Skvrna
Gillian Flynn
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355392/bmid_skvrna-gw1-355392.jpg
3
1162
1162
Mistrovská hororová povídka od světové bestselleristky Gillian Flynnové je poctou klasickým duchařským historkám a dalším důkazem autorčina všestranného spisovatelského talentu (získala za ni prestižní Edgar Award). Důkazem, který si nelze nechat ujít. Neškodné podvůdky, snaha přežívat, drobné lži, a taky jeden věštecký salon se speciálními službami v zadní části. To je svět mladé ženy, na kterou se jednoho upršeného jarního dne obrátí Susan Burkeová, které straší v domě. Jenže ten starý viktoriánský dům skrývá víc tajemství než jednu krvavou šmouhu na stěně a pochybné duchy, které vyžene trocha šalvěje a mořské soli. Dost možná tady půjde někomu i o život… Skvrnu (v originále Grownup) napsala Flynnová pro soubor Rogues (Darebáci), který z povídek vícera autorů sestavil George R. R. Martin. Toto je její první samostatné vydání.... celý text
Přidat komentář
3,5*
Je to krátké a jak už jsme zvyklí od Flynn, tak plné twistů a zvratů a jo, celkem mě to bavilo. A už úvod do povídky je prostě skvělej.
„I didn't stop giving hand jobs because I wasn't good at it. I stopped giving hand jobs because I was the best at it.“
To prostě nemá chybu :D První dvě třetiny byly super, poslední třetina už byla trochu nezáživná, ale celkově jsem si tuhle jednohubku užila :)
Přečetla jsem do dvou hodin ale za mě ne, ne a ne. Docela propadák, takový miš maš čehosi. Nedává to hlavu ani patu a co se stalo, je pak hrdince vlastně jedno. Koupila jsem ji za 100 korun a lituji toho. Kdybych platila plnou cenu za knihu, už si nadávám. Dávám dvě hvězdy jen proto, že jsem (i když to byla blbost) se do toho hned začetla a znám i horší knihy.
Mistrovská hororová povídka? Kdo vymýšlel tu anotaci? Samozřejmě je to jen můj názor, ale tohle je totálně zbytečné plýtvání papíru a ještě to má zase nálepku bestseller. Nechápu!! Jedna hvězdička, protože odpad já nedávám.
Děkuji autorce že to mělo jen pár stránek. Sama se zamotala do děje takovým stylem, že to raději ukončila hned zkraje, než aby z toho byly další temné Kouty
Velmi čtivá a zajímavá povídka, ale ten konec mně zklamal. Čekala jsem něco jiného.
Taková jednohubka, neurazí, ale ani nenadchne. Hezky napsané, ale já mám radši delší knihy, než povidky.
Knihu jsem měla přečtenou rychle. Četla se mi fakt dobře a bylo to velmi napínavé, ale konec se mi teda vůbec nelíbil a velmi mě zklamal.
Byla jsem zvědavá, kniha Zmizelá se moc líbila. Skvrna je trochu slabší (podle mého názoru), ale napínavá.
Od té první věty na začátku jsem nevěděla co si mám myslet a jestli to není nějaký vtip. Ale četla jsem dál. Ještě že tak. Kniha mě bavila. Ale ten konec... ten to celé zazdil. Škoda
Chvilkami to mělo opravdu dobře našlápnuto, ale ten konec to zazdil. Zklamání a nuda.
Dala bych lepší hodnocení, kdyby kniha měla aspon nějaký konec. Ten konec ani pomalu nebyl konec spíš začátek něčeho co už se autorka vykašlala dopsat. Ale i přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla, ( a šlo to vážně rychle), celkově je knížka velmi čtivá a jakmile se začtete chcete jí přečíst naráz a odkrývat tak duchařský, tajemný, tragický příběh s psychologickými prvky. Příběh je sám o sobě jednoduchý , ale průběžně začnete zjištovat, že je všechno daleko komplikovanější. Dusivá, tajemná atmosféra starobylého tajemného domu je popsaná věrohodně, tak že by vás samotné lákalo dům navštívit, ikdyž jenom jednou . Postavy byly dobré, ale ne skvělé, protože tam chyběl prostor je víc představit a rozvinout. Těžko říct, jestli není nakonec dobře, že knížka není delší, konec by to sneslo, ale ze samého námětu se toho víc vyždímat asi nedalo(kromě lepší propracovanosti postav).
Hned první strana si mě připoutala ke čtení...Myslela jsem, že když je to tak krátká kniha, že to nebude nic pro mě. Ale stále se přesvědčuji jak málo mám načteno a jak mě toho ještě hodně dokáže překvapit. Povídka byla parádní, četla se sama, moc jsem se teda nebála, ale i tak nejsem zklamaná, že jsem jí obětovala hodinu času. Těším se na další knihy paní autorky, ještě od ní nemám přečtené dvě...
