Sláva chutná všelijak

25.09.2024

Sláva chutná všelijak je dosti pěkná knížka z Editio Supraphon z roku 1978 od Rudolfa Miholy. Vzdor roku vydání neobsahuje vůbec nijaký normalizační odér. Nebo jsem si ho aspoň nevšiml. Krátké vyznání a vzpomínky hudebních (případně hudebnědivadelních) veličin a veličinek - Nový, Jára Pospíšil, Vítová, Kabátová, Vlach, Kafka, Cortés, Vejvoda, Salačová (ach), Adam, Malina, Vacek... :: Ze vzpomínek Jaroslava Maliny takový moment, který mě v ozvěnách pre-jazzové éry u nás (a nejen u nás) opakovaně baví: "Pocházím z městečka Hořice v Podkrkonoší. Už tam jsem dychtivě poslouchal rozhlasové ppřady, v nichž se objevily taneční písničky, které jsem pak opisoval z takzvaných Radioalb a rozepisoval pro svůj první jazzband ve složení - odpusťte - housle, čelo, a já u piana! Až později jsme přizvali místního malíře písma hlavně proto, že si koupil bicí soupravu, na velký buben namaloval hlavu černocha a při charlestonu střílel ze špuntovky, což se tehdy v jazzu moc žádalo. Stvořil jsem svou první melodii (...)" :: Knížka obsahuje vždy nejprve heslovitý a spíše dojmový medailonek, pak odpověď osobnosti na otázku Jak chutná sláva?, poté pár stránek autobiografického vyprávění a na konec několik poněkud bez ladu a skladu vybraných referencí (někdy spíše neurvalých pohlavků) z dobového tisku. "R. Cortés (zpíval) s nonšalantní unylostí granda, tupě jak natažený gramofon." je např. citována Rovnost z roku 1951. :: Jeden z největších rozsahů mají v knížce vzpomínky Jiřího Voldána, o kterém krátký medailonek tvrdí, že "Nepatřil k těm na výsluní slávy. Ovládal umění brát skromný."; trochu mám podezření, zda tyto řádky nediktoval autorovi knížky sám Voldán. Neboť, zdá se mi i podle Voldánových mírně nechutných knižních memoárů Šli tři muzikanti, že pokud Voldán někoho opravud miloval a obdivoval, tak sebe sama, komunismus a Sovětský svaz. Ten chlap je pro mě toázka, protože nepochybně byl nadprůměrným skladatelem (pro mě především tzv. trampských písní) i vynikajícím textařem. Bez rozpaků se nakyslou slinou otřel o kohokoli, včetně Johna Golwella a zde o Hašlera. Po únoru 1948 se Jiří Voldán stal členem Akčního výboru pro prověření politické spolehlivosti filmových novinářů a publicistů. V roce 1961 obdržel Voldán státní vyznamená za "významnou kulturně politickou činnost v oblasti taneční hudby a za propagaci sovětské písňové tvorby". :: Zaujmou vzpomínky mých nejoblíbenějších Rudolfa Cortése, Jiřiny Salačové (bohužel dost stručné), Arnošta Kafky, Jaroslava Maliny, Oldřicha Nového, skromného dříče a klíčové osobnosti Karla Vlacha. :: Kniha na přebalech i jinde postrádá jakoukoli politickou omáčku, to mi skoro přijde pro rok 1978 jako malý zázrak. Podařilo se zde asi umění možného.