Slečna Dušehojivá / Deň kobyliek

14.11.2020

Štván svědomím začal generalizovat. Od nepaměti vzdorují lidé chudobě a utrpení pomocí snů. Sny kdysi měly svou moc, ale film, rádio a noviny z nich udělaly dětinskou záležitost. Mezi mnoha jinými zradami je tahle nejkrutější.
(s. 85)

No, takže asi takhlenc. Americký sen už je znehodnocen, už nic neznamená, což nám West ukazuje velké parádě. On teda byl Američan taky, ale má litevský původ, což ho šlechtí.

Přítelkyně osamělých srdcí je spíš takové nanášení obrazů ze života novináře, který radí lidem, co jako se sebou („Měla bych se zasebevraždit?“). Ale čím víc se zabředává do své práce, tím je sám víc rozložen. Jeho okolí není zrovna skvostné též – lidi jako zkrachovalé předměty, které se dorozumívají jen pomocí zvláštních obraných promluv.
Problém je, že ty jednotlivé úlomky situací netvoří zrovna sugestivní celek, takže číst to nebyla taková paráda.

Den kobylek je zdařilejší podstatně. Opět tu máme zkrachovalé existence, které se moří na periferii Hollywoodu a vlastně moc neví, co si počít. Všechny svazuje nějaké iracionální pouto k Fay, která je však schopná jak beran ve válení sudů. Vše se řídí akorát podle masy, která bortí veškeré sny. Skutečnost je nahrazována prázdnými gesty a lidé působí spíš jako napodobeniny než duše.
Obzvlášť posmutnělý jsem byl z Homéra, což je sice takovej suchopárnej mameluk, ale ta jeho nesmělost byla něčím zajímavá.

Klidně bych Westem vysubstioval Velkého Gatsbyho, protože Westovy prózy mají mnohem širší záběr, než se může zdát.

20.06.2019

West v sobě nezapře Fitzgeraldova souputníka. Dusná atmosféra Hollywoodu se všemi těmi směšně tragickými, marnými a marnivými figurkami vás uhrane. Utěšitelka, která Požáru Hollywoodu v tomto vydání předchází mne taktéž zaujala svou "přehnaností" i krutostí. Tragikomičtí hrdinové, kteří nevědí, čím jsou a co se sebou dělat.

10.12.2018

Ve všem tom marasmu mě zaujala jistá filmovost (jak příznačné) Dne kobylek, kdy autor plynulými přechody těká z Toda na Homera a naopak. Daleko známější Přítelkyně mě z nějakého důvodu minula...

"Přijede Grouchy, nebo Blücher? Grotenstein, producent filmu, mohl sled výjevů pozměnit."

"Upravil si šaty, přešel k parkovišti a posadil se na nízkou obvodovou zídku. Odsud pozoroval nově příchozí, celé rodiny. Jakmile je dav pohltil, stala se s nimi zvláštní změna. Až do té chvíle vypadali ostýchavě, téměř bojácně, sotva se však přiřadili k ostatním, začali se tvářit zpupně a bojovně. Byl omyl domnívat se, že to jsou neškodní zvědavci. Čišela z nich zavilost a zatrpklost, obzvlášť z lidí ve středním věku a starců. Způsobila to nuda a zklamání." (Den kobylek)

18.09.2017

Je možné, že se počátek mých depresí shoduje s četbou této dvojknihy. To však nemá být varování! Že tato kniha přivolala něco, co přijít muselo, nic neznamená. Je to skvělá literatura.

19.10.2014

Přítelkyně osamělých srdcí kompenzuje Den kobylek.

30.10.2013

Kniha obsahuje krátký román (novelu) Utěšitelka a román Požár Hollywoodu. Obě díla jsou si podobná tím, že se nejedná příliš o nějaký příběh jako spíš o obraz Ameriky 30. let. Řekl bych, že jsou trochu nevyvážená. I když se čtou dobře, mají slabší místa a celkově se místy děj jaksi ztrácí. v Hollywoodu chvílemi nevíme, zda autor jednoho hrdinu opustil a přišel s novým. Je to taková mozaika různým příhod, příběhů pospojovaná dohromady.
Doslov Jaroslava Schejbala poměrně podrobně rozebírá Westa i jeho dílo. Musím podotknout, že i po jeho přečtení v díle osobně rozhodně nenacházím to, co by tam asi mělo být.
Požár Hollywwoodu později u nás vyšel pod názvem Den kobylek, v roce 1975 byl dle tohoto románu natočen dost šílený film.
West se živil především psaním podřadných filmových scénářů, tato práce ho ani nebavila a jeho románové dílo je tak jakýmsi bočním produktem, nutno říci, že ceněným.
Hodnotím 70% a přikláním se ke 3*, 30.10.2013.