Sledování změn
Sajjid Kašua
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458833/bmid_sledovani-zmen-u0B-458833.jpg
4
25
25
Protagonistou a vypravěčem románu je stejně jako v dřívější Kašuově knize A bylo ráno izraelský Arab, novinář a spisovatel, jenž se s manželkou, která se jmenuje Falastin, tedy Palestina, a třemi dětmi odstěhoval z Izraele do USA. V knize se vzájemně proplétá a postupně rozkrývá několik linií. První z nich se vine kolem smrti vypravěčova otce. Jednoho dne dostane hrdina knihy zprávu od svého otce, že je v nemocnici. Nasedne na první letadlo a vydává se zpět do Izraele, aby byl s otcem v jeho posledních chvílích, a zároveň se chce vypořádal s traumaty své minulosti i přítomnosti, se dvěma bolestnými odloučeními: od otce a od rodné Tiry, kde se narodil a vyrůstal a kterou musel nedobrovolně opustit. Čtenář se postupně dovídá, proč byl zavržen rodičemi i celou rodinou, proč je i v USA nucen žít osaměle, proč nebydlí s manželkou a dětmi. Sebezpytování u lůžka nemocného otce, je pro hrdinu bolestivé. Druhá linie se týká hrdinovy svatby. V době univerzitních studií publikoval odvážnou a otevřeně erotickou povídku o dívce jménem Falastin (Palestina), míněnou jako podobenství. Povídka však způsobila v jeho rodném městě obrovský skandál, protože tam dívka tohoto jména skutečně žila (autor povídky o tom neměl ani tušení). Nikdo z obyvatel Tiry neuvěřil tomu, že se jedná pouze o literární text a jediným řešením celé situace bylo vzít si Falastin, která musela odejít od manžela, za ženu a opustit rodné město navždy. Třetí linie je spojena s povoláním hlavního hrdiny, který se živí jako ghost-autor psaním autobiografií jiných lidí. Do těchto autobiografií však vsazuje i své vlastní vzpomínky na dětství v Tiře a i jinak svým zákazníkům jejich vzpomínky škrtá, upravuje a vylepšuje. Odtud pochází i název celé knihy, podle funkce textového editoru, již hrdina knihy při své práci používá jako hlavní nástroj. Uchovává si všechny verze svých textů s nepřijatými změnami a i poté, co klientovi odevzdá hotovou knihu, nadále texty přepracovává. Tímto způsobem je vystavěn i tento román, tu a tam se objevuje „přeškrtnutý“ text, který se spisovatel rozhodl vypustit, a právě v těchto pasážích s vymazaným textem jsou patrně ty nejpodstatnější momenty. Čtenář si nemůže být jistý, co je pravda a co fikce, které vzpomínky jsou reálné, a kde začíná fikce. Sledování změn je vrcholem dosavadní Kašuovy tvorby a potvrzuje jej v roli neobyčejně originálního hlubokého autora postihujícího odcizení v současném světě, autora, jehož tvůrčí hybnou silou je tragická rozpolcenost mezi vrozenými arabskými kořeny a osvojenou židovskou kulturou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Pistorius & Olšanská
Originální název:
Akov achar šinujim, 2017
více info...
Přidat komentář
Pocit vykorenenia a hľadania vlastnej identity, tak vlastný autorovym hrdinom (a jemu) je podľa mňa v tejto knihe najsilnejší a jej obsah vo mne doznieval ešte dlho po dočítaní.
Autorov (anti)hrdina živiaci sa ako ghostwriter prepožičiava klientom svoje vlastné zážitky, akoby chcel zmeniť bolestivú realitu arabsko - izraelského konfliktu. Do toho vzťah so ženou, do ktorého vlastne ani nechcel a s ktorou si za 17 rokov manželstva nemá čo povedať. Príbeh ešte viac zamotáva prelínanie reality a fikcie, príbehu hrdinu a príbehov postáv z jeho poviedok.
Veľmi oceňujem esej prekladateľky na konci knihy, ktorá vysvetľuje okolnosti autorovho života, jeho literárnych námetov a vzniku jeho diel.
Kašua je hebrejsky píšuci Palestínec, rovnako ako protagonista knihy. Kvitujem komentáre užívateľov podo mnou, a pre mňa má táto kniha ešte jeden dôležitý aspekt. Je to podľa mňa o sile a moci literatúry, o tom, že aj vymyslený príbeh sa môže hlboko (a fatálne) dotknúť niečieho života, a o tom, že keď sa naučíme v literatúre mlčať a klamať, postupne sa pripravujeme o možnosti, ako povedať pravdu.
