Slávy dcera
Ján Kollár
https://www.databazeknih.cz/img/books/90_/90263/slavy-dcera-0ac-90263.jpg
3
184
184
Do tohoto vydání autor opět vkládá nové znělky, je jich zde už 645 a i nové zpěvy.
Přidat komentář
Chápu, jaký to mělo význam pro Čechy v 19. století, ale číst to teď je formou sebepoškozování.
SM: "Pouhý nehřích, bratře, ještě k cnosti
Chrámu nenáleží skvoucímu,
On jen peklu ujde žhoucímu,
Ale v nebi nemá oučastnosti;
Člověk loupí jestli nerozdává,
Nemluvíli pravdu, zlořečí,
Zločincem se nečiněním stává."
Popravdě mě to tato básnická sbírka nijak neoslovila. Bylo celkem obtížné pochopit její kontext, což mě celkem mrzí, protože mě témata o slovanství a vlastenectví velmi zajímají...
Krásné dílo, ale velice složité a často náročné na pochopení. Působí jako velice tenká jednoduchá kniha, ale některé pasáže jsem musela číst i 3x, abych pochopila kontext a jádro básní.
Čteno pouze v rámci školy v hodinách literatury. Nezatracuji tento styl, ale zároveň ho nevyhledávám. Ale jistý přínos do literatury určitě má.
Celé jsem to přečetla nahlas. Ze začátku jsem hodně škobrtala, ale později se mi to četlo stále lépe. Zvykla jsem si na stavbu a dost se mi to líbilo.
"Bůh když běhu světa cíle značil, neproměnil duše na služky, ale právo dcer jim dáti ráčil."
Předzpěv se mi moc líbil, ale zbytek knihy už moc ne. Věřím, že někdo si čtení Slávy dcery užije, bohužel já jsem většinu času nevěděla, co vlastně čtu.
Obdivuji každého, kdo tomu opravdu rozumí. Poezie sice krásná, ale najít v tom smysl je nadlidský úkol.
Klasika. Je třeba vnímat okolnosti i dobu vzniku díla. Na svou dobu geniálního. I když dnes se může zdát mnohým politicky uvědomělým chytrolínům zastaralé či politicky nezralé. Umělecky výjimečné dílo. Vždy se najde jedinec, kterému se bude zdát nejen Kollár, ale i Sokrates či Platon nepochopitelným či odporujícím jeho moderní genialitě.
perla z počátků české poezie, přečetl jsem opravu celou už kvůli originálnímu slovníku: považte "dušenky motýlkují" nebo třeba "knihočmýr" - toho bych rád vrátil i do moderní češtiny
nie každému je dané preniknúť do tohto viacvrstvového príbehu Slovanov synov Slávy... no aj plytké oko ozdobené ústami pýchy sa rado vyjadruje, hlavne vtedy keď nič nepochopilo a samo nič nestvorilo, však páni bratia ;)
Nevěřila jsem, že to celé přečtu. Obdivuji ty, co to dokonce všechno chápou. Původní délka by myslím bohatě stačila, časem totiž přidal Kollár ještě 4. a 5. zpěv a 2. rozšířil. Některé verše se mi moc líbily a musím pochválit tu pravidelnost rýmů - až na výjimky ABBA ABBA CDC EDE.
"Opakujte žel můj zem i moře, jiným slasti strojí pochlebné, a mně láska činí bol a hoře;
polituj mne, nebes celý strope, jiným stele lůžko svadebné, a mně láska hrob a jámu kope." (Zpěv III., 98)
"... láska jest všech velkých skutků zárod, a kdo nemiloval, nemůže ani znáti, co je vlast a národ." (Zpěv I., 25)
Čekala jsem, že se to nebude dát číst, a jsem mile překvapena. Jen kdyby to nebylo tak dlouhé.
Nedává to smysl jen tak někomu - asi. Knihu tu lze nenávidět nebo milovat. Mně slávy dcera přišla natolik bizarní, až jsem si ji vlastně zamiloval. Je to psycho, ale to už jsem asi říkal.
Asi budu jedna z mála, ale musím říci, že se mi tohle dílo líbilo. Jistě, byly tam části, které mě úplně neuchvátily, ale to asi v každé knize. Naopak se mi líbil jazyk a celkově to vlastenecké vyznění.
Aktuální četba pro dnešní dobu. Naši vládní manažeři si stěžují že není mládež vedena k vlastenectví. Je něco lepšího než toto dílo? Komu se podaří něco najít a doporučit? V příspěvcích čtu jen hrabání v negativních detailech, ale to podstatné výzva k vlastenectví jaksi uniká. Nebo dnes není vlastenectví potřebné? Začínám mít pocit že nejsme slovanský národ.
Ne, tak tohle nedám. Bohužel tohle není knížka, kterou bych chtěla číst... S donucením jsem přečetla asi půlku a potom jsem to vzdala...
Autorovy další knížky
| 1971 |  Slávy dcera |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1853 | Staroitalia slavjanská aneb Objevy a důkazy živlů slavských v zeměpisu, v dějinách a v bájesloví |
| 1821 | Básně |
| 1981 |  Básně |
Tak toto je oficiálně to nejhorší co jsem musela do školy kdy přečíst. I když jsem se na to snažila dívat s určitými znalostmi a historickým kontextem, stejně jsem se u toho akorát trápila a to čtení jsem si fakt neužila. Jediné plus je, že poezie se mi čte prostě rychle, takže mi čtení zabralo jen pár hodin. Ale i tak jsem se u každé stránky modlila aby už byl konec. Vůbec jsem to nepochopila, ani jedinou větu z toho celého. Nejzajímavější na tom byl vzkaz vepsaný rukou někoho, kdo si knížku z knihovny půjčil přede mnou. Nechápu to, trápila jsem se u toho a už to nikdy nechci vidět. Asi chápu, proč to v té době bylo tak důležité, ale fakt nechápu proč bych to měla chápat teď a proč to musím číst. Egh. Jediné co z toho mám jsou random útržky, které mi ale dohromady nedávají smysl.