Sláva strojů a měst
Jaromír Rašín
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480523/bmid_slava-stroju-a-mest-Q1W-480523.png
4
46
46
Vize budoucího světa, kterou v roce 1929 vytvořil Jaromír Rašín. Příběh německého redaktora a dvou amerických inženýrů u českého včelaře. Sláva strojů a měst je nejen nebývale otevřená negativní kritika technologií a naší jednostranně zaměřené civilizace.
Přidat komentář
Myšlenky v této knize jsou stále aktuální. Velmi podnětné čtení. Mohu vřele doporučit
"Prekonali sme diaľku, ale vzdialili sme sa od života". Autor mi hovoril z duše. Tiež sa niekedy s nastupujúcim technologickým postupom pýtam, prečo vlastne? Som si vedomý, že sa zvýši, zefektívni, zrýchli, zlacní výroba, ale mám pocit, že netušíme prečo to robíme a obávam sa, že si nie sme vedomí dôsledkov nášho počínania. Ale autor mal asi pravdu, že sa to nedá zastaviť a musí to skončiť zánikom civilizácie. Všetky civilizácie v histórií padli, a z toho čo vidím nepredpokladám, že sme sa z niečoho poučili. Ale aj to je asi nejaký kolobeh života, ale jednotlivci zaplatia veľkú cenu.
Skláním se panu autorovi před tvorbou tohoto díla. Tato akniha by se měla stát povinnou četbou dnešního automatizovaného světa. Jedná se o rozhovor německého redaktora a dvou amerických inženýrů u českého včelaře z roku 1929. Kniha o přirozeném světě té doby, kde jsou předkládány přednosti techniky. Velmi nadčasově podané dílo, ve kterém autor viděl do budoucnosti - bude umělé oplodnění, elektomobily, rychlé vlaky pod zemí atd. Dílo je k zamyšlení, neboť právě včelař upozorňuje nad ztrátou lásky, ztrátou důležitosti jídla a spánku, robotizace bere lidem práci a to vše vysvětluje na včelách. Doporučuji jakékoliv generaci.
Kniha obsahuje celou řadu hodně zajímavých myšlenek, obzvláště, když vezmeme v potaz rok jejího napsání a vydání. Mně osobně bylo nejbližší vychvalování přírody a celkově její popis. Ta byla z toho textu přímo cítit.
(Kniha ke mne přišla díky zmínce o divadelnímu představení, které jsem však neviděl
a proto jsem nemohl být ovlivněn ničím jiným, než svou fantazií.)
Co zaujme na knize hned, je archaická čeština, která baví.
Ne všemu člověk porozumí hned, ale díky slovníku a opětovnému čtení, jsem osobně zase více v obraze. Příběh je netradiční, fantaskní, ale kápl na notu která mne v daný moment oslovila.
Myšlenky vyřčené, jsou něčím u čeho bych chtěl být v době vzniku této knihy. Jak to měl Orwell nebo Zamjatin? Dokázali si tak živě představit onu budoucnost, kterou dnes zažíváme? Nebo jim to vyplynulo při pokládaných otázkách svému nitru?
Nicméně příběh a vize, které jsou vyobrazovány textem... od těch jsem se nemohl odtrhnout. Jediné, co však přeci přetrhávalo mou plynulost čtení, je zejména hlavní postava. Ta se prohlubuje do krás a lásky tak vehementně, že jsem po dočtení delší takové pasáže zapomněl, co k tomu vedlo na začátku. Někdy mi káplo na mysl, že se jedná o dvě knihy, které jsou možná až moc násilně spojené. Proto doporučuji si knihu či pasáže přečíst vícekrát - minimálně za sebe.
Závěrem dovolím si říct, že kniha Sláva strojů a měst, neměla by chybět v žádné knihovničce!
Tato kniha by měla být čtená jako Bible. Lidé by si občas mohli častěji uvědomit, co je důležité a hlavně sledovat, to co se děje kolem nich. Naše společnost čím dál více řeší zbytečnosti (protože si myslí, že je v blahobytu). Ale kdyby více sledovala, co se děje třeba v zemědělství (kdy naše soběstačnost v tomto odvětí se = rozvojové zemi). Sucho, které nás bude ničit, ale stavíme bazény dál. Už hrozí to, že budeme muset pít několikrát recyklovanou tu samou vodu, která bude obsahovat hormony z antikoncepce a jiné látky, které už nyní mění pohlaví ryb. I Praha má vody málo a za chvíli budeme pít vodu z Vltavy, aniž by se někdo zmínil, že je to nebezpečné, protože dle odborníků zatím vše z vody odfiltroval neumíme. A spoustu dalších, ale lidé se jen plácají a řeší jen to, že jsou v depresi z toho, že na Facebooku má někdo něco lepšího než já.
