Slečna doktorica (Příběh české lékařky na chorvatském ostrově)

10.07.2024

(SPOILER) Když si zamanete, že ještě před dovolenou na Jadranu chcete nasát atmosféru, tak můžete ve své rešerši narazit i na tuto knihu.
Knihu neměli v naší knihovně a nebyla dostupná ani v antikvariatech, a tak jsem poprvé v životě využila meziknihovní výpůjční služby, i když mne vystavila šibeničnímu termínu knihu o téměř 350 stranách zaplněných malými písmeny zvládnout za necelé tři týdny. Zadařilo se.
Doktorka z domu Trubačů je kniha, ke které bych tuto přirovnala. Skutečný příběh české lékařky Zdenky Čermákové, jedné z prvních absolventek Univerzity Karlovy. Příběh o hledání smyslu života, službě druhým, prorážení skleněného stropu, ženské emancipaci. Zdeňka byla odvážná a tvrdohlavá žena, která si prosadila svou cestu životem navzdory společenskému očekávání ohledně role ženy (Kinder, Kűche, Kirche). Uznání se sice nedočkala, ale byla užitečná svému okolí a celý svůj život zasvětila práci pro druhé. V osobním životě bohužel štěstí neměla.

"Vy zřejmě nevíte, že člověk není bohatý tím, co dostal, ale tím co rozdal? Kdybyste to věděl..., tak byste pochopil, že jsem získala všechno a ještě mnohem, mnohem víc.."

Emancipovane a velmi inteligentní ženy to mají s hledáním vhodného partnera těžké i dnes, natož před 100 lety, kdy nezávislost žen byla i pro vzdělané muže těžko představitelná, natož akceptovatelná.

"Během těch deseti minut vzedmutých emocí se MUDr. Zdeňka Čermáková jednou provždy loučila se svým velkým snem o partnerství s mužem, který ji bude respektovat a vážit si jí jako rovnocenné lidské bytosti, snem o manželství, v němž láska je společně střežený šperk, fyzická rozkoš společnou radostí a profesní kariéra obou partnerů společnou starostí, loučila se se snem o rodině, kde péče o děti je součástí života obou manželů a nikoli břemenem jen pro jednoho z nich."

Jak přistupovali ke své kolegyni kolegové lékaři, je popsano takto:
"Na začátku, když ješte čekají, že
přijde nějaká obrýlená nehezká ženská s vlasy staženými dozadu, to jsou ještě jakž-takž připraveni slečnu mezi sebe přijmout, ale jakmile jsem jim představena, rázem se rozdělí na dva tábory. Ten první mne vnímá jako rozmařilou slečinku, která si udělala doktorát, aby až se vdá, mohla před ostatními dámami ve společnosti vyniknout,
ten druhý zaujme ještě ostřejší obranný postoj, protože podvědomě cítí, že mezi ně vniká skutečná Ženská. Ne nějaká mužatka, kterou by byli ochotni nějak akceptovat,
ale normální mladá a pohledná žena a ti vážení páni doktoři a profesoři najednou nevědí, jak se mají chovat. A tak je to téměř všude. Zatímco ve společnosti v salonech jste všichni galantní a ochotní svým dámám předkládat důkazy o tom, jak je ctíte a jak si jich vážíte, máte-li se postavit k ženě jako k profesnímu partnerovi, jste celí nesví. A všechno je to jen o tom, že to najednou již není to rozkošné stvoření, které vám bude krátit a zpříjemňovat dlouhé chvíle a popřípadě vychovávat děti, nejlépe syny a dbát o čistotu vašeho
domu, ale je to někdo, kdo umí pracovat stejně jako vy a možná i lépe než vy a vy se s tím
musíte vypořádat. Neumíte si představit samostatnou ženu. Ženu, která je svá, nikomu
nepatří, i když je vdaná, to ve vás vyvolává nepředstavitelný zmatek."

V knize se dozvíte, kterak Češi vybudovali české lázně na Jadranu ještě za císaře pána. O tomto historickem zákoutí jsem neměla ani tušení.

Kniha určitě stojí za přečtení, je poměrně rozsáhlá, ale je napsána čtivě, zajímavě. Musím zmínit, že text patrně neprošel jazykovou korekturou, a tak jazykově vnímavější čtenáři mohou chvílemi (u)trpět.