Slezské písně
Petr Bezruč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87362/slezske-pisne-87362.jpg
3
987
987
Slavná básnická sbírka, jejíž verše vznikly jako ohlas na utrpení utlačované národnostní větve na Ostravsku a ve Slezsku koncem 19. a počátkem 20. století. Cílem autorových veršů bylo probudit tyto utiskované vrstvy k odporu a k boji za národní a sociální osvobození. Bezruč líčí tvrdý a bezútěšný život havířů a horalů na tomto území a nemilosrdně odhaluje jejich nepřátele - majitele hutí a dolů, statkáře a majitele výčepů. Celá sbírka vyznívá jako přesvědčená předpověď národního i sociálního vyúčtování.... celý text
Přidat komentář
Jsem ráda, že mne děti přivedli ke čtenářské výzvě. Sama od sebe bych jistě opět nevzala tuto básnickou sbírku Petra Bezruče do ruky. A přitom nás, starší generaci, provázela celou školní docházkou. Nejvíce mi v hlavě uvízla básně Ostrava
Znovu jsem si uvědomila, jak nás formuje i doba, ve které žijeme. Autor zprostředkovává ve své tvorbě své myšlenky, názory, které ve mě vyvolávaly tíseň. Moc naděje se ve sbírce opravdu nenajde. Četla jsem poezii, co se týká Ostravy, abych splnila poslední bod Čtenářské výzvy. Musím se přiznat, že se mě dotkla Maryčka Magdonova, protože si vzpomínám na krásný přednes jednoho spolužáka kdysi ve škole. A s básní Ostrava budu mít již navždy spojené vystoupení Jiřího Wimmra, i když netuším, jak by se s tím vyrovnával Petr Bezruč, že se u této básně smějeme, až nemůžeme dýchat.
Poezie neni muj salek caje, diky ctenarske vyzve si tak rozsiruju obzory. A tady jsem byla zase velice mile prekvapena. Nadhera!
Tato básnická sbírka má čestné místo v naší knihovně, protože její součástí je báseň Kyjov. Kyjov - srdce Moravského Slovácka ze zeměpisného hlediska do Slezska nespadá. Tuto báseň napsal Bezruč za krátkého pobytu v Kyjově, když jako poštovní úředník byl na zástupu na kyjovské poště. Místní obyvatelé ho svým temperamentem a veselostí inspirovali k napsání básně Kyjov. Při vydání Slezských písní ji zkrátka do sbírky přidal a v Kyjově ji znají všichni, nehledě na věk.
Klasická sbírka, kterou jsme museli povinně číst ve školních lavicích. Narozdíl od spolužáků jsem si ale kromě úryvku v čítance přečetl sbírku celou, a ačkoliv nelze než souhlasit s její pochmurností až depresivním tónem, nezapomenu na krásné pasáže, pro které občas stojí za to si prostě klasiky připomínat. Ne nadarmo jsou velebeni.
Kdyby se mi nehodila do výzvy, asi se vůbec neodhodlám si ji přečíst. Všechny básně mi přišly o tom samém a navíc ve většině případů byly pro mě rýmy jednoduché a strohé. Ze všech balad mne určitým způsobem zasáhl proslulý Kantor Halfar, Maryčka Magdonova nebo Červený květ. Číst znovu? Za mě spíše ne.
Ponuré, ach tak ponuré. Autor na mě působí velmi depresivně.
A škobrtavé, místy neumělé a tak se opakující. Chybí tomu lehkost.
Jako dítě jsem si přečetla v kalendáři básničku o kaktusu a naprosto mě okouzlila. Po přečtení sbírky musím konstatovat, že tato báseň je mi nejbližší. Tím, že je zařazena jako první, tak jsem měla vlastně to nejlepší hned na úvod. To nejlepší a tak odlišné od zbytku sbírky.
Pak je tu pár básní, které mají dramatickou linku a spád a které se zařadily do čítanek. Kantor Halfar, Maryčka Magdonova, Labutinka.
Přesto se ze mě fanoušek Bezruče nestal.
Rozhodně klasika, kterou bychom měli aspoň jednou za život přečíst, ale pro mou osobu není potřeba ji číst vícekrát.. :D
Vaše Rose
Klasika, kterou by si měl přečíst každý. Samozřejmě i některé básně jsou trochu nic moc, aspoň pro mě byli, ale pořád jsou tam ty krásné, které stojí za to si je přečíst.
JAK HASNOU BESKYDŠTÍ GORALI
ZA ZVUKŮ VERŠŮ TAK KRÁSNĚ:
CO CHCEŠ TY RAPSODE ZOUFALÝ?
JSOU LIDÉ, KTEŘÍ ČTOU BÁSNĚ.
Sbírku Petra Bezruče (byť se dodnes vede spor o autorství) jsem znala ze školy, pamatovala jsem si jen Maryčku Magdónovou (Dále jen MM) a došla jsem k názoru, že je třeba "uzavřít kapitolu" a přečíst sbírku básní celou.