Povinná četba každého, komu občas připadá, že spousta věcí v jeho životě a celkově v momentální společnosti nedává smysl.
Až děsivě vizionářská kniha plná předpovědí o deformaci společnosti, které se po skoro sto letech od jejího vzniku, pomalu stávají krutou skutečností.
Viděl jsem prvně představení s panem Duškem, tak jsem si nemohl nechat ujít ani knižní předlohu. Dobrá je první polovina knihy, která obsahuje věty k zamyšlení. Hlavně pasáž "Bavte nás, bavte nás než zešílíme...", protože "...jediným smyslem života ve městě je hledat prostředky k ukrácení života."
Druhá část knihy mi přišla už jen stěžování si mrzoutů.
Neuvěřitelná kniha, kterou jsem si poslechl naživo na divadelním představení J. Duška. Obsah je skutečně nadčasový, předběhl svou dobu. Je to kritika lidské společnosti, která se žene pořád vpřed, dál a rychleji a vlastně ani možná neví, proč. Je to zároveň poezie a oslava přírody, venkova.
Knize bych dal asi 100%, ale od divadla jsem čekal něco jiného než dramatizaci knihy. Představení je zajímavé, dá se říct praštěné, ujeté, tedy mnohým lidem nesedne. Viděno 28. 11. 2019.
Jsem zvědav na Duškovo představení. Je to jasně jeho téma a má potenciál stát se podobným kultem jako Dohody. I když u těch nikdo nečekal, že se budou hrát tak dlouho, tak možná tohle propadne. Ale jako kniha rozhodně stojí za to. Úžas nad autorovým vizionářstvím, které se po téměř sto letech pomalu naplňuje. Hlavně produkovat, žádné zdržování, žádné rušení nedokonalou přírodou... Veselé čtení to není, ale určitě zajímavé.
„Seděl jsem v své knihovně a čekal … na ohlášenou návštěvu dvou inženýrů z Ameriky a jednoho redaktora, říšského Němce … přijeli do Evropy, slyšeli o mé továrně na med, kde pracuje přes deset milionů dělnic a to je nadchlo … stačí prý s trochou fantasie zaměniti v světě představ tyto miliony včel za lidi a tuto továrnu na med za továrnu na některý jiný artikel lidské nezbytnosti a vstoupíme do závratných oblastí lidské vůle a touhy.“
K téhle útlé knížečce z hlubin antikvariátu jsem se dostala skrze Jaroslava Duška a jeho divadelní představení, motivované právě touto knihou, to on ji někde v antikvariátu objevil, a protože ho nebývale ostrá kritika technického pokroku (z r. 1929!) oslovila, představení bylo na světě. Takže, když jsem brouzdala tady na DK po nabídce e-knih a uviděla tam titul Sláva strojů a měst a posléze zjistila, že nemá žádné hodnocení, hned jsem věděla, co ten den večer budu číst :-).
A bylo to hodně zajímavé, mimo jiné, si např. přečtete zamyšlení … znovu podotýkám, z r. 1929! – zda je možné řídit svět, jako firmu? Autor je včelař, čímž je jeho vztah k přírodě (světu) asi jasný a určitě uhodnete i jaká by byla jeho odpověď na výše uvedenou otázku .
Doporučuji, je to pár stránek, na nichž zjistíte, co je „sláva“ všech těch našich technických zázraků proti … „obyčejným“ včelám!, … a taky, že jen mateme sami sebe (nebo, že si jen mažeme „med kolem huby“ :-)), když si myslíme, že to tak není … tolik let už to je, co trvá náš technický rozkvět, a stále jsme nějak nepochopili, že dívat se na svět pragmaticky, čistě z praktického hlediska, … prostě neobstojí ...
Tehdy to začalo a, tak nějak, … je to stále stejné … jen dnes si to tak už asi tolik nebereme … k naší vlastní škodě ...
