Slavná zvířata a zvířata slavných
Štěpánka Sekaninová
Nejen děti touží po živém mazlíčkovi, ale i význační umělci, panovníci, vojevůdci napříč historií měli svá zvířátka. Ať už byla úplně obyčejná, nebo exotická. Zvířata nejsou jen němé tváře na pohlazení, dokážou zachraňovat lidské životy během válečných konfliktů či krizových situací Nevěříte? 45 příběhů o zvířátkách slavných a odvážných, stejně jako o miláčcích proslulých osobností vás přesvědčí. Texty plné zajímavých informací doplňují ilustrace od známých českých i slovenských výtvarníků a výtvarnic.... celý text
Přidat komentář
Nevím, kdo po této knize v naší knihovně sáhne a kdo si ji celou pročte a prohlédne, ale určitě ji každému eventuálnímu zájemci doporučím.
Zajímavý knižní počin, který se nakladatelství Albatros sice povedl, ale přesto nemá šanci v současné knižní produkci výrazněji zabodovat - možná i proto, že není určen konkrétní věkové skupině. O to více si tuhle knihu vychutnáme my, kteří se k ní dostaneme spíše náhodou; kromě několika notoricky známých zvířecích mazlíčků slavných osobností jsou tu povětšinou setkání zcela nečekaná - mě třeba zaujal příběh medvěda lorda Byrona nebo osamělého galapážského George.
Chvályhodný nápad, záběr i provedení. Užijte si tuhle zvláštní, nejen zvířecí galerii!
Wow! To bylo jako procházet se soukromou galerií a mít vedle sebe průvodkyni, která před tím či oním dílem trpělivě poodkrývá jeho příběh. Krásné. Jednoduché. Poučné. …Jen ještě chvilku stát, poslouchat, dívat se před sebe a znovu vnímat všechny ty barvy, tvary, detaily. // Zajímalo by mě však, co vzniklo dřív. Obrazy nebo textová část? Kdo se kým inspiroval? // Chválím větší formát knihy. A za nápad oslovit pro jednu knihu více ilustrátorů posílám pět pořádných hvězdiček. Risk se vyplatil.
----------------------------------------------------------
CITÁT:
Divte se ještě víc.
Autorovy další knížky
2017 | Velká kniha sněhu a ledu |
2018 | Velké vlakové dobrodružství - Za zajímavostmi světa |
2018 | Strach má velké oči |
2018 | Příběhy obrazů a soch |
2019 | Barvy v přírodě |
Medvěd Wojtek s hodností desátníka, který za bojů o Monte Cassino nosil bedny s granáty. Až po II. světové válce ho zabila rakovina, kterou mu zřejmě způsobili jeho spolubojovníci dodávkami cigaret. – Špaček Blázínek, jejž si prý koupil Wolfgang Amadeus Mozart poté, co ho zaslechl v kleci notovat svůj vlastní Klavírní koncert č. 17. – Malující šimpanz Congo, jehož plátna obdivovali Dalí s Picassem a která v dražbě trumfla Renoira, ačkoli na Congově tvorbě chtěl zoolog Desmond Morris původně jen ilustrovat podobnost s výtvarnými projevy dětí.
Lvice jménem Tygr, která měla Marguerite Durandové pomoct v kampani za volební práva žen. – Hroch Hubert, jehož noční putování jižní Afrikou ve 20. letech 20. století nadšeně sledovala celá země; tedy až na dva farmáře s puškou. – 6 000 murén Lucia Luculla, které se mačkaly v bazénech a měly hlad, dokud jim Lucullus pro pobavení svých hostí navečer nepředhodil živého otroka. – Humr Thibault, kterého prý zachránil z rybářské sítě Gérard de Nerval (doteď jsem myslela, že jsem se svojí slabostí pro humry jediná!). A další.
Celkem autorka vypráví 45 příběhů zvířat, která vstoupila do dějin nikoli jako celý druh, ale jako jednotlivci. Najdeme tu němé tváře nasazené ve válce a nezřídka vyznamenané vojenskými hodnostmi. Exponáty z panovnických zvěřinců. Oběti vesmírného závodu mezi SSSR (Lajka) a USA (šimpanz Ham). A mazlíčky „celebrit“.
Z čehož plyne, že se „čtenářům od devíti let“ dostane odpovídající dávky krutosti. Zvlášť pomětihodná je kapitola o tom, jak Sarah Bernhardová držela v bytě nejen vlka a geparda, ale také aligátora (jménem Ali-Gaga), jejž zabila šampaňským, a hroznýše, kterého pro změnu zastřelila, poněvadž jí spolkl polštářek. Spisovatelka tyhle momenty nijak neretušuje, takže si člověk oddechne, když občas přijde řada na nějakého neškodného, příčetného chovatele, třeba Hemingwaye („Jedna kočka nevyhnutelně vede k dalším.“), případně Picassa s jezevčíkem Lumpem. A nebo... císaře Nerona. Ano, Nerona. Autorčiny sympatie si získal nefalšovanou láskou k tygřici Fébé, neboť ji pouštěl navolno a adekvátně krmil (nejen lidmi).
PS. Ilustrace některých umělců jsou nádherné (zvlášť poslední želva sloní George a medvěd Wojtek), ale mám dojem, že na deskách se ocitly ty nejhorší.