Slečna Baudelairová
Yslaire (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485463/bmid_slecna-baudelairova-wuj-485463.jpeg
4
27
27
I dvě stě let po svém narození zůstává Charles Baudelaire jedním z nejčtenějších a nejobdivovanějších básníků. V Yslairově komiksu se ovšem na jeho život díváme optikou Jeanne Duvalové, té, kterou miloval i nenáviděl nejvíc. O Jeanne ve skutečnosti nevíme prakticky nic: neznáme její pravé jméno, nevíme, kdy se narodila ani kdy zemřela, nemáme žádný z jejích dopisů. Zůstalo jen pár svědectví, několik portrétů od samotného Baudelaire a samozřejmě básně, k nimž ho inspirovala. Přesto se díky Yslairovi dovedeme vcítit do této vzývané a opovrhované ženy, „černé Venuše“, jež musela čelit misogynii i rasismu své doby. Před očima nám tu ve fascinujících kresbách a s množstvím pečlivě rešeršovaných detailů vyvstává nejen tragický milostný příběh Jeanne a Charlese, nýbrž také okolnosti vzniku Květů zla a bohémské a umělecké, ale i revoluční prostředí Paříže kolem poloviny 19. století.... celý text
Literatura světová Komiksy Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
Mademoiselle Baudelaire, 2021
více info...
Přidat komentář
Co si budeme povídat, každý asi ví, že Baudelairův život byl tak trošku mess, ale tenhle komiks nabízí pohled na osobní život, o kterém ví jen málokdo. Alespoň já jsem tedy o jeho milence a jiných aférkách příliš nevěděl, a to jsem prošel seminářem francouzské literatury. Nicméně hodně tu váhám, jak je to s historickou fikcí a realitou, protože si nejsem vědom, že by někdo důkladněji tohle téma zpracovával z hlediska faktů a anotace sama říká, že vlastně nevíme vůbec nic... Celá ta epistolární "dopisová" forma je tak prostě jen blábol a je jen na nás, jestli to tak budeme brát nebo tomu dáme šanci.
Ono to v podstatě vůbec není o Jeanne, protože sie figuruje jako hlavní postava a v dopise vysvětluje alespoň trošku, jak to vlastně s Charlesem měli, ale co si budeme povídat, všechny nás zajímá hlavně Charles. Stejně tak Jeanne není zrovna postava, co by bojovala s předsudky, rasismem a misogynií, když si tam vše nechává líbit a jen tak postává Charlesovi za zadkem a zrovna pozitivní obraz nedělá. Alespoň já z toho měl takový pocit, že přestože jsou její dopisy taková obhajoba té pošramocené pověsti, vlastně jí to zrovna moc neobhajuje a působí jako coura, co se přilípla na mentálně slabšího chlápka (v sociální oblasti, ne v umění) a sosala, dokud mohla. Hlavně to vůbec není nějaký příběh lásky, ale spíš příběh toxického hnusného vztahu plného sexu, syfilitidy a špatných rozhodnutí. Konec vyznívá smutně a takový je, ale ta cesta k tomu... No, nevybudoval jsem si nějak velké napětí ani závěrečné emoce.
Na druhou stranu pokud máte rádi trošku fiktivnější příběhy, tak je to určitě zajímavé obohacení znalostí o Baudelairovi, i když spíš co do jeho pochopení než nějaká faktografie. Navíc ten život Charlese je opravdu zajímavý, je to jedna z osobností, co skutečně neunudí... Všechno doplňuje krásná kresba, která je hodně surrealistická a symbolická. Trošku matoucí je, jak se divoce střídají jakési vzory, kdy pár stránek je jako starý dopis, pár bílých, pár fialových... Úplně jsem nevysledoval, co to označuje, protože se to střídá dost náhodně, ale i tak. :)
Můza a milenka Charlese Bodelaira, Jane Duvalová, o níž se moc informací nedochovalo, se v komiksu Slečna Baudelairová stává vypravěčkou příběhu prokletého básníka, autora Květů zla a taky překladatele E.A.Poea.
A je úplně jedno, že je to z části jen literatura a příběh o tom, jak to třeba možná mohlo být. Ať už se život a vztah Ch. Bodelaira a tajemné Jane ubíral jakkoliv, ten komiks krásně přináší atmosféru té doby.
Příjemný čtení, který přiblíží ChB čtenáři svěžím a čtivým způsobem, trochu jako to udělá Formanův Amadeus s Mozartem.
Bavilo mne to a skvělé je, že je na konci knihy i několik stran s životopisnými údaji ChB, což pak tu literaturu propojí s historií.
Na básničky už dávno nejsem a navíc, nebudu to zapírat, jsem od Charlese Baudelaira nikdy nic nečetl. Jasný kulturní barbar. Nicméně na tuto knihu jsem se skutečně těšil. Těšil jsem se, že se dozvím o životě slavného básníka, těšil jsem se na verše, ale především jsem se těšil na úchvatnou kresbu se spoustou erotiky. A skutečně jsem to všechno dostal. Přesto jsem očekával trošku něco jiného.
