Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388507/bmid_slezske-pisne-COK-388507.jpg
3
978
978
K 150. výročí narození básníka Petra Bezruče (15. 9. 1867 – 17. 2. 1958) jsme připravili nové vydání Slezských písní. Jedná se o zcela výjimečné vydání, v němž jsme k narozeninám básníka chtěli dopřát výtvarný doprovod všem básním Slezských písní. Každá báseň sbírky je ilustrována jiným výtvarníkem. V jedné knize básní se tak Bezručovy verše snoubí s tvorbou 81 současných výtvarných umělců. Některé z básní se tak vůbec poprvé za celou dobu své existence dočkaly výtvarného ztvárnění. Zároveň se sbírka stala přehlídkou současného výtvarného umění. Pro spolupráci byli osloveni převážně umělci, kteří se primárně nezaměřují na tvorbu ilustrací. Všechny ilustrace vznikly jako nová originální výtvarná zpracování jednotlivých básní a v každé z nich se odráží ojedinělý výtvarný přístup daného umělce. Věříme, že kniha pomůže otevřít Bezručovu poezii milovníkům výtvarného umění a naopak, že literátům a čtenářům představí hlavní tváře současného výtvarného dění. Ilustrovali: David Adamec, Tomáš Alfery, Daniel Balabán, Karel Balcar, Benda, Josef Bolf, David Böhm, Veronika Bromová, Milan Cais, Tomáš Císařovský, Jonáš Czesaný, Jiří Černický, Dalibor David, Jiří David, Stanislav Diviš, Ei, Jiří Franta, Irena Friessová Staneva, Martin Froulík, Jan Gemrot, Eduard Halberštát, Veronika Holcová, Jakub Hošek, Anežka Hošková, Vladimír Houdek, Aleš Hudeček, Miroslav Huptych, Martina Chloupa, Mario Chromý, Boris Jirků, Alžběta Josefy, Radka Josková Jedličková, David Kalika (Kakalík), Jan Karpíšek, Lenka Klodová, Vladimír Kokolia, Igor Korpaczewski, Veronika Landa, Zbyněk Linhart, Martin Mainer, Jiří Matějů, Marek Meduna, Stefan Milkov, Iva Mrázková, Michal Nesázal, Petr Nikl, Bronislava Orlická, Ivan Ouhel, Eduard Ovčáček, Michal Pěchouček, Jiří Petrbok, Iveta Pilařová, Otto Placht, Hana Puchová, Luděk Rathouský, Petr Romanov, Jolana Ruchařová Kahounová, Tereza Říčanová, Zbyněk Sedlecký, František Skála, Vladimír Skrepl, Ludmila Smejkalová, Tomáš Smetana, Václav Sokol, Jiří Sopko, Václav Stratil, Antonín Střížek, Jiří Surůvka, Katarína Szanyi, Jana Šárová, Jan Šerých, Pavel Šmíd, Helena Šmídová, Jakub Špaňhel, Adam Štech, Jakub Tomáš, Zdeněk Trs, Filip Turek, Tomáš Vaněk, Markéta Vaňková, Jan Vičar. - anotace Slezského zemského muzea.... celý text
Přidat komentář
Připomínka školních let, museli jsme se naučit nazpaměť jak Ostravu, tak Maryčku Magdonovu. Pár zmínek o Ostravě ve sbírce je. Celá sbírka je hlavně o beskydském kraji: Frýdek, řeka Ostravice a množství malých vesniček. A také o těžkém životě horníků a horalů.
"Tupě díváme se v davu,
jak nám k špalku kladou hlavu,
jak vůl na porážku vola."
Tak tohle je citát z básně 70 000, který mi asi navždy utkvěl v hlavě. A že to bylo už na střední škole. Nikdy, říkala jsem si, nikdy se takhle nebudu chovat! A říkám si to dodnes. Petr Bezruč, i když mám k němu výhrady a některé básně nemusím, tak dokázal málo slovy vyjádřit velké myšlenky. A proto si myslím, že má stále svoje místo mezi našimi TOP spisovateli. Bez ohledu na to, jak ho využil a hlavně zneužil bývalý režim.
Některé básně jsou velmi působivé, jiné mě zaujaly méně. A některé vyjadřují postoj autora, který je mi rozhodně cizí. Při čtení určitě pomáhá znalost místního prostředí.
Tak pro mě to není. V rámci čtenářské výzvy jsem zkusila a poezie nebude můj koníček.
Slavná sbírka básní a já bohužel znala jen některé, ty co zná asi každý Maryčku Magdónovu, Ostravu.... Ve škole nás je učili nazpaměť. Už tenkrát se mě líbily i když jsou tak smutné. Jsem moc ráda že jsem objevila i ty druhé třeba Červený květ, Jen jedenkrát .....jsou stejně krásné, kruté, chmurné, pravdivé.
Stálo za to si přečíst celou sbírku barda slezského národa, když ze školy jsem znala 2-3 básničky, které nám vtloukali do hlavy. Bezpochyby talentovaný a velmi vzdělaný básník (některé narážky na řeckou mytologii jsem nepochopila), ovšem hlavními emocemi jsou vztek a smutek, což na mě působilo depresivně. Nesporně černé zlato mé knihovny.
