Slečny z Concarneau / Malempin
Georges Simenon
Dvě sugestivní psychologické novely ostře odsuzující odlidštěné mezilidské vztahy a nesmyslnou honbu za penězi. Slečny z Concarneau – příběh starého mládence, obklopeného laskavou, ale tyranizující péčí svých sester, které si osobují právo rozhodovat o jeho životě. Malempin – příběh lékaře, který u nemocného synka bilancuje svůj život. Dětství prožil v neradostném ovzduší, na celý život jej poznamenala rodiná závist a nenávist, která vedla až ke zločinu. Lékař se ožení z vypočítavosti a celý život prožije v obavách z budoucnosti a náhlých katastrof.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1985 , SvobodaOriginální název:
Les demoiselles de Concarneau / Malempin
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
!
Příběh první:
Jules Guérec je sváteční řidič a při jedné cestě, kdy se zdrží do tmy ve městě, srazí autem malého chlapce. Chlapec po pár dnech umírá a Julese trápí svědomí, že z místa ujel. Tím se změní celý život jemu i jeho dvěma sestrám, které se o něj starají, ale také ho despoticky ovládají. Jules je nesamostatný, ze všeho se musí sestrám zpovídat a tak ani tentokrát není schopen se ke svému provinění postavit čelem.
Příběh druhý:
Doktor Eduard Malempin ve chvílích zoufalství, vyčerpání a smutku, při péči o svého velmi nemocného syna, vzpomíná na zážitky z dětství. Pomalu skládá dílky vzpomínek na okolnosti záhadného zmizení strýce Tessona. Závěr byl nejasný a vůbec celý příběh protkávaly jakési náznaky.
Příjemné překvapení v podobě dvou novel, které oboje mají základ v prostředí pěkně popsané Bretaně a obě jsou silným psychologickým rozborem tamních lidí žijící standardní životy každého z nás. Nečte se to úplně jednoduše, ale první novela s názvem Slečny z Concarneau je přeci jen čtivější než druhá novela Malempin.
Tak toto mne nepotěšilo - ovšem ne kvůli spisovatelskému umění autora, ale kvůli obsahu...egoismus a sebenenaplnění...
Psychologické studie o mezilidských vztazích - zde ničících...
Tady je rodina vylíčena jako destrukční prvek pro její členy...
A komisař Maigret zde nevystupuje...
Kdepak, na toto nemám v adventním období smíru náladu...
Hrozně tíživé čtení. Zločiny nejsou ústředním tématem těchto příběhů, ale slouží jenom jako startér, který zažehne sled událostí, myšlenek, vzpomínek dusících hlavní i okolní postavy. To napětí a inteligentní rozuzlení, které se mi v Simenonových detektivkách vždy tak líbilo, je zde nahrazeno těžkým příkrovem strachu, obav, neupřimnosti, pokrytectví. Moc jsem si "nepochutnala".
Obě novely patří mezi autorova psychologická dílka na nejvyšší úrovni. První se i výborně čte, u druhé jsem byl trochu nesoustředěný, přesto jejich vnitřní obsah je silný. Simenon prostě umí velmi dobře vystihnout lidské povahy, vnitřní pochody v myslích lidí, mezilidské vztahy. 90% a 5*, 25.12.2013.
Část díla
Malempin
1967
Slečny z Concarneau
1936
Autorovy další knížky
1977 | Maigret chystá léčku / Maigret zuří |
2007 | Maigret na dovolené |
1970 | Maigretův revolver a stará dáma |
1983 | Kdo jinému jámu kopá |
1979 | Maigret má strach / Maigretova dýmka |
Na můj vkus těžce čtivá kniha.Děj mě zaujal,ale louskal jsem to teda těžce.. Ale neberu Simenonovi jeho výjimečnost, četl jsem i dříve detektivky od něj, ale dnes už mi to nějak nejde..