Hlavní hrdina, izraelský Arab, žije v emigraci ve Spojených státech s manželkou a třemi dětmi. Živí se jako ghostwriter memoárů na zakázku a když byste ho zastihli ráno u snídaně s rodinou, nenapadlo by vás, že je tu něco špatně. Jenže ono je. Je tu něco moc, moc špatně.
Na opačném konci světa umírá v izraelské nemocnici hrdinův otec, kterého čtrnáct let neviděl a za kterým se letí rozloučit. Setkání s rodinou, s domovinou, se vzpomínkami a neodpustitelnými chybami minulosti tíží jako mokrá péřová deka. Postupně se dozvíme, co se stalo, ale odpovědi, které dostaneme, jsou ve své malicherné nepochopitelnosti jako rána do žaludku.
Kašua je jedním z mých nejoblíbenějších autorů a ti to mají vždycky těžké a lehké zároveň. Těžké proto, že od nich hodně čekáte a lehké proto, že jste ochotní jim leccos odpustit.
Sledování změn je oproti autorovým předchozím knihám niternější. Je to příběh o bolesti dobrovolného exilu, o bolesti ze ztráty něčeho, co jste nikdy neměli a vědomí, že už to asi ani nikdy mít nebudete.
Je to příběh o stýskání po vlasti a domovu, jenž vám sice vrazil kudlu do zad a postaral se o to, že se dráha vašeho života vychýlila tak, jak jste si ani v nejhorším snu nepředstavovali, ale je to pořád jediná vlast a domov, který jste kdy měli.
Je to také věrný obraz úpadku tištěných médií a života podřadné skupiny lidí, jimž toto postavení přiřkli ti, kteří přišli a vzali jim jejich zem.
A je to také příběh o síle slova a vyprávění, paměti a její ne/spolehlivosti, o tom, jak blízko má někdy skutečnost k fikci a fikce ke skutečnosti.
Doslov Magdalény Křížové je brilantní, odborná revize nejednotná a silně, silně iritující.
A Kašua znovu skvělý.
Knížka, co nutí přemýšlet. Když napíšu, že je "strašně zajímavá", bude to dost banální, ale prostě je. Už jen to, že autor je hebrejsky píšící Palestinec, na mě ze začátku působilo jako nepochopitelný bizár. I to, že jeho hrdina je velký lúzr, jakoby nestačilo, že jsou tak viděni šmahem všichni Palestinci. A přitom jsem hrdinovi celou dobu držela palce, možná proto, že byl sice lúzr, ale ne necitlivý pitomec. Podle doslovu je to sice nejméně společensky angažovaná kniha autora, ale mně přišla angažovaná až dost. Hledá světlo na konci tunelu a občas kdesi v dálce něco zahlédne. Kupodivu.
"V nemocnicích pořád hospitalizují Židy a Araby vedle sebe, jako by nemoci a smrt ještě sdíleli. Život už ne, v porodnicích umisťují Židovky a Arabky do oddělených pokojů..."
Vzpomínky, osamělost, stesk po domově, rodina, láska, politika a především rozpolcenost mezi dvěma světy. Melancholický příběh spisovatele, který své vzpomínky vkládá do životních příběhů jiných lidí a svou vlastní válku tak nahrazuje příběhy. Podmanivé vyprávění a zároveň přesvědčivý portrét života Židů a Arabů v Izraeli.
Výborná kniha, mnohovýznamová, u které je zajímavý nejen příběh, ale celá její struktura. Autor je takový další Amos Oz, který svou literaturou může ukázat cestu k porozumění. Nechává politiku stranou. Knihu bych zařadil do zvláštní kategorie protikonfliktních knih, kde na různých konfliktech autor ukazuje, jak bolestivé mohou být pro všechny zúčastněné a často naprosto nevinné oběti.
Opět tady máme výrazné autobiografické prvky z autorova života - problematiku izraelských Arabů, otázku dvojí identity, cti a rodově-náboženských zvyklostí i vztahů, emigrace a vyrovnání se s umíráním i smrtí jako takovou..
Z pohledu´západního světa´ zcela tragikomická základní zápletka - smýšlená povídka v novinách - odstartuje sled událostí, které´donutí´hlavního hrdinu ke sňatku ze cti, životu v zahraničí, komplikovaným rodinným vztahům a ještě komplikovanějšímu prožívání vlastní reality..
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Druhá osoba singuláru |
| 2017 | A bylo jitro |
| 2016 |  Tančící Arabové |
| 2019 | Sledování změn |
Jen jednou vytvoříš něco, co má pak ovlivnit celý tvůj život. Kde končí fikce, kde začíná život? Nakolik je život ovlivněn příběhem, nakolik je příběh ovlivněn životem? Kde jsou hranice?
A stálé Kašuovo dilema - Kam vlastně patřím? Kdo jsem?