Vynikající dílo. Ten ostravský dialekt je v poezii zajímavý a originální. Básně jsou o prostém, obyčejném životě u nás v ČR a s většinou věcí se tu setkáváme dodnes.
Zpíval jsem,kritika chválila,
jak moje písničky vzruší-
ni,to jen vzpomínky-bludičky,
tesklivou mihly se duší.90%.
Poezie není můj šálek čaje, ba ani kávy. Společně strávené chvíle byly proto velice těžké, tak raději volím nyní zdolat Lysou a vidět tu krásu vlastním srdcem. Ahoj.
Poprvé jsem četla na základní škole, pak znovu před maturitou a teď jsem znovu narazila na tuto sbírku doma v knihovně. Jen jsem do ní chtěla ze sentimentu nahlédnout a nakonec jsem ji přelouskala celou. Nádherné básně skvěle vystihující těžký život na Ostravsku v devatenáctém století.
Sbírku tvoří balady. Jsou z oblasti Těšínska, Ostravska, Opavy a Beskyd z 2. poloviny 19. století. Ve sbírce jsou užity krátké verše, kontrasty, přímá oslovení a výzvy, věty zvolací, metafory, ironie, výsměch.. Vyskytují se zde také nářeční prvky. Autor chtěl básněmi poukázat za chudobu a těžký život v tomto regionu, poukazoval na to, abychom bránili svůj rodný jazyk. Bydlím v tomto regionu, takže místa v této knize znám.
Líbily se mi např. balady Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Ostrava aj. Vzpomínám si, že jsme se na střední škole museli naučit baladu Červený květ, ale bohužel celou báseň bych už nedal dohromady z hlavy. :)
Básně, které jsem vesměs vůbec nepochopila. Okolí ostravska je mi vzdálené, stejně jako motivy vlastenectví, úpadku češtiny a chudoby, proto bohužel, ani přes moji snahu, nemohu na sbírce najít nic pozitivního. Znova bych si knihu určitě nepřečetla.
Čteno v rámci povinné četby k výuce.
Je pravda, že Slezské písně jsou sbírkou dosti pochmurnou, temnou – skoro až se sklonem do deprese. Ale i tak ji mám moc ráda, a to na poezii většinou moc nedám. Hodně mne baví ten jazyk, s kterým Bezruč pracuje. Ty obrazy, které básník sestavuje, jsou dost realistické, syrové, jdou až ne dřeň toho, co se Bezruč snaží předat. Překrásné, prostě překrásné.
Když jsem tuhle sbírku četla poprvé, připadla mi neskutečně pochmurná . Možná i tím, že jsem ji četla-tak jako většina čtenářů tady- v době přípravy na maturitu a snažila jsem se honem rychle ji přelouskat, abych mohla, jako ostatní maturanti, machrovat před maturitní komisí svou znalostí Maryčky Magdonové a dojemným popisem chmurné doby utlouct maturitní komisi svou dokonalostí. Tenkrát by se mi to asi povedlo. Dnes, po letech, jsem se ke sbírce dostala úplně náhodou, když jsem o ni v knihovně zavadila. Přečetla jsem ji jedním dechem. Bylo mi nejen smutno, nostalgie doby, kdy jsem sbírku četla poprvé se samozřejmě dostavila, ale tím, že jsem četla toto dílo po skoro 30 letech jsem spoustu věcí vnímala jinak , možná ne až tak depresivně jak v mládí. Prostě je to úžasné dílo, A to i tím, že byl Bezruč naprosto úžasný básník ( a že jich v naší literatuře bylo a nadále i je) . Jen škoda, že poezie je prostě braná jako povinná četba, kdyby to nebylo brané jako že MUSÍM TO PŘEČÍST, bylo by mnohem víc mladých, které by tohle čtení chytlo.Podle mě, tohle dokonalé prostě je.
Knihu jsem si vybrala v rámci povinné četby. Věděla jsem dříve, že patří k české klasice, ale taky, že je náročná. Musím říci, že i mně, jakožto obyvatelce Slezska a člověku, který se s nářečím setkává odmalička, dělaly některé básně velký problém. Plno výrazů je už zastaralých a občas jsem vůbec nerozuměla, co chtěl autor říci. Oceňuji záměr autora popsat sociální útisk slezského obyvatelstva a bezpráví činěno Poláky a Němci. Samozřejmě nejvíce se mi líbily básně Ostrava a Maryčka Magdónová.
Ostrava 2 (Hřebenka)
Sto roků v hospodě seděl jsem
Sto roků chlastal jsem piva
za sto let na stará kolena
poslední pětka mi zbývá
Startek dým sedl mi do očí
od pípy smrtka už kývá
z vlasů, vousů a obočí
visí mi rampouchy piva.......
"Promiňte, paní profesorko, učil jsem se, ale nemůžu si vzpomenout, jak je to dál!"
Autorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Aniž bych chtěla popřít kvalitu těch nejlepší básní ze sbírky, nemohla jsem se zbavit dojmu, že polovina básní by stačila. Že vlastně každá vesnice nepotřebuje mít svoji báseň o tom, jak je poněmčené či popolštěná a jak moravský/slezský našinec úpí v dolech...