Slib
Friedrich Dürrenmatt
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44787/slib-44787.jpg
5
91
91
Příběh evokuje vzpomínky na dětství – na pohádku o Karkulce. Malá holčička jde s košíčkem do vedlejší vesnice k babičce. K babičce ale nedojde, potká v lese nikoliv vlka (kde by se vzal vlk ve švýcarském kantonu), ale brutálního vraha.Takže konec už pohádkový není. Komisař Matthäi, který vraždu vyšetřuje zvolí spektakulózní a riskantní metodu, aby bestiálního zabijáka dopadl. Podle předlohy byl natočen film "Stalo se za bílého dne" s Heinzem Rühmannem v hlavní roli.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Das Versprechen, 1958
více info...
Přidat komentář
Zdařilá filozofická jednohubka v hávu detektivky (ale detektivka to není!). Geniální a zabejčený komisař se rozhodne na vlastní pěst vypátrat vraha... má svoje metody a pravidla, jenomže univerzum, v němž se pohybuje se řídí zase svými tajemnými pravidly... A propos - co má pořád Dürrenmatt proti starým dámám???
Zajímavě minimalistický napsané, o Dürenmattovi se vždy mluvilo jako o dramatikovi, jeho prozaická díla však mají také svou cenu.
Posedlost, touha po spravedlnosti, víra ve vlastní pravdu i za cenu ztrát. Slib, vyřčený z dobré vůle a s nadějí brzkého splnění se ve skutečnosti stal neúnosným břemenem. V Dürrenmattových detektivkách nejde jen o dopadení pachatele, důležitější je lidská povaha, motivy chování. A nemusí to být vždy jen postava pachatele, kdo stojí ve středu dění.
Detektivní příběhy se dají psát různým způsobem, ale tak jako Durrenmatt píše málokdo. Překvapily mě, pobavily a kupodivu se dobře četly i věty, které byly téměř na celou stránku. Komisař Matthai, který je právě na vrcholu své kariéry a má odjíždět služebně do Jordánska je přesvědčen, že případ byl uzavřen neprávem a vrah dívky je dosud na svobodě. Protože mamince děvčátka dal SLIB , že vraha dostane, odejde od policie, koupí si benzínovou pumpu a zcela nevhodným, nezvyklým a nebezpečným způsobem se snaží vraha nalákat.
Jak už tady píše čtenář trudoš, na 120 stránkách bylo vše, na co mnozí spisovatelé potřebují stran čtyřikrát víc.
Příběh sympatického komisaře Matthäie, který přislíbí dopadení zločince za každou cenu a obětuje tomu kariéru. Ovšem nejen tu svou... Vynikající novelka poukazující, že život ne vždy šlape podle nepsaných pravidel detektivky. A že ne všechny zločiny musí nutně vypadat jako promyšlená šachová partie.
Námět, se kterým by si mnoho současných spisovatelů vystačilo na pěti set stránkový román, dokázal Friedrich Dürrenmatt mistrně uhrát na pouhé stovce, a přitom nemáte pocit, že by vás o něco ochudil. Zápletka je nápaditě prostinká a zároveň krutě realistická, čehož autor v obou případech využívá bezezbytku. To ještě podtrhuje skvělé literární řemeslo, které uhrane melancholickou atmosférou padesátých let.
Snad jedinou vadou na kráse byl pro mě závěrečný doslov Milana Průchy. Slib je rozhodně dobrý, to mu upírat nechci, ale dělat z něj nadstandardní dílo, které dokládá, jak jsou ostatní tvůrci detektivního žánru nemožně nízcí, mi přijde skutečně dost zaslepené.
Velmi vydařený detektivní příběh z pera švýcarského autora. Pro znalce anglicky psaných detektivek zajímavé rozšíření četby. Detektiv navíc silně ve stylu oblíbeného Sherlocka Holmese, avšak s ohledem na tristní a deprimující realitu krutého světa. Některé pasáže popisující šílenctví mě k němu sice poměrně úspěšně dováděly, ale celkově výborné dílo k zamyšlení. Narozdíl od Doylových povídek má tento příběh hlubší rozměr.
Pohádka o Červené karkulce a sériovém vrahovi, kterou jsem začala číst a neodložila ji do poslední stránky. Rozhodně doporučuji!
Tato kniha má určitě něco do sebe a i přes malý počet stran je v ní ukryt velký obsah...
Módou dnešního umění ujíždějícího na cynismu je vykreslovat ta nejšpinavější zákoutí světa a života. Nechci říct, že to je apriorně špatně a že na tom nemůže nic být. Co ovšem říci chci je, že dělat to povrchním zesilováním šokujících motivů a předváděním čím dál většího svinstva, násilí, brutality, perverze a tak dále to dobře udělat nejde.
Nutno je totiž nakouknout pod povrch věcí, poukázat na podstatné souvislosti a předvést člověka ne vrženého bezmocně (a nudně) do sra*ek, ale padajícího do nich po prohraném boji o lidskost! Zkrátka opustit černobílý model a předvést ambivalentní, nicméně živou skutečnost.
Dürrenmatt svým Slibem, respektive jeho pointou, je schopný mnohem méně nápadně (tj. bez podpůrných efektů), ale mnohem mocněji deklasovat čtenáře do kolen a přimět ho k zamyšlení nad spravedlností světa vezdejšího. Tomuto říkám kritické zpochybnění doby, nikoli samoúčelným zvěrstvům, která se stěží dotknou něčeho jiného než potutelné čtenářovy zvědavosti.
A to vše prosím na půdorysu detektivky - tolik k Dürrenmattově řemeslné dokonalosti.
Doporučuji všem, kdo si chtějí nakalibrovat měřítka pro čtení existenciálně-kritické literatury libovolných tříd.
SLIB.Tento román má dost zajímavé osudy - nedá mi, abych se o nich nezmínil alespoň tady.
V roce 1957 se na Dürrenmatta obrátil producent Wechsler s žádostí o napsání filmové povídky zabývající se tématikou sexuálních zločinů na dětech a podle této povídky napsal později Dürrenmatt spolu s režisérem Vajdou scénář k filmu, který u nás běžel pod názvem Stalo se za bílého dne. Velmi dobře udělaný film, který udržel diváky v napětí, aniž by sklouzl do bezduché detektivky. Film se držel v podstatě Dürrenmattových intencí a přestože práci režiséra považoval za vynikající, rozhodl se Dürrenmatt (jak má ostatně často ve zvyku) k námětu znovu vrátit a fabuli poněkud zobecnit se zaměřením zejména na postavu "detektiva". (Volně citováno podle Dürrenmattova vyjádření k románu Slib)
Autorovy další knížky
| 2001 |  Soudce a jeho kat |
| 2018 | Návštěva staré dámy |
| 1964 | Slib |
| 1989 | Soudce a jeho kat / Podezření / Slib |
| 1963 | Fyzikové |
Tohle sice není úplně šálek mé kávy, ale příběh byl zajímavý. Dostal jsem o syna, který to četl. Doporučuji k přečtení i zamyšlení