Slaná chuť cigaret
Otakar Chaloupka
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66444/bmid_slana-chut-cigaret-27V-66444.jpg
3
17
17
Doktor Hugo Absolon je rozvedený čtyřicátník, který vystudoval dějiny umění, ale živí se jako překladatel oddechových románů. Muž, jenž není se svým osudem spokojen, což si naléhavě uvědomuje při dovolené na ostrově Ischii, však nalézá útěchu, radost a štěstí v milostném vztahu se studentkou informatiky, přivydělávající si ke studiu jako modelka předvádějící dámské oblečení. Absolon sice nechápe, že tak krásná dívka ztrácí čas s ním, který není ani bohatý, ani jinak úspěšný, přijímá však její přízeň jako dar osudu. To však nemá dlouhé trvání. Jednoho dne mu dívka po bouřlivé milostné noci sdělí, že od něho odchází. Pro Absolona je to konec všech snů a nadějí. Ztrácí hlavu. A když asi za hodinu přijede do jeho bytu policie, kterou sám zavolal, najde ho celého od krve a se zakrváceným nožem nad mrtvou...... celý text
Přidat komentář
Pro mě úmorné především v zápletce, která spočívá v tom, že sledujeme, jak se zločinec z pozice naprosto nepodezřelého nechává vlastní hloupostí vmanévrovat do role evidentního viníka. Květnatá mluva Otakara Chaloupky se pak z celé věci snaží udělat dílo hodné Magnesie Litery, což v praxi znamená, že postava něco řekne a následuje půlstránka hloubavých metafor, než se dočkáme reakce oponenta. On vůbec celý text je protkán atmosférou čiré melancholie, jež však nemá pro vlastní děj pražádného významu. Viz například hojné užívání obratu „slaná chuť cigaret“ – rozumějte, já poetiku rád, ale tohle už zavání neschopností opustit myšlenku, která navíc nemá s realitou vůbec nic společného.
Být rozervaným umělcem s bílou šálou kolem krku a zádumčivým pohledem upřeným v dál, hned z fleku bych knize udělil šestero literárních ocenění, minimálně za snahu pozvednout čtenářovo povědomí o možnostech českého jazyka. Ale že bych ji měl s čistým označit jako detektivku, to už mi přijde trochu abstraktní.
Těch prvních 50 stránek je fakt nudných. Hugo mi hrozně lezl na nervy, jak je ufňukaný. Jeho myšlenkové pochody mě taky nebavily- moc roztahané. Pak už takhle v duchu, a za závorkou, přemýšleli i ostatní: inženýr, komisař i inspektor. No, nějak jsem to dočetla.
Příběh nebyl špatný, ale těch nesmyslů okolo. Například prvních 50 stránek bylo o ničem.
Píše výborně, od něj bych četla i manuál na sestavení robota. Ale toho jídla a pití tam bylo až moc!
Hugo, nýmand, o kterého se perou holky z eskortu, přestože nemá nic, ani sebevědomi, jen pochyby.
Úmorné popisy všeho a všech, myšlenkové pochody všech, pachatel jasný hned a policie pojídající hotdogy vážně k smíchu, ale aspoň reálně vykreslena. My ten zločin prostě neumíme. Ani popsat, ani spáchat, ani vyšetřit.
Veronika byla hravě a hlavně rychle nahrazena a zapomenuta, takže mu ani nevěřím nějakou lásku. Byl tak plochý a průhledný, nudný a nijaký. Denik pana Nuly byl aspoň vtipný, tady to bylo úmorné.
Inženýr, komisař, inspektor, lesba, čísnik, postavy dost divné hry.
Vtipné bylo, že se Hugo živil překlady brakové literatury, narážky na obsahy děl byly dost kruté, přitom kniha není zrovna výkvět naší literární tvorby.
Ale přečetla jsem to, vracím do knihovny, a je zapomenuto.