Slezské písně
Petr Bezruč (p)
Četba pro žáky středních škol. S doslovem Jiřího Holého.
Přidat komentář
Kdo by neznal Maryčku Magdónovu nebo Kantora Halfara. Každý z nás aspoň chvíli ,,sto roků kopal uhlí, za sto let v rameni bezmasém, svaly mu v železo ztuhly". Za mých mladých let to do nás ,,hustili" pod tlakem a my svědomití se verše učili nazpaměť, abychom je se zajíkavou trémou neuměle recitovali na ,,pranýři" spolužákům a nepřemýšleli, co tím chtěl básník říci.
Až mnohem později jsem objevila krásu této poezie poštovního úředníka. O mnoho let později jsem objevila přírodní lyriku Rybníků za Paskovem, intimní lyriku Labutinky černobrvé ...
Stále znovu mě bude dojímat, že ,, sladkým krokem kolem mne šla láska, a já přirazil dveře svojí chatky, a nikdy víc se nevrátí zpátky".
A každý den čekám, až ,,za temným oknem, v květníku sivém červený z lodyhy vyrazí kalich, červený květ".
Tato sbírka si mě získala až v jeseni pozdním žití mého, takže teď zbývá již jen spatřiti lán lnu v Chuchelném modravého a ... Stužkonosku :-)
P.S: Po přečtení ostatních komentářů si nejsem až tak jistá, zda moje hodnocení bude vůbec uznáno. Mým domovem je totiž Praga caput regni :-)
Na rozdíl od mnohých dalších básnických sbírek jsem u Slezských písní měla pocit, že vím, co autor chtěl říct, že mu rozumím. Celkově ve mně sbírka zanechala silný dojem.
Pro mě jako hrdou Slezanku absolutní srdcovka a nejcennější kousek v mé knihovně.
Za první seznámení vděčím naší úžasné profesorce literatury na gymplu, která v nás chtěla vzbudit trochu regionálního vlastenectví - díky jejímu skvělému výkladu a všeobecnému rozhledu jsem si sbírku zamilovala už tehdy. Od té doby se ke Slezským písním pravidelně vracím a vždy v nich nacházím něco k zamyšlení. Kdybych ale k regionu neměla žádný vztah, knihu bych asi nepochopila, zejména ve středoškolských letech určitě ne. Proto jako povinná literatura ANO, ale hlavně pro náš region razovity.
Zajímavé básně na zamyšlení. Při čtení je důležité vnímat kontext toho, co autor hodlal básněmi říct. Za mě povedené, ale velmi težké dílo, které jsem si užila a rozhodně mi něco dalo...
Sbírku básní jsem musel číst jako dítko. Tehdy: Nic moc!!!
Po letech jsem náhodnou Písně otevřel znova, a ejhle - díky životním zkušenostem jsem jim rozuměl lépe než kdysi.
Můj názor:
Tato kniha byla (nebo snad ještě je?!) chybně zařazena do povinné četby.
Jsou srozumitelnější i krásnější básně vhodné k tomuto účelu.
Básničky zrovna dvakrát nemusím a zrovna tato sbírka mě vůbec nenadchla. Dočetla jsem ji jen, protože je to povinná četba.
Skvělá básnická sbírka, která si dle mého názoru doopravdy zaslouží zařazení do světového žebříčku nejlepší literatury.
Nejsem velký milovník básniček, ale musela jsem si nějakou poezii vybrat k maturitě. A byla jsem velmi mile překvapená. Ne všechny básně jsem asi úplně pochopila, ale u většiny se dalo poměrně snadno odhalit, co chtěl Bezruč sdělit.
Nejsilnější dojem ve mně určitě nechala Maryčka Magdónova.
Velmi ojedinělé dílo českého symbolismu. Pardon, tedy proletářské literatury. Anebo ne? Nebyl Bezruč vlastně anarchistický buřič? Nebo šlo o sbírku lidové slovesnosti?
Právě tato ideová i žánrová nejednoznačnost je tím, co dělá Slezské písně Slezskými písněmi. Pomineme-li formální stránku díla (tedy brilantní využití básnických prostředků), Bezruč nám zanechává jedinečné dobové svědectví o životě severomoravské chudiny počátku 20. století.
Tedy... pokud verše neobšlehl od Járy Cimrmana, že.
Poezie není můj šálek kávy a ve většině případech ani nedokážu rozluštit co tím autor myslel.. Ale některé Bezručovi básně jako například Labutinka, nebo Maryčka Magdonova se mi opravdu líbily..
Básně se mi líbily, ale některé jsem kvůli mé neznalosti slezských reálií a historických událostí nemohla pochopit a nebyla jsem tedy schopná odhalit ten správný význam. Takže než se k této sbírce někdy vrátím, musím se v této oblasti trochu poučit. :)
Sice obvykle poezii neholduji, ale tuto knihu jsem si musel alespoň jednou přečíst, jelikož miluji Slezsko a většinu míst z této básnické sbírky jsem měl tu čest osobně navštívit. Až na pár výjimek byly básně velmi příjemné a několik si jich i stále pamatuji.
Tato kniha se mi opravdu líbila, převážně první báseň Červený květ, byla velice hezká.
Kdybych nemusela tuto knihu číst do školy, zřejmě bych se jí vyhnula tím největším obloukem, jakým by to šlo a to by byla veliká škoda, knihu jsem si užila a určitě se k ní v blízké době zase vrátím, možná si ji koupím i do vlastní knihovničky. :)
Ke sbírce mám zvláštní sentiment, protože pochází z "Bezručova kraje" a místa i události, které popisoval, jsou mi důvěrně známé. Na druhou stranu chápu, že pro čtenáře, který je neznalý slezských poměrů i historie, může Bezručova sbírka působit nezajímavě. Některé příběhy jsou ovšem nadčasové a mohou se stát kdekoliv, nejen ve Slezsku. Slezsko jen přidavá na procítění a autentičnosti.
Do dneška nechápu, jak mohl starý Magdon chodit pěšky za prací až do Ostravy. Není divu, že dopadl tak špatně ;)
Ps. Vracím se k ní často a určitě budu.
Stejně jako u Kytice musíme holt přerůst do věku, kdy knihu nebudeme považovat za spletenec prázdných povídání, ale za velmi smutné povídání a radost ke kraji. Slezské písně mám hodně ráda, jsou to dle mě prostě velmi čtivé básničky :)
Štítky knihy
Ostrava Beskydy chudoba, bída Rakousko-Uhersko Opava poezie česká poezie Slezská OstravaAutorovy další knížky
1951 | Slezské písně |
1988 | Maryčka Magdonova |
1952 | Stužkonoska modrá |
1954 | Domove líbezný |
1961 | Labutinka |
Petr Bezruč a jeho Slezské písně... :-)
Nebudu předstírat, že sbírka je dokonalá. Nicméně, plný počet hvězd, protože několik básní je nezapomenutelných, geniálních, smutných a některé dokonce šokují svojí čistotou, s jakou jsou podány, vyprávěny a především skvěle zrýmovány.
Na základní škole jsem znal jen OSTRAVU. Nyní jsem obohacen o několik básní, které nikdy nezapomenu. A když jsou vám ještě navíc recitovány, tak na konci básně v němém úžasu třeštíte oči. Tak jsou silné!!!
LABUTINKU řadím mezi nejsilnější básně české poezie všech dob... Krásné, jemné, láskyplné a bolestně smutné...