Toto dílo prý bylo "jednorázovým" vystoupením proti útlaku slezského lidu. Sbírka vznikala od 90. let 19. století do Bezručovy smrti v roce 1958.
Proto si dovolím být jízlivá (a možná si to i myslím špatně), ale zajímalo by mě zda bylo Bezručovi alespoň líto cca. 6 milionů udávaných židovských obětí (žen, dětí, starců, mužů) za 2. světové války...
Ze školy jsem si pamatovala MM a do historických souvislostí jsem si vše začala dávat opravdu až nyní, kdy nad každou básní přemýšlím a čtu ji klidně několikrát za sebou.
Básně jsou úderné (nemyslím to jízlivě, jen, že mají řízný zvuk při přednesu a sílu slova), Bezruč vyčítá "cizí" školy, černé doly, rudé hutě, fabriky a nikdy nekončící dřinu za kterou si horník takřka nic nekoupí, neuživí s ní rodinu a často pod zemí umírá...
PADÁTE SEKEROU
NA ROZKAZ Z VÍDNĚ,
HYNETE POMALU,
HYNETE KLIDNĚ!
MLČÍTE, HYNETE,
SMRKOVÉ MOŘE,
BEZ KONCE, BEZ KONCE,
SLEZSKÉ VY HOŘE!
Nejvíce mě kromě notoricky známé MM zaujala báseň CHYCENÝ DROZD, báseň LEONIDAS a báseň SLEZSKÉ LESY.
Přečteno: prosinec 2018
Ve škole mě to minulo, tak jsem si řekla, že si doplním vzdělání... Všechny básně mi přišly velmi podobné, pracující se stejnými motivy - útlak ze strany pánů, Němců, Poláků, Židů, těžké životní podmínky, bída, ztráta identity, smrt. Prostě jsem tomu nedokázala přijít na chuť.
Tak jsem se díky výzvě vrátila do mládí. Maryčku a Ostravu jsem dokonce ještě uměla zpaměti. Jen nevím, jaké vydání jsem teď četla (on ty básně prý Bezruč stále měnil a doplňoval), protože si v Maryčce pamatuji první sloku trochu jinak. Také mne docela překvapilo, protože si to z dřívějška vůbec neuvědomuji, že on vlastně "nadával" nejen uhlobaronům, ale také vyčítal Němcům poněmčení, Polákům rušení českých škol a Pražákům, že tančí na Žofíně a na lidi pod Beskydami kašlou, a také židům, že demoralizují chudáky prodejem kořalky. Stářím asi člověk získá jiný pohled i na básně.
Vzpomínala jsem.Na naši rodinu, kde hornické řemeslo dědilo se z otce na syna.
Na mé předky, kteří chvilku Čechy a pak zas Němci byli.
Komu je to blízké pochopí.Bezruč věděl.
Povinná četba, klasika, ke které se moc ráda vracím. Jistě, ne všechny básně jsou pro mě nej, ale Ostrava, Maryčka, Kantor Halfar a jim podobné, a také moje milovaná Labutinka, to jsou prostě topky. :-) Paráda.
Ne úplně zábavná četba. Ano, vlastenecká. Ano, uznávaná. Ale mě to nějak neoslovilo.
Štítky knihy
Ostrava Beskydy chudoba, bída Rakousko-Uhersko Opava poezie česká poezie Slezská OstravaAutorovy další knížky
| 1951 |  Slezské písně |
| 1988 |  Maryčka Magdonova |
| 1952 | Stužkonoska modrá |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1961 | Labutinka |
Stejně jako ostatní jsem se dostala ke Slezským písním díky Čtenářské výzvě. Nutno však dodat, že to jsou opravdu písně slezské a ne ostravské.
Mám ale takový vnitřní boj. Já nejsem milovník poezie. Nejsem z těch co rádi hledají významy slov a tu již ustálenou větu: "co tím chce básník říci", jsem si u Slezských písní položila mnohokrát.
Na druhou stranu - ačkoliv Slezské písně nejsou můj šálek kávy - se mi nepozdává celkové hodnocení tady na databázi a 69% mi přijde prostě sakra málo. Z toho důvodu těch 5 hvězdiček dám.
Protože mám za to, že někdo, kdo poezii nemá rád, asi nikdy nedá super hodnocení knize, která vznikla před několika desítkami let. Je psaná tak trochu jiným jazykem, o problémech tehdejší doby. Málokterá báseň má hlavu a patu od začátku a vy se nemusíte pídit potom nitru.
Trochu nechápu tu zdejší kritiku, že jsou básně ponuré a negativní. Poezie vychází z autora a ono žít v tehdejší době nebyl žádný med.
Suma sumárům je to kniha, která není vůbec lehká. A pokud znáte jen Maryčku Magdonovu a díky Wimmerovi i pár vět Ostravy, tak nečekejte, že budou v podobném duchu i básně ostatní. Nebudou. Pokud si na poezii troufáte a rádi se zamýšlíte nad významem veršů, směle do toho. Pokud ale saháte po Slezských písní jen proto, že si chcete splnit čárku, tak bych doporučila najít nějakou jinou literaturu :)