„Počkejte, pánové,“ řekl jsem. „Mluvíte příliš učeně. Nerozumím vašim výrazům. Co jsou to molekuly práce?“ Inženýři se shovívavě usmáli a ochotně vykládali. „Účelem práce je dílo, ale zhotoviti dobré dílo je těžké, neboť dobré dílo jest uměním, ale ne každý člověk je umělcem. Seženete-li na příklad deset tisíc lidí a řeknete jim, aby všichni dělali boty, budou je dělat, ale každý jinak a špatně, boty budou drahé a bude jich málo. Když však je podrobíte naší disciplíně, budou všichni dělat boty dobré, neboť nikdo z nich nebude dělati boty. Zní to paradoxně, ale je to pravda.“ Inženýr se usmál a podíval se na mne pohrdlivě, neboť začal ve mně tušiti nepřítele moderních výrobních metod. „A co tedy dělají ti lidé, když nedělají boty?“ tázal jsem se. „Jeden dělá dírku, druhý zářez, třetí klepne kladívkem, čtvrtý strčí kůži pod stroj, pátý ji vyndá a tak to jde od jednoho k druhému, až je z toho bota,“ ochotně vysvětloval inženýr. „A s automobily je to zrovna tak…“
„A to ti lidé, kteří takto pracují?“ otázal jsem se. „Dostává se jim uspokojení z vykonané práce? Naplňuje se jejich duch radostným sebevědomím? … Inženýři se na mne dívali udiveně, jako by nevěděli, o čem mluvím. Pak vyhrkli oba současně: „Nenajímáme dělníky, aby se u nás obšťastňovali prací, ale aby pracovali, a staráme se, aby byli zdraví a silní.“ „Mýlíte se, pánové“, řekl jsem vážně. „Práce má činiti člověka šťastným, neboť jedině ona to dovede. Člověk má pak v sobě jiskru tvůrčí síly … protože chce tvořit … raduje se ze svého díla … a se zadostiučiněním pohlíží na svůj výrobek.“
„Teplý vánek přinášel otevřenými okny do knihovny vůni kvetoucích lip a směšoval ji s vůní růží, které do vázy z míšeňského porcelánu postavila pečlivá ruka mé ženy. Bylo tak krásně jako pět minut po stvoření světa. Vše bylo tak samozřejmé a spontánní. Včely nosily med, slepice vodila hejno kuřat a na poli zrálo obilí. Kdyby se ze stěn knihovny, z množství svazků nedívala na mne tisíciletá moudrost člověka, nebyl bych v tu chvíli ani věřil, že je na světě ještě nějaká moudrost kromě moudrosti boží.“
Rozhodně se jedná o čtení k zamyšlení.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie budoucnost vynálezy a objevy věda výzkum města budoucnosti technologie budoucnostiAutorovy další knížky
| 1929 |  Sláva strojů a měst |
| 1928 |  Včely a lidé |
| 1937 | Legenda o Marii Egyptské |
| 1927 |  Duše ženy |
| 1928 |  Kleopatra |
Knihu jsem velmi dlouho sháněla. Původní vydání z roku 1929 se totiž v internetových bazarech prodává za cenu, kterou jsem nebyla ochotná zaplatit. Čekání se vyplatilo, letos jsem knihu pořídila podstatně levněji díky novému vydání.
Je to útlá knížka plná hlubokých myšlenek. Střet "pokroku" a prostého venkovského života. Záměrně dávám pokrok do uvozovek, protože největší technické vynálezy nás bohužel většinou od štěstí spíše vzdalují, ač slibují opak. A pokrok v podobě "zmoudření" lidstva se jaksi nedostavuje.
Myslím, že kdyby autor viděl, co tu máme dnes, že stroje za člověka nejen fyzicky pracují, ale stále více za něj i myslí (či spíše si myslíme, že myslí), vyděsil by se, že realita jeho chmurné předpovědi ještě v mnohém předčila. Že jsme stále více otroky svých vynálezů a ničíme nejen planetu ve jménu pochybného pokroku, ale nakonec i sami sebe... Zajímavé na knize je, že prostor k delšímu proslovu dostává i žena hlavního hrdiny a autora v jedné osobě.
Kniha je samozřejmě psána archaickým jazykem z období první republiky, s tím je potřeba počítat. Kdo má rád stručné věty a nesnáší popisy prostředí, ten asi zapláče. Já jsem si ale užila vše, i to líčení stolování v zahradě, vůni čerstvého chleba a bzukot včel. Kniha zůstane trvalou ozdobou mojí knihovny a určitě se k ní ještě někdy vrátím.