Kresba je skutečně úžasná a erotika je vcelku dost odvážná. V tomto směru není komiksu co vytknout. Překvapil mě způsob podání básníkova života. Většina knihy je pojatá jako dopis Baudelairovy milenky jeho matce po Charlesově smrti. Tento dopis pokrývá celý jeho život od útlého dětství až do jeho smrti. Popisuje v něm všechny jeho bohémské eskapády, věčné zadlužování a neustálé útěky před exekutory, boj se syfilisem i nekonečné hádky. Takový zcela jistě jeho život byl, ale po nějaké době jsem začal mít pocit, že je to stále to samé furt dokola a mě to přestávalo bavit číst. Celé to bylo stále více a více depresivnější, zejména když ke konci života propadal Baudelaire stále většímu zoufalství. Velkou část knihy tvoří panely bez bublin, pod kterými je text dopisu. A že je to dlouhý dopis se spoustou vět.
Takový to, když se chcete stylizovat do určité doby, ale nepovede se vám vystihnout jednu jedinou nitku, kterou lidi tehdy nosili na oděvech.
Komiks je po designové stránce krásný, kresby jsou moc povedené, detailní, ze situací v knize až dýchá její závažnost a osoby jakoby promlouvaly až k nám, všem čtenářům. Celá kniha díky kresbám zkrátka nabírá až umělecký rozměr. Dalo by se říct, že komiks prakticky neobsahuje barvy, že se celý táhne v duchu černé, bílé, šedé a krémové barvy. Zároveň se nejedná o černobílý komiks, je to zase něco, co vás táhne do Paříže 19. století. Když jsem si tenhle komiks koupila, měla jsem o Baudelairovi základní znalosti a o jeho "slečně Baudelairové" nebo taky "černé Venuši", "míšenské múze" či "Jeann Lemerové" jsem věděla jenom to, že někdo takový existoval. Kniha v podstatě začíná na hřbitově, roku 1867, kdy Charles Baudelaire umírá. Na pohřbu se mihne Jeanne, což se jeho matce vůbec nelíbí, později ji v dopise žádá o její dopisy, které "svému Pánovi" kdy poslala. Celá kniha je vlastně dopis, který Jeanne paní Baudelairové, Charlesově matce, poslala, ve kterém jí popisuje jejich vztah. Jak se seznámili, jak spolu trávili léta, jak měli těžší období, jak se rozešli a zase k sobě vrátili, pak zase rozešli. Celá kniha je vlastně hrozně ponurá, proplouváte životem jednoho z nejslavnějších básníků všech dob a vlastně si uvědomujete, jak měl svým způsobem těžký život - svojí láskou si nebyl jistý, byl nemocný, syfilis "léčil" rtutí a laudanem, ke slečně Baudelairové se choval až hnusně, vyčítal jí, jak vypadá a jak se chová, později dojde k závěru, že ji vlastně už v životě nepotřebuje a každý proplouvá životem sám. Kniha odhaluje, že se Baudelaire rozhodl pro sebevraždu, která mu nevyšla, že byl přítelem známého malíře, zakladatele realismu, Gustava Courbeta, ještě před jeho proslavením, že se dostal do dluhů kvůli koupi drahých obrazů, které byly stejně jen napodobeniny, že potřeboval mít vždy úplně bílé a naškrobené límečky, že nosil své Jeanne její oblíbené petúnie, nechal se i s Jeanne namalovat na Courbetův nejznámější obraz "Ateliér", následně se pak dožadoval, aby byla Jeanne z obrazu odstraněna, že s ní nechce mít nic společného. Byla vlastně vyřešena i otázka tohoto obrazu - zda a proč na obraze Jeanne je nebo není. Charles Baudelaire roku 1867 umírá bez Jeanne, v náručí své matky. Ke konci je kniha vlastně velice smutná, oba pomalu zaživa umírali na syfilis, oba se vzájemně milovali i nenáviděli, oba na sebe mysleli možná mnohem víc, než si kdy byli ochotní připustit. Na závěr, kniha je skvělá, rozhodně ji doporučuju.
"Chci si na něj uchovat jen vzpomínku na ta vzácná tajná slova, v nichž mě láskyplně oslovoval slečno, když už jsem si nikdy nemohla říkat paní Baudelairová."
"Mám jenom Jaenne Lemerovou. Spočinutí jsem našel jen u ní a nechci, nemohu strpět pomyšlení na to, že by jí to, co jí dávám, bylo odepřeno s odvoláním na můj chabý rozum. Může mi snad někdo vyčítat, že chci zaplatit za ty vzácné okamžiky rozkoše, jež jsem na tomhle ohavném světě nalezl? Jeanne Lemerová je jediná, kterou jsem kdy miloval."
Slečna Baudelairová
Částečně smyšlená biografie jednoho z největších básníků všech dob v komiksové podobě se mi dostala pod kůži. Líbilo se mi grafické zpracování i dějová linka, která nás zavede mezi pařížské bohémsky žijící umělce, přiblíží nám nespoutaný a zároveň trudný život Charlese Baudelaira, jeho múzy Jeanne a také jeho současníků. Jak tomu bývá, často si prohýřený život avantgardních a dekadentních umělců vybere svou daň v depresích, hmotném nedostatku, nemocech a sebevraždách :-( Básně CH.B. mám velmi ráda a mám dojem, že po přečtení této knihy v mých očích dostanou další rozměr.