X měsíců jsem se vozila na židličce na kolečkách okolo stolku v knihovně, kde na hromádce knih ležela i tahle Skvrna. A pořád jsem si říkala, co s touhle knížkou všichni pořád mají? Ne, že bych o ní kdy slyšela někoho mluvit. Ale zdála se mi známá natolik, že jsem dokonce věděla, že její autorka toho napsala víc.
Tak či onak mi to včera nedalo a vzala jsem ji do ruky. Pak jsem ji otevřela. Pak jsem přečetla uhoněnou první větu. Usmála jsem se a přečetla tu větu znovu, jestli mě náhodou nešálí zrak. A pak jsem najednou byla v půlce a uvědomila si, krom toho, že tohle vůbec není můj obvyklý žánr, že tahle knížka mě baví a postupně tvoří nějakou atmosféru a že prostředí, ve kterém ji čtu (prosluněná knihovna s fajnovou knihovnicí za stolem a rádiem hrajícím veselé hitovky) je pro ni naprosto nevhodné. Tak jsem ji zaklapla se slovy, že si ji beru domů jako rukojmí.
Jsem posera. Fakt děsnej posera. Takže, když jsem knížku v noci doma dočítala, měla jsem nepříjemný pocit. Říkala jsem si, že prosluněná knihovna a denní světlo vlastně nejsou tak špatná varianta. Nakonec jsem se pochlapila a povídku dorazila až do konce. Sláva mi!... Jsem si jistá, že s většinou lidí tenhle krátký příběh ani nehnul, heh.
A co jsem cítila na konci téhle útlé knížečky? Jedno nepodstatné "meh". Konec mi přišel takový... prázdný. Vím, že to byla jen povídka a ty často naschvál končí obdobně. Takové to, aby měl čtenář pocit, že tam toho mohlo být víc a že chce víc. Jo, jasně, cítila jsem to taky. Ale ještě předtím pocitem stepovalo ono "meh".
Povídka se mi líbila. Jsem ráda, že po tolika měsících, kdy jsme se s knížkou v knihovně navzájem poměřovaly kradmými pohledy, jsme to konečně dotáhly do zdárného konce. Možná si od autorky přečtu něco dalšího. A možná zůstanu jen u téhle osvěžující jednohubky.... Mám totiž ráda útlé knihy... a velká písmenka.
Musím říct že na skvrnu jsem slyšela spoustu spíš špatných názorů. Když jsem ji začala číst byla jsem si jistá že ostatní mají pravdu. Začátek se mi moc nelíbil, ale pak to pokračovalo a kniha se mi začala líbit. Přečetla jsem ji ani ne za hodinku a musím říct že mě překvapila. Kdyby některé knihy měly také tak málo stránek vůbec by mi to nevadilo. V knize bylo prostě vše co má být a šlo to i bez dalších 300 stránek zbytečného obkecávání. Konec už byl zase slabší, ale celkově se mi teda příběh docela líbil.
Velice vtipná povídka o skvrnách, magií, čtení budoucnosti a spoustu nevysvětlitelných událostí. Jak se z rebelky, která od mládí škemrala o peníze stala honička a nakonec věštkyně, která vidí aury. Takový konec jsem si popravdě nepředstavovala, ale velice mě pobavil svou originalitou.
Každý máme v životě nějakou tu skvrnu či skvrnku , a kdo má rád svižný děj a zvraty v ději , tak pro toho tato povídka je jednohubkou, přečtenou s úsměvem, protože námět nemá až tak originální , ale je dobrý a mě čtení bavilo. Knížka má krásnou grafickou úpravu a dobrý konec.
V prťavé obecní knihovně je každá kniha vydaná ve 21. století novinkou a vzácným úkazem, proto jsem při spatření "Skvrny" zajásala a donesla útlounké téměř leporelo domů v očekávání večera tráveného s příjemným mrazením v zádech. Po setmění jsem knížečku otevřela, přelítla první větu, vypustila z úst kletbu týkající se hýžďového svalstva a četbu ukončila. Před několika týdny jsem totiž v antologii "Darebáci" četla povídku "A čím se živíte?", která je se "Skvrnou" totožná. Zbývá jen zkopírovat komentář.
Dokud se Gillian Flynn věnovala pokřivenému charakteru a zaměstnání hlavní hrdinky, stavěla kulisy příběhu a budovala zápletku, byla jsem nadmíru spokojená. Jakmile začala vysvětlovat a řešit, ztratila povídka pár bodů - nepřiměla jsem se finálním stránkám věřit.
Navzdory zklamání z duplicity ponechám 70%, provedením se mi knížka líbí, má roztomilý formát, lákavou obálku i sympatickou grafickou úpravu na kvalitním papíru.