práva, v ktorom na mňa veľmi zapôsobilo spodobenie relativity cti, ktorá sa tu javí ako 'len ich oberte o cennosti, kone, úrodu, áno aj končatiny, vy dráby, a hoc som váš veliteľ, tak som aj rytier, takže budem radšej stáť opodiaľ a takto si česť zachovám... ale nezabudnite sa potom o lup podeliť, z čoho mám ako lapka, teda pardon, opovendík, žiť'. Pôsobí to na mňa vernejšie než idealizujúce kódexy, aj keď v tom potom, pravda, ťažko hľadať vzor zaštiťujúcej statočnosti.