Slepice v klubu
Lenka Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43856/bmid_slepice-v-klubu-Z8u-43856.jpg
4
51
51
Sbírka milostných a erotických povídek Lenky Procházkové, která poprvé vyšla začátkem osmdesátých let v samizdatové Edici Petlice (pod názvem Přijeď ochutnat!), následně v exilovém vydavatelství Index v Kolíně nad Rýnem (1982) a v rozšířeném vydání v roce 1991 v nakladatelství Československý spisovatel. Jednotlivé povídky sbírky vycházely i časopisecky v němčině, angličtině, francouzštině, ruštině a srbštině. Hlavními hrdinkami krátkých a značně autobiografických příběhů jsou mladé ženy prožívající své první milostné slasti i strasti na pochmurném pozadí socialistické reality. Tehdy začínající autorka zaujala v těchto krátkých prózách vyzrálostí stylu, úsporností dialogu a odvážným náhledem do intimna mladé ženy. Nové vydání sbírky je opatřeno autorským doslovem z roku 2007.... celý text
Přidat komentář
Někdy jablko ze stromu vůbec nespadne. V tomto případě s tím ale nebyl problém, právě naopak. Spisovateli Janu Procházkovi a jeho manželce se narodila budoucí spisovatelka dětské literatury Iva Procházková a tři roky před ní spisovatelka recenzované knihy Lenka Procházková. Výše uvedená kniha je souborem jedenácti (jak je uvedeno v tiráži) milostných a erotických povídek. Dle mého subjektivního názoru je opravdu erotická pouze jedna (Dvě věty z dialogu). Z celé knihy mám dojem, že paní spisovatelka má asi smůlu na partnery, protože chlapi jsou buď nevěrní, ňoumové nebo fest chlastají. A dojde i na facky.
Povídkovou knihu jsem si vzala do ruky jako odychovku po dlouhém románu. Příběhy jsou krátké, ale i tak plné. Přečteno za pár hodin. Milostné příběhy s trochou erotiky z dob, kdy psaní o intimnostech bylo odvážné.
Pri cteni jsem se obcas az zacervenala. je s podivem, jak pomoci naznaku, jakoby krouzil kolem, muze clovek dokonale popsat sexualni akt. Jinak me ale kniha moc nezaujala, mozna je to tim, ze uprednostnuji zcela jiny zanr. Nektere hrdinky se chovaly prilis naivne, odevzdane, submisivne. Znovu to cist jiste nebudu.
Většinou mám na knihy svůj vlastní názor, ale tady se naprosto ztotožňuji s komentářem mariposka - nic lepšího s výstižnějšího bych nevymyslela.
Spíše než příběhy jsem ocenila kompozici povídek. Zvláště povídka Sladký víkend mě donutila ji přečíst ihned znovu, abych si uvědomila, jak je vystavěná. Rafinované.
Oční kapky a Smolná kniha se mi strašně líbily (první více) a na tyto povídky jsem se těšila, ale jsem docela zklamaná. Povídky jsou celkem zajímavé, každá z jiného prostředí, ale všechny hrdinky mi přijdou "divné", submisivní, je jim ubližováno, pro svého vyvoleného by udělaly cokoli (to zavání červenou knihovnou, ale není tomu tak), neříkám, že to tak v životě neděláme všechny :-), ale tady mi to přece jen přišlo trochu přehnané a ty slečny a ženy v povídkách mi nebyly sympatické a chovaly se jako husy. Trochu mi to připomínalo knihy Simony Monyové.
Autorovy další knížky
| 2000 |  Beránek |
| 1991 | Oční kapky |
| 1992 | Smolná kniha |
| 1995 |  Růžová dáma |
| 1991 | Přijeď ochutnat |
Osobité, hutné, dobře vyprávěné povídky.